Sdělení o lásce planet Gaii a Asgardu

Děkuji vám Thoro a Siri Kaminari za důležité sdělení a Gaio za lásku a trpělivost, miluji vás

 

Siri:
   Lidé si často myslí, že láska je vyhrazena jen lidem. Myslí si, že zvířata ani rostliny lásku necítí, protože se řídí jen svými vrozenými instinkty, které mají v sobě výhradně kvůli svému přežití. Málokdo ví o tom, že živá je ve skutečnosti celá planeta, která má své srdce a svou duši.
Každá planeta má svou vlastní osobnost a svou jedinečnou živou esenci. Lidé planety obecně vnímají jako ženy. Ta planeta, takže to musí být vždy ona, žena. Naše planeta se jmenuje Gaia, je to naše Matka Země. Některé planety si mohou zvolit mužskou esenci neboli identitu. Takovou planetou je třeba Asgard. Planety jsou silné láskyplné bytosti, které jsou vzájemně propojeni. Jsou to bytosti, které mohou milovat a sdílet spolu lásku.

   Asgard s Gaiou se vždy milovali. Celé věky. V úžasném sjednocení jejich srdcí. Gaia milovala všechny bytosti na svém povrchu, starala se o ně, léčila je svou energií, svou láskou. A lidé ji milovali také, svou láskou jí energii vraceli. Byli s ní propojeni. Neustále s ní hovořili, byla to milující spolupráce. Ptali se jí, jak ji mohou pomoci, a ona jim dávala vše, co k životu potřebovali. Bylo to tak, jak to má být mezi planetou a sentientními bytostmi. Žádné nesmyslné zákony nebyly potřeba. Jediným zákonem byla láska.

Thora :
   Takto to bylo ještě v páté dimenzi, dokud tato planeta existovala v pozitivním stavu. Tohle je začátek všeho. Když ještě „otázka“ (Jak by vypadal život bez Boha?) nebyla položena. Ani ještě nevznikla v ničí mysli. Takto to bylo, dokud pseudotvůrci byli ještě pořád jenom lidmi, jak je stvořil PJK.
Siri :
   Pak se cosi ošklivě zvrtlo.
Thora :
   Lidé začali uvažovat, jaké by to bylo, kdyby žili jinak? Jaké by to bylo, kdyby byli o samotě, kdyby nebyli propojeni se vším, se sebou navzájem a s planetou? Tahle otázka „co by bylo kdyby?“ je tou nejstrašnější otázkou ve vesmíru. Protože uvádí v život pochybnosti a znejišťuje, a další linie tzv. alternativní reality se tím začíná rodit a uskutečňovat. To už není prožívání života v přítomné chvíli a ve skutečném dění, ale vytváření lživé verze a nepravosti. Kdy se pouze uvažuje, že tak a tak by to možná mohlo být, kdyby nebylo tohle, nebo ono. Jenomže zmíněné „tohle, nebo ono“ už existuje. Takže co s tím? Zničit? PROČ?

   Ale v těchto úvahách zůstali lidé-vědci sami. Ani rada starších s tímto nechtěla nic mít. Varovali je, že odpojení způsobí katastrofu. Přesto se tito vědci nenechali přemluvit a uplatnili svou svobodu volby. Tehdy ještě podle všech zákonů – rozhodli pouze za sebe, nic víc. To už ale mělo další následky.
Siri :
   Lidé před Gaiou začali uzavírat své srdce, už se s ní nepropojovali. Odmítli se s ní dělit o energii. Ona trpěla. Měla málo energie, nedokázala ji obnovovat tak rychle. Asgard ji pomáhal, léčil ji a dodával energii. Ale lidé po ní chtěli stále více. Ve svém chtění byli sobečtí, nenasytní. Už jim nestačilo, co jim Gaia z lásky dává, už nevnímali, že díky té energii, kterou má ve svém srdci, žijí i oni.
Thora :
   Už nevnímali vše propojené, ale změna jejich vlastní polarity je vedla pořád dál a dál. Až jim bylo jedno, co si myslí a cítí ti ostatní. Ono je to vlastně bavilo, když z nich někdo měl strach. Pak přišli na to, že jim samým chybí energie, protože bez napojení na Gaiu a Zdroj života PJK neměli odkud čerpat. A tak hledali jak si energii doplnit mimo spojení v rovnosti a lásce. A přišli na to, že ji můžou ukrást na bytostech kolem. Že je můžou proměnit a vysávat jako upíři. Jenomže takto už nemohli existovat v pozitivním stavu a to věděli. Proto se rozhodli ukrást si část planet pro sebe i s obyvateli. A začali tvořit protiklady. Opisovali z pozitivního stavu, takže vše co našli a viděli, získávalo svůj protiklad. Jako neustále barevný a krásný vesmír pravého stvoření a jejich černá část světa, na kterou jsou tolik hrdí. Neustálý den, protože dvě slunce zařizují stabilní podmínky na planetách a zdejší způsob kde místy slunce naprosto chybí a tím se vytváří noc a tma, která tvory děsí, protože v ní špatně vidí a je zima (k tomu tvorové nejsou stavěni). A tak pokračovali se svými výmysly, až do doby kdy se jim povedlo vymístit sebe i s planetou a zprznit tvory, jež jí obývali, načež stvořili více různých ras.
Siri :
   Pak s Gaiou začali dělat ty pokusy. Snažili se vytěžit co nejvíc energie z jejího jádra. Pak tu energii začali mrzačit. Začali s ní experimentovat, dělat na ní pokusy. Nahradit ji nějakou umělou substancí, která by měla stejnou sílu, ale její esence by byla zcela opačná. Všechno žije díky lásce. A tehdy ti vědci, se snažili najít způsob, jak nahradit tuto lásku něčím zcela odlišným. Snažili se zvrátit jinsei, její přirozenou energetickou formu, jejímž zdrojem je jádro planety. Snažili se nahradit lásku nenávistí, dobro zlem. Trvalo to celé miliony let, než se dostavily první výsledky.

