ZAZNAMENAL A PŘEDAL: MICHAL ROJ
6. ROZHOVOR – 1. září 2026 • 4. část
MISE BOŽÍ RODINY NA UKRAJINĚ
Vstupem za obrazovou stěnu do zadní části katedrály jsme se ocitli v prostoru presbyteria (neboli kněžiště). Ten je nejsvatějším prostorem stavby. Vstup na toto místo byl sice oficiálně zakázaný (o čemž nikdo na vědomé úrovni netušil), z duchovního hlediska však bylo v pořádku, že jsme do tohoto prostoru vstoupili. Pokud by to nebylo správné a žádané a jsoucí v souladu s povahou pozitivního stavu, Janiččiny ani vaše kroky bych tam v žádném případě nesměroval/a. Smysl toho, proč jsme se v presbyteriu ocitli, spočíval v demonstraci faktu, že Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina jakožto absolutní i jakožto dočasně relativní Stvořitel/Stvořitelka neuznávám církevní normy, kodexy a nařízení, které přispívají k udržování nesprávného pojetí duchovnosti a v pošlapávání Mojí podstaty. Jako Ježíš jsem také musel/a porušovat různá ustanovení, zvyky, tradice a představy neslučující se s láskou, moudrostí, dobrem, pravdou a dalšími charakteristikami pravého života. Vyhnal/a jsem penězoměnce a prodejce z chrámu, kde se prodávala obětní zvířata a jiné suroviny pro náboženské obřady; uzdravoval/a a kázal/a jsem na svatých místech a ve svaté dny; stoloval/a jsem s nevěstkami a jinými takzvanými hříšníky; s ženami jsem jednal/a jako s rovnocennými bytostmi, přičemž některé z nich se staly Mými učednicemi; nechal/a jsem k sobě přicházet děti, aby Mi mohly naslouchat; dovolil/a jsem svým blízkým trhat a mnout klasy o šabatu, kdy byla tato činnost zakázaná; a tak dále. Bořil/a jsem zkrátka spoustu náboženských, sociálních a kulturních pravidel. V těle Janičky takto antisystémově nevystupuji. K tomu jsou dva hlavní důvody. Za prvé, Můj Druhý příchod probíhá z nitra ven, proto Moje ženská podstata nekoná jasně viditelné zázraky na veřejnosti, ani nešíří Boží Slovo mezi lidmi způsobem jako Ježíš. Namísto toho šíří ve spolupráci s ostatními pomocníky Boží Slovo na internetu, přičemž komunikuje a setkává se pouze s duchovně připravenými jedinci – s těmi, kteří to tak chtějí ze svobodné vůle, neboť Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina se nikomu nevnucuji. Komunikace a setkávání se pouze s těmi, kteří Mě přijímají v nitru, bude platit v rámci této planety také v čase po plném zahájení naší Mise z Nové Země, kdy Janička a někteří další budou navštěvovat spřízněné duše bez ohledu na to, v jaké zemi se budou nacházet. Druhý důvod toho, proč Janička nevystupuje tak antisystémově jako Ježíš, vychází ze skutečnosti, že druhá Boží Mise se odehrává ve zcela jiné době a ve značně odlišném kulturním, společenském a náboženském kontextu. Nebylo by proto vhodné ani účelné používat takové metody, které používalo Moje mužské Já před dvěma tisíci lety. V současné době ukončujeme negativní stav diametrálně odlišnými prostředky, které jsou adekvátní současné situaci. Ta je výsledkem ohromných posunů, které se ve Stvoření a na planetě Nula odehrály za posledních dva tisíce let, a především v průběhu několika posledních desetiletí.
Ačkoli tedy Janička na této planetě vykonává svou duchovní práci oproti Ježíšovi značně odlišným způsobem, jednou za čas přece jen učiním v tomto těle něco, co jde proti nastaveným pravidlům systému, abych poukázal/a na jeho absurditu a ukázal/a bytostem správnou cestu z této šlamastiky. Vždy se tak děje v souladu s povahou pozitivního stavu, tedy způsobem, který nikoho nepoškodí v žádném slova smyslu. Jeden z příkladů, kdy bylo potřebné něčeho takového docílit, nastal právě ve výše pojednávané katedrále v Užhorodu. Naším spontánním vstupem do presbyteria a následným vykázáním ze strany kněžího jsme demonstrovali více skutečností. Jednak jsme tím poukázali na to, jak absurdní je rozdělovat svatostánky na prostor vyhrazený běžným lidem a na sekci vyhrazenou pouze církevním představitelům. Tím je docilováno jednoho z nepřeberných druhů separace, v nichž si negativní stav velmi libuje. Věřící jsou negativním stavem fakticky řazeni k bytostem druhé kategorie, zatímco duchovní jsou stavěni do role privilegovaných. Náš vstup do presbyteria s sebou nesl informaci, že sentientní entity v peklech se už nemusejí nechat zaškatulkovávat do níže postavených skupin, ani se nemusejí cítit méněcenně v žádné oblasti svého života. V souvislosti s tím se dozvěděly, že v Mém Království jsou si mezi sebou všichni rovni. Ve sféře pravého jsoucna a bytí včetně limba nikdo nikoho neponižuje, ani se nad nikoho nepovyšuje. Ani Já Sám/Sama tak k nikomu nepřistupuji. Přestože má každý rozdílnou duchovní úroveň, nikdo není více nebo méně. Duchovně vyspělejší bytosti navíc pomáhají méně vyspělým jedincům se vším, co aktuálně potřebují pro dosažení dalších stupňů svého pokroku.
Jiný význam našeho vstupu do zapovězeného prostoru v katedrále připomněl skutečnost, že pro síly pozitivního stavu neexistují žádné překážky. Pokud se mají pod Mým vedením a ochranou někam v zóně vymístění dostat, nic jim v tom nezabrání. Naše uposlechnutí knězovy výtky, po níž jsme prostor opustili, potom vyjádřilo, že Já a Moji blízcí máme ve svých nitrech ukotvené aspekty mírumilovnosti, klidu, rozvahy, tolerantnosti, respektu, úcty a pokory, díky čemuž nezastáváme konfliktní postoj, ani tvrdohlavost a neústupnost. Tím bychom jen vyživovali negativní stav. Působíme z pozice lásky ve spojení s moudrostí, která temnotu vždy spolehlivě odzbrojí. Tím adekvátně odpovídáme na zla a nepravdy, podle jejichž pravidel odmítáme hrát. Zastáváme princip nikoli „oko za oko, zub za zub“, nýbrž „kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem“.
Jiný význam našeho vstupu do kněžiště demonstroval, že většina dějů spjatých s Misí Ukrajina i se všemi ostatními aspekty našeho působení se z pohledu planety Nula odehrává takzvaně „za scénou“, tedy mimo hrubohmotnou realitu. Rovněž šlo o vyjádření toho, že díky spojení s knihami Nového Zjevení jsou Moji lidé schopni v některých ohledech nahlížet „za scénu“ i při jejich přetrvávající přítomnosti v hrubohmotných tělech. Toto nahlížení přitom nemusí znamenat žádné specifické schopnosti, obnášející například vědomé kontakty s bytostmi z jiných sfér. Už jenom to, že Moji představitelé přijímají, proč je tento svět a lidský život takový, jaký je, nebo že disponují povědomím o tom, jak život funguje v pravém jsoucnu a bytí a jak se manifestuje v zóně vymístění, je formou nahlížení „za scénu“. To společně s dalšími ideami a principy Božího Slova pomáhá Mým představitelům dívat se na sebe samé, na ostatní lidi i na okolní svět co nejvíce z pozice nadhledu, čímž fungují jako skuteční zástupci jediného Zdroje života.
