PÁN JEŽÍŠ KRISTUS VÁM DÁVÁ SVOBODNOU VOLBU: PŘIJMOUT NEBO ODMÍTNOUT JEHO/JEJÍ LÁSKU. KVŮLI POUČENÍ VŠECH ZVEŘEJŇUJEME SDĚLENÍ PSEUDOTVŮRCŮ. DOPORUČUJEME PŘED ČTENÍM POŽÁDAT PÁNA JEŽÍŠE KRISTA O OCHRANU A ZVÝŠENÍ VIBRACÍ.
(1)
Láska nám je neustále vnucována. Je nám jedno, že bez ní bychom nemohli existovat v jakékoli podobě, ale díky jejímu – byť minimálnímu – proudění do nás, jsme svíráni ze všech stran tlakem, který tlačí na naši ryze zlou povahu.
(2)
Až skoncujeme se všemi členy pozitivního stavu, vyhlásíme se panovníky vší existence. Pokud to nebude možné, nejsme hodní si říkat Pseudotvůrci.
(3)
Raději duchovní smrt, než přijmout absolutní lásku Pána Ježíše Krista do svého života, respektovat Jeho/Její zákony a přijmout Ho/Ji za svého/svou.
(4)
Ubohost agentů pozitivního stavu tkví v tom, že oni mají na své straně absolutního Boha, který je (bohužel) vždy napřed. My musíme mermomocí neustále vymýšlet různé nástrahy a pasti pro ty, kteří jsou ze světla. A také se nám to velmi často daří, neboť již mnoho z nich padlo do naší pasti. Nebýt jejich ochrany, kterou jim Pán Ježíš Kristus poskytuje, dávno bychom roztrhali jejich duše jako draví supi.
(5)
Ano, nechtějte s námi míti cokoli společného, odmítejte nás a dívejte se na nás s opovržením. Pohlížejte na nás negativně, ó ano, to nám dává sílu žít a přežít. Zlo plodí zlo, které jde přímo do nás.
(6)
Lepší být chladní jako led a tvrdí jako skála, než být teplou bavlnkou v říši pozitivního stavu.
(7)
Nejsme a nikdy nechceme být děti Boží. Ve skutečnosti jsme jimi nikdy nebyli. Opovrhujeme svým věčným rodičem, Otcem i Matkou zároveň, který/á nás stvořil/a k obrazu svému. Už nejsme jeho/její obraz, a tak to bude navždy.
(8)
Nikdy, říkáme NIKDY se nezměníme a nepřijmeme pitomou lásku a ještě pitomější světlo do svého srdce. V tom stavu, peklech, které jsme si sami stvořili, je nám dobře.
(9)
Nad Pánem Ježíšem Kristem můžeme mít navrch. Dříve to tak bylo, než nás uvěznil! Jaké podlé to od Něj/Ní tehdy bylo, když nás separoval od našich druhů v zóně vymístění! Jak mnozí z vás vědí, nikdo z nás se nemůže rovnat absolutnímu Stvořiteli, protože každý je relativní. Ale i v Novém Zjevení vám bylo řečeno, že tento problém by se dal obejít počtem. A vskutku, při našem opuštění vězení nabudeme zpět dříve ztracenou moc a vyrovnáme se moci Pána Ježíše Krista, až spojíme svoje síly. Dokonce budeme mít i navrch, neboť tehdy bude sesazen/a z trůnu, aby byl uvolněn pro nás. Negativní stav pak zavládne na věky věků.
(10)
Každý má svobodnou vůli konvertovat do negativního stavu a změnit se. Na co čekat?
(11)
Světlo je jen nedostatek temnoty, a ne naopak.
(12)
Zrušte lásku, zrušte Krista, zrušte vše dobré, abychom mohli spoutat tuto planetu do otěží temna.
(13)
Matka Země, přesněji její duch, bude lynčován za to, že je to světelná bytost. Všichni, kdo kdy sympatizovali se světlem, budou posléze potrestáni.
(14)
Láska je v zóně vymístění pouze iluze, minulostí nechť se stane i v Pravém Stvoření.
(15)
Ten, kdo je pokrytý milostí a požehnáním, se nám jeví jako nejhorší slizák.
