Děkuji Lukáši
„A VIDĚL JSEM VELIKÝ BĚLOSTNÝ TRŮN A TOHO, KDO NA NĚM SEDĚL“.
Písmo vyhlašuje, že první nebe i první země pominou. Přijde nové nebe, nová země i Nový Jeruzalém. Jinými slovy Bible vyhlašuje Nový Cyklus Času a stvoření úplně nového Multivesmíru, v němž již nebude vliv negativního stavu ani pekla Zóny vymístění a to ani v dřímající formě (nebude tedy ani potenciální možnost znovuaktivace). Pán Ježíš Kristus po skončení Milénia a Soudu Národů učiní všechno nové přesně tak, jak to řekl. Země v současné realitě a kondici bude zničena proto, že byla zasažena hříchem ( = negativním stavem). A protože vzpoura proti Bohu začala v nebi (sic, že v nejzevnějším stupni – tam byla poprvé vznesena otázka – Jak by vypadal život bez Boha a jeho duchovních zákonů – především tedy lásky) a následně i nebe bylo zasaženo hříchem (negativním stavem a to až do úrovně 9. dimenze pozitivního stavu, viz. např. příběh o Asgardu), proto pomine i ono. Všechno, co bylo někdy takto poskvrněno navždy pomine. Nic z toho starého v novém nebude. Před Božím pohledem zmizí Země i Nebe a už pro ně nebude místo. Před námi jsou 2 poslední kapitoly Zjevení Janova (tzv. 1. Zjevení Pána Ježíše Krista mj.). Čas, kdy se naplní slovo Pána Ježíše Krista: „ Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou“. Ti, kteří uvěřili v PJK a prošli Soudem Národů, mají v tomto Novém Věku (novém cyklu času) své trvalé místo v příbytcích nových nebes a Nového Jeruzaléma.
TAM ZAČNE VĚČNOST V PLNOSTI BEZ VLIVU NEGATIVNÍHO STAVU. VĚK, O KTERÉM VŠEMOHOUCÍ BŮH ŘEKL: „HLE, VŠECHNO ČINÍM NOVÉ“.
(Zjevení Janovo 20:11-15) A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa. Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře (symbolizuje zevnějšnost – potažmo negativní stav) vydalo své mrtvé, i smrt a její říše (Zóna Vymístění) vydaly své mrtvé (ve smyslu mrtvého života negativního stavu), a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše (veškerá Zóna Vymístění a veškeré vzpomínky na ni včetně událostí s ní spojených) byly uvrženy do hořícího jezera (které bude mj. sloužit navěky jako varovné místo zobrazení – cosi jako databanka historie, kde každý v novém cyklu času, kdo by se náhodou zeptal: „Jak to tehdy vypadalo bez Boha a jeho lásky“ – obdrží dostačující hrůznou odpověď). To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života (= neprošel na Soudu Národů), byl uvržen do hořícího jezera. (To je fakticky druhá smrt – smrt duchovní, kdy je jedinci odejmut život – esence i substance).
„A VIDĚL JSEM NOVÉ NEBE A NOVOU ZEMI“.
Až zde přijde ten Nový Jeruzalém, to očekávání věků. Příbytek Boží s lidmi, kde Bůh setře každou slzu z našich očí. Kde už nikdy nebude žal ani křik ani bolest ani smrt (neboť již nebude existovat negativní stav).
