ZAZNAMENAL A PŘEDAL: MICHAL ROJ
4. ROZHOVOR – 3. března 2026 • 1. část
MISE BOŽÍ RODINY V EGYPTĚ
Míša: Milovaný/milovaná Pane Ježíši Kriste Boží Rodino, je mi potěšením, že se setkáváme u našeho dalšího rozhovoru. Jeho tématem bude naše výprava do Egypta, která se na fyzické úrovni uskutečnila ve dnech 5. až 12. dubna 2025 za fyzické účasti 29 osob (včetně dětí). Cílem této cesty se stala Hurghada na pobřeží Rudého moře.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Milovaný Míšo, i Já jsem velmi rád/a za další niternou komunikaci, kterou můžeme vést na platformě naší knihy. Tato zahraniční Mise, které jsem se zúčastnil/a společně s vámi osobně v hrubohmotném těle, byla pokračováním naší duchovní práce v oblastech spjatých s arabským světem. Ta započala v souvislosti s Misí Jordánsko, jež byla náplní našeho třetího rozhovoru. Všechno, co jsme vykonali v Jordánsku a v příslušných sférách zóny vymístění, položilo nezbytné základy pro zesílenou očistu muslimského, ale též židovského a křesťanského elementu v oblasti Blízkého východu. Mise Egypt pak tyto základy ještě více rozšířila a prohloubila, jelikož i tato země je kromě příslušníků muslimské víry silně spjata se Židy a křesťany. Zatímco u Židů jde především o historické hledisko, křesťanská populace zůstává významnou součástí egyptské populace do dnešních dnů. Prohloubení a rozšíření zmiňovaných základů bylo docíleno také díky tomu, že tentokrát jsme navštívili muslimskou zemi na africkém kontinentu. Boží energie se tak mohla začít rozlévat ještě intenzivněji i do dalších sekcí zóny vymístění spojených s bytostmi, které vyznávají islám, křesťanství a judaismus napříč celou Afrikou, bez ohledu na etnickou příslušnost nositelů těchto věrouk. Nešlo tedy pouze o duchovní pomoc zaměřenou na Egypt a Egypťany, nýbrž i na řadu dalších národů a s nimi spjatých bytostí, jak je tomu ostatně vždy, poněvadž naše duchovní práce je vždy velmi komplexní.
Zatímco v případě duchovní práce v Jordánsku se spásné procesy zaměřovaly primárně na blízkovýchodní pekla, v případě naší přítomnosti v Egyptě šlo především o severoafrická pekla s přesahem do ostatních sekcí antivesmíru souvisejících s tímto kontinentem. Hlavním předpokladem pro dosažení přesahujícího stupně intenzity duchovní práce v doméně arabského světa byla skutečnost, že tentokrát zde stanula Moje noha fyzicky – a společně s ní i nohy poměrně velké části příslušníků Týmu Boží Rodiny. Můj nerušený vstup do Egypta byl zajištěn nejen díky charakteru atmosféry duchovních posunů, které nastaly v kontextu jordánského dobrodružství v září 2024, nýbrž i prostřednictvím dějství, které se odehrávalo v multidimenzionální rovině jsoucna a bytí od Mise Jordánsko až do našeho odletu do Egypta. Pokud by Mému vycestování do Egypta nepředcházelo všechno, co jsem sdělil/a v našem předchozím rozhovoru, a pokud by uvedené záležitosti neuzrály do určité podoby, spásné procesy související s Misí Egypt by zůstaly ve svém rozsahu nejenže omezené, ale pro řadu sentientních entit by měly přímo zničující účinek. Jak je vám ovšem dobře známo, takto ve Svém dokonalém plánu nepostupuji.
Míša: Všiml jsem si, že součet jednotlivých čísel termínu našeho odletu do Egypta dává ve výsledku osmnáct. Toto číslo je tvořeno jedničkou a osmičkou, které pak ve výsledku dávají devítku, což je z duchovního pohledu číslo vyjadřující důležitou vlastnost tvojí absolutní podstaty – to, že jsi alfa a omega, začátek a konec.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Zcela správně, Míšo. 5. dubna 2025 bylo to nejlepší možné datum pro odstartování Mise Egypt, mimo jiné právě proto, že skrze součet jeho čísel se dávalo všem zainteresovaným bytostem na vědomí, že Já mám ve všem takzvaně první i poslední slovo, protože jen tak se může vyvíjet všechno požadovaným směrem, vstříc plnosti pozitivního stavu v novém cyklu času. Protože jsem absolutně pozitivní, Moje poslední slovo je vždy absolutně svaté, čisté a po všech stránkách blahodárně ovlivňující duchovní, duševní i fyzický rozměr jsoucna a bytí každého Mého syna a každé Mojí dcery. Kdybych v probíhajícím multivesmírném dění neměl/a ono poslední slovo, znemožnil/a bych Své Božské prozřetelnosti náležitě fungovat. Tak bych nemohl/a na všechno efektivně dohlížet a korigovat události ve Stvoření k nastolení budoucího blaha pro všechny obyvatele Univerza. Bez plného zapojení Božské prozřetelnosti by pravé i nepravé jsoucno a bytí rychle zahalil chaos, čímž by se všechno záhy sesypalo jako domeček z karet.
Duchovní význam číslice devět zároveň zvýraznil to, kým byla nejen tato zahraniční Mise řízena – totiž nestvořeným Bohem, nestvořenou Bohyní, který/která nemá začátek ani konec. Tak sentientní entity mohly ještě snáze dosáhnout poznání, že je duchovně vhodné a správné se Mi odevzdat do náruče a nechat se Mnou vést, protože mám v sobě všechno, co je nutné pro to, abych mohl/a být nejvyšším Průvodcem každého nositele života. Proč je ovšem už v Bibli uvedeno, že jsem alfa a omega, když ve skutečnosti žádný začátek ani konec nemám? Jednoduše proto, že jako nekonečná bytost jsem alfou a omegou každé okolnosti v životě jakékoli sentientní entity. Abych zajistil/a přísun neustále nových začátků po nastání konce něčeho starého, co už naplnilo svou užitečnost, Sám/Sama o Sobě potřebuji nemít žádný začátek ani konec. Je to součástí Mojí Přirozenosti, jejíž velikost budete postupně objevovat na své cestě věčností. Už nyní se tak děje, nicméně po vašem opuštění hrubohmotné reality se bude stupeň vašeho pochopení Mojí podstaty vyvíjet ještě rychlejším tempem.
Míša: Na to se moc těším. Než se pustíš do podrobnějšího průběhu cesty, rád bych zmínil, že přípravu na uskutečnění Mise Egypt jsem si uvědomoval už při návštěvě výstavy s názvem „Tutanchamon – jeho hrobka a poklady“ v pražských Letňanech, kam jsem dne 11. ledna 2025 zavítal s Janičkou a Danuškou a Péťou Špinarovými. Na výstavě se nacházela přesná replika faraonovy hrobky včetně celé řady předmětů, které se v ní nacházely.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Je to tak, návštěva výstavy o Tutanchamonovi souvztažila se spuštěním poslední fáze intenzivních příprav na zahájení pojednávané zahraniční cesty o necelé tři měsíce později. V onom čase jsme se začali hluboce sjednocovat s atmosférou severoafrických sekcí antivesmíru, díky čemuž byl náš vstup do Egypta o poznání jednodušší a pro zatížené bytosti daleko snesitelnější. Během našeho zkoumání repliky Tutanchamonovy hrobky docházelo v severoafrických peklech zároveň k průniku prvních komplexnějších informací o tom, že kult smrti a smrt samotná je pouze iluze, nemající s pravým životem ode Mne nic společného. Při vaší pozdější návštěvě Údolí králů v Luxoru, kde se nachází skutečná Tutanchamonova hrobka, se pak k těmto informacím mohly úspěšně připojit také další aspekty poznání vycházející z novodobého Božího Slova, aniž by to mělo v srdcích zatížených bytostí způsobit škody.