Co se týče krátkého deště po opuštění katedrály, šlo o odzrcadlení dvou významů. V rámci jednoho z nich krátký déšť ukazoval na to, že spásné procesy jsou Mojí prozřetelností nastaveny tak, aby jejich odvíjení, jež způsobuje eliminaci negativního stavu, bylo z hlediska věčného života jen kratičkou etapou, jejíž ukončení bude znamenat spuštění nového cyklu času v plnosti lásky a samotného života. Dále šlo o vyjádření toho, že Moje osvobozující energie se může zesíleným způsobem na každou entitu začít vylévat teprve ve chvíli, kdy vyjde ze své zapouzdřené duchovní ulity, vyjádřené v tomto případě katedrálou. Rychlé odejití mraků a opětovný příchod slunečních paprsků potom souviselo s tím, že zatímco veškeré faktory negativního stavu, jež blokují příjem Mojí lásky, jsou dočasné, láska samotná, jež dává bytostem duchovní teplo a světlo, je stálá a věčná. Mraky se vždy nakonec rozpustí, odejdou a pominou. Slunce, tedy Já, je ovšem stálicí, která svítí bez ohledu na to, zda je zemský povrch zakryt mraky, tedy zda je nitro bytostí momentálně obklopeno duchovní temnotou. Jsem ukotven/a v srdci každé milované bytosti a trpělivě čekám na to, až se rozhodne nechat mraky ze svého srdce odejít. Boží světlo pak prostoupí jejího ducha, duši i tělo, čímž se Mi začne stávat podobnou. Opětovné vysvitnutí slunce rovněž symbolizovalo prostý fakt, že jsme na Ukrajině, v obou speciálních antivesmírech i v dalších souvztažících peklech zahájili novou éru, díky níž esence pozitivního stavu proniká do zóny vymístění mnohem snáze než kdykoli předtím. Na základě toho mají zainteresované sentientní entity efektivnější přístup k pravému duchovnímu poznání, jehož přijetím spouštějí proces svého duchovního znovuzrození.
Míša: Po východu z katedrály jsme zamířili ke žluté zdi poseté fotografiemi vojáků padlých v současně probíhajícím konfliktu. Janička poznamenala, že jejich obličeje na ni působí zvláštním dojmem. Na tomto místě jsme se krátce telefonicky spojili s Lukášem a Luckou Hlaváčovými, kteří byli toho dne na výletě v Londýně. Na mnoha místech, kudy tehdy procházeli, jsem se s Janičkou, Martinkou Marekovou a Péťou Vyskočilem nacházel dva měsíce před uskutečněním Mise Ukrajina v rámci našeho putování po Anglii (viz náš rozhovor „Mise Boží Rodiny v Anglii II“).
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Zastavení u zdi zobrazující padlé vojáky vyjadřovalo skutečnost, že naše duchovní práce „za scénou“ pozitivně ovlivňuje duchovní procitání bytostí, které opustily tělo v důsledku různých válečných konfliktů. Nešlo tedy pouze o ukrajinské a ruské vojáky, ale též o vojáky celé řady jiných národností. Rovněž šlo o odzrcadlení spásných procesů pronikajících k zahynulým civilistům. Naše pomoc nedělá mezi bojujícími stranami rozdíly. Všichni si ji zaslouží stejným dílem, protože každého příjemce života bezpodmínečně miluji a těším se na jeho návrat Domů. Mnoho sentientních entit nyní už chápe, že válka je nesmysl, neboť nic kloudného nepřináší – maximálně poučení o tom, jaký způsob života si nikdy nevolit. Každému, kdo se chytne naší podané ruky, pomáháme zpracovávat a rozpouštět pocity nenávisti, agrese, žalu, zmaru, deprese, deziluze, šoku a dalších emocí, kterých jsou duše spjaté s válkou plné. Vedeme je zároveň k přijetí toho, že nic nemohlo být jinak a že zobrazením negativní role velmi pomohli naplnit užitečnost pseudojsoucna a pseudobytí. To přispívá k jejich smíření se se vším, co se v jejich životech stalo, ale rovněž je to přivádí k nalezení smíru a přátelství s ostatními. V rámci spásného procesu si totiž začínají uvědomovat, že všichni jsou děti Pána Ježíše Krista Boží Rodiny, přičemž to, zda někdo stál na té či oné straně barikády a mluvil tím či oním jazykem, je v Mých očích nepodstatné. Všechno to totiž jsou pouze přechodné role, za nimiž může každá bytost udělat tlustou čáru. Návrat do pozitivního stavu spočívá ve vůli ke změně, v ochotě vyjít ze svého trápení, ve snaze učinit zlu zadost a v rozhodnutí přijmout do svého života pravé duchovní zákony a principy. To u Mých synů a dcer naplní jejich touhu po podobnosti s jejich věčným Rodičem, což je přirozená touha všech sentientních entit. Pouze u obyvatel zóny vymístění je potlačována.
Jakékoli otevření se Mojí zesílené přítomnosti ze strany bytostí poznamenaných válkou pozitivně ovlivňuje, ať už vědomě nebo nevědomě, také ty příslušníky pekel, kteří mají vedení a udržování války na starosti. I to tedy přispívá k současným či budoucím konverzím Pseudotvůrců, Renegátů a nakonec i samotného Datasystému.
Fakt, že obličeje padlých vojáků zachycených na fotografiích působily na Janičku (a nejen na ni) v řadě případů zvláštním dojmem, byl odrazem většinového odpojení těchto osob od jejich pravé niterné podstaty. Během svého života se stali natolik ovládanými a naplněnými esencí zel a nepravd, že se to promítlo i do jejich vzezření. Energetické vyzařování daného jedince se vždy propisuje zejména do jeho obličeje. Nejlépe je to poznat na očích dotyčné osoby. Ne nadarmo se na planetě Nula říká, že oči jsou okna do duše.
Vojáci souvztažili rovněž se samotnými obyvateli pseudonového a kvázi-pseudonového vesmíru a také s příslušníky jádra Datasystému. V těchto bytostech je přítomno vůbec nejmenší množství aspektů pravého života, které jsou u nich extrémně potlačeny. Kvůli tomu se z nich vytrácí jejich jedinečnost. Místo toho, aby vynikala jejich individualita, jak je tomu v pozitivním stavu, přebývají v uniformitě stírající mezi jednotlivými nositeli života rozdíly. Tak se stávají ovládanou armádou poslušných bytostí, jak se to odráží v armádách vojáků na planetě Nula.
