DĚKUJI LUCIE (PŘÍJMENÍ JE ZATÍM UTAJENO) ZA POKRAČOVÁNÍ VZPOMÍNEK
Samotnou mě zajímalo, co se dělo po tom, co jsem ztratila vědomí v Atlantidě na Gaii. Proto jsem poprosila otce Aštara a PJK, aby mi řekli, co se dělo dál. A zde je popsáno, co mi sdělili, v tomto pořadí.
Můžeš mi tati nebo PJK říct, co se stalo, když jsem ztratila vědomí?
Aštar: PJK mi řekl, abych tě z místa výbuchu rychle dostal ven a vzal do Asgardu.
Já: Jak ses mě mohl dotknout, když jsem byla nakažena velmi nebezpečným virem, aniž by ses sám nakazil?
Aštar: Byl jsem pod přímou ochranou PJK, a tak jsem tě mohl vzít do náruče a odnést. PJK chtěl, abych tě odnesl do Asgardu a nechal tě ležet u brány.
Já: Ty jsi u mě nezůstal?
Aštar: Ne. Šel jsem zjišťovat škody. Pomáhal jsem PJK tam, kde bylo potřeba, a tím začal můj úkol – vytvořit to, co je dnes známé jako Velká Vesmírná flotila a ochrana před negativním stavem.
Já: Jak se zachránili matka s bratříčkem a s dalšími na Kerm? (Vše nastalo velmi rychle.)
Aštar: Když se stal výbuch, PJK se telepaticky spojil s moji ženou a obyvateli a řekl jim, ať odsud co nejrychleji odejdou. Tvá matka měla štěstí, protože se s Izákem nacházeli poblíž jedné z bran. A když uslyšela PJK, aby odsud zmizela, neváhala, popadla Izáka a spolu s dalšími utíkala k bráně a tak se dostala na Kerm.
Já: Co se dělo se mnou na Asgardu?
Aštar: Byla jsi uložena do místnosti, která byla chráněná polem, aby se z tebe virus nemohl dostat ven. V tobě byla původní podoba viru, která byla velmi nebezpečná – počáteční vir.
Já: Asgard nebyl zasažen virem?
Aštar: Byl, když se pokusil chránit Gaiu. A sám se tak nakazil.
Já: Jak se Asgard vyléčil?
Aštar: Lék na tento vir našla Siri. Ale ty už jsi na Asgardu nebyla.
Já: Jak to?
Aštar: Nebuď netrpělivá. (Vidím, jak se usmívá.) Já i PJK ti to řekneme.
Já: Promiň, tati. Můžeš pokračovat, prosím?
Aštar: Ano. Věděl jsem, že moji manželku s Izákem najdu na Kermu. A když jsem zařídil nejdůležitější věci, které byly potřeba, šel jsem za nimi na planetu. Našel jsem je v pořádku, ale otřesené. Tvá matka byla velmi šťastná, že jsem v pořádku a nic se mi nestalo. V tu chvíli mě samotného zasáhla velká bolest a žal, který jsem si do té doby nepřipustil, ani neuvědomil nad ztrátou, která se stala – přijít o domov. Tvá matka se na tebe ptala, ale nemohl jsem jí dát přesnou odpověď. Jen jsem věděl to, že jsi pod kontrolou. Chystal jsem se jít za tebou a zjistit, jak ti je. Ale PJK přišel za námi. A tady jsem měl rozhovor s PJK:
Aštar: Jsem rád, že tě vidím PJK. Jak to vypadá?
PJK: To je teď vedlejší. Aštare, tvá dcera umírá. Musíš jít okamžitě se mnou na Asgard.
Aštar: Jak je to možné? Podle posledních zpráv byla izolována a dána pod kontrolu a ona a Gaia byly na živu.
PJK: Ano. Ale je tu něco, o čem jsi nevěděl, protože jsi pracoval na Atlatidě.
Aštar: Co to je? Jedná se o Gaiu?