Fakt, že na výstavě jsme viděli pouze věrnou repliku hrobky a nalezených předmětů, vyjadřoval, že v negativním stavu je všechno pouze „naoko“ – jenom „jako“, což nemůže nikoho trvale uspokojit a naplnit, a proto je správné, že podnikáme kroky vedoucí k nahrazování nepravé reality jejím opakem, jenž vychází ze Mne a který se tak může rozvíjet na věky věků do stále komplexnějších projevů. Zainteresované bytosti díky tomu snáze pochopily, že do Egypta a do antivesmírných sfér s ním souvztažících přicházíme ne jako ničitelé, nýbrž jako zachránci všech elementů a duchovních srdcí zprzněných negativním stavem, které se v našich rukách transformují do správné kondice. Díky tomu v nás mnoho bytostí z pekel rozpoznalo přátele, kteří jednají v zájmu jejich vlastní pravé niterné podstaty, jakož i v zájmu všech, kteří se nacházejí na jakékoli úrovni Stvoření.
Míša: Pamatuji si, že v den návštěvy vzpomínané výstavy foukal nepříjemný ledový vítr. Můžeš nám sdělit, prosím, jaká souvztažnost se skrývá za tímto faktorem?
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Zcela jistě. Ostrý studený vítr ve skrytém významu odkazoval k tomu, že naše duchovní práce v Egyptě a v příslušných peklech se bude soustřeďovat na ty aspekty negativního stavu, které jsou velmi nepřátelské pravému životu. Egypt jako celek totiž v kontextu naší výpravy souvztažil se nejhlubším patrem zóny vymístění, tedy s mínus dvanáctou dimenzí, kde jsou podmínky pro uchycení pravé duchovnosti ztíženy více než kdekoli jinde v antivesmíru. Pro Můj dokonalý plán ovšem není nic nemožné, a proto je úspěch našeho působení po všech stránkách zajištěn s těmi nejlepšími možnými výsledky i na takovém stupni, jako jsou nejhlubší pekla. Skutečnost, že výstava probíhala v přítmí, souviselo s duchovní temnotou, do níž je mínus dvanáctá dimenze pekel ponořena a kterou jsem Já společně s vámi přišel/přišla naředit duchovním světlem. Duchovní světlo zastupovaly reflektory, jejichž záře dopadala na vystavené exponáty. Permanentní osvětlování pohřební komory a různých předmětů pak ukazovalo na proces odhalování a spásy celé plejády aspektů negativního stavu v egyptských a potažmo ve všech severoafrických peklech, započnuvší již v době přípravy Mise Egypt a nabírající na obrátkách v čase její realizace na fyzické úrovni. Pokojová teplota vzduchu v budově výstaviště pak odrážela snahu negativního stavu vytvořit uprostřed nehostinné smrště zel a nepravd zdání přívětivého prostředí, příjemných podmínek a zdánlivě úžasných lákadel, ve kterých z pohledu temného stavu stojí za to být a existovat a užívat si je navzdory skutečné povaze pseudoživota v odloučení ode Mne. Čím více Boží lásky, dobra, moudrosti a pravdy ovšem do zóny vymístění přinášíme, tím je pro negativní stav těžší udržovat toto multivesmírné divadlo při životě. S každým úspěchem Mise Boží Rodiny se pomyslná střecha obrazně řečené budovy negativního stavu stává děravější, stejně jako její okna i obvodové zdi, díky čemuž se do jejích útrob dostává stále více dotěrného chladu zvenčí, a tak se pro obyvatele antivesmíru stává pobyt v ní pořád nesnesitelnějším. Není to ovšem Boží energie, kvůli níž by sentientní entity trpěly, nýbrž je to zlo, které (nejen) při kontaktu s láskou způsobuje nositelům života nepříjemnosti, protože dělat různé trable a způsobovat bolest a utrpení všemožných druhů je jeho přirozeností. Láska naopak léčí, uzdravuje, hladí a povznáší. Kdo se jí otevře naplno, je efektivně vyváděn ze všech strastí, které vědomě i nevědomě tíží všechny, kdo se nacházejí v odloučení ode Mne. Pokojová teplota vzduchu v budově výstaviště ovšem z jiného úhlu pohledu měla i pozitivní souvztažnost, poněvadž vyjadřovala duchovní teplo vycházející z Mojí zesílené přítomnosti v egyptských, ale též v ostatních severoafrických peklech, kterou jsme do nich zanesli v rámci příprav i v rámci samotného průběhu této zahraniční Mise.
Přípravy výletu do Egypta se ovšem odzrcadlily i na jiných skutečnostech v životech Mých představitelů, spolupracovníků a přátel, přičemž u každého se projevovaly vysoce individualizovaným způsobem – u někoho více postřehnutelně, u jiného zase spíše na nevědomé úrovni. Toto téma zde není nutné dopodrobna rozebírat. Při popisu příprav cesty do Egypta proto zmíním už jen pouze dvě události, a to ty, které byly součástí tvého života, Míšo. Šlo o návštěvu dvou židovských svatostánků – Španělské synagogy v Praze a Velké synagogy v Plzni, která je druhou největší v Evropě. Na první místo jsi zavítal se Štěpánkou Holubovou, Ivankou Potůčkovou a Haničkou Kreperátovou začátkem prosince 2024, na druhé místo ses pak podíval se Štěpánkou a Ivankou koncem ledna 2025. Vaše přítomnost na těchto místech souvisela především se spuštěním zesílené očisty židovského elementu na území Egypta, vzhledem k tomu, že v době vaší návštěvy obou synagog zbývalo jen několik měsíců do započetí vaší cesty do Afriky. Se zesílenou očistou židovského elementu na evropském území pak souvisela tvoje druhá návštěva Velké synagogy v červenci 2025, kam jsi zavítal společně s Janičkou a se svým biologickým tatínkem Míšou.
Míša: Co konkrétně se očišťovalo v rámci židovského elementu na území Egypta?
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Přestože se zesílené spásné procesy v tomto ohledu uskutečnily už několik měsíců před naší cestou do „země faraonů“ prostřednictvím právě zmíněné návštěvy synagog i skrze další, nevyjmenované záležitosti, jejich hlavní fáze pochopitelně nastala teprve v době našeho samotného fyzického působení v Egyptě, aby posléze úspěšně pokračovala i v současnosti a budoucnosti. Spásné procesy se zaměřovaly na celé dějiny tisíců let existence židovských komunit v Egyptě, které jsou v současnosti v podstatě již minulostí. Díky komplexnímu duchovnímu pokrytí dlouhých dějin Izraelitů v této zemi konvertovalo již obrovské množství sentientních entit, jejichž počet se s postupujícím časem nadále násobí. Židé přišli do Egypta již zhruba osmnáct století před Mým narozením v těle Ježíše pod vedením Jákoba. Členové jeho rodiny a další jeho následovníci se usadili v úrodné severovýchodní oblasti řeky Nil, v lokalitě zvané Gošen. Tomu předcházelo pozvání Jákobova syna Josefa, jenž tímto způsobem reagoval na hladomor v židovské domovině. Josef byl původně prodán svými bratry do egyptského otroctví, avšak postupem roků se vypracoval na vezíra, vysokého faraonova úředníka, díky čemuž mohl s faraonem vyjednat příchod Josefových příbuzných do jeho říše. Josefovo původní prodání do otroctví předznamenalo pozdější zotročení celého židovského národa, které bylo ukončeno o několik století později prostřednictvím exodu Izraelitů z Egypta pod vedením Mojžíše.
