ZAZNAMENAL A PŘEDAL: MICHAL ROJ
6. ROZHOVOR – 1. září 2026 • 5. část (poslední)
MISE BOŽÍ RODINY NA UKRAJINĚ
Míša: Poté, co jsme přešli most přes řeku, dorazili jsme po asi dvaceti minutách chůze k pravoslavnému chrámu Krista Spasitele, jehož dominantním prvkem jsou věže se zlatými a modrými kupolemi. Zatímco vrchní, tj. hlavní část chrámu byla v čase naší návštěvy veřejnosti nepřístupná, spodní část, částečně zapuštěná pod zem, byla otevřená. Ve chvíli, kdy jsme do této sekce vstoupili, konala se tam zrovna pravoslavná bohoslužba, kterou vedl pravoslavný pop s bílým plnovousem, oděný do církevního roucha, doplněného pokrývkou hlavy. Přestože bohoslužba probíhala ve vedlejší části chrámu, i zde prostor působil velmi majestátně skrze pestrou škálu zdobných prvků. Všichni zde přítomní (kromě nás) se na konci bohoslužby seřadili za sebou a po jednom přistupovali ke knězi, jemuž políbili ruku. Poté políbili také ikonu svaté osobnosti. Následně věřící přistupovali po jednom ke stolu s nakrájeným chlebem, z něhož si vzali po jednom kousku. Poté, co pop a jeho asistenti odešli do svého zázemí, věřící se opět vydali ke stolu, tentokrát hromadně, aby si zbývající kousky chleba odnesli domů.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Návštěva chrámu Krista Spasitele souvisela se zesílenou pomocí příslušníkům pravoslavné víry, která byla umocněna tím, že jsme se ocitli mezi řadou věřících, kteří se zde účastnili oné bohoslužby. Během náboženských rituálů dochází u většiny věřících nikoli k prohlubování vztahu se Mnou, nýbrž k posilování spojení s nepravým Bohem, jelikož jen málokdo má opravdu upřímný a čistý vztah k jedinému Zdroji života. I mezi těmi, kteří praktikují svou víru v náboženském kontextu, se najdou tací, kteří se ke Mně přibližují, ačkoli neznají skutečnou duchovní pravdu o Mé pravé podstatě a o životě v obou stavech Multivesmíru. Takových jedinců je ovšem málo. Naše přítomnost mezi věřícími vytvořila předpoklady pro to, aby cestu ke Mně mohlo nalézat stále větší množství duší obalených nesprávným pojetím duchovnosti. Mnoho bytostí zatížených pravoslavnou vírou již přijalo spásu, jiné to teprve čeká. Tak tomu bude ve správný čas i u věřících, s nimiž jsme se setkali v chrámu. Jednou se dozví, že jsem se nacházel/a mezi nimi na fyzické úrovni, zatímco svou pozornost upínali k zevnějšnostem. Za tuto roli jim osobně poděkuji, neboť její zobrazování je nezbytné pro budoucí plnost života v pozitivním stavu. Až se tyto duše dozvědí, že vztah se Mnou není o rituálech, přehnaném respektu a strachu, nýbrž že je o spontánnosti, přátelství a radosti, pocítí velkou úlevu. Ženy také pocítí velkou úlevu z toho, že nemusejí pod jakoukoli záminkou skrývat fyzické projevy své feminní esence, jak jsme tomu byli svědky při bohoslužbě, v jejímž rámci si musely zakrývat vlasy šátkem, zatímco muži zase nesměli mít na hlavě žádnou pokrývku. To pocítil Vilko, který byl jedním mužem napomenut kvůli kšiltovce. I na těchto záležitostech se ukazuje umělá separace feminního a maskulinního principu.