Skutečnost, že Lukášek a Lucinka se během našeho pobytu na Ukrajině nacházeli v Anglii, odrážela princip multidimenzionálních přesunů Mých představitelů, kteří jsou na základě vedení z nitra přemisťováni v rámci struktury Stvoření vždy na taková místa, kde jsou aktuálně nejvíce potřební. Manželé Hlaváčovi zastupovali za dané situace takové Mé pomocníky, kteří působí ve sféře jádra Datasystému a také v oblastech spjatých s aktivací a expanzí negativního stavu. Naše přítomnost na Ukrajině zase zosobňovala sentientní entity vykonávající svou duchovní práci pro Mne v pseudonovém a kvázi-pseudonovém vesmíru. Telefonické propojení mezi námi vyjadřovalo fakt, že Boží reprezentanti jsou mezi sebou různými způsoby provázáni, ať už pracují v jakékoli oblasti Multivesmíru. Toto provázání může být buď velmi zjevné a silné, nebo se může manifestovat pouze okrajovým způsobem. Přesto v každém případě existuje, protože doslova všechno je v Multivesmíru provázáno a každá, i ta nejmenší částečka ovlivňuje všechny ostatní. Když je to potřebné a pokud jsou k tomu odpovídající podmínky, Moji představitelé mohou mezi sebou navazovat vědomou interdimenzionální komunikaci. Přítomnost Lukáška a Lucinky v Londýně v době našeho pobytu v Užhorodu také manifestovala fakt, že se „za scénou“ vytvářejí předpoklady pro budoucí duchovní očistu vzájemných vztahů mezi oběma zeměmi, z níž ta první, tedy Velká Británie, prostřednictvím vojenské, ekonomické a politické podpory v řadě aspektů Ukrajinu opanovala a začala ji vykořisťovat. Jedná se o tu část Ukrajiny, která není obsazena Ruskem a která tudíž souvztaží s pseudonovým vesmírem. V doméně této části Ukrajiny vykonává svůj vliv také řada dalších západních států, nicméně Velká Británie tyto státy zastřešuje coby hlavní centrum světových elit spadajících pod Pseudotvůrce. Část ukrajinského lidu vnímá podporu ze strany západních států pozitivně, neboť v jejich očích jim pomáhají vzdorovat Rusku. Ve skutečnosti tato pomoc generuje mnoho negativních aspektů, neboť přispívá ke korupci, k zabíjení a mrzačení lidí, k destrukci řady měst a vesnic, k vyhánění lidí z domovů, k podpoře růstu migrace apod. Z duchovního pohledu se tak Ukrajina a západní státy navzájem odcizují. Vzniká mezi nimi mnoho disharmonie, která je překryta silným nátěrem rádoby přátelské podpory. Proto je nutné, aby v budoucnu došlo k rozsáhlé duchovní očistě ve vzájemných vztazích na úrovni kolektivních vědomí těchto zemí, třebaže by to mělo být až na samém konci současného cyklu času. Stejného výsledku bude dosaženo též mezi kolektivním vědomím Ukrajiny a Ruska. I mezi těmito celky je mnoho disharmonie a odcizení. Ve skutečnosti nejsou vztahy zcela čisté mezi žádnými státy na planetě Nula. Tak, jako jsou ovlivněny negativním stavem mezilidské vztahy, jsou jím prostoupeny také mezinárodní vztahy. Někde jsou tyto vztahy zamořené zly a nepravdami více, někde zase méně, přesto je v každém z nich patrný vliv negativního stavu. Naše působení pomáhá vytvářet předpoklady pro nastolení budoucí všeobecné harmonie mezi veškerými bytostmi a aspekty, které jsou nyní součástí zóny vymístění.
Během našeho telefonického propojení mezi Londýnem a Užhorodem došlo „za scénou“ také k rozšíření poselství, že Já a Moji představitelé inkarnovaní v tomto světě neneseme zodpovědnost za politické směřování zemí, ve kterých je ukotveno jádro Mise Boží Rodiny (Česká republika a Slovensko), stejně jako nejsme zodpovědní za tento vývoj ani v případě jakýchkoli jiných zemí. To spadá do kompetence sil negativního stavu. Ať už je tedy jakákoli vláda nějakého státu zabředlá v podpoře čehokoli negativního, například ve financování války na Ukrajině, nebo ať už je jakkoli zkorumpovaná a ochotná poslouchat rozkazy příslušníků pekel, nic to nemění na síle pozic pozitivního stavu, která je v rámci planety Nula nejsilnější v duchovním centru světa, odkud se přelévá do ostatních zemí v hrubohmotné realitě včetně zmíněné Velké Británie.
Rostoucí intenzita Mojí energie přinášené na planetu Nula urychluje vzestup části lidstva do vyšší dimenze. To ze strany negativního stavu přináší různá protiopatření, v jejichž rámci se zla a nepravdy stávají stále nebezpečnějšími. Negativní stav kolem sebe kope jako zběsilý kůň, v důsledku čehož je život na této planetě i kdekoli jinde v antivesmíru víc a víc nepříjemnější. Tím ovšem jeho existence stále rychleji vyčerpává svou užitečnost. Z Mého duchovního nadhledu tedy platí, že čím je to na planetě Nula a jinde v peklech horší, tím je to pro všechny bytosti v Multivesmíru (i pro ty v peklech) všeobecně lepší. Pokud si nějaká duše volí špatně, Já ze svého bezčasí vidím velice jasně okolnosti jejího návratu ke Mně, ale i to, jaká bude po vyvázání ze své současné role. Z absolutního hlediska jsou už všichni spasení a zachránění.
Míša: Po telefonickém spojení s Hlaváčovými jsme se pěšky přemístili na Užhorodský hrad, kde jsme absolvovali prohlídku jeho interiérů. V nich jsme viděli expozici historických předmětů mapujících dějinné etapy vývoje regionu Zakarpatské Ukrajiny od pravěku do období druhé světové války. Nachází se zde i samostatná expozice věnovaná československé éře.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Historická expozice Užhorodského hradu, reprezentující nejdůležitější dějinné aspekty regionu Zakarpatska, během naší návštěvy ve skrytém významu odrážela duchovní záznam aspektů spjatých s existencí pseudonového a kvázi-pseudonového vesmíru, které se průběžně stávají součástí multivesmírného archivu. Archiv má a navěky bude mít pevnou strukturu, díky níž záznam negativního stavu neprosákne nikam mimo vymezené hranice této entity. Pevnou strukturu „jezera ohně a síry“ vyjadřoval kamenný materiál, z něhož hrad sestává. Co se týče našeho samotného příchodu do hradu, na něm se odzrcadlila skutečnost, že bytosti, které budou chtít získat ponaučení o určitých aspektech zel a nepravd, budou mít do archivní sekce, která se týká obou speciálních antivesmírů, snadný a bezpečný přístup, a to stejně, jako i do kterékoli jiné části „jezera“, kam se rozhodnou vydat, doprovázeni při tom Mojí osobní přítomností. Tím jsme uvedli do pozornosti fakt, že ačkoli pseudonový a kvázi-pseudonový vesmír patří mezi vůbec nejzatíženější lokality pekel, v multivesmírném archivu už budou tato pseudojsoucna a pseudobytí zcela neškodná. Půjde totiž o pouhý záznam jejich existence. Negativní stav jako takový bude navěky zrušený. To ovšem neznamená, že ponaučení sentientních entit vstupujících do archivu by mělo být povrchní. Bude pronikat až na nejhlubší úroveň jejich sebeuvědomělé podstaty, neboť záznam veškerých aspektů zóny vymístění bude po všech stránkách nanejvýš autentický a maximálně komplexní. Na základě toho se každý případný návštěvník multivesmírné databanky rozhodne nikdy nezvolit život v nelásce za svůj vlastní. Naše prohlížení historické expozice pak bylo ve skrytém významu odrazem toho, že spáse budou podrobeny všechny dějinné aspekty Zakarpatské Ukrajiny i celé této země. Nezůstane jeden jediný, jenž by ušel Mojí pozornosti a vyhnul se tak svému očištění.
