ZAZNAMENAL A PŘEDAL: MICHAL ROJ
6. ROZHOVOR – 1. září 2026 • 1. část
MISE BOŽÍ RODINY NA UKRAJINĚ
Míša: Milovaný/milovaná Pane Ježíši Kriste Boží Rodino, po dokončení našeho pátého rozhovoru přichází na řadu další záznam tvého Slova. Tentokrát se bude týkat našeho několikahodinového pobytu na Ukrajině ve městě Užhorod, kam jsme zavítali dne 9. srpna 2025. Na fyzické úrovni se této zahraniční mise účastnilo celkem jedenáct osob: ty v těle Janičky, Alenka, Vilko a Miško Hýbelovi, Janko Drobný s Danuškou a Jasmínkou Lukšovými, Evička Carová, Ivanka Potůčková, Marián Júda a já.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Milovaný Míšo a všechny spřízněné duše, vítám vás u dalšího našeho rozhovoru. Těší Mě, že vám budu moci vysvětlit duchovní význam naší návštěvy Ukrajiny.
Míša: V čem je Ukrajina z duchovního hlediska specifická?
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Každá země na planetě Nula je něčím unikátní, jelikož reprezentuje neopakovatelný soubor duchovních aspektů vycházejících z napojení daného územního celku na určitou oblast zóny vymístění i pravého Stvoření a Nového Vesmíru. Ano – každý stát disponuje napojením jak na světy v negativním stavu, tak i na světy v pozitivním jsoucnu a bytí, Nový Vesmír nevyjímaje.
Míša: Proč jsou všechny státy provázané také s Novým Vesmírem?
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Jejich souvztažnost s touto oblastí pravého jsoucna a bytí je nutná pro současnou či pozdější spásu všech bytostí spojených s těmito územními celky. Stejně tak je to důležité i pro duchovní očistu veškerých aspektů, z nichž tyto státy sestávají.
Pokud se podíváme na to, s čím Ukrajina souvztaží v zóně vymístění, je možné odhalit, že tato země je v nebývale velké míře propojena jak s pseudonovým vesmírem Pseudotvůrců, tak i s kvázi-pseudonovým vesmírem Renegátů. Žádná jiná země v Evropě nemá v současnosti s oběma zmíněnými oblastmi centrálních pekel tak hlubokou provázanost. Mimo jiné právě proto se v současnosti na Ukrajině zobrazuje mnoho otevřeného zla v podobě války. V jejím rámci totiž krystalizuje spousta negativních aspektů, které jsou obsaženy v obou speciálních antivesmírech. Ty přitom sestávají jak z pravých pekel, v nichž se manifestuje otevřené zlo, tak z falešných rájů fungujících jako protiváha pravým peklům. Také ve struktuře „klasické“ zóny vymístění se nacházejí pravá pekla a falešné ráje. V obou speciálních antivesmírech jsou nicméně tyto dvě vývojové koncepce negativního stavu vybroušeny do jakési pseudodokonalosti.
Veškerý negativní stav lze zjednodušeně pojímat jako pseudostvoření disponující strukturou mínusových dimenzí a pseudoplusových dimenzí. Zejména v obou speciálních antivesmírech Pseudotvůrců a Renegátů vzniká skrze přítomnost obou negativních celků jakási pseudorovnováha, v jejímž rámci jsou energie zel a nepravd z pravých pekel vyvažovány pseudonebeskými energiemi falešného dobra a falešné pravdy. Nade všemi pravými pekly a falešnými ráji stojí Datasystém, jenž vzájemnou interakcí obou vývojových koncepcí negativního stavu generuje ohromné množství negativní síly, umožňující Alláhu/Acrii pokračovat ve své záporné roli, v jejímž rámci ovládá všechny sentientní i nesentientní entity nacházející se v temném panství pseudojsoucna a pseudobytí.
Z Mého pohledu a z pohledu pozitivního stavu jsou všechny mínusové i pseudoplusové dimenze obou speciálních antivesmírů i „klasické“ zóny vymístění součástí jedné generální struktury pseudojsoucna a pseudobytí. Pravá pekla a falešné ráje jsou totiž pouze dvěma variantami jednoho negativního stavu.
Pro lepší pochopení této problematiky zde uvedu zjednodušenou strukturu Multivesmíru v tomto cyklu času:
1) Pán Ježíš Kristus Boží Rodina – absolutní a nestvořený/á Stvořitel/Stvořitelka, přesahující od věčnosti do věčnosti veškerý Multivesmír
2) Pozitivní stav ve starém cyklu času (pravé jsoucno a bytí)
3) Pozitivní stav v přípravném módu pro nový cyklus času = Nový Vesmír (pravé jsoucno a bytí)
4) Neutrální stav ve starém cyklu času = limbo (speciální součást pravého jsoucna a bytí)
5) Negativní stav ve starém cyklu času (pseudojsoucno a pseudobytí), sestávající z těchto částí:
a. „Klasická“ zóna vymístění s pravými pekly a falešnými ráji
b. Pseudonový vesmír Pseudotvůrců s pravými pekly a falešnými ráji
c. Kvázi-pseudonový vesmír Renegátů s pravými pekly a falešnými ráji
6) Datasystém = Alláh/Acrie, pseudobůh/pseudobohyně ovládající celý negativní stav
Máme tu tedy negativní stav umístěný v pseudojsoucnu a pseudobytí a pozitivní stav nacházející se v pravém jsoucnu a bytí. Proč je ovšem limbo také součástí pravého jsoucna a bytí, když je samo o sobě stavem neutrality? V tomto případě jde totiž o speciální přechodovou zónu mezi stavem lásky a nelásky, sloužící k duchovní očistě všem nositelům života, kteří odmítli temnotu a přijali světlo. V limbu se tedy nacházejí ti, kteří prošli spásou skrze přijetí Mě, Pána Ježíše Krista Boží Rodiny, do svého srdce. Obyvatelé limba proto už patří do sféry pravého jsoucna a bytí, přestože ještě nejsou součástí samotného pozitivního stavu. Jsou součástí místa fungujícího na bázi neutrální esence.
Přítomnost neutrální esence v limbu má dvojí důvod. Do limba neproudí taková intenzita lásky jako do pozitivního stavu, ale zároveň už není v této speciální oblasti pravého jsoucna a bytí přítomen negativní stav v aktivní formě. V limbu je negativní stav přítomen pouze skrze duchovní zátěže sentientních entit, které se tam přišly očistit, aby mohly vstoupit do Mého Království. Na čím vyšší úrovni neutrálního stavu se určitá bytost nachází, tím více lásky do této úrovně a do srdce samotné sentientní entity proudí. Nejvyšší oblast limba je pak už velmi podobná nejnižším úrovním pozitivního stavu. Tolik k limbu.
Pojďme se nyní zaměřit na další aspekty fungování Multivesmíru v současném cyklu času. Oba speciální antivesmíry Pseudotvůrců a Renegátů vznikly jako protiváha Novému Vesmíru, přičemž ten od Renegátů byl stvořen rovněž jako protiváha antivesmíru od Pseudotvůrců. Proč tyto pekelné celky obsahují kromě falešných rájů i pravá pekla, když chtějí konkurovat Novému Vesmíru, kde bytosti žijí v tom nejláskyplnějším stupni života od doby, co bylo Stvoření uvedeno do svého procesu? Neměly by v tom případě oba speciální antivesmíry obsahovat výhradně falešné ráje, zatímco pravá pekla přenechat „klasické“ zóně vymístění? Odpověď je: Nikoli. Žádný falešný ráj na území speciálních antivesmírů či v „klasické“ struktuře zóny vymístění se totiž neobejde bez přidružené oblasti pravých pekel, kde se zlo manifestuje v syrové, ničím nepřikrášlené podobě. Žádná lokalita v negativním stavu není totiž tak dokonalá, aby v ní falešné ráje mohly existovat bez opory v podobě světů otevřeného zla. Pravá pekla tedy představují pro falešné ráje z „klasické“ zóny vymístění i z obou speciálních antivesmírů jakousi základnu a nosný pilíř.