Konání bohoslužby ve vedlejších prostorách chrámu, částečně zapuštěných pod zem, vyjadřovalo snahu negativního stavu uskutečňovat své pseudoduchovní praktiky co nejvíce skrytým způsobem, čímž se temnota snaží chránit před svým odhalením a pojmenováním ze strany sil pozitivního stavu. Představitelé zóny vymístění se s postupujícími spásnými procesy snaží vynalézat různá protiopatření, jimiž se chtějí vyhýbat kontaktu s Boží energií. Síly pozitivního stavu si nicméně vždy najdou cestu tam, kde to je zrovna potřebné, o čemž jsem v patřičných souvislostech hovořil/a už i na jiných místech našeho rozhovoru. Ukázka toho, že si Moje světlo vždy najde cestu do pekel, byla v tomto případě manifestována naším vstupem do chrámového suterénu a naším zakotvením v jeho doméně právě v době, kdy v něm probíhal náboženský rituál. Moje prozřetelnost načasovala náš vstup do chrámu záměrně do chvíle, kdy negativní stav dával skrze bohoslužbu na odiv více aspektů, než je běžné, díky čemuž jsme je mohli ve značném rozsahu snadno zasáhnout pozitivní energií. Mnohým bytostem se díky tomu skrze pravou duchovní optiku odhalilo více projevů zel a nepravd, než kolik by se před nimi ukázalo v případě, že bychom chrám navštívili mimo čas bohoslužby. Tak jsme mohli skokově navýšit počet spasených Božích synů a dcer.
Pojďme se nyní zaměřit na další odhalené aspekty, které bytostem – nejen těm svázaným s pravoslavnou vírou – pomohly ke konverzi do limba. Bílý plnovous pravoslavného popa znázorňoval falešnou moudrost, kterou se vyznačují jak příslušníci různých církví, tak členové obou speciálních antivesmírů, kteří se sofistikovanými metodami snaží odvádět sentientní entity od poznání Mé pravé přirozenosti. Knězovo roucho a pokrývka hlavy vyjadřovaly na první pohled líbivý nátěr, kterým se negativní stav snaží zakrýt skutečnou podstatu zel a nepravd na území falešných rájů ve staré struktuře zóny vymístění, ale i v centrálních peklech, jehož dva antivesmíry sestávají z oné speciální smíchaniny otevřeného a skrytého zla. Polibek knězovy ruky ze strany věřících symbolizoval loajalitu a pseudoúctu vůči Datasystému a jeho přisluhovačům, kterou se vědomě či nevědomě vyznačují všichni příslušníci pekel volící si v srdci temnotu, přičemž u obyvatel speciálních antivesmírů jsou tyto projevy zvrácené přízně posunuty na ještě vyšší úroveň, jelikož společně s bytostmi z jádra Datasystému jsou takřka totálními vazaly a loutkami svého pseudoboha/pseudobohyně. Polibek svatého obrazu ze strany věřících pak odrážel pseudolásku a pseudoobdiv sentientních entit z centrálních i jiných oblastí pekel k zevnějšnostem negativního stavu a k jeho konkrétním představitelům, kteří si v zóně vymístění hrají na svaté osobnosti, ale též na anděly, archanděly a další nebeské mocnosti. Kněz také za použití svěcené vody namaloval věřícím na čelo kříž, což v duchovním smyslu vyjadřovalo vnější potvrzení příslušnosti sentientních entit k negativnímu stavu. Snězení kousku chleba u nich naopak značilo vnitřní potvrzení příslušnosti k negativnímu stavu, tedy jejich niterné ztotožnění se se zly a nepravdami, což je to hlavní, oč v životě každé bytosti v peklech ve skutečnosti běží. Niterné ztotožnění s temnotou totiž každou sentientní entitu předurčuje k pobytu v odloučení ode Mne. Dokud si kdokoli volí něco takového ve svém srdci, nemůže být prozatím spasen. Jakmile však přijme do svého nitra Moji přítomnost, mohu jej zachránit a připravit na věčný život po Mém boku. Fakt, že věřící si po odchodu kněze rozebrali zbylé kousky chleba, byl další připomínkou toho, že jak v centrálních, tak i v okolních oblastech pekel panuje kritický nedostatek energie pravého života, v důsledku čehož sentientní entity strádají po všech stránkách. Provází je duchovní hlad po Mojí přítomnosti, po lásce, moudrosti, dobru, pravdě i po dalších charakteristikách života v pozitivním stavu. Kvůli nedostatku všeho, co potřebují pro svůj duchovní růst, mezi nimi vzniká různě koncipovaný souboj ve snaze uchvátit co nejvíc z toho mála energie pro sebe. Skutečnost, že zbylé kousky chleba si věřící rozebrali teprve tehdy, když kněz už nebyl v jejich dosahu, dala na vědomí, že bytosti v negativním stavu se snaží dělat různé věci potajmu, mimo pozornost jejich nadřízených a různých autorit, protože je provází strach z trestu a odplaty nebo stud. Zároveň šlo o vyjádření toho, že negativní stav ve všeobecnosti se snaží před silami pozitivního stavu skrývat, aby nebyl odhalen a pojmenován. O této souvztažnosti jsem mluvil/a už před chvílí. Datasystém a sentientní entity pod jeho vládou si nechtějí připustit, že Já, absolutní Pán Ježíš Kristus Boží Rodina, vidím všechno, co se kdekoli odehrává, ať už v těch největších zevnějšnostech, nebo v nejhlubších niternostech jakéhokoli příjemce života. Moje vševědoucnost by přitom pro bytosti z pekel ideálně neměla být důvodem k obavám ze zatracení, nýbrž měla by být důvodem k úlevě, plynoucí z uvědomění, že Já se na nikoho za nic nezlobím, nikomu nic nevyčítám a každému jsem připraven/a všechno bezezbytku odpustit a už mu to nikdy více nepřipomínat. Jsem nevýslovně rád/a, že stále více příjemců života odhazuje svůj strach, namísto něhož do sebe přijímají aspekty klidu, vyrovnanosti a bezpečí.