Místnost věnována období Československa zachycovala období, které je všeobecně považováno za éru největšího a nejrychlejšího kulturního i civilizačního rozkvětu v dějinách Zakarpatska. Při připojení k Československu byl region jedním z nejzaostalejších, nejchudších a nejvíce negramotných území v Evropě. To se během necelých dvaceti let změnilo. Češi zde vybudovali tisíce kilometrů silnic, železnic a mostů, investovali do rozsáhlé modernizace provinčních měst, vybudovali zde stovky škol vyučujících v rusínštině, ukrajinštině i češtině, postavili síť moderních nemocnic, zavedli svobodu tisku a slova (něco takového zažilo rusínské a ukrajinské obyvatelstvo poprvé), rozvíjeli divadlo, literaturu apod. Bytostem „za scénou“ se v souvislosti s naší návštěvou uvedlo do pozornosti, že tento rozsáhlý pokrok souvisel s mimořádným duchovním potenciálem českých zemí, odkud v tehdejší době vyvěral specifický soubor duchovních kvalit zvyšujících životní úroveň nejen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ale i na Podkarpatské Rusi a na Slovensku. Nakolik byly tyto východní celky tehdejší republiky původně zaostalými agrárními oblastmi, zvyšování životní úrovně bylo nejviditelnější právě v nich. Dá se bez nadsázky říct, že šlo o skutečnou civilizační revoluci. Pozitivní stav se vyznačuje pokrokem a touhou pomáhat potřebným. To se projevilo právě v období, kdy se Slovensko a Podkarpatská Rus spojily s českými zeměmi do jednoho státu, čímž do nich začalo pronikat zvýšené množství pozitivní energie. Ta umožnila nejen výrazné zlepšení řady zevních aspektů života, ale především připravila Slovensko na úlohu území jsoucího pevnou součástí duchovního centra světa, které je, jak víte, hlavním pozemským zázemím Mise Boží Rodiny. Tato příprava probíhala na všech třech úrovních a projevovala se mnoha způsoby, z nichž většina se manifestovala „za scénou“, v nehmotných realitách. Zlepšení zevních aspektů života bylo tedy pouze jedním z vícera rovin těchto změn. Co se týče Podkarpatské Rusi, přestože zůstala součástí Československa jen krátce, silné propojení tohoto území s duchovním centrem světa přetrvává do dnešní doby, což Ukrajině a bytostem s ní souvisejícím přináší a nadále bude přinášet snazší cestu ke spáse. Silné přetrvávající propojení tohoto regionu s duchovním centrem světa je nutné, aby Ukrajina v této době konce zvládla úspěšně sehrát svou velmi náročnou a značně specifickou úlohu.
Míša: Z Užhorodského hradu jsme se přesunuli do jídelny, kde jsme si dali pozdní oběd. Toto místo nám poradila místní cikánka, která nás k jídelně ochotně doprovodila. Vzhledem k tomu, že byla chudá, žádala nás o peníze. Poté, co jí Janička vložila peníze do dlaně, paní jí řekla: „Bůh ti to zaplať!“ Na to Janička odpověděla: „Bůh ti už zaplatil!“
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Interakce s touto ženou byla dalším odzrcadlením naší duchovní práce s Renegáty, s nimiž cikáni úzce souvisejí. Šlo o ukázku toho, že naše práce na území kvázi-pseudonového vesmíru postoupila do další fáze, která přináší častější osobní interakce s Renegáty a s jejich kvázi-tvory, jakož i s dalšími druhy sentientních entit nacházejících se pod jejich vlivem. Užitečný doprovod ženy k jídelně byl připomínkou toho, že i v Renegátech a v bytostech s nimi spřízněných se nachází dobro a další kladné charakteristiky, přičemž čím blíže se Mi někdo z nich nachází, tím více pozitivity prostupuje z jeho nitra na povrch. Na doprovodu ženy k jídelně se také odzrcadlil fakt, že řada Renegátů a s nimi spřízněných bytostí už s námi vědomě spolupracuje, a to jak na území pekel, tak samozřejmě i v doméně limba. Jejich spolupráce se silami pozitivního stavu umožňuje Mojí zesílené energii snáze se uchycovat v pseudostvoření, a tak přivádět na správnou cestu stále více Božích dětí. Chůze cikánky směrem k jídelně byla ve skrytém významu také zobrazením toho, že duchovně probuzení Renegáti a další podobné sentientní entity už vědí, kde se nachází jediný Zdroj života, k němuž pomáhají navádět i další duchovně připravené jedince. Dobré jídlo odráželo kvalitní, ničím nešizenou jakost Mojí lásky a dalších projevů Mého života. Nízká cena oběda zase připomínala, že Moje energie je v rámci obou speciálních antivesmírů i v jiných oblastech pekel v současnosti dostupnější než kdykoli předtím. K přijetí Mojí zesílené přítomnosti je ovšem nutné otevřít se jí ve svém nitru. V opačném případě bude tato energie sentientním entitám vzdálená i nadále.
Co se týče Mého finančního příspěvku věnovaného cikánce, ve skrytém významu šlo o vyjádření specifického druhu Mého ocenění věnovaného duchovně probuzeným Renegátům a dalším sentientním entitám za jejich vědomou spolupráci se silami pozitivního stavu. Totéž ocenění putovalo také k duchovně probuzeným Pseudotvůrcům a k příjemcům života, kteří s nimi souvztaží. Ženino vyjádření: „Bůh ti to zaplať!“ bylo jednak jejím vyjádřením vděčnosti za obdržené peníze, ale zároveň se do těchto slov promítalo poděkování zainteresovaných sentientních entit v jejich odezvě na Můj před okamžikem zmíněný specifický druh ocenění.
Na ženiných slovech „Bůh ti to zaplať!“ se z jiného úhlu pohledu také odzrcadlila duchovní neznalost mnoha příslušníků centrálních oblastí zóny vymístění i jiných lokalit pseudostvoření, jejichž obyvatelé ještě netuší, kým je Janička a co představuje náš Tým Boží Rodiny. Janiččina odpověď „Bůh ti už zaplatil!“ byla jasnou a pravdivou odezvou na slova oné ženy, jakož i duchovně správnou odpovědí na výše uvedenou neznalost panující v nitrech sentientních entit. Žena sice nepochopila pravý význam těch slov, neboť z jejího pohledu byla Janička pouze obyčejným člověkem, přesto měla tato slova multidimenzionální význam. V souvislosti s jejich vyřčením na adresu cikánky totiž mnozí příjemci života „za scénou“ z řad Renegátů a jim podobných vědomě přijali životně důležité poznání o Mojí ženské podstatě a o našem Týmu. Tak se spustila další rozsáhlá vlna návratu Mých dočasně ztracených dcer a synů. V souvislosti s tím jsme mohli uzavřít a deaktivovat některá pekla, jež se díky exodu sentientních entit vyprázdnila.