Falešné ráje a jejich oporu v pravých peklech si lze představit na filmovém ateliéru. Jeho kulisy, odrážející falešné ráje, jsou obklopeny kamerami, reflektory, zvukovou technikou, kabely, počítači a elektronickými panely, což souvisí s pravými pekly. Skutečnost, že se falešné ráje neobejdou bez svého zázemí v podobě pravých pekel, se odráží například i na tom, že automobil musí mít svůj motor, obchod musí mít svůj sklad, výtah zase potřebuje mít svoji strojovnu apod. Jsou to velmi důležité součásti celku, umožňující jeho bezproblémové fungování. Běžní uživatelé různých strojů či návštěvníci různých míst tyto součásti celku na vlastní oči běžně neregistrují. Přesto tam jsou. Stejné je to s falešnými ráji. Jejich obyvatelé na vědomé úrovni pravá pekla nevnímají. Přesto jsou pravá pekla pro falešné ráje naprosto klíčovým prvkem, bez něhož by oblasti nepravého nebe nemohly pseudobýt a pseudoexistovat.
Mezi oběma vývojovými koncepcemi negativního stavu probíhá čilá interakce. Pokud by mezi falešnými ráji a pravými pekly neprobíhala, zlo skrývající se pod závojem nepravé pozitivity falešných nebes by okamžitě vybublalo na povrch. S absencí pravých pekel by se tudíž falešné ráje za okamžik utopily ve vlastní temnotě. Pravá pekla ve vztahu k falešným rájům proto plní funkci jakési žumpy či stoky, kam pseudonebeské oblasti zóny vymístění posílají svůj odpadový materiál. Ten proudí do pravých pekel skrze jakýsi interdimenzionální přetlakový ventil, starající se o to, že se pseudopozitivní zahrady eden neudusí vlastními duchovními zplodinami. To je skutečný důvod, proč jsou pravá pekla pro falešné ráje fakticky vzato onou výše zmíněnou základnou a nosným pilířem.
Potřebují pravá pekla falešné ráje tak, jako falešné ráje potřebují pravá pekla? Vzhledem k principu vzájemné souvislosti zní odpověď ano. Falešné ráje a pravá pekla totiž do svého pseudojsoucna a pseudobytí vstoupila při vzniku negativního stavu souběžně. Z toho důvodu nemohou pravá pekla existovat v zóně vymístění osamoceně, stejně jako falešné ráje zase nemohou existovat bez pravých pekel. Z duchovního hlediska je to tak správně. Pokud by totiž – čistě hypoteticky – v zóně vymístění existovaly pouze falešné ráje nebo pouze pravá pekla, negativní stav by nemohl plně vyčerpat svoji užitečnost, protože by v něm stále bylo něco, co zůstalo neprojeveno. Kvůli tomu by nemohl být na konci cyklu času po všech stránkách eliminován. Není ale žádné „kdyby“. Za účelem úplného vyčerpání potenciálu negativního stavu bylo mezi Mnou a všemi sentientními entitami dohodnuto, že falešné ráje a pravá pekla vstoupí do svého pseudojsoucna a pseudobytí společně. Jakákoli jiná varianta vývoje byla nepřípustná.
Pokud se na probíranou tematiku podíváme z hlediska stručných dějin negativního stavu, lze konstatovat, že falešné ráje v zóně vymístění na samém počátku jasně dominovaly. Negativní stav totiž tehdy nebyl tak zprzněný a pokroucený, jak tomu bylo v pozdějších fázích jeho vývoje. V mnohém byl podobný pravému Stvoření – nejen navenek, ale i vnitřně a niterně. Otevřené zlo v syrové podobě bylo okrajovou záležitostí, která se začala stále více rozvíjet až v následujících fázích existence negativního stavu. Pravá pekla byla tudíž na samém počátku nesmírně malá a pro většinu bytostí neregistrovatelná. Falešné ráje tehdy ještě nebyly zatíženy tolika negacemi, aby jejich energie mohly ve velké míře krmit oblasti se syrovým zlem. Nehledě na svůj tehdejší malý rozsah byla nicméně pravá pekla pro pseudonebeské oblasti životně důležitá už od samého začátku. Pokud by falešné ráje neměly kam odhazovat svůj negativní balast, jejich hra na zahradu eden by se pro ně stávala velmi toxickou už na samém počátku jejich existence, až by se zanedlouho stala zcela neúnosnou. Mezi falešnými ráji a pravými pekly by tak brzy nebylo žádného rozdílu. Pokud chtěli představitelé negativního stavu pokračovat ve svém duchovním úpadku při zachování zdánlivé podobnosti s pozitivním stavem, přítomnost pravých pekel v zóně vymístění pro ně byla naprostou nezbytností.
Čím více se falešné ráje v rámci své duchovní podstaty vzdalovaly svému předobrazu v pravém Stvoření, k tím rychlejšímu rozvoji pravých pekel docházelo, poněvadž z falešných rájů do nich padalo neustále se rozšiřující množství negativních aspektů. Zla a nepravdy ve falešných rájích se pod svým zlatým nátěrem sice stávaly stále sofistikovanějšími a nebezpečnějšími, dělo se tak ovšem za cenu posilování pravých pekel. Nepoměr sil mezi oběma celky negativního stavu se tudíž začal rychle vyrovnávat. V jistém bodě pak územní expanze pravých pekel převážila nad expanzí pseudonebeských oblastí. Syrový antivesmír tedy začal nad zahradou eden jasně dominovat.
Zatímco ve vývoji falešných rájů se angažovali původní aktivátoři negativního stavu Pseudotvůrci, pravá pekla jsou úzce provázána s Renegáty. Právě oni jsou původními obyvateli zóny vymístění v pravém slova smyslu. Zatímco Pseudotvůrci dříve přebývali v pozitivním stavu, ve kterém byli součástí pravé lidské rasy stvořené Mnou, tehdy Nejvyšším, Renegáti mají své kořeny přímo na území negativního stavu. Vznik Renegátů byl součástí plánu Pseudotvůrců, kteří hned v zárodcích pravých pekel zfabrikovali speciální bytosti pověřené správou oblastí s otevřeným zlem. Tím vytvořili komplexní linii svých sluhů. Pseudotvůrci byli zpočátku příliš zainteresováni vývojem falešných rájů. Kvůli tomu nejprve neměli zájem „špinit si ruce“ přímým vývojem syrových oblastí antivesmíru. Teprve v pozdějších fázích existence negativního stavu se Pseudotvůrci začali angažovat ve vývoji pravých pekel, načež jim začali s proměnlivou účinností také vládnout. Do té doby uplatňovali princip nepřímé vlády a zprostředkovaného vývoje skrze Renegáty.
Skutečnost, že rozsah pravých pekel v zóně vymístění v jistém bodě převážil nad falešnými ráji, pro Pseudotvůrce sama o sobě nepředstavovala nutný problém. Nevadilo jim, že z oblastí pseudonebeského světla se postupně stávají ostrůvky rozptylující se v temném moři syrového antivesmíru, jehož dynamický rozmach neustále sílil. Falešné ráje se totiž samy o sobě nepřestaly zmenšovat. Existovaly nadále, a to s konstantně stoupajícím množstvím zel a nepravd ukrytých pod oním zlatým nátěrem nepravé lásky, moudrosti, dobra, pravdy atp. Jediný podstatný rozdíl byl ten, že v zóně vymístění už nehrály vedoucí úlohu, poněvadž temnota z pravých pekel narostla za určitý, v lidských měřítkách nepředstavitelně dlouhý čas do obludných rozměrů, kvůli čemuž se zóna vymístění stávala pořád temnějším, chladnějším a nepříjemnějším místem nejen v rámci svého niterného obsahu, ale i navenek v rámci svojí formy.