Co se týče vnějších i vnitřních zdobných prvků chrámu, ty souvisely s okázalostí obou speciálních antivesmírů. Tyto celky centrálních pekel a jejich obyvatelé se vyznačují snahou silně zapůsobit na členy ostatních sekcí pseudojsoucna a pseudobytí. Do své podstaty mají zabudovanou obrovskou sebestřednost, hluboký obdiv k sobě samým a extrémní narcismus, čímž se snaží sobě i ostatním dokazovat, že jsou tím nejlepším, co je v celém Multivesmíru přítomno a že jsou jediným místem, které je hodné toho, aby bylo zachováno na věky věků. Aby toho nebylo málo, pseudonový a kvázi-pseudonový vesmír se snaží dokazovat svou převahu nejen nad okolní zónou vymístění, ale každý z nich se o totéž snaží i ve vztahu ke svému protilehlému protějšku. Všechno řídí Datasystém, který si nad počínáním svých zfabrikovaných výtvorů mne ruce. Čím více šílených sklonů tyto celky manifestují, tím rychleji se posouvají do bodu vyčerpání své užitečnosti.
Míša: Po východu z chrámu jsme se vydali zpět k našim autům. Pomalu přicházel konec dne a s ním také konec našeho pobytu v Užhorodu, ne však ještě konec naší přítomnosti na Ukrajině. Zatímco se slunce sklánělo k západu, my jsme se u benzínové pumpy, nacházející se pár stovek metrů před hranicí, zařadili do fronty, v níž se před námi nacházelo jen několik desítek aut. Přesto trvalo šest a půl hodiny, než jsme se dostali zpátky na Slovensko. Stáním v koloně a občasným popojížděním jsme strávili zhruba tolik času, kolik jsme strávili v samotném Užhorodu. Čekání bylo tak dlouhé, že jsme si mezitím po skupinkách odskočili na večeři do restaurace, nacházející se v těsné blízkosti celnice, odkud bylo možné dohlédnout na slovenské Vihorlatské vrchy a na samotnou nejvyšší horu tohoto celku – Vihorlat. Na hranici jsme se ocitli již za úplné tmy. Na ukrajinské straně šlo odbavení celkem rychle, zatímco na té slovenské procházelo každé auto důkladnou kontrolou. Krátce po půlnoci jsme hraniční prostor opustili a vydali se zpět na penzion Prameň.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Dlouhé čekání na hranicích při cestě zpět odzrcadlilo skutečnost, že plynutí času i nečasu a nastávání veškerých negativních událostí v doméně obou speciálních antivesmírů je extrémně pomalé, jelikož centrální pekla fungují téměř ve stoprocentní opozici vůči pravému jsoucnu a bytí. Kvůli tomu je život v nich nepružný, vleklý, monotónní, opakující se a všeobecně mrtvý. Zvrácenost tohoto způsobu života si ovšem jeho obyvatelé neuvědomují, protože neznají žádný jiný způsob jsoucna a bytí. Nechávají se negativním stavem ovlivňovat natolik, že vůbec nevnímají a nechápou, jaká je skutečná náplň a obsah jejich života. Proto jej považují za skvělý, originální, rozmanitý – ale také za pružný a rychlý. Je to stejné, jako třeba u lenochoda či u hlemýždě. Tito tvorové se nad svým pohybem nepozastavují, poněvadž jeho rychlost i celkový charakter považují za normální a zcela vyhovující. V rámci svého vlastního jsoucna a bytí neznají nic jiného. Pracují s tím, co mají. Přesně tak je tomu i u příslušníků zóny vymístění. Ani oni se při uzavřenosti srdcí nad svým životem nepozastavují.
