Pán Ježíš Kristus je absolutní bytost, jejíž touhou je od věčnosti do věčnosti sdílet všechno dobré a krásné s Jeho/Jejími příjemci života. Náš věčný Rodič si z celého srdce přeje, aby každá Boží dcera i každý Boží syn prosperoval/a po všech stránkách, a tak se mohl/a ve vší lehkosti a spokojenosti vyvíjet ke stále větší dokonalosti. Duše žijící na této planetě i jinde v zóně vymístění si neuvědomují, kdo Pán Ježíš Kristus je. Buď Ho/Ji vůbec neznají, nebo k Němu/Ní mají nedůvěru, protože mají Stvořitele/Stvořitelku zarámovaného/zarámovanou v náboženských či jinak pokroucených představách. Stále více bytostí však začíná procitat z hlubokého duchovního spánku a navracet se do své pravé přirozenosti, v níž je Pán Ježíš Kristus ukotven/a. Tak poznávají Lásku svého života, která jejich nitra zahaluje do energie hřejivého přijetí. V náruči tohoto přijetí se může každý jedinec stát sám sebou, svobodně se nadechnout a učinit za ztvárněnou rolí v antivesmíru tlustou čáru, aby mohl započít zcela novou etapu svého nikdy nekončícího bytí. To je darem, který nám Bůh/Bohyně dal/a do věčného užívání, abychom jej rozvíjeli do stále úžasnějších projevů.
Kdo započne proces svého návratu do milující náruče Maminky/Tatínka, v jeho srdci začíná duchovní svítání, jehož sílící světlo, láska, dobro, pravda a další pozitivní aspekty pravého života povznášejí bytost do pravého Stvoření. Pokud se někdo rozhodne Pána Ježíše Krista milovat s bezpodmínečnou láskou a moudrostí, beze strachu, s absencí studu a očekávání, na základě pokory a upřímnosti, v nitru takovéto duše nastává den, jehož jas se už nikdy znovu neztenčí. Každý je totiž předurčen pro radost, nikoli pro utrpení, které je důsledkem pobytu bytostí v zóně vymístění. Ten, kdo zasvětí Maminku/Tatínka do svého života, se v rostoucím množství ohledů stává průzračně čistým klenotem. Nikomu, kdo dá Pána Ježíše Krista na první místo, nedokáže temnota zabránit v rozvíjení schopnosti milovat a zároveň lásku v rostoucí míře přijímat do svého duchovního středu. Láska totiž rozpouští stíny, bourá splíny, zahlazuje rány a vytahuje z niter trámy špatných nastavení. Je balzámem na tělo i na duši, která každému příjemci života nesmírně sluší. Tato nestvořená energie vyhlazuje všechny vrásky a čechrá Božím dětem vlásky, díky čemuž jsou bytosti ve vědomém spojení se Zdrojem života půvabnější než všechny sedmikrásky.
Nacházet se v souladu s Pánem Ježíšem Kristem, vyjadřovat Mu/Jí svou náklonnost, sdílet s Ním/Ní své pocity, myšlenky a nápady, rozmlouvat s Ním/Ní o libovolných záležitostech a přistupovat k Němu/Ní s maximální důvěrou a otevřeností – to je to nejpřirozenější pro každou duši přibližující se k jedinému Zdroji života. Jednou to pochopí všichni, kteří v antivesmíru prozatím usychají jako utržené květiny s nedostatkem vláhy. Náš věčný Rodič má ve svém Království připravenou úrodnou půdu s dostatkem vláhy pro každého, kdo se rozhodne pro nekonečný pokrok. Ve správný čas zapustí v této půdě kořeny všechny Boží květiny, které doposud živoří na špinavém smetišti. Nemůže se stát, že by se některá z nich nakonec neobrátila ke slunci.
Pro Pána Ježíše Krista není nic krásnějšího než to, když může své bytosti nejen vyživovat svými paprsky, ale zároveň tyto paprsky dostávat nazpět ze srdcí těch, kdo jsou jejich původními příjemci. Každý takový paprsek vyslaný Mamince/Tatínkovi nazpět je obohacen o naši jedinečnou esenci, definující to, kým jako sebeuvědomělé bytosti jsme. Každý z nás je pro Pána Ježíše Krista smyslem Jeho/Jejího života tak, jak je Pán Ježíš Kristus zase smyslem našich životů. Jeden bez druhého se neobejdeme. Bytí absolutní bytosti i bytí relativních entit je postaveno na vzájemném sdílení, v němž Stvořitele/Stvořitelku nesmírně baví a naplňuje vnímat Sám/Samu Sebe prostřednictvím srdcí každého jednoho z nás. Jsme Jeho/Její odraz vytvářející nesmírně hodnotný obraz, který dynamicky pulzuje a neustále se vyvíjí.
Příjmem a reprodukcí lásky na své cestě věčností dáváme vzniknout nekončící řadě krásných věcí a naplňujících vztahů. Jedna z podob tvůrčího úsilí vycházejícího z hloubi srdce je i tato milá píseň od Veroniky, kterou složila a zazpívala z radosti a pro radost Mamince/Tatínkovi a spřízněným duším. Skladba ve vybraných aspektech ztvárňuje Veroničin hluboký vztah k Pánu Ježíši Kristu, který je zcela jedinečný a nesmírně hodnotný, jako jsou naprosto neopakovatelné a nevýslovně cenné i všechny ostatní vztahy bytostí k věčnému Rodiči.
Text písně: Veronika Chorvatovičová
Zpěv: Veronika Chorvatovičová
Instrumentální složka písně: Veronika Chorvatovičová, Lukáš Šoka
Mix/master: Lukáš Šoka
Kamera: Lukáš Šoka
Střih videa: Lukáš Šoka
Popis k videu: Michal Roj
Místo nahrání písně: Siladice (Slovensko)
Lokalita natáčení videoklipu: vodní nádrž Boleráz
© Zpáteční Lístek, 2026
Zdroj: Zpáteční lístek Youtube