Josefův příběh Izraelity prodaného vlastními bratry do nesvobody stál na počátku tehdejšího mocenského soupeření Pseudotvůrců a egyptských bohů. Zatímco Pseudotvůrci byli stvořiteli Židů, kteří se jako národ začali postupně formovat během několika staletí po Jákobově příchodu k Nilu, egyptští bohové byli jednou z frakcí Renegátů, jejichž moc v tehdejší době začala narůstat – a spolu s tím i soupeření s jejich rivaly. V rámci boje o vládu nad planetou Nula, nad jejím obyvatelstvem i nad celou zónou vymístění a v konečném důsledku také nad celým Stvořením vypracovala jistá frakce Renegátů, která tehdy vládla nad Egyptem, plán na postupnou eliminaci nejzatíženější lidské rasy. Jejím zničením v samotném zárodku, předtím, než by se Izraelité početně rozrostli a stali se entitou s národním uvědoměním, by Pseudotvůrci přišli o mocenská privilegia a specifické schopnosti pseudotvoření, díky nimž byli a do dnešní doby stále jsou oproti Renegátům pseudoduchovně vyspělejším uskupením vládců pekel. Přestože Renegáti, kteří jsou výtvorem Pseudotvůrců, disponují mnohem většími zátěžemi zel a nepravd nežli jejich temní stvořitelé, nic z toho jim nestačilo a stále nestačí k tomu, aby zvítězili ve svém boji o nadvládu nad pekly. K tomu, aby se tak stalo, muselo by v antivesmíru dojít k vytvoření vhodné konstelace. Současná situace je nicméně taková, že Datasystém směřuje vývojové procesy negativního stavu spíše ke spolupráci konzervativních (tedy konverzi odolávajících) Pseudotvůrců s Renegáty, než aby umožňoval nesmiřitelné stavění těchto dvou bloků proti sobě, jak tomu bylo v dobách, kdy na Pseudotvůrce, Renegáty ani na další obyvatele pekel nevykonával Datasystém svůj vliv.
Pokud se přesuneme zpět do Jákobovy a Josefovy doby, byli to právě Renegáti, kdo se postarali o ovládnutí Jákobových synů, kteří svého bratra prodali do egyptského otroctví. Tomu předcházely jejich vzájemné rodinné sváry, v nichž se Renegáti angažovali tak, aby se nakonec naplnil scénář Josefova nedobrovolného přesunu do Egypta. Proč tak negativní entity učinily? Šlo o součást jejich plánu pro pozdější nalákání Jákobovy rodiny do faraonovy země, kde by se z Izraelitů stali po určitém čase otroci, kteří by byli postupně vyhlazeni. Na prodání Josefa do Egypta v roli otroka se také demonstroval fakt, že Renegáti zastávali vůči příslušníkům nejzatíženější lidské rasy a tedy i vůči Pseudotvůrcům opovržlivý postoj se snahou stát se nadřazeným, tedy hlavním vládnoucím tělesem v zóně vymístění. Josefův případ zároveň ve skrytém významu odzrcadlil skutečnost, že Renegáti budou chtít v Egyptě jednat podobným způsobem i s ostatními Izraelity. Proto byly okolnosti Josefova přesunu do Egypta tak drastické a podlé.
Josef se coby otrok nicméně dostal do vlastnictví dvořana a velitele faraonovy tělesné stráže Pótifara, díky čemuž se v průběhu let nakonec vypracoval na nejvyššího správce země a blízkého spojence faraona. Jak mohlo dojít k tomuto na první pohled zcela nečekanému scénáři? Úplně jednoduše. Renegáti jsou ve svých úmyslech a chování známí svou nepředvídatelností a prudkými obraty. Proto jim nedělalo žádný problém učinit z porobeného Josefa nakonec jednu z nejprivilegovanějších osob Egypta. Ve skutečnosti to bylo součástí jejich plánů od samého začátku. Spadalo to do předem vykonstruovaného dějství řízeného mimo pozemské kontinuum lineárního času a prostoru. Vyvýšení Josefa do pozice vezíra a jeho přátelství s faraonem tedy nenastalo proto, že by Renegáti náhle změnili svůj názor na Josefa a na jeho židovský lid, nebo že by faraonovu osobu ovládal někdo, kdo by stál proti zlovolným skutkům Renegátů. Faraon měl od Renegátů za úkol vytvořit Josefovi podmínky pro kariérní růst a umožnit mu stát se veledůležitou osobou, která následně pozve členy vlastní biologické rodiny během soužení hladomorem do země na Nilu, aby se zde v poklidu usadili. Tím bylo dosaženo jakéhosi „ticha před bouří“, které bylo po fyzické smrti Josefa a ostatních příslušníků jeho generace ukončeno zotročením Izraelitů. V této nové situaci se ale angažoval už jiný faraon. Josef v roli vezíra za panování nového faraona již nesloužil, neboť ještě poměrně mnoho let před jeho nástupem opustil ve věku 110 let fyzické tělo. Tak, jako v případě Mojžíše i řady jiných starozákonních osob, byl i Josefův fyzický věk uměle prodlužován představiteli negativního stavu, aby posloužil jejich plánům.
Renegátské vylákání Josefa a následně celé Jákobovy rodiny a dalších Izraelitů do Egypta bylo mimo jiné odrazem tehdejších vratkých pozic Pseudotvůrců. Tato situace vyplývala z vnitřní roztříštěnosti jejich uskupení. Obrovská nejednotnost, vyznačující se celou řadou neshod v důsledku protichůdných názorů na směřování negativního stavu, byla „vodou na mlýn“ Renegátům, kteří díky tomu soustavně posilovali svou moc. Experiment s typickou pozemskou lidskou rasou byl stále ještě ve svých počátcích, proto měli Renegáti velký manévrovací prostor, v jehož rámci mohli Pseudotvůrcům zasazovat taktické porážky. Té strategické měli dosáhnout úplným zničením roztříštěných pseudotvůrcovských frakcí, čemuž mělo předcházet zničení Izraelitů z kmene Juda v jejich samotném zárodku, tedy ještě dříve, než by se stihli početně rozmnožit a stát se židovským národem. Vzhledem k oslabené moci Pseudotvůrců nebyl pro Renegáty problém dopravit Josefa do Egypta jako otroka, později jej dosadit do pozice vezíra, následně vyvolat hladomor v izraelitské pravlasti a na základě toho pak pozvat do Egypta Jákobovu rodinu, neboť Jákobovi potomci nesli ve svém genetickém uspořádání pomyslný klíč k úspěchu, jehož se Renegáti chtěli prostřednictvím vyhlazení Izraelitů zmocnit. Jákob jako potomek Izáka, který byl synem Abraháma, tvořil přímou linii praotců budoucího židovského národa. Proto se onen klíč nacházel právě v této rodině. Jeho ziskem by Renegáti byli schopni proniknout do samotného středu Pseudotvůrců a přivodit jim zkázu, čehož nešlo dosáhnout jinak než na území spravovaném Renegáty samotnými. Ti měli v tehdejší době svou hlavní základnu právě v Egyptě. Pravlast Izraelitů byla naopak pod vládou oslabených Pseudotvůrců, kteří si svou klíčovou rasu nechali celkem snadno ze svého území ukrást.