Zatímco nastávání veškerých negativních událostí je v centrálních i jiných peklech extrémně pomalé, nastávání pozitivních událostí iniciovaných naším působením je naopak velmi svižné a dynamické. Bleskovosti spásných procesů si všímá stále více příslušníků negativního stavu – i ti, kteří si nadále volí setrvávat v negativním stavu. Tito jedinci nicméně probíhající změny nevnímají v jejich pravé dynamičnosti, protože jsou stále ukotveni v optice negativního stavu, která spásné procesy ignoruje a bagatelizuje, v důsledku čehož se jim působení pozitivních sil jeví jako pomalé či dokonce jako neexistující. Právě to, jak členové pekel s uzavřeným srdcem pohlížejí na spásné procesy, se rovněž odzrcadlilo na stagnující, respektive na pomalu se pohybující koloně na ukrajinsko-slovenských hranicích. Naše zakoušení mnohahodinového čekání nás pomohlo přiblížit k sentientním entitám, které vůči probíhajícím změnám zaujímají nepřátelský postoj. Na základě toho s nimi můžeme efektivněji pracovat a přivádět je ke spáse.
Šest a půl hodiny trvající čekání při našem návratu bylo něčím neobvyklým a mimořádným. Za běžných podmínek je přechod přes hranice mnohem rychlejší. Nastalá situace byla z duchovního pohledu přímou odezvou na výsledky naší duchovní práce v pojednávané zemi a v příslušných oblastech pekel. Negativnímu stavu se zákonitě nelíbilo, co jsme v zájmu záchrany všech bytostí na území zóny vymístění vykonali. Aby se ukázalo, jak moc mu naše světelná práce takzvaně „leží v žaludku“ a abychom se zároveň snížili k potřebným bytostem (viz výše), dovolil/a jsem, abychom byli onoho večera podstatně zdrženi. Čím více jsem negativnímu stavu umožnil/a v rámci jeho projevení se, tím více jeho aspektů mohlo být i v samotném závěru našeho pobytu na Ukrajině zasaženo Mojí energií. Datasystému a jeho přisluhovačům nebylo zdržení nic platné, neboť ve správný čas jsme se ocitli zpět na slovenské půdě. Z Mého absolutního pohledu ve skutečnosti k žádnému zdržení nedošlo, protože jsem s celou situací počítal/a dopředu ve smyslu žádané, nezbytné a plnohodnotné součásti tohoto zahraničního pobytu, který byl od věčnosti nedílnou složkou Mého plánu na ukončení zel a nepravd. Stalo se tedy to, co se mělo stát.
Čekající automobily a jejich posádky na hranicích odzrcadlily zástupy konvertujících bytostí. Jejich postupné překračování hranic značilo, že každý se dostává do limba ve chvíli, kdy je na to připraven po všech stránkách, nikoli v čas korespondující s případnými osobními představami dotyčného, které vycházejí z jeho duchovních nánosů a ega – vnější mysli. Jinými slovy řečeno, šlo o vyjádření skutečnosti, že nic nejde uspěchat. Konvertující sentientní entity se v rámci své cesty Domů učí rozvíjet celou škálu pozitivních vlastností. Kromě jiného v sobě pěstují trpělivost, pokoru a skromnost. Tyto charakteristiky se odrážely především ve vás, Mých reprezentantech, kteří jste ne zcela příjemnou situaci na hranicích přijali bez zásadního rozrušení a s absencí niterného ztotožnění se s případnými negativními emocemi.
Naše občerstvení v pohraniční restauraci během dlouhého čekání vyjádřilo, že Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina v lidském těle, a vy, Moji reprezentanti, máme ve všech situacích vždy dostatečný přísun Boží energie, díky níž jsme schopni vykonávat svá poslání požadovaným způsobem. Zároveň šlo o ukázku toho, že na každou situaci mám adekvátní řešení, vyjádřené v tomto případě možností dát si čerstvé jídlo v restauraci. Jakékoli Moje řešení je z duchovního pohledu vždy tím nejlepším možným řešením ze všech, byť to tak z vnějšího pohledu nemusí pokaždé vypadat. Přísunem čerstvého jídla se také odzrcadlil fakt, že nikdo, kdo je se Mnou spřízněn v srdci, z duchovního hlediska nestrádá, nemá v sobě hlad po Mé přítomnosti a stejně tak se nevyznačuje ani hladem fyzickým, jelikož i v rámci zevní úrovně svého osobního jsoucna a bytí má všechno potřebné pro svůj život.