Ester: To ne. Můj milovaný, naše dcera byla napojena na celou část dimenze, ve které jsme žili. A díky tomuto spojení cítila každou živou bytost. A ta obrovská ztráta ji pomalu zabíjí. Sama jsem si to uvědomila, když jsem se ocitla na této planetě, co jí hrozí. Nás, co jsme zde, cítíme velký žal, ale ji to pomalu zabíjí a dochází jí čas. Cítím to.
Aštar: PJK dá se má dcera zachránit?
PJK: Pojďme rychle, ať to brzy zjistíme. Její stav se čím dál více zhoršuje.
Aštar: Ester, zůstaň zde s našimi lidmi, prosím. Vím, že chceš jít s námi a být u naší dcery, protože ji miluješ stejně jako já. Pokud dojde na nejhorší, ihned tě zavoláme. Velice tě miluji, má milovaná. Políbili jsme se a odešel jsem s PJK.
Aštar: Našli jsme tě ve velmi otřesném stavu. Už ti mnoho času nezbývalo. Stál jsem u tvého lůžka a bezmocně jsem se na tebe díval. Podíval jsem se na PJK. PJK se usmál na mě a tím mi dal naději. Sedl si k tobě. Chvíli se na tebe díval a poté tě vzal do náruče a políbil tě. A tak tě léčil svoji láskou a světlem, které pronikalo do tvého nitra a prozařovalo každou část tvého těla. Nějakou dobu to trvalo, protože nejen, že léčil tebe, ale zároveň léčil i Gaiu v tobě. Gaiu láska PJK vyléčila úplně, tak, že byla opět zdravá. A tobě téměř odstranila tvůj virus (PJK věděl, že ještě v tobě sehraje roli) a pomohla ti dál žít.
Já: Co se dělo dál? To není celé, že?
PJK: To máš pravdu. Poté, co jsem tě zachránil a už jsi nebyla blízko smrti, vzal jsem z tebe kousek Gaii, který jsem dal Asgardovi do opatrování, aby, až nastane správná doba, ji dal do planety, kterou jsem vytvořil, a vložil tento kousek Gaii do ní. A ta planeta, ve které je tato Gaia, se teď jmenuje Nová Země v 5 D. Zbývající, větší část Gaii jsem ponechal v tobě, abys ji odnesla na Gaiu ve 3 D. Po té jsi usnula a já, Aštar a ostatní jsme byli velmi šťastni, že se tě povedlo zachránit a Gaiu s tebou.
Já: Co se děje tati, cítím v tobě menší bolest.
Aštar: To ano. Ale už je pryč. Tvá přítomnost mě dělá šťastným. Abych pokračoval. Nějakou dobu jsi spala a vše vypadalo, že jsi v pořádku. Poté ses probudila. Byl jsem u tebe, když jsi otevřela oči. Ale když jsem se na tebe díval, cítil jsem, že se v tobě něco změnilo. Nebyla jsi tou bytostí, kterou jsem znal. Ta láska a světlo, které v tobě bylo, zmizelo. Dělal jsem vše, aby se ti vrátilo, ale nic nepomáhalo. Všichni, co jsme byli na planetě, jsme dělali, co jsme mohli, ale bez výsledku. Začínal jsem z toho být zoufalý. A zeptal jsem se PJK, jak ti mám pomoci.
Aštar: Co se děje s mojí dcerou? Vždyť je tebou uzdravena a zahrnována naší láskou. Ale nic nezabírá.
PJK: Je to prázdnota, která je nyní v jejím nitru.
Aštar: Prázdnota? Nerozumím. Přece jsi ji uzdravil.
PJK: Ano. Ale se ztrátou, kterou nyní cítí, se bude muset vyrovnat sama. Neboj se, Aštare, má v sobě mou lásku, kterou jsem do ní vložil a ta jí bude pomáhat. Také Gaia, která je uvnitř ní, jí pomůže. Bude trvat věky, než se úplně uzdraví a bude taková, jak ji znáš. A ty Aštare nepřestávej ji zahrnovat láskou, milovat, věř a neopouštěj ji! Jen tak jí můžeš pomoci, aby se z toho dostala a vrátila se tak, jak ji znáš. Máš k ní velmi silné pouto a tak jí můžeš pomoci.