Josefova proměna z otroka na vezíra byla ze strany Renegátů maskovacím manévrem, jehož prostřednictvím se snažili své rivaly přesvědčit, že polevili ve své snaze o zničení zárodku židovského národa, a tedy i ve snaze o eliminaci Pseudotvůrců. To se jim podařilo. Díky tomu nepodnikli Pseudotvůrci žádné zásadní kroky, jimiž by zamezili odchodu Jákobovy rodiny z její pravlasti přímo do náruče Renegátů. Ačkoli Pseudotvůrci věděli, že vyvolání hladomoru na jejich území a následný přesun Jákobovy rodiny na popud vezíra Josefa s posvěcením faraona je další událostí ze série nepřátelských aktů, většina z nich si nepřipouštěla, že by Renegáti stále reálně uvažovali o likvidaci Izraelitů i samotných Pseudotvůrců a že by k tomu směřovali své kroky v praxi. Iluze Pseudotvůrců o „napravených“ či „hodnějších“ Renegátech se odvíjela po zbytek pozemského života Jákoba, Josefa a jeho bratrů, kteří zažili klidný a mírumilovný pobyt své rodiny v Egyptě. V Pseudotvůrcích se tak stále více posilovalo zdání, že Izraelité jsou na novém území v bezpečí, a to i přesto, že toto území bylo spravováno právě jejich protivníky. Během onoho „ticha před bouří“ se však Renegáti připravovali odejmout Izraelitům svobodu a plně si je podřídit. Po uvrhnutí do otroctví mělo následovat jejich postupné vyhlazování, až by z nich nezbyl nikdo. Jen úplným zničením na území Egypta mohli Renegáti získat všechny části onoho klíče z genetického materiálu Jákobových potomků. Jejich plán proto vyžadoval mnoho času, trpělivosti a úsilí. Ambicióznost tohoto plánu ovšem vysoce přesahovala moc a potenciál jeho architektů. V určitém bodě svých snah tedy Renegáti začali narážet na limity svých možností. Kvůli tomu byli schopni držet Izraelity v otroctví jen po omezenou dobu, která byla ukončena vyvedením porobeného lidu zpět do jejich pravlasti pod vedením Mojžíše.
Plán Renegátů na likvidaci nejzatíženější lidské rasy tedy skončil fiaskem. Izraelité nejenže přežili a byli vyvedeni zpět do náruče svých rodičů Pseudotvůrců, ale zároveň ještě během jejich pobytu v otroctví došlo k početnímu rozšíření jejich řad. Právě v Egyptě se z nich totiž stal židovský národ – národ Izraelitů, který vzešel z dvanácti kmenů, na jejichž počátku stálo dvanáct Jákobových synů. Těmi byli Ruben, Šimeón, Lévi, Juda, Isachar, Zabulón, Josef, Benjamín, Dan, Neftalí, Gad a Ašer. Každý z těchto synů spolu se svým kmenem reprezentoval jednu dimenzi v zóně vymístění. Pouze za přítomnosti všech dvanácti kmenů mohlo být ustanovení židovského národa úspěšné. Pokud by chyběl byť jediný, národ Izraelitů by v sobě neměl zastoupení všech dimenzí antivesmíru, v důsledku čehož by nemohl plnit roli privilegovaného národa. Bez spojitosti s každou dimenzí pekel by se navíc nemohl směrem do budoucna vyvíjet a přežít až do současnosti. Nebýt tedy dvanácti Jákobových synů a jejich kmenů, nejzatíženější lidská rasa by zůstala početně slabá, roztříštěná a nedisponující žádnou jasnou jednotící identitou, která by byla schopna ve složitých podmínkách planety Nula dlouhodobě fungovat. V takovém případě by se Renegátům opravdu povedlo vykonat svoje dílo zkázy.
Zatímco Renegáti po příchodu Jákobovy rodiny do Egypta spřádali plány na zisk genetického materiálu z Izraelitů a čekali na vhodné okolnosti, skrze něž je uvrhnou do otroctví, čímž by je mohli následně zničit, Pseudotvůrci hledali řešení, jak na renegátském území učinit z Jákobovy rodiny národ. To se jim podařilo na základě oněch dvanácti synů, z nichž vzešlo dvanáct kmenů. Idea vzniku národa nebyla ze strany Pseudotvůrců zpočátku něčím, co by mělo být zaměřeno proti Renegátům. Připomínám, že Pseudotvůrci tehdy netušili, respektive si nechtěli připustit, že by jejich protivníci měli ve svých plánech na zničení Jákobových potomků a samotných Pseudotvůrců zajít tak daleko. Ustanovením židovského národa na území Egypta chtěli Pseudotvůrci primárně posílit svou vlastní jednotu a poskytnout svým experimentům v zóně vymístění a především na samotné planetě Nula novou dynamiku, skrze niž by mohli efektivněji řídit negativní stav. V dané situaci, pod vlivem špatného vyhodnocení úmyslů Renegátů, byli Pseudotvůrci dokonce ochotni nalézt se svými rivaly společnou řeč a nabídnout jim při vývoji židovského národa spolupráci. Renegáti s nabídkou souhlasili, od svého skrytého plánu uvrhnout Izraelity do otroctví a následně je zničit ovšem neupustili. Nadále tak sledovali své vlastní cíle. Skrze spolupráci s Pseudotvůrci na vývoji židovského národa chtěli docílit jejich rychlejšího porobení a zkázy, a to na základě důkladnějšího pochopení genetické struktury Jákobovy rodiny. K této struktuře jim Pseudotvůrci udělili částečný přístup výměnou za možnost zakomponovat do ní specifické druhy renegátských zel a nepravd. Vštípením těchto negativních duchovních komponentů se mohly řady Izraelitů začít v podobě oněch dvanácti kmenů rychle násobit, díky čemuž se z nich národ ustanovil za poměrně krátkou dobu. I Židé tedy v sobě mají určitou příměs renegátských elementů, přestože jejich stvořitelé jsou Pseudotvůrci. Renegáti spoluprací s Pseudotvůrci sice chtěli docílit efektivnějšího naplnění svých skrytých cílů, v konečném důsledku si však pod sebou takříkajíc „podřízli větev“, protože Židé se díky příměsi renegátských elementů stali paradoxně odolnějšími vůči zkáze.
V době po odchodu generace Jákoba, Josefa a dalších příchozích, na pozadí čilé spolupráce s Pseudotvůrci, Renegáti usoudili, že už panuje vhodná atmosféra odkrýt karty a učinit z Izraelitů otroky. Šlo o moment, kdy se již cítili jistí sami sebou a svojí mocí natolik, že si nadále nechtěli hrát na „laskavé pány“. Proto se rozhodli svou pracně budovanou iluzi ukončit. Poté, co se tak stalo, šokovaní Pseudotvůrci okamžitě rozvázali se svými krátkodobými spojenci spolupráci. Genetický vštěp od Renegátů ovšem v Židech zůstal. Ti se sice ocitli v otroctví, přesně, jak Renegáti zamýšleli, jejich počet a celkový pseudoduchovní potenciál ovšem ke zděšení otrokářů nadále narůstal, a to rychleji, než si kdy dovedli představit. Renegáti přesto stále věřili, že v dlouhodobé nesvobodě se podaří rozvoj dvanácti kmenů zastavit, a nakonec jeho členy zdecimovat. V následujících zhruba sto letech vyvíjely obě soupeřící skupiny spoustu energie na zničení, respektive na záchranu Židů. Situace zotročeného národa se navzdory duchovní, duševní a fyzické odolnosti a početnímu růstu jeho členů stávala postupem času stále strastiplnější, kvůli čemuž do budoucna opravdu hrozilo, že Renegáti zlomí jeho potenciál, čímž by pak začali s jeho účinnou eliminací. Na pozadí útrap Izraelitů nicméně v uskupení Pseudotvůrců mezitím docházelo k opětovné konsolidaci jejich vlastních pozic. S postupujícím časem se tak stávali stále jednotnějšími a mocnějšími. Nakonec to tedy byli Pseudotvůrci, kteří podnikli na Renegáty masivní úder, nikoli opačně, jak Renegáti celou dobu zamýšleli. K útoku jedné skupiny na druhou došlo prostřednictvím takzvaných deseti ran egyptských, které jsou popsány v knize Exodus, kapitoly 7–12.