Dlouhého čekání v koloně aut bylo z fyzického pohledu docíleno kombinací důkladné kontroly každého automobilu a laxního přístupu pohraničníků především na slovenské straně hranice. V jistou chvíli, dříve, než jsme se zkraje večera zařadili do kolony, dokonce pohraničníci přestali úplně pracovat, v důsledku čehož se pohyb osob na Slovensko na delší čas zcela zastavil. O tom, jak důkladná kontrola vypadá v praxi, jsme se přesvědčili ve chvíli, kdy jsme sami přišli na řadu. Po vjezdu na Slovensko jsme museli vystoupit, vyndat všechna zavazadla, vyskládat je na stůl a otevřít je. Kromě toho byla prozkoumána také samotná vozidla včetně motoru, zavazadlového prostoru a podlahy. Důkladná kontrola byla jednou z mnoha absurdit negativního stavu, kterou jsme prožili na vlastní kůži, abychom na ni vrhli zesílené světlo pozitivního stavu a zasloužili se o očistu aspektů, z nichž sestává. Přísná a odměřená žena, na níž bylo znát, že se v kontrole lidí a vozidel vyžívá, využívajíc při tom pozice autority, souvztažila s takovými lidskými i jinými entitami, které budou v čase zavedení NWO sloužit jako jedna z hlavních opor systému. Zastupovala tedy takové duše, které budou po příchodu Pseudotvůrců a Renegátů vynucovat na lidech různá pravidla a nařízení, udržovat pořádek, šikanovat neposlušné občany, zavírat je do vězení a odnímat jim fyzický život. Naše interakce s onou ženou povede ke snazšímu budoucímu přijetí daru spásy ze strany všech, kteří budou uvedené negativní role manifestovat. Už nyní jsme na nevědomou úroveň těchto bytostí dopravili důležité aspekty Mého milosrdenství. Tyto aspekty po skončení pekelného poslání zainteresovaných duší rozkvetou a přivedou je do Mé náruče.
Co se týče výše řečeného laxního přístupu pohraničníků, majícího za následek úplné zastavení přeshraničního pohybu osob z jednoho státu do druhého, šlo o odzrcadlení nezodpovědnosti, necitelnosti, ztráty soudnosti, absence sebereflexe, potlačeného svědomí a chybějící empatie na straně příslušníků pekel. Naše interakce s pohraničníky mimo jiné vedla k započetí nových fází duchovní očisty výše uvedených charakteristik, čímž se všichni, kdo se těmito vlastnostmi vyznačují, ještě intenzivněji vědomě či prozatím nevědomě připravují na přijetí daru spásy. Mnozí už proces příprav dokončili, díky čemuž podstoupili konverzi.