(Zjevení Janovo 21:1-5) A viděl jsem nové nebe a novou zemi (v novém cyklu času), neboť první nebe a první země pominuly a moře (tzn. negativní stav s její veškerou zevnějšností včetně Zóny Vymístění a všech jejich pekel nikoli to, že nikde nebude voda, jak jsme si již naznačili) již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, Nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“
(Zjevení Janovo 22:10-17) A řekl mi: „Nezapečeťuj knihu se slovy tohoto proroctví (toto místo mimo jiné protiřečí tomu, že k Bibli již nikdy nemůže být do budoucna nic přidáno, jak to křesťané mylně chápou z verše 18. a 19. této kapitoly, které se rovněž vztahují pouze ke slovům tohoto proroctví – tedy Zjevení Jana nikoli Bible jako celku): čas je blízko (mj. zde je uveden i důvod, proč má zůstat KNIHA TOHOTO PROROCTVÍ – TEDY ZJEVENÍ JANA = ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA – OTEVŘENÁ pro budoucí doplnění Novým Zjevením Pána Ježíše Krista – to je, co skutečně znamená NEZAPEČETĚNÁ KNIHA proroctví. Znamená tedy to, že se do budoucna POČÍTÁ S DOPLNĚNÍMI, protože ČAS KONCE JE BLÍZKO). Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně – kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti. Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města (Nového Jeruzaléma). Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži. Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.“ A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.
„KDO TOUŽÍ, AŤ ZADARMO NABERE VODY ŽIVOTA“.
Kdo chce, ať nabere? Opravdu každý, kdo chce? A ještě k tomu zadarmo? Kdo jen chce, může navěky žít s Bohem? Ano, ano, ano. Ježíš přišel, abychom tomu uvěřili a skrze něho jako dveřmi vešli do nebe. Proto řekl v evangeliu Jana 10:9 „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet a vycházet (v novém cyklu času) a nalezne pastvu (plnost všeho dobrého, co má rád a co je mu vlastní)“. Spolu s Pánem byli na Golgotě ukřižováni i dva zločinci. Jeden po jeho levici a druhý po pravici. V posledních hodinách jeden z nich litoval svých činů a promluvil k Ježíši.
(Lukáš 23:42-43) A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království“. Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji“.
Jak je to možné? Zločinec a v ráji s Pánem Ježíšem Kristem? Musíme si uvědomit jednu veledůležitou věc. BOŽÍ MILOST JE TU PRO KAŽDÉHO, KDO JI PŘIJME. V NEBI NEBUDOU TI, KDO SI NEBE ZASLOUŽÍ. TO BY TAM NEBYL NIKDO. V NEBI BUDOU TI, KTEŘÍ O NEBE STOJÍ. Já i ty, každý člověk, všichni směřujeme do věčnosti. Na této zemi je život velmi krátký a jednoho dne skončí, ale věčnost, ta nekončí. Boží cíl a záměr s lidstvem je, aby žilo navěky s ním, v jeho slávě a přítomnosti. Život na zemi, ta chvíle tady v poměru k věčnosti, je tady proto, abychom si vybrali a dobře rozmysleli s kým a na jakém místě chceme svou věčnost prožít. Já jsem si už vybral. Tak jako lotr na kříži. Volím věčnost v nebesích, v pozitivním stavu pravého stvoření po boku všech láskyplných bytostí, které si vybraly totéž a po boku Stvořitele a absolutní Lásky – Pána Ježíše Krista. Proto jsem jednoho dne klekl na kolena a velmi upřímně řekl: „Pane Ježíši Kriste, odpusť mi moje viny, nedokonalost a nedostatky. Vejdi do mého života, proměň a rozzáři mé srdce. Přijímám tě za svého Pána a Spasitele“. Dnes je tomu už 34 let (v případě pana Mihála, v případě Lukáše Tyrona méně, ale to nic nemění) a já od té chvíle vím, že navždy patřím Pánu Ježíši Kristu. A vím i to, že to bylo to nejdůležitější rozhodnutí v celém mém životě. Půjdu s ním do věčnosti.
(Zjevení Janovo 22:4-7) Budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků. A řekl mi: „Tato slova jsou věrná a pravá; Pán, Bůh dávající Ducha prorokům, poslal svého anděla, aby oznámil svým služebníkům, co se má brzo stát: Hle, přijdu brzo. Blaze tomu, kdo se drží proroctví této knihy.“
A co ty, jaká je tvá volba?
Text je výtažkem z knihy Sergej Mihál – Vytržení + doplnění Tyrona pod vedením PJK.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