Dlouhé desítky let před nastáním deseti ran egyptských došlo k inkarnaci Mojžíše na planetu Nula, který v osvobození Izraelitů sehrál klíčovou úlohu. Jak si jistě pamatujete z předchozího rozhovoru o Jordánsku, Mojžíš pocházel z pozitivního stavu, aby připravil cestu pro Moji první inkarnaci do těla Ježíše. Disponoval tedy niterným spojením se Mnou. Zároveň však byl vystaven extrémnímu tlaku různých skupin Pseudotvůrců maskovaných do podoby Hospodina, kteří se jeho prostřednictvím snažili dosáhnout svých cílů. I tyto cíle ovšem v nejzazším důsledku sloužily pozitivnímu výsledku a spadaly do Mého plánu spásy, mimo jehož rámec se nemůže stát doslova nic. Za účelem poučení o povaze negativního stavu a kvůli nastolení řady předpokladů jeho budoucí eliminace bylo nezbytné, aby se Mojžíš s Hospodinem zapletl. Byla to jeho oběť, učiněná z bezpodmínečné lásky k celku, kterou si dohodl se Mnou i s budoucími Pseudotvůrci ve stavu úplného nadhledu, mimo čas a prostor, před započetím příběhu negativního stavu.
K prvotnímu kontaktu mezi Mojžíšem a Hospodinem došlo na hoře Oreb (Choreb, respektive na hoře Sinaj). Tehdy Pseudotvůrci povolali Mojžíše do Egypta, kde to dobře znal, protože se tam narodil a strávil tam čtyřicet let svého života jako princ na faraonově dvoře, než se uchýlil do Midjánu, kde žil životem pastýře. Hospodin se mu na hoře Oreb zjevil v podobě hořícího trnitého keře, který plál, ale neshořel. Všímáš si, Míšo, paralely trnů s negativním stavem?
Míša: Ano. Na tom, že keř měl trny, se dalo z duchovního pohledu odvodit, že za hořícím objektem nestojí Bůh pravé lásky.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Přesně tak, Míšo. Tato duchovní souvztažnost samozřejmě musela být Mojžíšovi i ostatním v realitě planety Nula skryta, aby se odehrálo, co se odehrát mělo, nicméně nyní už bylo vhodné na ni upozornit. Duchovní souvztažnosti se skrývají doslova všude. Hospodin ze Starého zákona si hrál na Boha, který existuje ode dnů věčných, proto Mojžíšovi zjevil své jméno ve formě „Jsem, který Jsem“. Ve skutečnosti šlo ale o identitu, kterou si ode Mne s Mým svolením vypůjčily relativní bytosti, které žijí svůj život nikoli „od“ věčnosti, nýbrž „do“ věčnosti.
V rozhovoru o Jordánsku jsem uvedl/a, proč byl k vyvedení Izraelitů z otroctví do jejich domoviny vybrán Pseudotvůrci právě Mojžíš. Jen on totiž splňoval duchovní a z nich vycházející duševní i fyzické předpoklady pro tak náročný úkol. A jen on mohl z Mého pohledu nejlépe posloužit skrze svou roli také věci pozitivního stavu, který na planetě Nula v různých aspektech reprezentoval.
Mojžíš po obdržení úkolu od Hospodina předstoupil společně se svým bratrem Áronem před faraona s požadavkem na propuštění svého lidu. Panovník (už ne ten, který vládl v době vezíra Josefa) ovšem tento požadavek odmítl uposlechnout. Namísto toho vůči Izraelitům ještě přitvrdil, kvůli čemuž se jejich životní podmínky citelně zhoršily. Hospodinova žádost, kterou Mojžíš tlumočil faraonovi, se uskutečnila na základě původně diplomatického postoje Pseudotvůrců, kteří chtěli s Renegáty vyjednávat. Už dopředu ale věděli, že bez použití donucovacích prostředků se realizace jejich cíle s největší pravděpodobností neobejde, proto již v předstihu vypracovali drastický plán, jak Renegáty k propuštění Izraelitů přimět. Tímto plánem nebylo nic jiného než oněch deset ran egyptských.
Ještě před rozpoutáním války hodil Áron před faraona svou hůl, která se proměnila v hada, jenž pohltil hady egyptských čarodějů. Tím Pseudotvůrci učinili poslední varování. Když Renegáti, manifestující se skrze osobu faraona, nadále odmítali jakýkoli dialog, Pseudotvůrci rozhodli o spuštění svého plánu. Tím nastalo to, co je zaznamenáno v knize Exodus. Jako první se Nil proměnil v krvavou řeku, stejně jako všechny vodní zdroje, které se tak staly nepitnými. S pokračujícím odmítavým postojem Renegátů sesílali Pseudotvůrci na Egypt další a další pohromy. Šlo o množství žab zaplavujících domy, o komáry sužující lidi i zvířata a o obrovská hejna much. Dále zaplavili zemi morem dobytka, lidem a zvířatům způsobili četné vředy na těle, z nebe seslali krupobití s ohněm ničícím úrodu a stromy, poté na tuto úrodu vysypali kobylky, jež poničenou úrodu sežraly. Devátou ranou byl příchod třídenní tmy, způsobené umělým zakrytím slunce, které bylo ještě doplněno vytvořením umělé mlhy, která zesilovala dezorientaci. Desátou ranou bylo pobití prvorozených lidí i zvířat, která nakonec odpor Renegátů/faraona zlomila. Vezměme v úvahu ještě fakt, že na pozadí toho všeho probíhala v příslušných sekcích zóny vymístění nelítostná duchovní válka. Pro Renegáty bylo těžké udělit Izraelitům svobodu a vzdát se ambicí na jejich zničení, protože věděli, že přicházejí o klíčové trumfy, které jim teoreticky mohly zajistit cestu k tomu, aby se stali suverény nad pozemským lidstvem a potažmo nad celou zónou vymístění. Šlo tedy o jejich strategickou porážku, která znovunastolila jasnou převahu Pseudotvůrců a potvrdila podřízené postavení Renegátů na dlouhá tisíciletí dopředu, které trvá do dnešních dnů. Ani Pseudotvůrci ovšem už nehrají v zóně vymístění prim, protože suverénem nad pekly se stal v průběhu času Datasystém řídící obě skupiny negativních entit.
Míša: Jak nahlížel na deset ran egyptských Mojžíš?
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Pro Mojžíše to byla velmi náročná podívaná, která v něm vyvolávala hrůzu, zmatek a odpor. Z pozice svého lidství byl velmi udiven, když viděl, co Hospodin způsobuje za utrpení. Přesto nadále věřil v dobrotivou podstatu Boha, s nímž byl v nitru ve spojení, zatímco byl souběžně pod vlivem Pseudotvůrců, aniž by dokázal na vědomé úrovni rozpoznat, že Hospodin nerovná se pravý Bůh (tehdy se jménem „Nejvyšší“). Tak to celé mělo být, aby tento vůdce Izraelitů naplnil všechny aspekty svého poslání. Mojžíš jakožto osoba z pozitivního stavu nesmírně soucítil se všemi trpícími Egypťany. Neměl vůči nim zlé pocity a pomstychtivý postoj, protože věděl, že jsou to také živé, cítící a myslící bytosti, stejně jako Židé, na něž se deset ran nevztahovalo. Necítil se nad Egypťany nadřazen, přestože byl ustanoven vůdcem národa, který byl z pohledu Pseudotvůrců vyvolený. V tom se odrážela Mojžíšova pokora a skromnost.
