Milí spolupracovníci,
v úterý 17. 3. ve večerních hodinách jsme si v Liberci pustili známý čs. film Dívka na koštěti (1971), k němuž jsme byli přivedeni především za účelem odvedení duší zesnulých herců do limba. V Liberci se stalo zvykem, že především Renatka je přiváděna k těm filmům, jejichž aktérům je třeba pomoci. Po prodiskutování situace s Pánem Ježíšem Kristem je tip na film schválen a pak už je jen otázkou času, kdy všichni usednou na gauč a do křesel a pustí si požadovaný snímek. Během jeho sledování dochází na nehmotné rovině k intenzivní pomoci požadovaným osobnostem, ať už jde o herce jako takové, nebo o historické postavy, které tito aktéři ztvárňovali. Tento proces si v tělech neuvědomujeme, protože je to naše nefyzická část, která se v tomto procesu nejvíce angažuje. Ve spolupráci s duchovními průvodci jsou pak ti, kdo se rozhodli přijmout Pána Ježíše Krista, vyvedeni ze zóny vymístění do limba, přičemž je to zpečetěno pronesením univerzální modlitby. Po skončení filmu, kde vystupuje Saxana, jsme si stoupli do kruhu a já pronesl boží slovo. Pán Ježíš Kristus při tom aktérům poděkoval za jejich role, které sehrávali nejen na plátně a jevišti, ale i v reálném životě, v němž pomohli zobrazit určité aspekty lidského života v době, kdy éra člověčenstva docházela svého všeobecného vrcholu. Pán Ježíš Kristus vyzdvihl i cenu jejich humorného odkazu, který nestárne a baví se jím mnohé generace. Poté je přivítal v limbu, kde se po očištění přesunou kam jinam, než do pozitivního stavu. Následovalo pronesení modlitby. I zde Janička cítila silné energie, které se kromě pocitu lásky v jejím srdci projevovaly tak, že se poměrně silně kývala ze strany na stranu. Přibližně v polovině modlitby se počala smát, o několik vteřin později jsem se začal smát i já a ostatní. Všichni jsme chytli silný záchvat smíchu, který nešel zastavit, naopak ještě sílil. Když se hlavní dirigent modlitby Janko začal smát také, museli jsme přednášení modlitby přerušit. Ze všech sil jsme chtěli pokračovat, ale jakmile jsme řekli další slova, smích opět zesílil, až jsme se za břicho popadali. Nebyl způsobený vnější příčinou, ale vycházel z toho nejhlubšího nitra. Takhle upřímný a radostný projev spontánní radosti jsem v souvislosti s duchovní prací ještě nezažil, snad nikdo z nás. Bylo nám jasné, že tento intenzivní pocit pochází od právě odvedených herců, komiků, jako byl třeba Vladimír Menšík, Josef Bláha, František Filipovský, Lubomír Kostelka, Jiří Lír, Helena Růžičková a dalších. Stěží jsme asi po třetím přerušení modlitby dokončili její závěrečná slova. Poté hlasitá salva smíchu ještě chvíli pokračovala. Velmi nám to zlepšilo zbytek pozdního večera a my jsme měli pocit z dobře vykonané práce. Děkujeme všem, kdo jste s námi a pomáháte nám ukončovat negativní stav.
– Michal