Míša: Po obědě jsme se vydali zpátky do ulic Užhorodu. Naše kroky se pomalu ubíraly směrem k řece Uh, na nábřeží Nezaležnosti (Nezávislosti), kde roste lipová alej, nejdelší alej tohoto druhu v Evropě, která vznikla v éře Československa. Na tomto místě, poblíž památníku Augustina Vološina, jsme si koupili zmrzlinu. Kousek od něj probíhal pouliční prodej stánkařů, nabízejících ručně vyráběné produkty. Někteří členové výpravy si zde zakoupili ovocnou šťávu, na jejíž složení se při zpáteční cestě dotazovala příslušnice slovenských pohraničníků.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Nábřeží Nezaležnosti ve spojení s námi vyjadřovalo skutečnost, že Mise Ukrajina a veškeré naše týmové působení přináší bytostem nezávislost na negativním stavu, a to i těm největším odpadlíkům nacházejícím se v centrálních oblastech pekel. Na pozadí naší přítomnosti na nábřeží se sentientním entitám rovněž uvedlo v pozornost, že čím je Mi někdo blíž, tím nezávislejším a svobodnějším je. Sám/Sama jsem nezávislý/á a svobodný/á, proto tyto charakteristiky pravého života společně s těmi ostatními poskytuji v relativní podobě všem sentientním entitám v Mém Království. Zároveň jsem těchto charakteristik absolutním garantem. Nezávislé bytosti byly reprezentovány vámi, Mými představiteli nacházejícími se na nábřeží. Moje vlastní nezávislost a svoboda pak byla reprezentována řekou, k níž nábřeží přiléhalo. Vzrostlé zelené lípy z období Československa zase vyjadřovaly prosperitu nezávislých a svobodných příjemců života.
Samotný akt vysazení líp v československé éře souvztažil s již výše řečeným průnikem specifických duchovních kvalit, jež v tehdejší době doputovaly do tohoto regionu z území českých zemí. Statnost líp pak odrážela skutečnost, že tyto duchovní kvality v průběhu času rozvinuly svůj potenciál a začaly nést mnoho užitečných plodů. Většina z nich se manifestuje ve sféře nehmotných realit.
Na pozadí naší procházky po nábřeží došlo zároveň k uvědomění na straně mnohých příjemců života o tom, že nezávislost a svoboda je na planetě Nula a v celé zóně vymístění pouze iluzorním pojmem. Na základě tohoto uvědomění tak řada příjemců života pochopila, že takzvaná samostatná Ukrajina, existující od roku 1991, není a nikdy nebyla nezávislá a svobodná. V područí různých frakcí pekel bylo její území odedávna. Řada zainteresovaných sentientních entit, nejen těch, které jsou spojeny s Ukrajinou, proto už upustila od svého boje za nezávislost a svobodu svého státu, národa či čehokoli, co se jim v negativním stavu nabízelo, a namísto toho přijala nezávislost a svobodu do svého srdce, čímž se tyto duše vymanily z područí zel a nepravd a vydaly se vstříc věčnosti v pozitivním stavu, v němž nikdo není závislý na nikom a na ničem. K přehodnocení starých přesvědčení a náhledů na pojmy „nezávislost“ a „svoboda“ dospívá také rostoucí množství příslušníků pseudonového a kvázi-pseudonového vesmíru, čímž se stávají příkladem pro své soukmenovce, kteří jsou přesvědčeni, že díky svému umístění ve speciálních antivesmírech a skrze své silné propojení s Datasystémem jsou ze všech obyvatel pekel nejvíce nezávislými a nejvíce svobodnými entitami. Skutečnost je ale přesně opačná. Členové centrálních sekcí pekel vnímají realitu naprosto naruby. Naštěstí stále více jedinců z této iluze procitá a začíná vnímat realitu takovou, jaká je.
Nyní se krátce vyjádřím k památníku Augustina Vološina. Tento muž byl duchovním řeckokatolické církve, učitelem a poslancem Národního shromáždění republiky Československé. Od podzimu 1938, kdy Německo a Maďarsko anektovalo československé pohraničí, se Vološin stal předsedou autonomní vlády Podkarpatské Rusi, respektive Karpatské Ukrajiny (tehdejší nový název oblasti). Ta po obsazení zbytku českých zemí Německem a po vyhlášení loutkového Slovenského štátu v březnu 1939 vyhlásila pod vedením Vološina samostatnost, než byla za pouhých několik desítek hodin pohlcena Maďarskem. Rozbití Československa se odehrálo v režii negativního stavu, i to však bylo součástí Mého plánu, v jehož rámci jsem věděl/a, že Československo bude po druhé světové válce obnoveno. Zároveň jsem si byl/a jistý/á, že poválečné připojení Zakarpatského regionu k Sovětskému svazu a pozdější včlenění tohoto území do moderní Ukrajiny nebude nikterak bránit jeho přetrvávajícímu specifickému propojení s duchovním centrem světa. Stejně tak jsem věděl/a, že ani rozdělení Československa na Českou republiku a Slovensko v roce 1993, opět režírované negativním stavem, nebude druhé zmíněné zemi blokovat přetrvání jejího hlubokého spojení s českými zeměmi, s nimiž v řadě ohledů tvoří z duchovního hlediska stále jeden celek. Díky tomu je stále pevnou součástí území duchovního centra světa.
Z výše řečených informací mimo jiné vyplývá, že Vološin se nacházel, jako všichni politici, v područí negativního stavu. Tato role ovšem v den naší návštěvy Ukrajiny naplnila užitečnost. Vološin se rozhodl zasvětit Mne do svého srdce, díky čemuž jsem ho mohl/a přivítat v Boží náruči, a tak mu ve spolupráci s dalšími pracovníky světla začít pomáhat ve zpracovávání duchovních nánosů. Naše vychutnávání zmrzliny u Vološinova památníku bylo odrazem toho, že si tento Boží syn nyní již vychutnává aspekty pravého života, které činí ve stále větší míře součástí svého osobního jsoucna a bytí. Svou konverzí inspiroval k přijetí daru spásy také některé další, historicky významné postavy ukrajinské historie, jako byl třeba Stepan Bandera, vůdce radikálního křídla Organizace ukrajinských nacionalistů. Mezi dalšími přijali dar spásy například kozáci Bohdan Chmelnický a Ivan Mazepa, první panovnice Kyjevské Rusi kněžna Olga, nebo třeba Jaroslav I. Moudrý, za jehož vlády dosáhla Kyjevská Rus vrcholu. Mezi konvertujícími bytostmi bylo a nadále je samozřejmě také množství bytostí, které se do historie ničím nezapsaly. Přesto byla jejich role naprosto stejně přínosná a důležitá. Zde je vhodné doplnit, že k zajištění úspěchu nejen tohoto druhu naší duchovní práce na Ukrajině významně přispěla fyzická účast Evičky Carové. Tato Boží představitelka má s pojednávanou zemí úzkou duchovní a genetickou spojitost skrz svého otce, který pocházel právě z Podkarpatské Rusi. Mnoho bytostí ze zóny vymístění díky této spojitosti pocítilo k Evičce důvěru a blízkost, čímž snáze nalezly pozitivní vztah také ke Mně a dalším členům Týmu.