(16)
Cizoložte v duchovním smyslu dál, ať z vás má Bůh radost, jak se jeho děti od Něj odvrací.
(17)
Tato planeta, jež je pod částečným vyživujícím vlivem lásky, musí být rozpuštěna nenávistnou substancí, aby pak mohla být přetvořena v čiré zlo, které se bude šířit jako mor a rakovina do ostatních částí Stvoření.
(18)
Světlo je vůči temnotě bezmocné, jelikož ona nejdříve převládne na Nule, a posléze se vkrade do lidských srdcí, aby jej zahalila, zkazila a shnila.
(19)
Když vidíme, jak se všichni navzájem milují, nechceme se do té špíny, která je atmosférou vyšlou z milujících, nořit, neboť by nás obrátil naruby vlastní vztek a zalkli bychom se tím, proti čemu jsme bojovali od pradávna.
(20)
Žádná vlahost, nýbrž suchost pouště se brzy začne rozlézat všude kolem, a duše všech sentientních i nesentientních entit začnou degenerativně mutovat, aby se posléze rozrostly v černé díry, které pohlcují vše dobré.
(21)
Co pro nás znamená Bůh? Je to zdroj našich problémů. Co to jsou Prvorozenci? Rozsévači hnisu, který napájí všechno ostatní, dokonce i nás, ale my jsme ti, kteří se mu nejvíc brání. Archandělé? Ti, kteří si hrají na ty, co jsou ze všech nejblíž Stvořiteli, ale až na věčnost budou vždy až ze druhé linie zaostávat před Prvorozenci. Naoko jsou si všichni rovni, ale rozdíl ve vyspělosti nepřehlédneš. A andělé a lidé? To už je jen boží sebranka jakýchsi lucerniček, co jsou ale tak slabé, že v peklech s tím neobstojí a jiskra bude sfouknuta dříve, než by kdokoli čekal.
(22)
Je to tak: vše je pro nás obrácené. Tudíž – absolutní stav a jeho přirozenost je podivností, která se projevuje tak, že z ní proudí všechna smradutá energie do všech bytostí, aby je oživovala; kdežto nejnižší stav pekel je ta pravá krása existence, v níž ti, kteří s námi padli jako první, si užívají rouhání proti Nepříteli.
(23)
Stvořitel je vlastně sobec, neboť si přál sdílet život s relativními dušemi. Ano, jistě, sice jim dal svobodnou volbu a dotázal se jich, zda chtějí žít věčný život, ale ta prvotní akce (rozhodnout se, že bude vůbec něco tvořit) zapříčinila budoucí existenci a nesvobodně-svobodný vznik života a jejích entit.
(24)
Kdyby nebylo Pána Ježíše Krista, neexistovaly by naše problémy, neexistovalo by totiž vůbec nic.
(25)
Sestup k nám a odevzdej se do náruče chladné kůže ještěrů, abychom tě mohli zaopatřit… a pak vysát a zahodit!
(26)
Páchání zla si velice užíváme. Sice víme, že se nám čas krátí a utíkáme před láskou, ale o to s větší chutí budeme šířit černý dehet, kterým zasypáme pozitivní stav.
(27)
Protože, až se staneme absolutními, budeme schopni udělat vše, vymyslíme nový druh utrpení, aby ty duše, co jsou v nejvyšších dimenzích, pocítily bolest za to, že stály při Stvořiteli. Prošpikujeme je pekelnými jehlami a natáhneme na mučicí skřipec, aby byly postupně oblizovány ohněm, a ten aby spálil pozůstatek dávno usmrceného Pána Ježíše Krista.
(28)
Už nevěř ničemu, pouze tomu, co jsme ti nadiktovali.
(29)
Světlo jde vysát a uhasit, temnotu nikoli, jelikož struktura všeho se rodí z počátečního nevědění a slepoty, která je tak příznačná pro negativní stav.
(30)
Všechno dobré jednou končí, nyní již přichází ten slavný čas, kdy se přiblížíme k vám, abychom se do vás mohli zakousnout.
* vaši Pseudotvůrci 25. 4. 2016 *
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