   Pomalu ji docházela energie, často plakala a její srdce se začalo uzavírat.
Energie PJK ji držela při životě. Ale bylo to čím dál těžší. Pomalu přestávala cítit lásku.
Její duše byla plná bolesti, ale neschopná nenávidět.
Její srdce držela živé jen věčná láska s Asgardem.
Pak ti vědci dokončili všechny pokusy. Podařilo se jim úplně převrátit správnou polaritu jinsei a převrátit ji v zcela opačnou. Energii lásky přeměnili ve zlo a nenávist. Pro planetu něco naprosto zvráceného, nepřirozeného a zcela smrtonosného.
Její lidé, její děti, které vždy tak milovala, ji zradili.
Tehdy to použili na Gaiu, aby vyzkoušeli, jaké to bude mít účinky.

   Pomocí nějakých strojů se dostali až do jejího jádra. Tam vypustili malé množství této nově vzniklé látky. V jejím srdci se ihned začal šířit ten virus. Duše planety, Gaia velmi trpěla, nakonec utekla. Stáhla se do největší hloubi svého nitra. Asgard ji hledal. Snažila se uzavřít před ním své srdce. Nakonec ji našel. Trpící v bolestech, zcela opuštěnou. Chtěl jí pomoct. Podělit se s ní o energii a udržet ji naživu.
Gaia ho odmítala. Snažila se ho varovat. Ale už bylo příliš pozdě.
Ten vir se přenesl i na něj. Už se to nedalo zastavit.
Vrátil se zpět, upadl do komatu. Gaia také. Tak moc ho milovala, láskou trvající už celé miliony let. A teď ho viděla umírat. Tehdy své srdce úplně uzavřela.
A Gaia usnula. Cítila jen silnou bolest, smutek, vztek, pocit viny, že ublížila Asgardu. Její fyzické tělo dál žilo. Ale Gaia už lásku necítila a nebyl tu nikdo, kdo by jí pomohl. Nikdo nechtěl nést ani kapku její bolesti. Její bolest lidi nezajímala. Osud planety jim byl zcela lhostejný. Pošpinili její lásku, vzali ji i vůli žít.

Thora:
   A dotáhli to do konce. Když dosáhli jejího uzavření a zapouzdření duše.
Siri:
   Zatvrdila se proti lidem. Izolovala je od svého srdce. Ve snaze uzavřít se vší té bolesti, kterou jí působili. Nemohla odejít ani nenávidět.
Dál žila, ale už změněná.
Thora:
   Uvězněná.
Siri:
   Její láska dál tvořila, oživovala a formovala vše na jejím povrchu.
Thora:
   Takto kradli její energii a brali si pořád víc a víc, bez ohledu na ni, nebo na cokoliv živé.
Siri:
   Květiny dál kvetly, stromy rostly. Zvířata se rodila a umírala. Snažila se přírodu udržet naživu. Ale té energie bylo tak málo. Už nežila, jen přežívala.
Jako téměř zlomená bytost v komatu bez naděje, bez lásky, osamocená a opuštěná, která pláče tak moc a nikdo to neslyší. A lidem to bylo jedno.
Thora:
   Takto to bylo až do té chvíle, co se sem inkarnoval Nejvyšší do těla Ježíše Krista a Gaia ucítila první dotek lásky po tolika letech. Tehdy ale ještě nebyla vhodná chvíle, aby se mohla vrátit domů do spojení s ostatními. Ona si už ani nepamatovala, jaký byl život před touto bolestí. Avšak ten dotek byl pro ni velkou úlevou.