Nyní se pojďme zaměřit na slovenské Vihorlatské vrchy, respektive na jejich nejvyšší horu Vihorlat, která je vyhaslou sopkou. Název vrchu, který dal následně jméno celému horskému masivu, je odvozen od starého slovanského slova znamenajícího spáleniště – vypálené místo. Tento název v kontextu Mise Ukrajina v duchovním smyslu připomněl, že naše zahraniční působení se orientovalo mimo jiné na oblasti vyznačující se zničeným, nevzhledným a zamořeným prostředím, tedy na sféry pravých pekel. Uvedený název dal novým způsobem do pozornosti také informaci, že Mise Ukrajina se především soustředila na oba speciální antivesmíry, v nichž byly Mojí energií zasaženy jak elementy vycházející koncepčně z pravých pekel, tak i elementy vycházející koncepčně z falešných rájů. Zatímco s první množinou duchovně vymístěných aspektů přítomných v obou speciálních antivesmírech souvztažilo slovo „Vihorlat“, s druhým souborem aspektů, tedy s falešnými ráji těchto antivesmírů, souvisela skutečnost, že po bývalém spáleništi na onom vrchu, případně na okolním horském masivu, nezůstaly žádné viditelné stopy, které dávno zahladil zelený lesní porost. Fakt, že Vihorlat je v současnosti neaktivní, vyhaslá sopka, zase připomenul, že stále více pravých pekel a falešných rájů je v souvislosti s naším působením deaktivováno a rušeno. Zároveň to značilo skutečnost, že zóna vymístění jako celek už nemá potenciál na to, aby dokázala významně ohrožovat život v pozitivním stavu, jak tomu bylo v počátečních etapách současného cyklu času. Její původní síla je už nevratně pryč, a to i přes skutečnost, že se ještě jednou pokusí mobilizovat své síly pro napadení pravého jsoucna a bytí. Jak dobře víte, v tomto počínání bude neúspěšná. Původní potenciál zóny vymístění tedy „vyhořel“ do nenávratna. Co se ještě v tomto kontextu týče obou speciálních antivesmírů, jejich pseudojsoucno a pseudobytí je sice nejnebezpečnějším a nejdynamičtějším celkem zóny vymístění, nicméně pro Datasystém a jeho přisluhovače je v řadě ohledů zklamáním. Negativní síly totiž skrze existenci těchto celků zamýšlely zásadně ovlivňovat život v pravém Stvoření a pokud možno i v Novém Vesmíru. Stejně tak jejich prostřednictvím toužily blokovat transformační procesy na planetě Nula a v zóně vymístění. Zároveň skrze ně chtěly zabránit vzniku Týmu Boží Rodiny, nebo se alespoň pokusit o blokaci duchovního růstu jeho členů, čímž měly Mé spřízněné duše zůstat zabředlé v negativním stavu. Nic z toho se pseudonovému a kvázi-pseudonovému vesmíru nepodařilo dosáhnout. Život v pravém Stvoření je totiž nadále ovlivňován negativním stavem pouze nepřímo (okrajově), přičemž do Nového Vesmíru jeho vliv nedosahuje vůbec. Transformační procesy na planetě Nula a v zóně vymístění se přitom neustále zrychlují. Tým Boží Rodiny existuje už od roku 2015 a do jeho řad je přiváděno stále více duchovně připravených jedinců, kteří na sobě ze samotného principu usilovně pracují, čímž se stávají stále větším příkladem pro jiné bytosti. Oba speciální antivesmíry tedy v klíčových aspektech své funkce selhaly. V přeneseném slova smyslu měly chrlit oheň a síru (zla a nepravdy), které měly významně dopadat na Mé reprezentanty z různých částí Stvoření a na bytosti toužící po návratu ke Mně. Stejně tak měly pomyslným ohněm a sírou obalovat všechny procesy vedoucí k ukončení negativního stavu. Při porovnání původního účelu centrálních pekel se skutečnou situací lze tudíž konstatovat, že oba speciální antivesmíry se jeví jako vyhaslá sopka, jež nedokáže zásadně ohrozit nikoho, kdo je na straně světla. Pro bytosti volící si v srdci negativní stav jsou ovšem centrální pekla vskutku nebezpečná. V jejich očích se tedy pojednávané celky naopak mohou jevit jako velmi aktivní sopka, jejíž zla a nepravdy zásadně ovlivňují život těchto sentientních entit. Záleží tedy, z jakého úhlu pohledu se na oba antivesmíry díváme, jestli z pozice pozitivního stavu a pracovníků světla, nebo zda na danou problematiku hledíme z pozice jedinců ztotožňujících se ve svém srdci s temnotou.