Zakoupení ovocné šťávy od stánkařů na nábřeží Nezaležnosti ze strany některých členů výpravy manifestovalo skutečnost, že investice naší pozitivní energie, proudící do různých sfér pseudostvoření, která byla zastoupena penězi předanými oněm stánkařům, začala ještě v čase naší samotné návštěvy Ukrajiny nést své sladké duchovní plody. Ty byly zastoupeny onou ovocnou šťávou v lahvi, předanou z rukou obchodníků do rukou příslušných Božích představitelů. Z těchto plodů přitom mají užitek všichni, kteří se vědomě podílejí na eliminaci negativního stavu. Tento užitek demonstroval moment, při kterém došlo ke sdílení ovocné šťávy mezi ostatní členy výpravy. Niterné ztotožnění se s těmito plody vyjadřoval proces pití šťávy. Fakt, že nápoj ochutnala také Janička, symbolizoval návrat duchovních plodů jejich prapůvodnímu Zdroji, tedy Mně, který/á je příčinou všeho dobrého a pozitivního. Pozdější dotazování příslušnice slovenských pohraničníků na obsah lahve manifestoval skutečnost, že představitelé negativního stavu nesou nelibě, když vidí, jak v jejich doméně vzniká stále více duchovních kvalit, stávajících se součástí osobního jsoucna a bytí spasených bytostí i komponentou života Mých představitelů, čímž tyto kvality opouštějí doménu zóny vymístění a navracejí zpět do sféry pozitivního stavu. Nyní můžeš, Míšo, popsat, jaký jsme měli z Užhorodu celkový dojem.
Míša: Dobře. Užhorod na nás z celkového pohledu působil jako klidné, lehce zanedbané město, jehož ulice lemovaly postarší domy, často s ošuntělou fasádou, mezi nimiž se sem tam objevila luxusní vila nějakého multimilionáře. K vidění byla ale i zcela nová zástavba, jak jsme si všimli třeba na okraji města, kde stojí před nedávnem dokončené bytovky. Církevní stavby byly pečlivě udržované, stejně jako Užhorodský hrad. Jejich exteriéry i interiéry zářily čistotou a těšily se vynikající kondici. V ulicích města převažovaly vzhledem k probíhající válce ženy a děti. Muži také byli k vidění, nebylo jich ovšem zdaleka tolik. Po ulicích se často proháněly automobily vyrobené ještě v minulém století.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Klid města byl odrazem toho, že jsme mnohým bytostem přinesli do jejich niter klid, smíření a odpuštění, při čemž se zároveň naučily naslouchat svým pravým duchovním podstatám, namísto jejich předchozího ukotvení v zevnějšnostech. Fakt, že šlo o lehce zanedbané město, symbolizoval obecný nedostatek energie, jemuž jsou vystaveny všechny oblasti pekel včetně obou speciálních antivesmírů. Ty sice vůči jádru Datasystému, jenž napájí veškerá pekla, zastávají nejbližší pozici, nicméně ani to nezaručuje, že má toto centrum takové množství energie, které by si Pseudotvůrci, Renegáti, jiní nositelé života i samotný Datasystém přáli. Chtěli by více prostředků na zvelebování svého díla, aby se dokázali reálně vyrovnat Novému Vesmíru a pravému Stvoření a strategicky tak uspět ve svém boji proti všemi láskyplnému, dobrému, moudrému a pravdivému. To se jim ale nikdy nemůže povést. Datasystém ani nikdo z členů zóny vymístění totiž nemá tak ohromný duchovní potenciál s takovým množstvím energie, aby z pseudojsoucna a pseudobytí vytvořil něco, co bude minimálně stejně tak komplexní, silné, stabilní, vyspělé a veliké, jako je pravé jsoucno a bytí. Zatímco pozitivní stav vychází ze Mne a je Mnou plně napájen, negativní stav vzešel z popření Mojí podstaty a je napájen relativními bytostmi, které přiškrtily přísun Boží lásky do svých srdcí na naprosté minimum. Kvůli tomu bude každá oblast pekel vždy nějak energeticky strádat, bude něčím zanedbaná, nedostatečná, nedokonalá, neúplná, disharmonická a podléhající svému rozpadu, jak se to zrcadlilo i v ulicích Užhorodu.
Honosná sídla umístěná mezi všední zástavbou nebo poblíž všední zástavby byla zase ukázkou toho, že ačkoli čelí oba speciální antivesmíry nedostatku energie na stejné bázi, který se manifestuje také v ostatních sférách zóny vymístění, získávají tyto centrální sféry pekel ze strany Datasystému přece jen o něco víc energie než zbytek pseudostvoření, neboť se jedná o privilegované součásti jeho temného panství. Vyšší podíl energie dodávané Alláhem/Acrií do pseudonového a kvázi-pseudonového vesmíru ovšem neznamená, že by se měli jeho obyvatelé nějak lépe než ostatní. Protože jde o záporně nabitou energii, její vyšší přísun s sebou přináší závažnější zamoření zly a nepravdami, a tedy vyšší stupeň ovládání a nesvobody. Nová zástavba obytných domů pak obecně vyjadřovala skutečnost, že negativní stav je do určité míry v rámci svých fabrikací stále plodný. Přestože se rozsah zóny vymístění zmenšuje a negativní stav už nikdy neohrozí pravé Stvoření tak, jako tomu bylo v dávné minulosti, stále přichází s různými novotami (pseudonovotami), které potřebuje projevit, aby mohl vyčerpat svůj potenciál na sto procent, a tak být navždycky odstraněn. Plodnost negativního stavu je ovšem značně omezená. To se odráželo na tom, že navzdory nové zástavbě v Užhorodu suverénně převažovala zástavba stará, souvztažící s těmi aspekty zóny vymístění, které byly zfabrikovány v dávné minulosti. Negativní stav už do konce cyklu času nenajde dostatek sil na celkovou restrukturalizaci svého pseudojsoucna a pseudobytí. Půjde jen o dílčí inovace a o lokální úpravy povrchního charakteru. Datasystém se je bude snažit vykreslit jako něco velkolepého, všeobsáhlého, úžasného, obdivuhodného, účinného, univerzálního a multidimenzionálního. V reálu ovšem budou mít tyto změny pouze velmi omezený dosah, čímž se na negativním stavu nic podstatného nezmění.
Udržovanost církevních staveb byla odrazem toho, že pseudoduchovnost má pro negativní stav mimořádný význam. Kvůli tomu vkládá do údržby různých svatostánků mnoho energie, čímž pseudoduchovnost zůstává pro řadu lidí stále atraktivní. Vynikající kondice Užhorodského hradu zase vyjadřovala fakt, že negativní stav vynakládá ve všeobecnosti spoustu úsilí pro zakonzervování sebe samého, aby jeho zastaralé duchovní, zprostředkující a fyzické aspekty nepodlehly zkáze, ale aby i nadále zůstaly na svém místě. Snaha o zakonzervování má nízkou účinnost, v důsledku čehož jsou v zóně vymístění stále více patrné různé erozní procesy. To se odzrcadlilo například i na oněch starých autech z minulého století, jejichž dobrý technický stav byl už dávno minulostí.
Negativní stav se snaží své skomírající komponenty recyklovat a zfabrikovat z nich něco nového, co však nikdy není novým samo o sobě. Jde pouze o přeskupené energie, které mají jen o něco málo jinačí formu a účel než v předcházejícím kroku. Neustálou recyklací se záporné aspekty stávají stále nestabilnějšími. Excelentním příkladem toho je pseudonový a kvázi-pseudonový vesmír. Kvůli obsahu obrovského množství recyklovaného materiálu, jenž se tváří jako čerstvý a zbrusu nový, avšak ve skutečnosti takový není, dokáží oba antivesmíry fungovat jen na základě vzájemných záporných interakcí, vytvářejících v jejich pseudojsoucnu a pseudobytí křehkou rovnováhu.