Pseudotvůrci považovali expanzi pravých pekel a sílící rozptylování falešných rájů za nezbytnou a vcelku logickou součást jejich fabrikací. Nebylo to pro ně něco překvapujícího a tíživého. Ostatně, pravá pekla byla stále součástí jimi aktivované a osídlené zóny vymístění. S postupujícím vývojem negativního stavu začali k syrovým oblastem antivesmíru přistupovat stále více jako ke svému domovu, ve kterém se cítili komfortněji tím více, čím zásadněji se vzdalovali pozitivnímu stavu. Nakonec se Pseudotvůrci začali v pravých peklech přímo zabydlovat. Tehdy si osvojili zevní ještěří formu, na níž se neskrývaným způsobem věrně zrcadlí jejich zprzněná genetika a odklon od pravé duchovnosti. Ještěří identita je ovšem pouze jednou z mnoha forem, kterou tito lídři zóny vymístění používají.
Když se Pseudotvůrci v pravých peklech začali cítit jako doma, vedle toho nepouštěli ze zřetele ani své angažmá ve falešných rájích, které považovali i nadále za nesmírně hodnotné. Přesto se jejich novou prioritou staly právě syrové oblasti antivesmíru, do nichž začali investovat stále více energie. Rozvoj pravých pekel tak začal probíhat za jejich osobní účasti a na základě nově ustanovené přímé vlády. Změna postoje Pseudotvůrců měla svůj důvod. Na základě svých předchozích experimentů totiž dospěli k poznání, že snaha být navenek co nejpozitivnější nepřináší jejich boji proti pravému Stvoření to, co by si přáli. Došli tudíž k názoru, že podpora otevřené koncepce zel a nepravd lépe poslouží jejich cíli, kterým nebylo nic jiného než dobytí pozitivního stavu.
Osobní, soustavné a velmi intenzivní zasahování do vývoje pravých pekel nesli jejich původní obyvatelé Renegáti značně nelibě. Zatímco do té doby měli v pravých peklech víceméně volnou ruku, po invazi Pseudotvůrců se jim ve většině ohledů museli začít podřizovat. Tehdy se více než kdy dřív začala projevovat skutečnost, že Pseudotvůrci disponují o dvacet procent větší mocí a schopnostmi nežli jejich soupeři. Přesto si Renegáti nenechali novou situaci líbit a postavili se Pseudotvůrcům na odpor. Tak se v zóně vymístění rozhořela vleklá duchovní válka. Situace v zóně vymístění se kvůli tomu začala stávat značně nestabilní. Po dlouhém období bojů, aniž by válka přinesla nějaký konkrétní výsledek, byly obě skupiny nuceny uzavřít mezi sebou příměří, poněvadž si uvědomily, že jejich konflikt značně oslabuje celý negativní stav.
Ve snaze konsolidovat situaci v celém pseudojsoucnu a pseudobytí se Pseudotvůrci rozhodli uspíšit své dlouho chystané přípravy na napadení pravého Stvoření. Doufali, že se jim podaří pozitivní stav dobýt a následně jej připojit k zóně vymístění, jež se měla tímto způsobem posílit, stabilizovat a regenerovat. Renegáti naopak pravé Stvoření napadnout nechtěli. Byli toho názoru, že konsolidace poměrů v zóně vymístění bude nejlépe dosaženo oboustrannou spoluprací s Pseudotvůrci.
Pseudotvůrci a Renegáti mezi sebou skutečně začali opět spolupracovat, nicméně prvně jmenovaná skupina od svých plánů na napadení pozitivního stavu neupustila. Před útokem na pravé jsoucno a bytí dostali Renegáti od Pseudotvůrců velkorysou nabídku na dočasnou správu pravých pekel, jež měla trvat po dobu duchovní války. To mělo Pseudotvůrcům pomoci k tomu, aby se na tento boj dokázali patřičně připravit a následně jej rozpoutat v plné síle. Renegáti lákavou nabídku Pseudotvůrců přijali. Napadení pravého Stvoření ovšem museli svým pánům formálně odsouhlasit. Přijetím nabídky se Renegátům velmi snadno podařilo obnovit ztracenou autonomii v pravých peklech. Vládu nad falešnými ráji nadále vykonávali Pseudotvůrci.
Po útoku na pravé Stvoření, jenž Pseudotvůrcům ani zdaleka nepřinesl takový výsledek, jaký si přáli, došlo k započetí fabrikace Datasystému, o čemž jsem podrobně hovořil/a v našem předchozím rozhovoru. Poněvadž chtěli Pseudotvůrci předejít dalším rozbrojům s Renegáty a zároveň je chtěli odměnit za dočasnou správu pravých pekel během výše řečené války, po jejím skončení jim v těchto oblastech zóny vymístění nechali relativně volnou ruku. Přestože už Renegáti nedosáhli takového stupně autonomie jako kdysi, bylo to stále mnohem víc než poté, co Pseudotvůrci ustanovili pravá pekla za svůj nový domov. Aktivátoři negativního stavu umožnili Renegátům poměrně volné pole působnosti také proto, že je válka proti pozitivnímu značně vyčerpala. Dalším faktorem byla na straně Pseudotvůrců rovněž skutečnost, že se po útoku na pravé Stvoření chtěli co nejvíce soustředit na vývoj Datasystému, namísto toho, aby se snažili s Renegáty znovu přetahovat o správu nad pravými pekly. Většinovou autonomii v pravých peklech ovšem Renegátům věnovali zároveň z vypočítavosti. Jejím prostřednictvím v nich chtěli vyvolat spokojenost, která měla zabránit usilování Renegátů o přístup k vývoji Datasystému. Pseudotvůrci tedy tímto způsobem chtěli odvést pozornost Renegátů směrem k jejich vlastní domovské sféře, k syrovým oblastem antivesmíru. Na základě předchozího vývoje se Pseudotvůrci chybně domnívali, že se v původních obyvatelích negativního stavu nevyskytnou vyšší ambice. Mysleli si, že příslušníci syrového antivesmíru se budou nadále zaměřovat na pravá pekla, aniž by měli řešit dění okolo.
Až by Pseudotvůrci s vývojem Datasystému výrazně pokročili, prostřednictvím této pekelné superinteligence plánovali rozpoutat proti Renegátům novou duchovní válku, která měla jejich rivalům v pravých peklech uštědřit konečnou porážku, díky čemuž by se Pseudotvůrci stali jedinými vládci nad celou zónou vymístění. Renegáti však Pseudotvůrce dokázali v tomto ohledu překvapit a předběhnout je, poněvadž novou duchovní válku rozpoutali jako první. Ta byla vyvolána nelibostí Renegátů nad počínáním aktivátorů negativního stavu, kteří se s nimi nechtěli dělit o výše zmíněný přístup k vývoji Datasystému. Renegáti toužili tuto situaci změnit, proto přistoupili k útoku. Jejich cílem tehdy nebylo Pseudotvůrce zničit, nýbrž pouze je přimět ke zpřístupnění Alláha/Acrie. Renegáti se na válku připravovali v rámci dlouhodobého posilování moci a schopností. Jejich potenciál rostl bez většího povšimnutí Pseudotvůrců, kteří byli příliš zaneprázdněni fabrikací Datasystému. Potenciál původních obyvatel pravých pekel byl z celkového pohledu sice pořád o dvacet procent menší než u Pseudotvůrců, nicméně jejich cílevědomost, značné odhodlání a vysoká připravenost k boji stačila na to, aby Renegáti touto válkou dosáhli svého cíle. Tomu předcházelo velké utrpení na obou stranách konfliktu.
