ZAZNAMENAL A PŘEDAL: MICHAL ROJ
4. ROZHOVOR – 3. března 2026 • 5. část (poslední)
MISE BOŽÍ RODINY V EGYPTĚ
Míša: Ve čtvrtek 10. dubna někteří z nás podnikli odpolední výlet na místo zvané Dolphina Park, kde cvičení delfíni během asi hodinového představení předváděli skoky, tanec, žonglování s míčem, a dokonce i malování. Řídili se při tom lidskými instruktory. V podobném duchu předváděl své naučené kousky také šikovný lachtan, jehož vystoupení stálo na začátku celého programu.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Návštěva delfinária poněkud nepřekvapivě vnesla další aspekty světla do říše nesentientních entit. Kromě toho byla odrazem informace zanášené do zóny vymístění, že v pozitivním stavu jsou všechna zvířata velmi hravá, zábavná, kreativní, inteligentní a šikovná. Příslušníci antivesmíru také měli možnost si díky tomu snáze uvědomit, že život zvířat v pozitivním stavu se na rozdíl od planety Nula a jiných oblastí pekel netočí kolem shánění potravy a jiných způsobů zajištění přežití, protože všechny nesentientní druhy žijí v pravých světech v neustálém napojení na Mě. Bytosti ze zóny vymístění rovněž mohly lépe pochopit, že zvířata ve vyšších realitách postrádají negativní vlastnosti, instinkty a pudy, díky čemuž mohou být harmonickou součástí životního prostředí sentientních entit. V Mém Království proto nejsou zvířata predátory, neloví jeden druhého, neživí se masem, ale stejně tak hromadně nespásají trávu ani jiné plody, protože i ona jedí pouze pro potěšení, nikoli z nutnosti. Stejně tak nedělají neuvážené kroky, protože jejich mentální vyspělost je v porovnání s pozemskými nesentientními tvory na vysoké úrovni. Proto se nikdy nemohou „utrhnout z řetězu“, zranit sebe či nějakou jinou bytost, nepotřebují dohled ani ochranu. O zvířatech jsem mluvil/a na několika místech i v rozhovoru o Jordánsku. Na tom, že souvztažnosti se zvířaty provázely obě zahraniční Mise v arabském světě, se ukazuje, jak důležité a nutné je odhalovat bytostem spjatým s těmito lokalitami světa duchovní pravdu o nesebeuvědomělých formách života, protože právě s těmito formami jsou skrze svůj způsob života mnozí obyvatelé pojednávané lokality planety citelně provázáni. Poznání této pravdy je navíc nezbytnou součástí odhalování informací o povaze pozitivního stavu, proto je zjevování tohoto typu duchovních idejí podstatné i pro všechny ostatní, kdo se chtějí seznámit s Božím Slovem.
Míša: Onoho dne také někteří členové našeho Týmu navštívili mešitu během muslimské bohoslužby. Šlo o Miška, Vilka a Alenku z rodiny Hýbelových, Robina, Andrejku a Janka z rodiny Drobných a Danušku a Jasmínku z rodiny Lukšových.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Tato sestava navštívila onoho dne hned dvě mešity, přičemž u té druhé došlo k zapojení Mých reprezentantů do výše uvedené bohoslužby. Celé to bylo načasováno tak, aby se ocitli u mešity v době, kdy hlas muezzina začal svolávat ke společným modlitbám, na základě čehož dostali pokyn z nitra, aby vešli do útrob muslimského svatostánku. Pouze Danuška a Andrejka zůstaly venku, jelikož jako ženy neměly pokrývku hlavy. Fakt, že tyto Mé reprezentantky zůstaly venku, byl nejen ukázkou pokrouceného přístupu k ženám v arabském světě, ale z jiného úhlu pohledu šlo také o odraz toho, že obě nositelky Mojí Přirozenosti zrcadlily skrze své umístění vně mešity duchovní očistu muslimské věrouky v odlišných aspektech negativního stavu nežli ti, kdo byli uvnitř budovy. Jejich umístění vně mešity také ve skrytém významu zobrazilo, že transformace vnějších aspektů islámu úzce souvisí s niterným a vnitřním očišťováním jeho elementů, které souvztažilo s Mými představiteli v útrobách mešity, přičemž pro eliminaci negativního stavu je naprosto stejně důležitá jak spása duchovních a zprostředkujících složek zprzněné energie, idejí a principů, tak i spása těch fyzických. Ženy před mešitou tedy v duchovním smyslu ukázaly, že bez spásy přírodních elementů islámu se spuštění plnosti pozitivního stavu v novém cyklu času neobejde.
