Vytržení III – 2 paralelní reality – obhájci a žalobci

Děkuji Lukáši

 

   Vytržení budou mít srdce obhájců, Zanechaní žalobců. Nemluví se tu o státních žalobcích, ale o srdci věřících. Žalobci vás celou silou kopnou do hlavy a potom všem na rameni pláčou, jak jste jim jen ublížili, když jste je udeřili hlavou do nohy. Tak vypadá jejich verze pravdy, jako jedno obrovské pokrytectví. Buď se podobáme Pánu Ježíši Kristu, který miluje a promíjí, nebo ďáblu, který žaluje. Pokud se přimlouváme, milujeme a odpouštíme (promíjíme), půjdeme do nebes k tomu, který miluje a odpouští. Pokud žalujeme, zůstaneme na zemi s tím, kdo žaluje (přesně dle rčení – svůj ke svému). To platí pro mnohé věřící (křesťany) na celém světě. Žalují na své bratry a sestry, protože nevidí Kristovu krev, která ty žalované ospravedlňuje. Připomínají pády a selhání svých bratrů a domnívají se, že na to mají právo. Toto je nejvyšší úroveň pokrytectví v současných křesťanských církvích. Neuvědomují si, že celá Církev (tedy i oni sami) jsou stále pod vlivy negativního stavu a tudíž sami potřebují vysvobození a odpuštění.

   Každý z nás je však vždy skrze pokání a víru ospravedlňován drahocennou krví Pána Ježíše Krista. Kdo žaluje a roky si vůči bližnímu drží v srdci hněv, nemůže mít zásobu oleje ke svícení, i kdyby byl tisíckrát v právu a měl pravdu. Boží přítomnost se v našem srdci nebude dělit o místo s pomlouváním, neláskou a hněvem, protože Bůh je láska. Kdo chce chodit s Bohem, žít a čerpat z jeho síly lásky navěky, musí se naučit milovat a odpouštět. Buď sloužíme žalobci, který žaluje, nebo PJK, který očišťuje, odpouští a ospravedlňuje. Nemůžeme do nebe přijít s ďáblem v srdci. Pokud ze srdce neodpustíme viny a nedostatky těm, kdo se provinili proti nám (i recidivistům – Matouš 18:22), nebude odpuštěno ani nám (Matouš 6:14). Pokud totiž člověk, kterému Pán Ježíš Kristus odpustil úplně všechno, sám neodpustí, považuje se to v nebeském království za cosi jako vlastizradu (Leviticus 19:16-18). Někdy je velmi těžké odpustit, když nám někdo velice těžce ublížil. Na druhou stranu, i my sami jsme se mohli dopustit něčeho, co velmi zle zasáhlo duši jiného člověka. V obou případech potřebujeme Boží milost a jeho moc. V jednom – sílu odpustit a ve druhém – poprosit o odpuštění. Někdy jsme brousícím kamenem a jindy zase broušeným drahokamem. PJK však řekl, že pokud budeme hledat jeho vůli, on bude naší silou (Izajáš 43:2). Jeho vůle je smíření a pokoj pro všechny (Matouš 5:22-26). Nejen pro ty, kteří si myslí, že jsou v právu. Nemůžeme se nazývat dětmi Pána Ježíše Krista, který přijímá nedokonalé, pokud nejsme milujícími bratry těm nedokonalým.

   (Matouš 18:23-35) „S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: „Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!“ Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: „Zaplať mi, co jsi dlužen!“ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: „Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!“ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: „Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?“ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec (tehdy Nejvyšší), jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“

   PJK o svém slitování řekl, že je nad všechny jeho skutky. Při pohledu na majestát jeho Multivesmíru potom asi chápeme, jakou velikost připsal odpuštění. (Žalm 145:9) Pán je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává. Pokud to řekl o svém milosrdenství, řekne to i o našem? Jestli ze srdce odpustíme těm, kdo se provinili proti nám, překoná to všechny činy, jaké jsme kdy v životě vykonali. Tehdy se totiž zachováme tak, jak se Pán Ježíš Kristus svým největším činem (ukřižováním jakožto nástrojem odpuštění pozn.) zachoval vůči nám. Všichni zajisté děláme mnohé chyby (Jakub 3:2), ale ten, kdo dokáže ze srdce odpustit chyby svým viníkům, ponese věčnou slávu nebes Pána Ježíše Krista.

   (1. list Petrův 2:21) K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.

Text je výtažkem z knihy Sergej Mihál – Vytržení + doplnění Tyrona pod vedením PJK.

Zdroj:  Jana Kyslíková – Google+