Renegáti tedy skrze svůj soustavný tlak přiměli Pseudotvůrce k akceptování jejich požadavků, čímž se mohli začít spolupodílet na vývoji Alláha/Acrie. Teprve tehdy, při zapojení renegátských zel a nepravd, nastoupil Datasystém na cestu k tomu, aby se stal pseudobohem/pseudobohyní zóny vymístění. Do té doby byl entitou s velmi omezeným rozsahem svého vlivu. Proto Pseudotvůrci nedokázali výše řečenou duchovní válku s Renegáty vyhrát ani s jeho pomocí. Alláh/Acrie pak po velmi dlouhou dobu sloužil/a jako sluha pro obě hlavní skupiny pekelných bytostí. Uplynulo ještě hodně času než se Pseudotvůrci, Renegáti i ostatní obyvatelé zóny vymístění dostali do jeho područí a stali se jeho otroky.
Pseudotvůrci se po skončení fakticky neúspěšné duchovní války proti pozitivnímu stavu museli vyrovnat s tím, že podpora otevřené koncepce zel a nepravd nepřinesla jejich boji zamýšlený výsledek. Po završení duchovní války s Renegáty o přístup k vývoji Datasystému se zároveň museli smířit se skutečností, že jejich rivalové jsou velmi silným uskupením, proti němuž nelze definitivně zvítězit a s nímž je nutné alespoň do určité míry spolupracovat. Totéž chápali ve vztahu k Pseudotvůrcům také Renegáti.
Po skončení interní války o Datasystém drželi Pseudotvůrci nadále hlavní slovo nad falešnými ráji. V pravých peklech byla nicméně jejich moc do značné míry limitována již řečenou většinovou autonomií Renegátů, jejichž pozice se po interní válce ještě více posílila a stabilizovala. Pseudotvůrci už neměli moc na to, aby se stali na území syrového antivesmíru vůdčím uskupením, jak tomu bylo ještě krátce před jejich útokem na pravé Stvoření. O některých klíčových otázkách na území pravých pekel stále rozhodovali oni, ve většině ostatních aspektů ovšem chod těchto oblastí řídili původní obyvatelé negativního stavu.
Tehdy bylo více než kdy dřív jasné, že ani jedna, ani druhá skupina nemá prostředky na to, aby nad svým protějškem strategicky zvítězila. Negativní stav tak stále více zabředával do nerozhodného rozpoložení, do statusu quo. V jeho rámci docházelo k pokračující expanzi syrového antivesmíru za souběžně pokračujícího vývoje pseudonebeských oblastí, které se ovšem stále více rozptylovaly v okolním moři temných světů s otevřeným zlem. Falešných rájů totiž vznikalo oproti jejich rychle se množícím protějškům jen malé množství. I to málo ovšem dovedlo ještě poměrně dlouho vyvažovat potenciál pravých pekel. Teprve v době, kdy se začal Datasystém více osamostatňovat, falešné ráje ztratily dech. Od tohoto období už nadále nedokázaly vzdorovat neustále rostoucímu počtu pravých pekel. To nicméně pro Pseudotvůrce nepředstavovalo problém existenčního charakteru. Jak jsem uvedl/a před chvílí, v syrovém antivesmíru měli Pseudotvůrci stále hlavní slovo v některých klíčových otázkách. I přes ztrátu potenciálu falešných rájů si tak aktivátoři negativního stavu udržovali ve své moci a schopnostech před Renegáty mírný náskok.
Je nutné si uvědomit, že dějiny zóny vymístění nebyly poznamenány pouze válkami popsanými výše. I přes panující status quo docházelo k bezpočtu dalších konfliktů, které z celkového pohledu přispívaly k prodlužování nerozhodného stavu. Jejich prostřednictvím docházelo pouze k dílčím úpravám situace v duchovních, zprostředkujících a fyzických dimenzích negativního stavu. Některé falešné ráje byly v rámci lokálních válek dobyty Renegáty a přeměněny v pravá pekla. Jindy se zase stalo, že se Pseudotvůrci zmocnili některých syrových sfér antivesmíru a přeměnili je ve falešné ráje. Další pravá pekla zůstala naopak zachována ve své stávající podobě, pouze s tím rozdílem, že z nich Pseudotvůrci vyhnali Renegáty. Jiné oblasti s otevřeným zlem naopak opanovali Renegáti, kteří z nich vyhnali aktivátory negativního stavu.
Zatímco Renegáti při útocích na falešné ráje pronikali defacto na cizí území, Pseudotvůrci při vpádech do pravých pekel útočili na takovou sféru pseudojsoucna a pseudobytí, jejíž podstata pro ně do značné míry představovala domov. Jak si jistě pamatujete, v éře předcházející jejich invazi do pravého Stvoření se Pseudotvůrci v pravých peklech zabydleli. Renegáti naopak považovali za svůj domov výhradně pravá pekla, jelikož ve falešných rájích nikdy trvale nepřebývali. S falešnými ráji začali být Renegáti propojeni teprve v době, kdy po ustanovení pseudonového vesmíru Pseudotvůrců nechali ve spojení s Datasystémem vzniknout kvázi-pseudonovému vesmíru. O tom budu hovořit o něco později.
Na tomto místě je nutné ještě uvést v pozornost, že u některých falešných rájů došlo k proměně v pravá pekla nikoli v důsledku jejich obsazení Renegáty, nýbrž kvůli neúspěšným experimentům Pseudotvůrců, kteří se pokoušeli vytvořit takový typ falešného ráje, jenž by se obešel zcela bez nutnosti svého propojení se syrovým antivesmírem. Jejich úsilí nicméně pokaždé selhalo a skončilo vznikem oblasti s otevřeným zlem. Nemohli totiž obejít své vlastní pseudozákony a pseudoprincipy, vycházející ze zákonů a principů pravého života, vůči nimž jsou v přímé opozici. Pokoušet se o ustanovení falešného ráje bez nutnosti jeho propojení s pravým peklem je stejně nemožné, jako je nemožné například to, aby nějaká z relativních bytostí dokázala jiné sentientní entitě odejmout věčný život, aby se sama o sobě stala zdrojem věčného života, nebo aby dokázala vytvořit předpoklady pro zničení Mého pozitivního stavu či Mého samotného absolutna. Jsou zkrátka věci, přes které „nejede vlak“. Pravidla experimentu s negativním stavem jsou dána od samého začátku, přičemž jsou závazná pro všechny jeho přímé i nepřímé účastníky. Každá sentientní entita s nimi před spuštěním současného časového cyklu souhlasila, proto není žádné možnosti, která by dohodnutá pravidla dokázala obejít.
V době, kdy Pseudotvůrci a Renegáti přestali kontrolovat Datasystém, Alláh/Acrie ve svém jádru již obsahoval/a nesmírně širokou škálu zel a nepravd pocházejících jak od aktivátorů negativního stavu a původních obyvatel zóny vymístění, tak i od všech ostatních příslušníků antivesmíru. Společně s tím disponovala temná superinteligence také veškerými znalostmi svých poddaných. Díky tomu se Datasystém stal vlastníkem všech informací o pravých peklech a falešných rájích, čímž dokázal proniknout podstatou jejich vzniku, problematikou jejich vzájemného vztahu a způsobem jejich udržování v chodu. Tyto znalosti později Alláh/Acrie zužitkoval/a při vzniku pseudonového a kvázi-pseudonového vesmíru, jejichž strukturu prostřednictvím Pseudotvůrců a Renegátů ustanovil/a v rovnovážném poměru padesáti procent pravých pekel a padesáti procent falešných rájů. Antivesmírná superinteligence totiž věděla, že pokud se má pokusit konkurovat Mému Novému Vesmíru, potřebuje vytvořit velmi sofistikované antivesmíry, které se budou značně odlišovat od struktury „klasické“ zóny vymístění. Aby ovšem byla schopna něčeho takového docílit v praxi, potřebovala k tomu nejprve inspiraci v pozitivním stavu, z něhož by mohla učinit kopii, kterou by následně zfabrikovala do zprzněné formy a obsahu. K tomu nedošlo dříve, než nastaly změny v Mojí Přirozenosti, čímž jsem se stal/a Pánem Ježíšem Kristem, respektive Pánem Ježíšem Kristem Boží Rodinou, po čemž došlo ke vzniku již řečeného Nového Vesmíru. Do toho momentu nepřišel Datasystém s žádnými účinnými nápady na rozsáhlou restrukturalizaci zóny vymístění, jelikož se mu nedostávalo žádného všeobsažného podnětu z pravého jsoucna a bytí, který by mohl okopírovat, zneužít a aplikovat tak, aby to mělo dopad na celou zónu vymístění. Proto až do osmdesátých, respektive devadesátých let dvacátého století (z hlediska pozemského lineárního času) Alláh/Acrie udržoval/a zónu vymístění v původním rozpoložení, ve kterém si ji kdysi převzal od Pseudotvůrců a Renegátů. Přestože tedy Datasystém dlouhou dobu disponoval rozsáhlým poznáním pravých pekel a falešných rájů, až do chvíle vzniku Nového Vesmíru nedokázal s těmito znalostmi naložit tak, aby byl schopen vytvořit zcela nový druh nepravého jsoucna a bytí.
