Setkání a duchovní práce na Moravě

Ve dnech 3. 7. až 6. 7. 2020 se uskutečnila návštěva Davídka a Verunky v Náměšti na Hané, kam jsme s Vaneskou přicestovali v odpoledních hodinách. Po ubytování a odpočinku na terase jejich zahrady jsme navštívili zdejší dominantu – zámek, vzdálený pouze pár minut chůze od jejich domu. Na tomto místě jsme 15. 3. vytvořili jeden z nejdůležitějších portálů pro konverzi padlých bytostí na světě. Tohoto procesu nemohl být toho času přítomen na fyzické úrovni slovenský Tým Boží Rodiny, který nemohl v důsledku náhlého zastavení mezinárodní dopravy a uzavření hranic přicestovat. Členové slovenské Boží Rodiny ale s námi tehdy byli v mentálních tělech a esence tohoto bratrského národa byla přinesena do portálového základu, čímž došlo k ještě intenzivnějšímu duchovnímu sblížení obou národů. Proces vytváření portálu byl završen právě 3. 7., kdy zde fyzicky byla společně s námi i Vaneska, reprezentantka slovenské části týmu v České republice. Trvalým reprezentantem našich východních sousedů v ČR je Janko, který zde pobývá již od konce roku 2018. V okamžiku skončení proslovu k nám vběhl pes, který nám dal najevo, že je 19 hodin a zámecký areál se právě zavírá. Paní, známá Davida, nás už nevědomky zamkla v zahradě a pak nám znovu odemkla. Posléze jsme šli do pizzerie a pokračovali v konverzacích na důležitá témata o duchovním i pozemském životě.

Dalšího dne jsme navštívili uměle vyhloubené jeskyně Blanických rytířů u Kunštátu, kam jsme dorazili v poledne. Po obědě jsme se vydali na placenou prohlídku s průvodkyní. Během asi 15 minut jsme si prohlédli sochy v nadživotní velikosti vydlabané do pískovce a zažili jsme i absolutní tmu po zhasnutí všech světel. Poté, co jsme vylezli, vydali jsme se k přilehlé rozhledně, pod kterou jsme pronesli modlitbu. Pak jsme si prošli zahradu a zavítali i k místu, kde stávala vysoká socha T. G. Masaryka, která byla za 2. sv. války na základě udání zničena a zbyly z ní jen nohy. Verunka pronesla na tomto místě niterný proslov k Masarykovi a nabídla mu konverzi, po čemž cítila lehký závan spokojenosti. Konverze proběhla úspěšně, poněvadž na ni byl připravován již delší čas. Masaryk tím otevřel cestu i dalším čs. prezidentům. Daru spásy využil i jeho blízký spolupracovník a nástupce Edvard Beneš. Přidal se i Karel Havlíček Borovský a mnozí další známí i neznámí. David zacítil též Václava Havla, který je od opuštění svého těla v roce 2011 v zóně vymístění jako většina dalších státníků, kteří pracovali pro temnou stranu. Havel na konverzi připraven ještě není, duchovní semínka boží lásky však i do něj byla zaseta a jednou vyklíčí, což ho přivede na správnou cestu. Následně jsme se přemístili autem k propasti Macocha, kde se nachází sráz do hloubky 138 m. Původně jsme měli v plánu navštívit i místní Punkevní jeskyně, měli však plno a muselo by se to objednat předem, proto jsme si vystačili s pohledem na Macochu ze dvou vyhlídek – horní a dolní. Byli jsme ohromeni monumentálností tohoto místa, které na fotkách ani zdaleka nevynikne tak, jako když turista vidí propast na vlastní oči. Při cestě zpět do Náměště jsme se na chvilku zastavili u Plumlovské přehrady a nemuseli jsme nic platit na zdejším placeném parkovišti, protože David pánovi u „kasy“ řekl, že se zdržíme jen chvíli. Pán ze Slovenska pro nás měl pochopení a poplatek nám odpustil a při odjezdu se ještě mile rozloučil.