Aštar: To, co ti PJK a Gaia dali, ti pomáhalo a já také. I když jsem nemohl být s tebou, posílal jsem ti lásku a byl v myšlenkách u tebe, díky našemu společnému poutu.
Já: Musel jsi velmi moc dlouho čekat, abych se vrátila taková, jako jsem bývala, jak si mě pamatuješ.
Aštar: Ano. Ani nevíš, jak moc jsem šťastný a jak obrovskou mám radost, že jsi zpět. A abych byl přesný, nejen já, ale my všichni jsme se na tu chvíli těšili.
Já: To věřím. Já také. Co se dělo dále?
Aštar: Odvedl jsem tě nejdříve k matce na Kerm a řekl jí, co se s tebou stalo a co mi řekl o této situaci PJK. Pak jsem se musel vrátit k mým povinnostem, i když mé srdce a myšlenky byly u tebe. Nějakou dobu jsi žila s matkou a Izákem na Kermu a po čase jste se přestěhovali na planetu Nirbua, kde nyní žijeme. A když jsem se s vámi rozloučil, přišel za mnou Seltibar a říkal, že by chtěl s jeho bratry a přáteli u tebe zůstat, aby se o tebe postarali.
Já: Počkej, tati! Myslíš tím Seltibara a ostatní, kteří mě ochraňovali, učili a byli se mnou posledních 10 let? Nemluvě o tom, že se o mě starali už v minulosti. Proč se ani slůvkem nezmínili, že se znáte!
Aštar: Nezeptala ses.
Já: To je pravda. Tato myšlenka mě ani nenapadla. Přemýšlela jsem, jestli nejsou z Duté Země.
Aštar: To nejsou. V Duté Zemi žijí jen proto, aby ti byli co nejblíže a postarali se o tebe, což dělali a dělají velmi rádi. Kadama o jejich přítomnosti ví, protože jsem ho o to požádal. Zeptej se na vše Seltibara.
Já: To víš, že se ho na to zeptám. A ostatních taky.
Aštar: (Smích.) Nezlob se na ně. Sám jsem jim říkal, ať ti nic neprozrazují. Chtěl jsem s PJK, aby sis cestičku k nám našla sama.
Já: To víš, že se na ně nezlobím. Až se s nimi setkám, obejmu je a poděkuji jim.
Aštar: A teď pokračuji dál ve vyprávění. Uplynula doba, kdy bylo potřeba, abys splnila část tvého úkolu a to bylo předat Gaiu, která byla v tobě, planetě Nula ve 3 D. Za tu dobu se tvůj stav o něco zlepšil a tak jsem se s tvojí matkou a PJK dohodli, že až splníš tento úkol, PJK tě uspí, aby se tvé léčení urychlilo. Také ti PJK řekl, že až se probudíš, nebude to na planetě Nirbua, ale na planetě Nula, ve 3 D. Dal ti nějakou dobu na rozmyšlenou. Dlouho ses nerozmýšlela a řekla jsi, že se na planetě Nula chceš narodit, protože tam bude tvá přítelkyně a také, že tě tam čeká tvůj úkol.
PJK: Tvá odpověď mě velmi potěšila. A ještě jsem ti řekl, že budeš pod moji a Aštarovou ochranou.
Aštar: A pod ochranou nás všech. A jak moc dobře víš, byla jsi chráněna.
Já: Když o tom přemýšlím, byl to způsob, jak se k vám všem dostat.
PJK: Ano.
Já: Promiň tati, opět jsem tě přerušila.