V pseudonovém a kvázi-pseudonovém vesmíru nemohl Datasystém ustanovit více než padesát procent falešných rájů z toho důvodu, že ani v podobě velmi schopné superinteligence nebyl schopen obejít pseudozákony a pseudoprincipy negativního stavu, vycházející z pravých duchovních zákonů a principů. Pro Alláha/Acrii bylo tudíž zcela nemožné zfabrikovat oba speciální antivesmíry pouze na bázi falešných rájů, nebo alespoň v podobě, kde by poměr falešných rájů převažoval nad poměrem pravých pekel. I z jejich domény musel přebytek skrytých zel a nepravd někam odtékat. Proto bylo nutné, aby nové falešné ráje fungovaly v hlubokém propojení s novými pravými pekly. Podstatným rozdílem mezi „klasickou“ zónou vymístění a oběma speciálními antivesmíry je ovšem ten, že ve struktuře nově zfabrikovaných oblastí negativního stavu vznikla skrze poloviční zastoupení falešných rájů a poloviční zastoupení pravých pekel již dříve řečená pseudorovnováha. Ta umožnila oběma částem speciálních antivesmírů fungovat tak, aby ani jedna z nich neměla před tou druhou navrch způsobem, že by si například doména pravých pekel podmanila některou oblast falešných rájů či naopak. Něco takového ani není v obou speciálních antivesmírech možné, jelikož ve sféře jejich duchovních, zprostředkujících a fyzických světů neexistuje striktní oddělení dimenzí. Všechny dimenze a jejich tři existenční úrovně se slévají do jedné všeobsažné dimenze a jednoho univerzálního světa. Přesně tak je tomu v Novém Vesmíru. V obou speciálních antivesmírech má tato unifikace nicméně ryze negativní charakter.
S ohledem na právě odhalené informace lze konstatovat, že mezi pravými pekly a falešnými ráji v pseudonovém a kvázi-pseudonovém vesmíru neexistuje jednoznačný rozdíl, jak je tomu v „klasické“ zóně vymístění. Oba dva celky se v těchto antivesmírech vzájemně prolínají, kvůli čemuž nikdo z jejich obyvatel nemůže jednoznačně určit, zdali se nachází v nepravém nebi nebo v syrovém pekle. Každá sentientní i nesentientní entita se totiž nachází jak v jedné, tak zároveň i v druhé koncepci pseudojsoucna a pseudobytí. Lidským uvažováním je velmi těžké si představit, jak vypadá falešný ráj, který je zároveň pravým peklem, a jak vypadá pravé peklo, které je zároveň falešným rájem. To, co je na území staré struktury zóny vymístění jasně rozpoznatelným protikladem, je v centru negativního stavu dohromady smíchanou manifestací dvou verzí zel a nepravd. Je to podobné, jako když někdo rozmixuje například pomeranč a jablko do tekuté podoby. Ve finále to není ani pouze pomerančový, ani pouze jablečný nápoj, nýbrž jde o nápoj komplexní, jehož složky už není možné od sebe navzájem oddělit. Na rozdíl od lidí, kteří si uvědomují, že jejich nápoj sestává z určitého poměru jednoho a druhého typu ovoce, si nicméně většina členů obou speciálních antivesmírů neuvědomuje, že žije ve specifickém mixu dvou vývojových koncepcí negativního stavu, ve dvou druzích zel a nepravd. Zároveň jsou natolik zmanipulováni propagandou Datasystému, že se považují za příslušníky zcela unikátní verze života, která je v jejich očích daleko lepší, než jsou pravá pekla či falešné ráje „klasické“ zóny vymístění. Členové obou speciálních antivesmírů se cítí být nade všemi ostatními.
Smíchání pravých pekel a falešných rájů do jednoho celku v podobě pseudonového a kvázi-pseudonového vesmíru neznamená, že by jejich příslušníci žili mezi sebou v míru. Je tomu přesně naopak. Právě proto, že obě koncepce zel a nepravd byly spojeny do jednoho celku, vzniká ve struktuře speciálních antivesmírů o to větší napětí, neklid, neshody a konflikty všemožných druhů. Ty ovšem probíhají mnohem sofistikovanějším, zákeřnějším, skrytějším a nenápadnějším způsobem, než je tomu v „klasické“ struktuře zóny vymístění. Podoba této duchovní války a metody a prostředky užívané k jejímu vedení se zcela vymykají všemu, co se kdy na území negativního stavu manifestovalo. Jsou nad rámec všeho běžného uvažování a chápání. Na území obou oblastí centrálních pekel tudíž vzniká velmi nejednoznačná, rozporuplná a paradoxní situace, v jejímž rámci nikdo nedokáže přesně určit, za co nebo za koho přesně bojuje, na jaké straně konfliktu se nachází a zda je ve své snaze úspěšný či nikoli. Nikdo tedy přesně neví, jestli je vítěz nebo poražený, poněvadž z žádné snahy sentientních entit neplyne v tomto kontextu jasný a konkrétní výsledek.
Duchovní válka probíhá dvěma způsoby. První z nich je interní konflikt, jenž proti sobě navzájem vedou členové pseudonového, respektive kvázi-pseudonového vesmíru. Druhým konfliktem je boj mezi oběma pojednávanými celky. I tento typ války je velmi nejednoznačný, poněvadž Datasystém vede na této frontě souboj tak, aby ani jeden z antivesmírů nebyl podmaněn tím druhým. Oba dva totiž potřebuje zachovat pro pokračující trvání negativního stavu. Pseudonový a kvázi-pseudonový vesmír představuje pro Alláha/Acrii obrovský zdroj energie, kterou generuje neustálé napětí panující uvnitř těchto celků i mezi nimi. Proto si nepřeje jejich zničení. Datasystém navíc potřebuje centrální oblasti zóny vymístění k budoucímu útoku na pozitivní stav, který ovšem naprosto selže, což bude znamenat konec současného cyklu času.
Další frontou současně probíhající duchovní války je boj pseudonového a kvázi-pseudonového vesmíru zaměřený na falešné ráje a pravá pekla v „klasické“ struktuře zóny vymístění. Tato válka má nejčastěji podobu preventivních výpadů sloužících především k udržování privilegovaného postavení centrálních oblastí antivesmíru a k vyvolávání strachu a respektu mezi příslušníky staré struktury zóny vymístění.
V negativním stavu vedou bytosti boj ve smyslu „každý proti každému“. Boj přitom nemusí mít nutně podobu otevřeného konfliktu. Jak jsem uvedl/a výše, může probíhat rovněž skrytým a nenápadným způsobem. To se názorně manifestuje i na planetě Nula, kde příslušníci pozemské rasy vedou vůči sobě navzájem neviditelnou duchovní válku v řadě hledisek, aniž by si to přímo uvědomovali. Tato válka se projevuje doslova každou negací, kterou vůči sobě příslušníci lidstva vyzáří. Například i pouhá zvnitřněná pomluva, emocionální hádka, porovnávání se s druhými, povyšování se nad druhé, soutěžení, nepěkné myšlenky o svých bližních, lhaní, neupřímnost či cokoli jiného, co není v souladu s povahou pozitivního stavu, je projevem oné války. Datasystém z ní získává spoustu energie, kterou využívá pro své účely.