Když bylo po válce a Renegáti před Pseudotvůrci kapitulovali, započala dlouhá a náročná cesta Izraelitů do jejich domoviny. Během toho se Pseudotvůrci ještě museli vypořádat s faraonovou armádou, skrze kterou se Renegáti pokoušeli nad Pseudotvůrci ještě jednou zvítězit a Izraelity zničit. Byl to ovšem pokus odsouzený předem k nezdaru, jelikož Pseudotvůrci byli nad Renegáty už v drtivé převaze. Nedělalo jim proto problém utopit faraonovu armádu v moři, jehož vody se uzavřely poté, co Izraelité přešli na druhý břeh. Návratu do země zaslíbené jsme se věnovali v rozhovoru o Jordánsku, proto zde nebudu opakovat to, co stojí na jiném místě.
Toto vše je tedy pravdivý obraz událostí spojených s odchodem Jákobovy rodiny do Egypta, s formováním židovského národa v otroctví a s deseti ranami egyptskými, jejichž významu se pozemští vědci snažili vtisknout racionální rámec. Skutečností ale je, že vědci nemohou znát reálnou podstatu záležitostí mezi „nebem a zemí“ včetně faktoru soupeření dvou hlavních uskupení negativních entit. Pravdou ovšem nemohou proniknout ani čtenáři Starého zákona, protože jeho obsah byl v průběhu času přetvářen do podoby vyhovující negativnímu stavu. Řada událostí v něm obsažených se proto stala odlišným způsobem či v odlišném pořadí, než jak je popisováno na jeho stránkách, přičemž některé z událostí se odehrály v rámci planety Nula, zatímco další se uskutečnily naopak v jiných sférách zóny vymístění. Mnoho stop odkazujících k různým biblickým událostem, které se odehrály v hrubohmotné realitě této planety, navíc bylo negativním stavem ukryto nebo přímo odstraněno. Proto současní vědci nemohou najít například hmatatelné důkazy potvrzující fakt, že před Mojžíšem v Egyptě existovala velká skupina zotročených Izraelitů, kteří se v jeho doméně vyvinuli do podoby národa.
Po nalezení země zaslíbené se Židé začali v Egyptě po čase opět usazovat. V současnosti se nicméně v zásadě vytratili, protože jejich přítomnost v této oblasti naplnila svou užitečnost. Nyní mají Židé svůj vlastní stát, který s Egyptem sousedí, a zároveň jsou rozprostřeni na těch místech světa, kde mají lepší podmínky pro život než v této severoafrické zemi. Tím, že naše zahraniční Mise v Egyptě očišťovala různé aspekty celých židovských dějin, vnesla zároveň světlo pozitivního stavu i do období samotného ustanovení židovského národa v otrockých podmínkách, čímž mohla být spuštěna zesílená očista základních stavebních komponentů židovské genetiky. To vše je důležitou součástí Mého plánu spásy na vyvedení i toho posledního Hebrejce ze zóny vymístění. Stejně tak to přispívá k finální spáse Pseudotvůrců a Renegátů, kteří mají ve vývoji Izraelitů svou stopu, jak jsem uvedl/a na jiném místě.
Míša: Zastávali Renegáti v Egyptě výsadní postavení po celé dějiny starověkého Egypta?
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Egypt spadal ve skutečnosti většinu času své starověké existence pod Pseudotvůrce. V období otrockého sevření Izraelitů nicméně toto území spravovali mnohokrát zmiňovaní Renegáti, jak jsem jasně uvedl/a před chvílí. Poté, co došlo k zásadnímu oslabení jejich moci v souvislosti s událostmi popsanými výše, správu Egypta opět převzali Pseudotvůrci. Dějiny této země, stejně jako dějiny celého hrubohmotného světa, jsou vyplněny mocenským soupeřením obou hlavních skupin negativních entit, z nichž střídavě vycházeli jako vítězové jedni a pak zase druzí, kdežto jindy šlo spíše o remízu. V dalších časech zase mohlo jít o vzájemnou spolupráci a spojenectví, jak je zřejmé už z informací poskytnutých výše. Z celkového pohledu však měli v Egyptě takzvaně navrch většinou Pseudotvůrci, kteří stáli za převážnou částí aspektů starověké tváře této země. Od nich vzešly i pyramidy. Ty jsou ovšem mnohem starší, než kolik uvádějí pozemští vědci a které primárně plnily a nadále plní jiný účel než být pouhými hrobkami faraonů. Jde o energetické zářiče a přijímače zapojené do energetické sítě planety i celé zóny vymístění. Hlavním účelem pyramid bylo a je především stahovat energii z antivesmíru a rozvádět ji po planetě, a to proto, aby mohlo být pseudolidstvo snáze udržováno v duchovní temnotě. Tyto stavby tedy nezastupitelným způsobem pomáhají entitám z pekel ovládat pozemšťany, držet jejich duši v zapouzdření a podporovat jejich život způsobem odporujícím zákonům a principům pozitivního stavu. Do toho spadá též skutečnost, že pyramidy pomáhají rozvádět do lidských srdcí a myslí nepravou lásku a nepravé světlo falešné transformace, tedy energii z falešných rájů, čímž rovněž podporují negativní stav. Objekty tohoto druhu, které se nacházejí nejen v Egyptě, ale i na všech ostatních kontinentech světa, jsou multifunkční, proto je entity z antivesmíru využívají pro dosažení svých cílů na mnoho způsobů.
Druhý hlavní účel pyramid spočívá v odesílání nashromážděné záporné energie obyvatel planety do příslušných sfér pekel, kde se jimi Pseudotvůrci, Renegáti i samotný Datasystém vyživují. Pyramidy jsou tedy důležitým propojovacím článkem mezi pozemšťany a stvořiteli jejich těl i dalšími antivesmírnými entitami. Bez přítomnosti těchto staveb by se negativní bytosti neobešly. Kromě toho pod sebou pyramidy velmi často ukrývají vstupy do takzvané vnitřní (duté) Země, kde se nacházejí různé civilizace bytostí, jejichž život se odehrává v prostředí falešných rájů, čemuž odpovídají také jejich niterná nastavení. I tyto Mé „ztracené“ děti nicméně postupně nalézají cestu ke Mně, přestože většina z nich v realitě vnitřní Země, ale rovněž na povrchu planety ještě zobrazí chystané vítězství negativního stavu.
Pod některými pyramidami se nacházejí rovněž sofistikované technologie a zbraně, které budou reaktivovány po příchodu vládců pekel do hrubohmotné reality po rozdělení lidstva, jak je tomu mimo jiné třeba v pyramidách nacházejících se na dně bermudského trojúhelníku. Existence pyramid má i další významy, pro naše účely jsou však zjevené důvody jejich přítomnosti dostačující.
Ještě okamžik nicméně u pyramid zůstanu, protože bych chtěl/a poznamenat pár informací k jejich stavbě. Jak vyplývá z toho, co jsem sdělil/a, pojednávané objekty nebyly konstruovány lidskými otroky za použití primitivních nástrojů. Důkazy nebo domněnky, že tomu tak bylo, pocházejí z dílny negativního stavu jakožto součást falešného výkladu reality a dějin tohoto světa. Negativní stav rád předkládá spousty důkazů, proč určité věci měly být tak a ne jinak. O tomto fenoménu už jsem hovořil/a před chvílí v souvislosti s chybějícími hmatatelnými důkazy, které by jasně potvrzovaly, že v Egyptě žila velká skupina zotročených Izraelitů. Pro záporný stav není dokonce problém zařídit věci ohledně pyramid tak, aby pozemští vědci na základě radiokarbonového datování jejich organického materiálu dospěli k takovému závěru o stáří staveb, jenž podporuje oficiální verzi lidských dějin a který je v souladu se zavedeným pojímáním reality tohoto světa a okolního vesmíru. V podstatě všechno je jinak, než jak je lidem od narození do smrti jejich fyzických těl vštěpováno. V současné fázi vývoje pozemského lidstva už je nicméně možné pravdu o tom všem postupně dávkovat. K tomu dochází z Mojí strany už od osmdesátých let minulého století, kdy začal přenos novodobého Božího Slova, které sem tehdy začal přinášet Můj první transmiter Petr D. Francuch. Nelze zjevit celou pravdu najednou, protože ta by její příjemce doslova zabila. Už tak je schopno přijmout to, co lidstvu a celému Multivesmíru sděluji, jen nepatrné množství duší přítomných ve fyzických tělech. Tak to má ale samozřejmě být, aby se zobrazilo všechno, co je nutné pro věčné ukončení experimentu s temnotou.