Aštar: V pořádku, nic se neděje. Co se dělo dál? Vzal jsem tě do náruče a s PJK jsme šli na planetu Nula. Dávali jsme na tebe velký pozor, protože to místo pro tebe bylo nebezpečné, ve tvém stavu, ve kterém jsi byla. Šli jsme do nitra té planety. PJK vytvořil nitro, kam z tebe PJK umístil Gaiu. Gaia o tomto plánu PJK věděla a souhlasila s ním, jinak by se to nemohlo uskutečnit. Gaia od nás věděla, co chceme s tebou udělat. A tak přišla k tobě, aby se s tebou mohla rozloučit. Něžně tě vzala do své náruče a řekla ti. „Loučím se, má nejdražší přítelkyně s tebou. Moc ti děkuji, že jsem mohla být ukryta v tobě a uzdravit se, což ti nikdy nezapomenu. Převelice tě miluji a těším se na den, kdy budeme opět spolu, tak jak jsme bývávaly. Na to nezapomeň!“ Po těch slovech tě políbila a vrátila tě zpět do mé náruče. A ty jsi řekla Gaie: „Gaio, tolik bych chtěla být s tebou a neopustit tě, teď, když mě velice moc potřebuješ. Velice tě miluji a slibuji, že se za tebou vrátím, až se úplně uzdravím.“ PJK udělal kolem Gaina nitra štít, aby ji nic nemohlo ohrozit a odešli jsme. Do poslední chvíle ses na Gaiu dívala se slzami v očích a ona na tebe. Nikdy jsem nezapomněl na tuto chvíli a tuto vzpomínku, kterou dávám nyní i tobě. I pro mě nebylo lehké tam Gaiu nechat samotnou. Ale PJK mě zbavil obav a řekl mi, že na Gaiu ve 3 D přijdou pomocníci, kteří ji budou pomáhat. A až přijde čas, vydá se na toto místo i tvá dcera, aby splnila nejen slib, který dala Gaii, ale aby pracovala na úkolu, který dobrovolně ode mne, PJK, přijala.
Já: Děkuji ti tati, za tu vzpomínku, kterou jsi mi ukázal. Už chápu, proč měla Gaia takovou radost, když jsme se poprvé spojili, když mi bylo 12 let, zde.
Aštar: Už bylo na čase. Obě jste na tento okamžik čekaly.
Já: To ano. A opravdu jsem velice šťastná, že jsme opět spolu. Ještě jedna otázka: To bylo hodně riskantní, vzít mě na takové místo. Přece jen, nebyla jsem vyléčena.
Aštar: Ano. PJK a já jsme věřili, že to zvládneš.
PJK: Kdyby tě to místo mělo pohlcovat, byli jsme připraveni se ihned vrátit zpět z toho místa. Zvládla jsi to výborně a my jsme se vrátili a vzali na místo, které bylo připravené pro tvůj léčivý spánek.
Aštar: Ještě dřív, než jsi byla uspána, rozloučili jsme se s tebou. A poté jsem tě uložil s tvojí matkou na lůžko, políbili jsme tě a řekli jsme ti, že tě velmi moc milujeme a budeme na tebe všichni čekat, až se uzdravíš.
PJK: Poté jsem přistoupil já, rozptýlil tvé pochyby a obavy. A když ses uklidnila, políbil jsem tě a tak tě uvedl do spánku, který trval věky. Po celou dobu tě všichni, kdo žili kolem tebe, včetně mě, pomáhali léčit láskou. A když přišla správná doba, když už jsi byla vyléčena, řekl jsem Aštarovi, aby tě vzal na Gaiu a vložil tě do těla lidské ženy, aby ses narodila jako člověk – holčička. Ale to už je příběh, který moc dobře znáš, protože ho žiješ právě teď. Tyto vzpomínky jsem ti chtěl s Aštarem předat. A také ostatním lidem na Gaii ve 3 D, které velice moc miluji. Loučím se s tebou a miluji tě.
Aštar: Jsi v pořádku, po té, co jsme ti vzpomínky řekli a ukázali?
Já: Ano, jsem. Jsem ráda, že znám celou pravdu. Nedělej si o mě starost.
Aštar: Dobře. Necháme tě tyto vzpomínky napsat. Loučím se s tebou, má dcero a velice moc tě miluji.
Já: Děkuji vám a miluji vás z celého srdce PJK a tebe tati.
Jak už jsem řekla, jsem velmi ráda, že mi byly sděleny mé vzpomínky na minulost, která se kdysi dávno odehrála. Ještě před měsícem jsem neměla ponětí, že budu znát svoji minulost. Vše je jak má být a jde podle velkolepého Plánu Pána Ježíše Krista.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