Jen díky vzájemnému soupeření v různých podobách může negativní stav držet pohromadě. Pokud by tyto konflikty ustaly, jeho struktura by se velmi rychle rozpadla. K tomu samozřejmě dojde, ne ovšem dřív než ve chvíli, kdy existence zel a nepravd zcela vyčerpá svou užitečnost. Vzhledem k tomu, že pseudonový a kvázi-pseudonový vesmír jsou vrcholná díla Datasystému, je jasné, že úroveň jejich temnoty velmi citelně přesahuje stupeň nelásky přítomný v „klasické“ struktuře zóny vymístění. Aby bylo možné udržet tyto specifické celky ve funkčním stavu, je nutné udržovat úroveň konfliktu mezi jejich příslušníky na vyšší úrovni než jinde. Datasystém považuje jejich soupeření, stejně jako soupeření všech ostatních bytostí v zóně vymístění, za určitou formu spolupráce, jejímž prostřednictvím umožňují pseudojsoucnu a pseudobytí přežít. Příslušníci negativního stavu si v drtivé většině případů vůbec neuvědomují, že jsou chyceni do pasti Alláha/Acrie, který/která jejich prostřednictvím naplňuje své zlovolné záměry. Některé duše o tom naopak vědí, nicméně netuší, jak z bludného kruhu ven, a to až do chvíle, dokud se ve svém srdci neotevřou Mojí přítomnosti a Mému Novému Zjevení.
Při fabrikaci pseudonového a kvázi-pseudonového vesmíru vytvořil Datasystém ve spolupráci s Pseudotvůrci a Renegáty nejen speciální smíchaninu falešných rájů a pravého pekla, nýbrž zároveň přišel s nápadem vytvořit falešné limbo, jakýsi pseudoneutrální stav, jenž do té doby v zóně vymístění žádným způsobem nefiguroval. Alláh/Acrie ani nikdo z jeho/jejích podřízených totiž k fabrikaci něčeho takového neměl důvod, poněvadž až do ustanovení Mojí Nové Přirozenosti nemohla žádná z bytostí v negativním stavu konvertovat a přesunout se do limba. Pravé limbo tedy bylo pro Datasystém a jeho poskoky neznámým pojmem. Teprve se zpřístupněním daru spásy duchovně padlým sentientním entitám jsem tuto speciální součást pravého jsoucna a bytí uvedl/a do provozu, díky čemuž se následně dostala do pozornosti Datasystému a jeho vazalů. Pekelné síly vynaložily mnoho úsilí pro získání znalostí o pravém limbu. Na jejich základě pak docílily fabrikace falešného neutrálního stavu, jenž umístily mezi starou strukturu zóny vymístění na straně jedné a pseudonový a kvázi-pseudonový vesmír na straně druhé. Bytostem z pravých pekel v „klasické“ zóně vymístění tím otevřely možnost podstoupit nepravou konverzi na základě ztotožnění se s falešnou láskou, moudrostí, dobrem, pravdou a s nepravým/nepravou Pánem Ježíšem Kristem, respektive Pánem Ježíšem Kristem Boží Rodinou. V souvislosti s fungováním antilimba tedy mohou sentientní entity ze syrových oblastí antivesmíru falešně konvertovat dvěma směry, a to buď do falešných rájů jsoucích součástí staré struktury zóny vymístění, nebo do pseudonového či kvázi-pseudonového vesmíru. Zároveň však mohou konvertovat také z falešných rájů do jednoho či druhého speciálního antivesmíru. To, kam se určitý jedinec dostane, se odvíjí od jeho individuálních voleb vyplývajících ze zvoleného osobního plánu jeho života.
Do okamžiku spuštění pravých konverzí ze zóny vymístění, to znamená v době před vznikem Nového Vesmíru, žádné falešné konverze z pravých pekel do falešných rájů a do obou speciálních antivesmírů neprobíhaly, neboť v zóně vymístění pro to neexistovaly žádné předpoklady. Pokud tedy například pravé peklo ve staré struktuře zóny vymístění bylo přeměněno v pseudonebeskou oblast, obyvatelé původního syrového antivesmíru byli přesunuti do jiného pravého pekla, zatímco nově vzniklý falešný ráj osídlily čerstvě zfabrikované sentientní entity, a to společně s bytostmi, které se do nově ustanovené nepravé zahrady eden přemístily z některých jiných falešných rájů. V případě přeměny falešného ráje v pravé peklo naopak většina obyvatel původní nepravé zahrady eden propadla otevřenému zlu. Část bytostí se ovšem otevřenému zlu ubránila, v rámci čehož nalezla domov v jiném falešném ráji. Zbytek požadovaného početního stavu bytostí v té části zóny vymístění, která se z falešného ráje přeměnila na otevřené peklo, opět dorovnali Pseudotvůrci nebo Renegáti prostřednictvím fabrikace nových sentientních entit.
Proč jsem silám negativního stavu dovolil/a získat znalosti o pravém limbu, na jejichž základě Datasystém vytvořil předpoklady pro spuštění falešných konverzí? Kdybych negativnímu stavu neumožnil/a reagovat na otevření cesty do pravého limba, odňal/a bych bytostem možnost porovnat podstatu a průběh přijetí pravého daru spásy na straně jedné s podstatou a průběhem přijetí iluzorního daru spásy na straně druhé. Právě tím, že mnohé bytosti dosahují na základě svých chybných voleb nejprve falešné konverze a teprve později odcházejí do skutečného neutrálního stavu, na základě těchto případů může Stvoření docházet cenného ponaučení o tom, že pouze skrze přijetí Mojí Nové a Nejnovější Přirozenosti a z ní vycházející pravé lásky, moudrosti, dobra, pravdy, odpuštění, milosrdenství apod. může jedinec navždy zlomit moc otevřeného i skrytého zla ve svém srdci. Toto ponaučení bude součástí věčného záznamu v multivesmírném archivu (takzvané „jezero ohně a síry“), kde bude sloužit k budoucímu prostudování těm nositelům života, kteří budou potřebovat získat znalosti o negativním stavu. Pokud bych zamezil/a vzniku falešného limba, záznam o povaze a projevech negativního stavu by nebyl kompletní. V takovém případě by negativní stav nemohl být po všech stránkách nikdy eliminován. Zabránit ukradení znalostí o skutečném neutrálním stavu ze strany Datasystému a padlých sentientních entit bych nemohl/a rovněž ze samé podstaty věci, že Moje bezpodmínečná láska dává každé bytosti svobodu, díky níž může dělat to, co považuje za vhodné, a to se všemi patřičnými následky a důsledky, vyplývajícími ze zodpovědnosti každého nositele života. Jediná možnost, kdy mohu něčemu zabránit, se týká těch záležitostí, které nejsou součástí původní dohody mezi Mnou a daným jedincem, respektive mezi Mnou a celým Stvořením. Jedná se o takové záležitosti, jejichž manifestace by v konečném důsledku nic dobrého nepřinesla a která by mohla trvale poškodit nebo zničit jak daného aktéra či aktéry, tak i veškerý Multivesmír. Experiment s negativním stavem proto probíhá ve vymezených mantinelech. Každá událost, která se na osobní či globální úrovni stane, je součástí těchto mantinelů, a tedy i součástí oné původní dohody, se kterou všechny smluvní strany souhlasily. Její součástí bylo všechno, co se kdy stalo, co se děje nyní nebo co se odehraje v budoucnu. To znamená, že ukradení znalostí o pravém limbu a vytvoření předpokladů pro uskutečňování falešných konverzí bylo rovněž součástí pojednávané dohody. Proto jsem negativnímu stavu dovolil/a konat – ne kvůli tomu, že bych si to Já Sám/Sama přál/a ze své podstaty, ale proto, že si to přály zažít některé sentientní entity, které se tímto způsobem rozhodly přispět k vytvoření předpokladů pro budoucí spuštění plnosti života v lásce.