Míša: Kdo všechno se na stavbě pyramid podílel?
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Pseudotvůrcům asistoval značný počet bytostí patřících do uskupení mimozemských civilizací z různých planetárních systémů.
Míša: A existovali ve starověkém Egyptě otroci tak, jak jsou pojímáni dnešní optikou?
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Ano. Dlouho poté, co už pyramidy stály na svém místě, se v této zemi nacházelo mnoho otroků, kteří sloužili faraonům způsobem zaznamenaným oficiálními historickými zdroji (nutno ale brát do úvahy fakt, že ne všechny aspekty těchto zdrojů jsou pravdivé, jak ostatně vyplývá z řádek uvedených výše). V dobách volného působení Pseudotvůrců a Renegátů v hrubohmotné realitě planety byli otroci svědky něčeho, co si nedokázali běžným rozumem vysvětlit, poněvadž bylo běžné, že negativní entity nezakrývaly před svými poddanými své technologie a schopnosti. Tím byly pro obyčejný lid nadpřirozenou autoritou. Poddaní je vnímali jako bohy – nehledě na to, zda šlo o samotné nejvyšší bytosti pekel Pseudotvůrce či Renegáty, nebo jestli šlo o příslušníky některé z mimozemských civilizací. Tehdejší lidé nerozlišovali, odkud kdo je, jelikož neznali pravou realitu dění „za scénou“ ani „na scéně“. Negativní entity se jim nicméně neukazovaly ve své pravé podobě. Vzhled si přizpůsobovaly svým potřebám. Pokud by před tehdejší (nebo i před současné) pozemšťany předstoupily ve své opravdovosti, kdy by jejich negativní nitro korespondovalo s jejich zevnějškem, který by musel být logicky vzato stejně škaredý jako to nitro, bylo by to pro příslušníky hrubohmotné reality něco nepředstavitelného – něco, co by v nich vyvolalo více panického strachu a úzkosti nežli obdivu a respektu. Proto ani po rozdělení lidstva se zde falešní bohové nebudou ukazovat ve své skutečné démonické podobě. Namísto toho použijí líbivý vzhled, kterým si pozemšťany podmaní.
Míša: Byli někteří faraoni přímými inkarnacemi Pseudotvůrců a Renegátů?
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Někteří byli přímými inkarnacemi Pseudotvůrců, velmi výjimečně i Renegátů. Většinou ale tento úkol přenechávali entitám, které Pseudotvůrci a Renegáty nebyly. Faraoni tedy obvykle nebyli bytostmi patřícími do uskupení nejvyšších vládců a správců planety, lidstva a zóny vymístění. Pro Pseudotvůrce a Renegáty byl pobyt v pozemském těle prostřednictvím přímé inkarnace příliš omezující, a to i přes skutečnost, že v takovém případě využívali speciálně vyvinutých a upravených hybridů se spoustou schopností, o jakých se běžným lidem ani nesnilo. Právě proto přenechávali ve velké části případů pozici faraona svým kolegům z jiných úrovní antivesmíru, zatímco samotní Pseudotvůrci a Renegáti působili na Egypt i na jiné části světa spíše zpovzdálí, kdy na tuto planetu vstupovali a zase z ní vystupovali jinak než na bázi přímé inkarnace, která by je značně limitovala. S absencí přímé inkarnace do hmotného pozemského nosiče se lídři pekel dostávali do třetí dimenze za použití těl tvořených nepozemskými prvky, přičemž vládu nad svými poddanými v takovém případě vykonávali daleko efektivněji. Někteří Pseudotvůrci a Renegáti si ovšem z různých důvodů zvolili přímou inkarnaci prožít.
Míša: Pseudotvůrců i Renegátů bylo početně hodně. I přesto se mezi nimi našlo jen málo těch, kdo chtěli podstoupit přímou inkarnaci?
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Je to tak. Obě skupiny negativních entit vykonávaly vládu nad lidstvem z pozice odstupu. K přímé inkarnaci se nechtěli příliš snižovat. I tak ovšem bylo za celou dobu dějin hrubohmotné reality v úhrnném součtu mnoho případů bytostí z uskupení obou lídrů pekel, které se na čas staly součástí tohoto světa na bázi přímé inkarnace do lidských, avšak speciálně upravených těl. Pseudotvůrci a Renegáti, kteří se do tohoto světa vrátí po rozdělení lidstva, budou disponovat těly sestávajícími z mimozemských prvků, jak tomu bylo ostatně už v dávné minulosti. Sekundovat jim bude celá řada bytostí z různých slunečních soustav zóny vymístění. Mnoho z nich chce zažít poslední dějství negativního stavu takzvaně z první ruky.
Míša: Teď bych se ještě krátce vrátil k Mojžíšovi. V našich Rozhovorech i v knize Dialogy s Pánem Ježíšem Kristem přes Petra uvádíš řadu jeho pozitivních charakteristik v kontextu jeho specifického poslání, které bylo zároveň poznamenáno ovládáním ze strany Hospodina. V druhé kapitole knihy Exodus se nachází pasáž o tom, že když Mojžíš viděl, jak egyptský dozorce bije jednoho z Hebrejců, v nestřežený okamžik Egypťana zabil, protože mu vadil útlak krajanů. Druhý den byl jeho čin prozrazen. Když se dostala zpráva k faraonovi, Mojžíš musel z Egypta uprchnout, aby si zachránil život. Skutečně se tato událost stala?