Jak jsi, Míšo, poznamenal, krátce po půlnoci jsme opustili hraniční prostor a vydali se zpět na penzion Prameň. Načasování vjezdu na Slovensko za úplné tmy odzrcadlilo skutečnost, že se na území duchovního centra světa vracíme z největších hloubek zóny vymístění. To, že k tomu došlo krátce po půlnoci – obrazně řečeno po polovině noci, kdy se z časového hlediska dostala noc za svůj zenit a začala se blížit časně ranním hodinám – dávalo na vědomí, že po vynoření z největších temnot se rychle přibližujeme do bodu, kdy se energeticky znovusjednotíme s pozitivními sférami bytí, které nám přinesou vyšší vibrace, úlevu a potěšení z dobře vykonané práce. Toto znovusjednocení jsme naplno začali pociťovat v následujících hodinách a dnech. Vstup na Slovensko po půlnoci, kdy už se blížily ranní hodiny, zároveň odzrcadlil skutečnost, že po této zahraniční duchovní práci došlo k dalšímu globálnímu posílení pozic pozitivního stavu na území zóny vymístění, která je prosvětlována stále intenzivnějším přílivem Mojí energie. Zóna vymístění už nikdy nebude tak temným a beznadějným místem, jako byla ještě donedávna. S tím, jak se bude blížit konec současného cyklu času, v nepravém jsoucnu a bytí bude patrný stále jasnější duchovní rozbřesk. Ten nakonec přejde ve východ slunce, který už nyní průběžně nastává v srdcích neustále rostoucího množství bytostí. Tím mám na mysli jejich přijetí spásy, jež se ráno odzrcadlilo na fyzickém východu slunce. Tento moment zároveň souvztažil s budoucím hromadným přijetím spásy na straně těch sentientních entit, které budou setrvávat v zóně vymístění až do samotného konce. Než se tak stane, uplyne z hlediska věčnosti jen velice málo času i nečasu, což se odzrcadlilo na skutečnosti, že po pozdním příjezdu na penzion pro nás noc trvala jen velmi krátce.
Míša: Po snídani jsme na recepci odevzdali klíče a vydali se k břehům Vinianského jezera, kam jsme to měli doslova jen pár kroků. Zde jsme se rozloučili, po čemž se každý vydal vlastním směrem.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Odevzdání klíčů na recepci souviselo s budoucím úplným, definitivním a nevratným uzavřením starého cyklu času, který bude permanentně odstraněn ze struktury Stvoření, aby po něm zbyl pouze virtuální záznam v podobě multivesmírného archivu. Klíče k archivu budu na věčnost držet pouze Já, abych tuto speciální sekci jsoucna a bytí mohl/a přechodně odemknout případným bytostem, které budou chtít získat ponaučení o jiném typu života, než je ten ode Mne. Samotný penzion Prameň v pojednávaném kontextu odzrcadlil skutečnost, že všechny sentientní entity budou mít v novém cyklu času přímý a nezprostředkovaný přístup k energii jediného Zdroje života – k Mojí energii. Fakt, že k Vinianskému jezeru to bylo doslova jen pár kroků, symbolizoval snadnou, ničím neblokovanou přístupnost bytostí k čisté duchovní pravdě v novém cyklu času. Zelené travnaté jezerní břehy zase vyjadřovaly všeobecnou, neustále obnovovanou svěžest života, která se po ukončení negativního stavu rozlije do celého Univerza. Samotný akt našeho rozloučení v dopoledních hodinách v neděli 10. srpna 2025 potom odzrcadlil oficiální ukončení Mise Ukrajina na fyzické úrovni. V nehmotných sférách se ovšem tato Mise odvíjí dál.
Tímto okamžikem je to všechno, co jsem chtěl/a k této zahraniční cestě formou našeho rozhovoru sdělit. Z celého srdce děkuji všem jejím účastníkům na duchovní, zprostředkující a fyzické úrovni. Společně jsme opět vykonali velké množství práce pro celek, která nás přibližuje konečnému vítězství lásky v celém Multivesmíru. Mám z vás všech velkou radost.
Míša: Děkuji ti, milovaný/milovaná Pane Ježíši Kriste Boží Rodino, za všechno, co jsi nám v tomto rozhovoru sdělil/a. Tvůj výklad je tak komplexní, že k němu nemám co dodat. Poskytl nám další úroveň pochopení podstaty fungování zóny vymístění a odkryl nám také mnoho jiných zajímavých informací a souvislostí. Naše duchovní poznání se tak znovu rozšířilo. Jsem vděčný za možnost přenášet tvé Boží Slovo ke všem naslouchajícím bytostem. Tímto všechny naše spřízněné duše srdečně zdravím.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Děkuji ti, milovaný Míšo, za moc hezkou zpětnou vazbu na náš rozhovor, mile jsi Mě potěšil – a nejen Mě, ale též spoustu našich přátel na planetě Nula a na různých úrovních Multivesmíru. Taktéž ti děkuji za další přenos Mých poselství, velmi si toho vážím. Vaše niterné přijímání jejich obsahu Mě činí velmi šťastným/šťastnou. Přeji vám spoustu dalších příjemných zážitků ve spojení s Božím Slovem.
S nekonečnou láskou k vám všem
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina | 1. 9. 2026
Zdroj: Michal Transmiter Facebook