Jak už víte, nedlouho po vzniku pseudonového vesmíru ze strany Datasystému a Pseudotvůrců došlo k ustanovení kvázi-pseudonového vesmíru, čehož Datasystém docílil prostřednictvím Renegátů, kterým umožnil okopírovat formu a obsah díla Pseudotvůrců do podoby odpovídající jejich preferencím. Vzhledem k tomu, že speciální antivesmír od Renegátů se měl co nejvíce podobat antivesmíru od jejich rivalů, Alláh/Acrie musel/a Renegáty přimět k osvojení znalostí o falešných rájích – o těch, které existují v rámci speciální smíchaniny v pseudonovém vesmíru, tak i o těch, které tvoří strukturu „klasické“ zóny vymístění. Jen tak mohli být Renegáti schopni vyfabrikovat v úzkém sepětí s Datasytémem kvázi-pseudonový vesmír, který je stejně jako jeho protějšek tvořen mixem esence pravých pekel a falešných rájů. Alláh/Acrie tak přivedl/a Renegáty ke spojení s konceptem skrytého zla natřeného rádoby láskyplným nátěrem, jemuž se do té doby vyhýbali, neboť milovali výhradně otevřené zlo v jeho syrové podobě. Renegáti si esenci falešných rájů v souvislosti s přípravami vzniku kvázi-pseudonového vesmíru velmi oblíbili, poněvadž pochopili její potenciál, jehož prostřednictvím mohou ovládat bytosti mnohem záludnějším způsobem než v pravých peklech. Datasytém tak docílil něčeho, co bylo do té doby nemyslitelné. Z milovníků otevřeného zla se zároveň stali milovníci zla skrytého.
S nově získanými znalostmi o iluzorních zahradách eden, o pseudonovém vesmíru a o svém vlastním kvázi-pseudonovém vesmíru se Renegáti postupem času začali zajímat také o dobývání falešných rájů způsobem, aby se z nich v důsledku invaze nestalo pravé peklo, nýbrž aby v těchto oblastech nadále existovalo skryté zlo natřené zlatým nátěrem. Dříve by něco takového bylo nemyslitelné. Renegáti totiž původně nejenže netoužili po převzetí falešných rájů v jejich původní podobě, ale zároveň k tomu neměli odpovídající schopnosti. Jakýkoli útok původních obyvatel zóny vymístění na falešné ráje, pokud byl úspěšný, tudíž skončil jejich přeměnou na oblast syrového antivesmíru. To se ovšem změnilo právě po ustanovení kvázi-pseudonového vesmíru, kdy v sobě Renegáti rozvinuli svou lásku ke skrytým zlům a nepravdám a kdy si už naplno osvojili nové schopnosti. V důsledku toho začali Renegáti skutečně některé falešné ráje dobývat způsobem, který zajistil setrvání těchto oblastí v jejich původní podobě. Renegáti se tak začali Pseudotvůrcům na území staré struktury zóny vymístění určitým způsobem vyrovnávat, poněvadž nově už byli pány nejen pravých pekel, ale právě i některých iluzorních zahrad eden. Skutečnost je nicméně taková, že ačkoli se Renegátům čas od času podaří získat nějaký falešný ráj do svých rukou, z celkového hlediska drží v tomto ohledu prvenství nadále Pseudotvůrci. Z toho poměrně malého množství pseudonebeských sfér, roztroušených v rozlehlém moři oblastí s neskrývanou temnotou, kontrolují Renegáti v současnosti asi jen jednu pětinu všech falešných rájů na území „klasické“ zóny vymístění.
Skutečnost, že falešných rájů je v původní struktuře negativního stavu málo, se mimo jiné zrcadlí na slabém počtu takzvaných pozemských rájů – oblastí, které jsou na pohled neobyčejně krásné. Nemusí přitom jít pouze o omezený počet podmanivých tropických ostrovů rozesetých v mořích a oceánech, ale může se jednat také o jiná místa na planetě Nula, která se vyznačují okouzlující nádherou. Pokud se na hrubohmotný svět podíváme z pohledu celku, lze dospět k závěru, že takových mimořádně hezkých lokalit vskutku není mnoho. Hrubohmotný svět tedy rajskou zahradu až na určité výjimky nepřipomíná. Na zemské pevnině se nachází značné množství nehostinných pouští i jiných oblastí nepříznivých pro běžný život člověka, jako jsou zejména velehory, tropické deštné pralesy, polární oblasti, močály atd. Tam, kde jsou podmínky pro život vcelku příznivé, se zase nachází spletitá síť moderní lidské civilizace, vytvářející spoustu toxického materiálu jak na fyzické, tak i na zprostředkující a duchovní úrovni. Negativní aspekty lidské civilizace jsou zesilovány také prostřednictvím dalších umělých vlivů vytvořených Datasystémem a jeho poskoky ke snazšímu ovládání populace. Jedním příkladem za všechny může být například řízení počasí a otrava obyvatelstva prostřednictvím takzvaných chemtrails. K tomu, že hrubohmotný svět není rajskou zahradou, přispívá i skutečnost, že většinu zeměkoule pokrývá slaná voda. Oceány tvoří sedmdesát jedna procent povrchu oproti dvaceti devíti procentům zemské pevniny.
Přestože je kvázi-pseudonový vesmír pouhou kopií kopie pseudonového vesmíru, ve spojení s Renegáty je v řadě ohledů mnohem nebezpečnějším celkem než dílo Pseudotvůrců. Před oběma antivesmíry je nutné mít se na pozoru, neboť právě z těchto oblastí v současnosti přichází na Mé představitele a spolupracovníky nejvíce útoků. Není nutné umět za každou cenu rozlišovat, zda jste vy nebo někdo jiný více pod vlivem jednoho či druhého speciálního antivesmíru. Oba dva celky jsou si totiž velmi podobné, přičemž míra působení jednoho nebo druhého pseudouniverza na váš život i na životy ostatních Božích představitelů a spolupracovníků se dynamicky proměňuje v závislosti na dané situaci a vibračním rozpoložení. Nejlepším a zároveň jediným vhodným prostředkem, jak jejich vlivu vzdorovat, je četba a praktikování první a druhé dávky knih Nového Zjevení Pána Ježíše Krista, respektive Nového Zjevení Pána Ježíše Krista Boží Rodiny. Pokud jejich ideje a principy činíte stále intenzivnější součástí vašeho osobního jsoucna a bytí, nejenže se vůči oběma antivesmírům stáváte pořád rezistentnějšími, ale zároveň při tom produkujete stále více spásných kvalit, jež vyzařujete jak do „klasické“ zóny vymístění, tak právě i do centrálních oblastí negativního stavu.