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Je dobře, že se na to ptáš, Míšo, protože toto je přesně jeden z těch případů Starého zákona, který účelově lže, aby vykreslil Mého vyslance jako vraha. Je jisté, že Mojžíš čelil během svého pobytu v hrubohmotném světě silnému tlaku a ovládání ze strany Pseudotvůrců, aby jeho prostřednictvím docílili záchrany svých vyvolených Izraelitů ze spárů Renegátů. Stejně tak je ale pravda, že navzdory tomu všemu by se Mojžíš nikdy nedopustil vraždy, protože toho nebyl schopen. Jeho niterné nastavení to vylučovalo, stejně jako jeho samotný původ v pozitivním stavu. Mojžíšův incident s egyptským dozorcem se opravdu stal, ale skončil pouze potyčkou, nikoli vraždou. Pokud by jako představitel Mého Království spáchal vraždu, byla by to voda na mlýn negativnímu stavu, který by tak mohl prohlašovat, že mezi ním a Mojžíšem (pozitivním stavem) není vlastně žádný rozdíl, když je schopen zbavit druhého jedince fyzického života. Na základě takové situace by síly pekel byly schopny velmi reálně vytvořit duchovní předpoklady pro úspěšné zvládnutí své války proti sférám Pravého Stvoření. Mnohdy stačilo v dějinách tohoto cyklu času opravdu málo k tomu, aby lídři zóny vymístění přivodili jsoucnu a bytí (jakož i pseudojsoucnu a pseudobytí) úplnou zkázu. K naplnění tohoto scénáře ovšem ve skutečnosti nikdy nedošlo, stejně jako nedošlo ani k vraždě egyptského dozorce Mojžíšem. V experimentu s negativním stavem nikdy nebylo, není a nebude dovoleno nic, co by mělo vést ke zhroucení Multivesmíru. Proto se například nemohlo stát, že někdo tak specifický, jako byl právě Mojžíš, spáchá vraždu. Nebylo v plánu zobrazit něco takového. Byli to Renegáti, kteří toužili po tom, aby se Můj vyslanec dopustil odnětí fyzického života někomu jinému. Když se jim to nepovedlo, byli to opět oni, kdo se snažili jeho historický odkaz co nejvíce zdiskreditovat a zaneřádit spoustou nepravdivých kontroverzí. V tom jim částečně asistovaly i některé frakce Pseudotvůrců. Šlo o ty frakce, které tvořily vůči Mojžíšovi jakousi vnitřní opozici. Ne každý Pseudotvůrce tedy vnímal Mojžíše kladně, přestože to byl právě on, kdo pro ně jakožto vůdce Izraelitů vykonal nezastupitelnou službu. Renegáti a někteří Pseudotvůrci udělali z Mojžíše vraha na stránkách Starého zákona vícekrát. Další kontroverze jsou proto k nalezení v příslušných verších 32. kapitoly knihy Exodus a také v určitých pasážích 31. kapitoly knihy Numeri. V prvním případě měl Mojžíš přikázat Levitům (což byli příslušníci jednoho z dvanácti izraelitských kmenů), aby pobyli své bratry a sousedy. V druhém případě měl nařídit vyhlazení kočovných Midjánců. Ačkoli tyto události mají reálný základ, nic z toho se nestalo Mojžíšovým přímým ani nepřímým přičiněním. Proto to nelze spojovat s jeho osobou.
Míša: Pokud se vrátíme zpět k případu s egyptským dozorcem, musel Mojžíš skutečně z Egypta uprchnout, aby si zachránil život před rozsudkem faraona?
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Ano, Mojžíš skutečně musel uprchnout. Jeho cílem se stal Midján, rozprostírající se východně od Akabského zálivu v dnešní Saúdské Arábii. Přestože Mojžíšova potyčka s dozorcem neskončila nijak drasticky, faraon přesto požadoval Mojžíšovu smrt. Potyčka posloužila jako záminka, která měla jednou provždy v očích Renegátů vyřešit problém, který pro ně Mojžíš představoval.
Tento Můj vyslanec žil prvních přibližně čtyřicet let života jako privilegovaný egyptský aristokrat, vzdělanec a jako státní činitel, kterého si egyptský vládce vážil pro jeho poctivou práci. Blízkým spolupracovníkem faraona mohl být Mojžíš proto, že Renegáti po dlouhou dobu nedisponovali poznáním o Mojžíšově původu v pozitivním stavu. Stejně tak nevěděli, že v budoucnu bude zastávat klíčovou úlohu při vyvedení Izraelitů z Egypta pod záštitou jejich úhlavních protivníků – Pseudotvůrců. Proto jej nechali udělat kariéru v blízkosti samotného faraona. Neměli s tím sebemenší problém do doby, kdy Pseudotvůrci začali spřádat plány na osvobození Izraelitů. Renegátům se prostřednictvím infiltrace mezi Pseudotvůrce začalo odhalovat, jak moc je Mojžíš pro jejich rivaly důležitý. Netrvalo dlouho, než zjistili, v čem tato důležitost spočívá přesně. Bylo to pro ně velké a velmi nečekané překvapení. Renegáti se pak rozhodli pro radikální řešení: Co nejrychleji se Mého vyslance zbavit, aby nenarušoval jejich plány na zničení Izraelitů a poté samotných Pseudotvůrců. Proto Renegáti uvedli Mojžíše do situace, na jejímž základě jej mohli obvinit z nenávisti proti egyptskému lidu. V této situaci chtěli Renegáti původně docílit toho, aby Mojžíš onoho dozorce zabil. Pak by bylo jejich obvinění neprůstřelné. Když se tak nestalo, svého boje proti Mojžíšovi se nevzdali. Proto faraonovi nařídili, aby na základě nastalé události obvinil Mého vyslance z nepřátelských záměrů vůči egyptskému lidu a označil jej za vnitřní hrozbu a rozvraceče státu, za což mu měla být uložena smrt. Aby si Mojžíš zachránil fyzický život, z Egypta narychlo uprchl. Do Midjánu tedy unikl jako nespravedlivě stíhaný člověk. V exilu pak nalezl útočiště u tamního kněze jménem Jetro (Jitro), u kterého žil dalších čtyřicet let jako pastýř. Zde se také oženil s Jetrovou dcerou Siporou. V době, kdy byl Mojžíš povolán Hospodinem zpět do Egypta, mu tudíž bylo přibližně osmdesát let. Jeho tělesná a mentální kondice ovšem byla i přes stařecký věk vynikající, jelikož Pseudotvůrci, jak jsem uvedl/a už minule, aktivně zasahovali do jeho fyzické schránky, aby prodloužili jeho pobyt v hrubohmotném světě za účelem vyvedení Izraelitů z egyptského zajetí.
Míša: Jaký je duchovní význam toho, že Mojžíš udělal tak neobyčejnou kariéru v blízkosti faraona?
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Vzhledem k tomu, že tento Boží vyslanec reprezentoval řadu specifických aspektů pozitivního stavu a disponoval niterným napojením na Mě, v rámci své kariéry ve státních službách vyzářil na faraona a na další jedince s ním spřízněné spoustu aspektů lásky, moudrosti, dobra, pravdy, soucitu, milosrdenství a dalších charakteristik pravého života. Šlo o spásné kvality, které byly, jsou nebo v budoucnu ještě budou využity pro konverzi egyptských vladařů, kněží, úředníků, vojevůdců, ale i mnoha dalších obyvatel Egypta, mezi nimiž převažoval prostý lid. Mojžíšovo působení ve vysokých kruzích zároveň přispívá i ke snazší spáse samotných Renegátů. Jeho zapojení do událostí spjatých s osobou Hospodina pak blahodárně působí také na Pseudotvůrce, díky čemuž i oni mají usnadněnou cestu do Mojí náruče. To dobré, co Mojžíš pro Multivesmír vykonal společně s dalšími Mými vyslanci na území Egypta v průběhu dlouhých staletí a tisíciletí, se nyní násobí v souvislosti s pojednávanou zahraniční Misí, kterou jsme v Egyptě vykonali jako multidimenzionálně spolupracující Tým Boží Rodiny.
Míša: Těší mě, že jsme v našem rozhovoru o Egyptu probrali další aspekty Mojžíšova života, které chronologicky předcházejí tomu, co jsi nám o jeho osobě zjevil/a v rozhovoru o Jordánsku. Nyní je naše poznání ještě komplexnější.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: I mě těší, Míšo, že jsem vám předal/a nové poznání navazující na to předchozí. Mojžíš si na stránkách novodobého Božího Slova tuto „rehabilitaci“ plně zaslouží. Je samozřejmě mnoho dalších záležitostí z jeho pestrého života, o nichž by se dalo mluvit a které by se daly uvádět na správnou míru, poněvadž lží a polopravd o Mojžíšovi (a nejen o něm) je ve Starém zákoně celá řada. Pro vaše současné poznání této problematiky ovšem bohatě stačí to, co jsem vám sdělil/a v tomto a v předchozím rozhovoru.
Míša: Výborně. Jakému tématu se chceš věnovat nyní?
Zdroj: Michal Transmiter Facebook