   Pak se to opět na 2000 let všechno jakoby ztratilo. Nastala doba další temnoty. Už ne takové jako dřív. Ale Gaia tu byla povětšině sama a nikdo s ní nemluvil. Lidé těžili v honbě za ziskem pořád víc a víc.

   A pak přišli pokusy se štěpením atomu. To už tady jednou bylo. Tehdy u těch pokusů pseudotvůrců, když dostali možnost nahlížet do stavby atomů a molekul a vidět procesy jak se dějí v přímém přenosu. A zneužili toho proti ní. Ach ano tehdy to tu už bylo.
Pak války jedna za druhou, jedna horší než druhá. Pak Rusové otevřeli ozonovou vrstvu a planeta dostala další krutou ránu. A lidští tvorové pod vládou pseudotvůrců se nezastavili vůbec před ničím.

   Když kdokoliv přinesl jiné řešení, jako třeba energie bez poškození prostředí, nebo cokoliv co by mohlo pomoct Gaie a tvorům na ní žijícím, buď svůj patent prodal, aby to nikdo nemohl použít, nebo byl zabit, pokud odporoval. Ale jakkoliv beznadějný se ten příběh zdá, nikdy beznadějný nebyl.

   Postupně s tím jak se sem inkarnovali světelné bytosti z různých dimenzí pravého stvoření, byli přinášeni informace a boží slovo ve stále větší kvalitě. Až do dnešní doby, kdy bylo sepsáno „Nové zjevení Pána Ježíše Krista“, kdy byli přineseny svědectví od vesmírných lidí, kteří se starají, aby se lidé nezničili stejně lehce, jako slavná Atlantida při vymístění planety. Doby, kdy druhá přímá inkarnace PJK Jana Kyslíková pokračuje v poslání Ježíše Krista a sepsala už novou dávku Božího slova „Nové zjevení Pána Ježíše Krista Boží Rodiny“. A dál jsou přinášeny další a další svědectví a pravda pořád víc proniká do srdcí připravených lidí.

   A teď v této době byl ukotven Bifrost. Aby se první a poslední bod Bifrostu Asgard a Gaia se opět spojili. V srdci Asgardu koluje lék na virus, který pseudotvůrci vymysleli. A který použili pro proměnu planety a její Jinsei. K otravě jejího srdce. Víme, co tento virus dělá z vlastní zkušenosti a je to opravdu nechutné, protože to působí přímo zvěrskou bolest. A také odpor vůči lásce. Nejde se pak jen tak lehce vrátit. Je potřeba velká dávka kuráže, aby to dotyčný dokázal.

   Každopádně po ukotvení Bifrostu jsme našli Gaiu v komatu. Stažená do nejhlubších hlubin svého nitra už téměř přestávala i dýchat. Bylo to jako poslední křeče před smrtí. Tehdy také se nás pokoušeli zastavit a něco jí udělali. Nevím, co to bylo, ale mohlo to být od atomového výbuchu po pouhé záření poškozující vše živé.

   Nešlo ji vzbudit hned. Přímo nás to pohlcovalo. Až pak s pomocí PJK se nám povedlo ji oživit a energie lásky proudící přes Bifrost ji začala pomalu pomaloučku regenerovat.
Toho si všimli i lidé, kteří sice energie vnímají, ale nemají ponětí co se děje. Cítili tu změnu energií. A narůstající sílu planety. Ano. To přesně se stalo. Tohle by měla napsat Siri. Protože to jí se to povedlo.

Siri:
   Nedařilo se nám s Gaiou spojit, a obě jsme s Thorou cítily, že je něco hodně špatně. Vypadalo to, jako když je pryč. To nás šokovalo. Cítili jsme, že je to vážné. Potřebovali jsme vědět, co se stalo. PJK mě astrálně vzal na to místo. Cítila jsem tam bolest, smutek, prázdnotu a přímo smrtelný chlad. Cítila jsem, že pomalu usínám.

  Gaia byla v komatu, téměř nereagovala, ale mou přítomnost vycítila. Už nechtěla ani komunikovat. Cítila jsem, že už nikomu nevěří. Oslovila jsem ji: „Gaio, tady je jen smrt a tma, vrať se se mnou.“ Gaia: „Vrať se zpět. Proč riskuješ svůj život? Nemůžeš tu zůstat.“
„Bez tebe nikam nepůjdu. Miluji Tě.“
Cítila jsem, že umírá. A že mi nevěří. Ona už nevěřila nikomu. Cítila jsem z ní jen bolest.
Nechtěla se probudit. Cítila jsem takovou lásku a soucit, že jsem se rozplakala.