V neděli 5. 7. jsme v odpoledních hodinách navštívili hrad Bouzov. Při komentované prohlídce jsme si prošli rozsáhlý prostor hradu. Zvolili jsme kratší okruh, i to ale stačilo k tomu, abychom prošli mnohé místnosti. David zanechal v jedné z nich vytištěnou modlitbu, stejně jako tomu bylo předchozího dne v jeskyni Blanických rytířů. Po skončení prohlídky jsme našli vhodné místo v parku před hradem, kde jsme vytvořili další portál. Při pronesení modlitby se Verunka začala nekontrolovaně smát a spolu s ní i my ostatní. Vzpomněl jsem si na Liberec, kdy jsme podobné chvíle zažívali po filmu Dívka na koštěti, kdy přes nás konvertovali do limba známí herci a komici (např. V. Menšík, F. Filipovský, H. Růžičková). Po dokončení několikrát přerušené modlitby jsme ještě seděli na lavičce a pak se odebrali do Náměště, u níž se nachází Terezské údolí. Zde jsme podnikli krátkou procházku a napili se místní studánky. Večer jsme si jako obvykle povídali na terase a hráli společenské hry. Ve velmi časných ranních hodinách jsem ze střešního okna s Vaneskou pozoroval velice jasnou kosmickou loď vesmírných lidí, kteří se na chvilku odclonili a dali nám najevo svou přítomnost. Loď se pomalu pohybovala přibližně severovýchodním směrem a za chvíli pohasla. Zanedlouho se ještě na několik vteřin rozsvítila v původní výseči oblohy a pak zhasla nadobro.

Poslední den 6. 7. spočívala naše duchovní práce v návštěvě Svatého Kopečku u Olomouce, kam jsme zavítali ve 13 hodin. Na tomto místě se nacházel jeden z nejsilnějších temných portálů na území naší země, který zde působil už celá staletí. Byl přímou spojkou na jádro planety Nibiru (hlavní doména Pseudotvůrců). Místo bylo specifické i tím, že ho roku 1995 navštívil papež Jan Pavel II. Jeho konverze proběhla před nedávnem za přispění Danušky, proto se proslov Pána Ježíše Krista Boží Rodiny zaměřil na ostatní papeže. PJKBR promluvil/a ke všem papežům, kteří kráčeli po planetě Nula, a prohlásil/a, že jim odpouští veškeré prohřešky, kterých vůči Stvoření dopustili. Stejně tak promluvil/a i k řadě církevních hodnostářů a spícím věřícím, které měla pekla po dobu jejich života na Nule v hrsti. Setkání slovenské části Týmu v Trnavě předchozího dne bylo také zaměřené na konverze papežů. Koordinací z nitra slovenský a český Tým spojil své síly na pomoc papežům, aniž bychom se na průběhu této terénní akce domlouvali na dálku zevními prostředky. Při tomto procesu došlo k očištění nepřeberné řady aspektů římsko-katolické církve. Obě části našeho Týmu tímto otevřely cestu do pozitivního stavu takovému množství bytostí, že to vytvořilo jeden z nejdůležitějších předpokladů pro zahájení Mise a naše přímé působení v zóně vymístění z Nového Vesmíru. Po odeslání vln zesílené boží energie do jádra Nibiru jsme tento proces završili pronesením modlitby. Portál mimo jiné posílil již stávající portály na Moravě. Mezi třetí až půl čtvrtou odpoledne jsme se na nádraží rozloučili a rozjeli se domů.

Děkujeme ti/vám Pane Ježíši Kriste Boží Rodino za jedinečné chvíle, které jsme zažili. Měli jsme se u Davídka a Verunky jako doma. Speciální poděkování patří Verunce za to, že odřídila všechny výletové trasy a spolehlivě nás dovezla, kam bylo třeba.

Míša

Zdroj:  https://www.facebook.com/Novezjevenipjkbr/