V souvislosti s postupujícími spásnými procesy pekla o svůj vymístěný materiál přicházejí. Skrze duchovní srdce spasených bytostí a Mých reprezentantů, ale i prostřednictvím nitra Mého ženského Já je tento materiál odesílán do limba, kde se podrobuje intenzivní očistě, aby mohl být ve správný čas navrácen do Mého Království. Žádná komponenta zóny vymístění nepřichází vniveč. Všechno ukradené se vrací tam, kam to patří.
Fakt, že v ulicích Užhorodu převažovaly kvůli probíhající válce ženy (a děti), byl jedním z projevů vzájemného rozdělování představitelů feminního a maskulinního principu. K němu dochází mnoha způsoby, aby k sobě obě pohlaví nenacházela snadnou cestu. Jedním z nich je právě povolávání mužů do války, čímž ženy dočasně nebo natrvalo ztrácejí své manžely, partnery, otce, syny, kamarády apod., v důsledku čehož v nich vzniká mnoho obav, strachů, smutků, hořkosti, výčitek, zášti a dalších negativních rozpoložení ovlivňujících kvalitu různých složek jejich životů. Totéž se děje i na opačné straně bojové barikády v Rusku. Naše působení na Ukrajině vytvořilo předpoklady pro spásu všech žen, které byly tímto konfliktem různými způsoby poznamenané. Spásné kvality se v zesílené míře rozlily také mezi ženy, které byly nebo jsou zainteresovány v jakýchkoli jiných válkách. Pomáháme jim nebo v budoucnu teprve pomůžeme účinně překonat všechny šrámy na duši, které v nich zanechal pobyt na této planetě i jinde v zóně vymístění. Duchovní pomoc se v tomto ohledu samozřejmě týká také bytostí v roli dětí a mužů. Feminní a maskulinní princip bude nakonec uveden do úplné vzájemné harmonie, která nikomu nepřinese už žádný zmar.
Míša: Lipovou alejí jsme došli k bývalé synagoze postavené v maurském slohu, která dnes slouží jako koncertní síň Zakarpatské filharmonie. Vzhledem k víkendu byla tato budova zavřená. Pak jsme přešli most pro pěší vedoucí přes řeku. Na opačné straně nábřeží jsem si prohlédl malou, několikacentimetrovou sošku dobrého vojáka Švejka, nainstalovanou na zábradlí.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Bývalá synagoga měla ve spojení s námi několik významů. V rámci prvního z nich vyjadřovala pokračující duchovní pomoc poskytovanou bytostem spjatým s židovským národem a náboženstvím. V rámci toho přijaly spásu především duše související s křídlem východoevropských Židů. Konec utrpení mnoha duší pocházejících z této skupiny sentientních entit se odráželo v samotné skutečnosti, že synagoga už neplní svůj původní účel a že v čase naší návštěvy Užhorodu byla zavřená. Tyto faktory dále odrážely odmítnutí zcestné věrouky na straně pojednávaných bytostí a jejich souběžné přijetí jediného Zdroje života, Pána Ježíše Krista Boží Rodiny. Dávno skončená funkce synagogy a tehdejší uzavření objektu souviselo rovněž s poselstvím, že jakékoli svatostánky, nejen ty židovské, ale též křesťanské, islámské, hinduistické, buddhistické a další nemají v Mém Království žádné místo. Šíření tohoto poselství do potřebných sfér pseudostvoření včetně těch, které souvisejí s Ukrajinou, je součástí odkrývání pravdy o pravé i nepravé realitě života, jejímž poznáváním a přijímáním se bytosti osvobozují ze zajetí negativního stavu. Současná funkce bývalé synagogy coby koncertní síně Zakarpatské filharmonie pak v duchovním smyslu vyjádřila, že bytosti, které se odkloní od pseudoduchovnosti, respektive bytosti, jež odmítnou negativní stav jako celek, vpouštějí do svého života daleko užitečnější, uvolněnější, příjemnější, harmoničtější a rozmanitější aspekty, než tomu bylo během jejich pobytu v zóně vymístění. Dřívější funkce synagogy tedy souvztažila s negativním stavem. Její židovské bohoslužby s přesně danými pravidly vyjadřovaly omezený a málo užitečný život sentientních entit v peklech. Současný stav, kdy v synagoze probíhají filharmonické koncerty, naopak během naší návštěvy vyjadřoval ony pozitivní aspekty, kterým se ve svém osobním jsoucnu a bytí otevírají spasené bytosti. Maurský sloh synagogy potom ve spojení s naší přítomností odzrcadlil intenzivní přípravy „za scénou“ vedoucí k úspěšnému uskutečnění Mise Španělsko a Maroko, kam jsme se vydali začátkem září 2025. Právě maurský sloh nás při návštěvě těchto zemí intenzivně provázel jak na území Pyrenejského poloostrova, kterému Maurové vládli v letech 711 až 1492, tak i na území severní Afriky.
Most přes řeku Uh, jenž spojuje dvě části jednoho města, vyjadřoval úzké propojení mezi oběma speciálními antivesmíry. Všechno, co vykonáme na území jednoho antivesmíru, má díky tomuto propojení intenzivní dopad také na druhý celek centrálních pekel. Fakt, že jsme přes tento most prošli během dne celkem dvakrát (nejprve v jednom a poté v druhém směru), odzrcadlil skutečnost, že mezi oběma částmi centrálních pekel se Moji pověření představitelé mohou pohybovat bez omezení, a to vždy, když je to nutné pro účely eliminace zel a nepravd. Most ve spojení s naší přítomností rovněž vyjadřoval, že v souvislosti s nastalými změnami byla pro obyvatele obou antivesmírů vybudována stabilní cesta sloužící k jejich odchodu takzvaně na „druhý břeh“, což v duchovním smyslu znamená do limba a po dokončení procesu očisty pak do pozitivního stavu.
Řeka Uh je v Užhorodě velmi mělká. V době naší návštěvy byl navíc průtok vody snižován panujícím obdobním sucha. Kombinace mělkosti řeky a slabého průtoku vody odkazovala k tomu, že mezi oběma speciálními antivesmíry proudí jen velmi málo energie pravého života, tedy Mojí energie. Duchovní, duševní a fyzická struktura mezi těmito celky i uvnitř těchto celků byla negativním stavem záměrně zkonstruována tak, aby v nich proudilo pouze naprosté minimum lásky. Naše působení v peklech ovšem situaci mění. I na území obou speciálních antivesmírů je proto nyní přiváděno více lásky. Jak je ale možné, že do nich proudí rostoucí intenzita Boží energie, když jsou tyto vymístěné celky navrženy tak, aby v nich a mezi nimi bylo přítomno jen minimální množství této energie? Je to v zásadě velmi jednoduché. Jejich původní struktura je pozměňována Mými zásahy, jakož i zásahy Mých reprezentantů. Na základě toho dokáže pseudonový a kvázi-pseudonový vesmír přijímat stále více lásky, aniž by došlo k jejich předčasné destrukci. Tak mohou jejich sféru opouštět další a další sentientní entity při souběžném zachování původního smyslu dočasné existence těchto částí pseudojsoucna a pseudobytí, které budou svoji funkci plnit až do konce současného cyklu času.