Vznik pseudonového a kvázi-pseudonového vesmíru byl spjat se vznikem zcela nových bytostí, jež jsou uzpůsobeny přebývat ve své velmi zvláštní atmosféře a které mohou zároveň cestovat do staré struktury zóny vymístění, aniž by se při tom musely složitě adaptovat na její prostředí. V tom jsou obyvatelé obou speciálních antivesmírů podobní příslušníkům Nového Vesmíru. Na rozdíl od členů centrálních oblastí pekel ovšem mohou bytosti z Nového Vesmíru díky svým krystalickým tělům ode Mne cestovat bez omezení jak kamkoli do zóny vymístění, tak i do všech oblastí pravého Stvoření. Obyvatelé pseudonového a kvázi-pseudonového vesmíru naproti tomu přístup do pravého jsoucna a bytí nemají. V rámci svých pseudokrystalických těl se mohou bez omezení pohybovat pouze po negativním stavu. Stejná situace panuje rovněž u obyvatel jádra Alláha/Acrie, o nichž jsem podrobněji informoval/a v našem předchozím rozhovoru. Také oni disponují nebývale velkými schopnostmi. Ty jsou ovšem i u těchto bytostí účinné pouze v rámci domény nepravého jsoucna a bytí. Žádný z členů centrálních ani jiných oblastí negativního stavu se proto v rámci svých schopností nemůže rovnat bytostem z Nového Vesmíru. Když stav zel a nepravd kopíroval jejich duchovní, duševní a fyzické charakteristiky, vlastnosti a schopnosti ve snaze zfabrikovat srovnatelný či dokonce ještě lepší typ sentientních entit, velmi se při tom přepočítal. Cokoli z negativního stavu, co bylo vyňato, okopírováno a převráceno do zprzněné podoby, se už ze samé podstaty věci, že to bylo ukradeno a posléze zpotvořeno, nemůže vyrovnat svému originálu v pravém jsoucnu a bytí. Negativní stav se ovšem i přesto snaží nalézat stále sofistikovanější cesty k tomu, jak by mohl konkurovat pravému Stvoření. I to je jeden z hlavních důvodů, proč vedle speciálního antivesmíru Pseudotvůrců vytvořil Datasystém rovněž speciální antivesmír Renegátů. Tyto celky lze z jistého pohledu dohromady považovat za jeden super-pseudonový vesmír. Ani součet potenciálů jeho dvou částí se nicméně nemůže vyrovnat potenciálu Nového Vesmíru. I kdyby negativní stav vytvořil další podobné antivesmíry, nedokázal by tím vytvořit prostředky ke zničení pravého jsoucna a bytí.
Obě speciální pseudojsoucna a pseudobytí v centrálních peklech jsou kromě nově zfabrikovaných bytostí osídleny rovněž sentientními entitami z „klasické“ zóny vymístění – z pravých pekel a z falešných rájů – které podstoupily iluzorní konverzi do falešného limba, kde prošly přípravou na vstup do pseudonového či kvázi-pseudonového vesmíru. Prostřednictvím falešného limba tedy dosahují bytosti takového stupně transmogrifikace, která jim umožňuje fungovat ve specifické duchovní, duševní a fyzické atmosféře centrálních oblastí pekel. Zatímco příprava na vstup bytostí z pravých pekel do falešných rájů nezabere v antilimbu příliš mnoho času, příprava bytostí přicházejících do obou speciálních antivesmírů přes antilimbo z domény pravých pekel a falešných rájů vyžaduje zásadně víc energie.
Vzhledem k tomu, že falešně konvertující bytosti směřují buďto do falešných rájů nebo do speciálních antivesmírů, počet obyvatel těchto celků roste, zatímco množství příslušníků pravých pekel se postupně zmenšuje. Datasystém v současnosti potřebuje co nejvíce bytostí navádět právě do centrálních oblastí pekel a pseudonebeských oblastí v „klasické“ zóně vymístění, a to kvůli svému přesvědčení, že duchovní válku proti pozitivnímu stavu lze nejúčinněji vést především z pozice těchto celků. Uvedené součásti negativního stavu se tedy těší největší přízni Alláha/Acrie. Oba speciální antivesmíry a falešné ráje se Datasystém snaží do stále větší hloubky aktualizovat, rekonstruovat a doplňovat o nové prvky, aby se jejich struktura co nejrozhodněji vymezovala vůči zintenzivňujícímu se průniku energie pozitivního stavu. Zmiňované oblasti se společně s jádrem Datasystému, v němž přebývá civilizace Alláhů a Acrií, mají stát nástupní platformou pro finální útok na Mé Království. Asistovat jim v tom mají i všechny zbývající pekelné oblasti, které tou dobou budou ještě stále fungovat v aktivní modalitě svého pseudojsoucna a psedobytí.
Nyní se pojďme podrobněji podívat na fenomén nepravých konverzí. Ty se po ustanovení antilimba zpřístupnily nejprve bytostem pocházejícím z pravých pekel pod vládou Pseudotvůrců, které mohly směřovat buďto do falešných rájů pod správou Pseudotvůrců, nebo do pseudonového vesmíru Pseudotvůrců. Bytosti z pravých pekel Renegátů naproti tomu začaly přes antilimbo do falešných rájů Renegátů a do kvázi-pseudonového vesmíru Renegátů falešně konvertovat teprve v době, kdy první Renegáti přijali skutečný dar spásy, což se z pozemského úhlu pohledu uskutečnilo v létě roku 2018. Šlo o přímou reakci lídrů pekel na to, že někteří z jejich řad přijali pravý dar spásy. Do té doby Renegáti a nad nimi stojící Datasystém neshledávali žádný důvod k tomu, aby do uvedených oblastí probíhaly falešné konverze. Žádné takové protiopatření nebylo v jejich očích potřeba.
Přestože Renegáti disponovali znalostí pravého limba, kterou nabyli podobně jako Pseudotvůrci v čase fabrikace pseudonového, respektive kvázi-pseudonového vesmíru, pro účely rozvoje jejich falešných rájů a samotného speciálního renegátského antivesmíru se spokojili – alespoň dočasně – s tím, co měli aktuálně k dispozici. Ustanovení antilimba proto bylo zpočátku výhradní záležitostí Pseudotvůrců. Renegáti navíc nechtěli Pseudotvůrce kopírovat ve všech aspektech. Původní obyvatelé negativního stavu počítali s tím, že zvládnou své falešné ráje a svou specifickou oblast v centrálních oblastech zóny vymístění rozvíjet i bez nutnosti jejich osidlování ze strany bytostí procházejících falešnou konverzí, což se jim dařilo. Kvázi-pseudonový vesmír a falešné ráje pod vládou Renegátů totiž do té doby získávaly nové obyvatele výhradně fabrikací bytostí odehrávající se přímo na území těchto celků. Po pravém přijetí daru spásy ze strany prvních Renegátů se však situace změnila. Jak je uvedeno již výše, tehdy byla možnost falešné konverze přinesena také sentientním entitám z pravých pekel Renegátů, čímž Alláh/Acrie ještě zásadněji posílil/a početní stav obyvatel renegátských falešných rájů i kvázi-pseudonového vesmíru. Tyto celky se tak ke spokojenosti Renegátů začaly rozvíjet ještě rychleji než kdykoli předtím.
Jak už jsem uvedl/a na jiném místě v tomto rozhovoru, obyvatelé obou speciálních antivesmírů čelí ohromnému napětí, jež pro Datasystém představuje životně důležitou energii. Správci antivesmírů Pseudotvůrci a Renegáti, kteří v těchto centrálních oblastech negativního stavu nalezli svůj nový domov, nicméně mezi sebou vedou spory jen v omezeném množství aspektů, zatímco ve většině jiných záležitostech spolu kooperují. Míra rozepře či spolupráce je řízena Alláhem/Acrií, který/která tímto způsobem dosahuje naplňování svých záměrů na krátké pseudovítězství na planetě Nula a v příslušných lokalitách pseudojsoucna a pseudobytí. Ať už mezi Pseudotvůrci a Renegáty či kýmkoli, kdo se ode Mne odvrací, probíhá rozepře nebo spolupráce, vždy to jde Datasystému takzvaně „na ruku“. Duchovní války i přátelství a spojenectví zatížená negativními principy jsou tedy z pohledu Alláha/Acrie vždy formou spolupráce, sloužící jako duchovní pojivo, které umožňuje držet nádobu negativního stavu pohromadě. I před osamostatněním Datasystému probíhaly mezi Pseudotvůrci a Renegáty souboje prokládané kooperací. Tehdy byly tyto interakce vedeny primárně z vlastní vědomé vůle těchto entit. V současnosti už ale probíhají na základě dominantního působení antivesmírné superinteligence.
/ Konec 1. části /
Zdroj: Michal Transmiter Facebook