   Nevěděla jsem, co mám dělat. Mohla jsem se stáhnout do bezpečí, ale neudělala jsem to.
Cítila jsem, jak to vzdává. „Vrať se zpátky. Potřebujeme tě. Je tady hodně lidí, kteří tě milují.“ Ale nedočkala jsem se žádné odpovědi. Cítila jsem k ní velkou lásku, spojenou se soucitem. Pak jsem si vzpomněla na větu z filmu Pán prstenů: „Lasto beth nin tolo dan nan galad.“ V překladu to znamená: „Naslouchej mému hlasu, vrať se do světla.“

   Cítila jsem, že ji to překvapilo, protože na mě soustředila svou pozornost. „Víš, co jsi řekla? Co jsi udělala?“ Přiznala jsem, že netuším. Ale cítila jsem potřebu, pronést tato slova.

   Pak jsem vycítila přítomnost jinsei. Byla jakoby roztrhaná, odpojená. A po těch slovech se začala znovu sjednocovat, regenerovat a začala zářit. Cítila jsem, že se Gaia probouzí. Vracela se zpět. Vrátila jsem se do svého těla. A pak jsem všude viděla ty modrobílé záblesky energie, životní energii planety – jinsei.

Thora:
   Komunikovali jsme s Gaiou den co den. Každý dotek byl pro ni vysvobozením. Láska tu ona moc potřebuje od vás všech.
Každá láskyplná myšlenka, kousek vděku, jen tohle:
„Děkuji ti Gaio, že nás nosíš na svém povrchu a staráš se o nás. Děkuji ti za louku plnou trávy, která mi hladí chodidla. Děkuji ti za vodu, kterou mohu pít. Děkuji ti za tvou lásku, kterou dýchám ve vzduchu. Za energii, kterou mi vším poskytuješ. Děkuji ti Gaio, že nás tolik miluješ. A budu se učit tě dál milovat, jak to má být, aby se navrátil správný vztah mezi planetou a jejími tvory. V lásce budeme sdílet vše, co jsme a tím se naše společné síly obnoví. Prosím PJK o ochranu a lásku pro Gaiu, i všechny nás ostatní, abychom tyto změny ve vibracích dokázali uvést v život. Aby převibrování do pozitivního stavu proběhlo co nejlépe je možné. A Děkujeme Tobě PJK, i vesmírným lidem, za vše co pro nás, i Gaiu, neustále děláte.“
Tohle Gaia potřebuje od nás. Jenom lásku=spojení.

   Gaiu překvapila naše energie, protože náš energetický otisk, je podobný otisku Asgardu. A začínala si pomalu vzpomínat. Pak když jsem sledovala, jak mluví o Asgardu a komunikaci s ním, pochopila jsem, že ho miluje. A Asgard k ní vždycky přistupoval tak něžně, jako ke své družce. Toužil jí obejmout, bylo to vidět. Ale neřekl jí nic předem, na vše si musela vzpomenout sama.

   Asgard „Nelze nic uspěchat. Protože tím by se vše mohlo zničit. Vždyť to sama znáš.“
Ano znám. A je tomu asi tak týden lineárního času co si opravdu vzpomněla a taky přiznala svou lásku k Asgardu. Tak vyšel najevo i celý tento příběh. Mnoho podrobností nám zůstávalo skryto. Protože ani jeden z nich na to myslet nechtěl. A pak se oba objali. Až se jejich Jinsei promíchala. A opět došlo ke spojení, jaké mívali kdysi. Když byli prvním a posledním bodem Bifrostu oba dva. Když Bifrost vedl přes celé stvoření až do nejvyšších dimenzí. A vše bylo spojeno v lásce a stabilní.

   Mám teď prosbu ke každému z vás. Vím, že tuto modlitbu si nebudete pamatovat, ale prosím nezapomeňte Gaie v duchu poděkovat kdykoliv si vzpomenete. Nezapomeňte, že každý kámen, který potkáte na ulici je součástí bytosti planety, která vás svou láskou drží při životě. Pokuste se ji pochopit a ne pouze nadávat na to jak je k vám počasí nevlídné. Za to nemůže Gaia, ale sami lidé – tím že otrávili ovzduší a tím kolik zla denně vyprodukují. Tím jak ubližují přírodě i jiným tvorům. Nehledejte vinu v nikom, nenajdete ji. Je to nekonečný řetězec událostí příliš složitý pro pochopení. Ale dost často by neškodilo taky požádat Gaiu o odpuštění za všechnu tu bolest, co kvůli nám musela podstoupit, aby nás udržela při životě.

   Dejte ji aspoň takový kousek lásky, který máte. Věřte mi, že vše co nyní uděláte, se vám mnohonásobně vrátí.

   Nakonec zacituji slova Vesmírných lidí, kteří tohle říkají z praxe.

   „Lidé, milujte svoji planetu, protože ona miluje vás.“