Nyní se pojďme zaměřit na onu malou, několikacentimetrovou sošku dobrého vojáka Švejka. Jak někteří vědí, Josef Švejk je smyšlenou postavou českého spisovatele Jaroslava Haška. Švejk je voják bojující v první světové válce na straně Rakouska-Uherska, jehož součástí byl tehdy i český národ. Haškův román ztvárňuje Švejka jako člověka, který doslovným plněním nesmyslných rozkazů odhaluje absurditu systému rakousko-uherské vojenské mašinérie, čímž systém a jeho představitele paralyzuje. Jeho postava zároveň dokáže přežít v jakýchkoli podmínkách. Vězení, blázinec i frontu bere s ledovým klidem a všude si dokáže najít prostor pro vlastní pohodlí. Nelze jej nijak psychicky rozhodit, proto nezná strach, úzkost, hněv ani depresi. Na nepříjemné a vyhrocené situace reaguje úsměvem a historkou, kterou unaví a odzbrojí své okolí, aniž by musel sáhnout k jakémukoli násilí. Švejk je z podstaty mírumilovný flegmatik, který konflikty neřeší agresí, ale mluvením, humorem a pověstnou maskou prostomyslnosti.
Přítomnost Švejkovy sošky byla dalším odzrcadlením provázanosti Zakarpatské Ukrajiny s územím duchovního centra světa. Především ale vyjadřovala jednu z podstat našeho působení na území centrálních i všech ostatních sfér zóny vymístění, v jejichž rámci odhalujeme absurditu, nesmyslnost a prohnilost systému negativního stavu. Ne snad způsobem, že bychom jako Švejk doslovně plnili to, co nám negativní stav ukládá, nýbrž skrze prostředky pozitivního stavu. Touto cestou zla a nepravdy odzbrojujeme, čímž se stávají neškodnými a připravenými na projití spásnými procesy. Podstata nastavení Švejkovy osobnosti i podstata naší duchovní práce pro Multivesmír vychází ze stejného základu – z niterného odmítnutí absurdního systému, přičemž vede ke stejnému cíli – k jeho paralyzaci.
Fakt, že Švejk dokáže přežít v jakýchkoli podmínkách a že se nenechá vyvést z míry, díky čemuž nezná škálu negativních emocí, měl v pojednávaném kontextu spojitost se členy Nového Vesmíru, jejichž duchovní, duševní a fyzická struktura osobnosti umožňuje přežití v jakýchkoli podmínkách negativního stavu, aniž by při tom čelili nějakým neblahým rozpoložením. Skutečnost, že si Švejk dokázal i v nejnepříjemnější situaci nalézt prostor pro vlastní pohodlí, vyjadřovala, že obyvatelé Nového Vesmíru zažívají i v největších hloubkách pekel osobní komfort, díky němuž se cítí po všech stránkách stále dobře a spokojeně. Švejkův ledový klid a mírumilovnost zase při návštěvě Užhorodu souvztažily s neustálým nadhledem a láskyplností členů Nového Vesmíru. Švejkův úsměv a smysl pro humor potom vyjadřovaly, že členové této sféry pravého jsoucna a bytí neoplácejí negace nějakou vlastní negací, ale že na ně vždy reagují prostřednictvím aktivace svých pozitivních darů a talentů, mezi něž patří i zmiňovaný úsměv a smysl pro humor, kterým dokážou odlehčit vážnost různých skutečností, jimiž jsou v peklech svědky. Švejkovo mluvení, respektive vyprávění četných historek zase souvztažilo s tím, že při interakcích se zatíženými bytostmi vychází ze srdcí členů Nového Vesmíru obsah knih Nového Zjevení, jenž obyvatele pekel pozitivně ovlivňuje a dříve či později jim umožňuje dosáhnout přijetí spásy.
Švejkova pověstná maska prostomyslnosti souvisela s tím, že negativní stav vnímá členy Nového Vesmíru velmi zkresleně. Z jejich jednoduchého způsobu života vyvozuje, že jsou prostomyslnými, duševně nezralými či narušenými bytosti, které žijí nudný a nezajímavý život. Při tomto zkresleném náhledu nejsou schopni vnímat a pochopit, že jejich jednoduchý život jim naopak umožňuje neomezovaným způsobem rozvíjet jejich inteligenci, intelekt a všechny ostatní dary a talenty jejich fyzické, duševní a duchovní struktury osobnosti. Stejně tak jim umožňuje zažívat velmi pestrý, vzrušující, dobrodružný, hodnotný, bohatý, zajímavý a naplněný život, jehož původcem jsem přímo Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina. Z výše řečeného vyplývá, že tak jako Švejk byl prostomyslný pouze při pohledu zvenčí, ale ve skutečnosti byl velmi chytrý (jinak by nebyl schopen efektivně vzdorovat absurdnosti systému), členové Nového Vesmíru se vyznačují obrovským pozitivním potenciálem bez ohledu na to, jakou zprzněnou optikou na ně zvenčí hledí negativní stav. Zóna vymístění se snaží používat všemožných prostředků k očernění Mých reprezentantů. Snaha negativního stavu je ovšem marná. Stále více sentientních entit si totiž začíná uvědomovat, že to, jak jsou v peklech Moji představitelé vykreslováni, je pouhá propaganda Datasystému a jeho poskoků. Každý, kdo se otevře lásce, dochází na základě vlastní skutečnosti k poznání, jakými jsou Moje spřízněné duše ve skutečnosti. Nikdo z členů pekel nemusí příslušníkům Nového Vesmíru závidět jejich nádherný život, neboť i oni budou tento život v pravý čas zakoušet a na věčnost jej rozvíjet do stále úžasnějších podob.
Fakt, že Švejkova soška byla malá, vyjadřovala pokoru obyvatel pravého jsoucna a bytí. Kromě toho šlo o odzrcadlení skutečnosti, že podstata osobního potenciálu každého jedince, jeho dary a talenty ode Mne a jeho duchovní bohatství se ukrývají primárně uvnitř jeho individuality, nikoli ve vnějšku. Z charakteru tělesné konstituce dotyčného tudíž nelze odvozovat, jakým je na úrovni své duše a svého ducha. Něco takového ovšem platí pouze pro planetu Nula a zónu vymístění, jelikož tělesná konstituce bytostí v pozitivním stavu plně koresponduje s charakterem niterné a zprostředkující úrovně jejího osobního jsoucna a bytí.
Skrze výše uvedené duchovní souvztažnosti se vybrané bytosti v obou speciálních antivesmírech dozvěděly podstatné informace týkající se členů Nového Vesmíru. Díky tomu k nim obyvatelé pekel nacházejí snazší cestu, zbavují se předsudků vysílaných na jejich adresu a rozpouštějí vůči nim svou nedůvěru. K většině sentientních entit se uvedené souvislosti dostaly prozatím na jejich nevědomou úroveň, aby je i tyto duše mohly ve správný čas přijmout za své. Působení řečených souvztažností připravilo členy negativního stavu rovněž na skutečnost zásadní proměny těch Mých představitelů z planety Nula a z dalších sfér Multivesmíru, kteří se v dohledné či vzdálenější budoucnosti stanou plnohodnotnými členy Nového Vesmíru, z jehož základny budou na všech třech existenčních úrovních vyrážet na mise do zóny vymístění. Tato příprava slouží členům negativního stavu k tomu, aby jim nadcházející změny nepřinesly závažný šok, který by je mohl duchovně poškodit.
/ Konec 4. části /
Zdroj: Michal Transmiter Facebook