Co se týče Jasmínčiny přítomnosti uvnitř mešity, ta zastupovala feminní princip v rámci očisty islámu na duchovní a zprostředkující úrovni. Zároveň se tím dalo bytostem na vědomí, že zapojení ženských představitelek Mého Týmu je pro spásu náboženských aspektů, jakož i pro spásu samotných muslimů nezbytné a stejně důležité, jako je zapojení mužských příslušníků Mise Boží Rodiny.
Moji výletníci, kteří se účastnili muslimské bohoslužby, zaujali místo na koberci. Během procesu se dotýkali dlaněmi, koleny a částí chodidel podlahy, o kterou „tloukli“ svá čela. Při tom si v duchu říkali Modlitbu Pána Ježíše Krista Boží Rodiny. Na základě toho se Moji milovaní velmi citelně snížili k příslušníkům islámské víry. Toto snížení se na jejich úroveň bylo vůbec největší, k jakému kdy ze strany Mých představitelů došlo. Během předříkávání Modlitby docházelo „za scénou“ k širokospektrálnímu přílivu lásky, dobra, moudrosti, pravdy a dalších pozitivních aspektů do muslimských pekel od jejich nejhlubšího stupně až po ten nejméně zatížený. To spustilo další vlnu obrovských konverzí sentientních entit, které ve Mně, Pánu Ježíši Kristu Boží Rodině poznaly pravého Stvořitele, pravou Stvořitelku, věčného Rodiče. Tak se vytvořil další podstatný předpoklad pro úplnou, definitivní a permanentní spásu všech a všeho, kdo a co nějak souvisí s islámem. Všem, kteří se zhostili své role v mešitě a u mešity na fyzické úrovni jsem velice vděčný/á, stejně jako všem, kdo Mým reprezentantům asistovali v nehmotném spektru existence.
Teď se pojďme přesunout k poslednímu výletu, který absolvovala část naší party, Janičku nevyjímaje, v pátek 11. dubna.
Míša: Tento výlet sestával z několika částí. Nejprve jsme se přesunuli terénními auty za Hurghadu na turistickou základnu v poušti. Zde jsme obdrželi šátky a brýle proti písku společně s instrukcemi k jízdě na čtyřkolkách. Poté jsme se v řadě za sebou vydali na jízdu pouští. Po cestě nebylo nic moc zajímavého k vidění. Poušť byla plochá a jednotvárná, pouze v dáli se rýsovaly hory. Zajímavostí však pro mě bylo, že jízdní trasa vedla v blízkosti věznice. Po dokončení okruhu jsme se vrátili zpět na základnu, abychom posléze pokračovali auty do prostoru beduínské vesnice. Zde jsme uskutečnili kratičkou jízdu na velbloudech, na nichž se návštěvníci střídali jak na běžícím páse. Na tomto místě bylo dost patrné, že všechno je přizpůsobeno masovému turismu. Kromě velbloudů jsme ještě měli možnost pozorovat přípravu beduínského chleba, tenké placky sestávající z mouky, vody a soli, kterou jsme pak mohli ochutnat. Také jsme měli možnost zakoupit si místní produkty a podívat se na vesnici z vyvýšeného místa. Poté jsme se vydali zpět do Hurghady, zatímco jsme byli svědky zapadajícího slunce nad vrcholky skalistých hor. Již po půl třetí ráno jsme se pak odebrali autobusem na letiště.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Naše společná cesta do pouště souvztažila s duchovní pomocí těm aspektům negativního stavu a těm sentientním entitám v peklech spjatých s Egyptem, které leží na jakési periferii zájmu vládců antivesmíru i samotného Datasystému. Šlo o komponenty zóny vymístění a její obyvatele, jimž negativní stav nepřikládá žádný zvláštní význam. Jednalo se tedy o duchovní pomoc v těch sférách nepravého Stvoření, které jsou opomíjené a jejichž příslušníci se cítí opuštění a nechtění. Moje energie vnesená do těchto úrovní dala tamním bytostem na vědomí, že v Mých očích jsou všichni naprosto stejně cenní, důležití a hodní toho, aby byli spaseni a navráceni do Mého Království. Ti, kdo přijali Boží lásku do svých srdcí, znovuobjevili svou hodnotu, vycházející z jedinečného charakteru jejich sebeuvědomělých podstat. Naše přítomnost na poušti v sobě opět nesla i poselství, že se v pravý čas dostane na spásu všech příjemců života, a to v souvislosti s jejich učiněnými volbami vycházejícími ze svobodné vůle. Nikdo nebude ze spásného procesu vynechán. Každému přinesu důstojný, pokorně-vznešený, radostný a maximálně naplňující život v čistotě pravého jsoucna a bytí, kde nikdo nebude ponižován ani povyšován. Všichni budou táhnout za jeden provaz. Vzájemné soupeření a rozepře se promění ve věčnou minulost, která nebude od nového cyklu času nikomu připomínána.
Turistická základna, na níž jsme zakotvili, souvisela s předsunutými základnami pozitivního stavu na území pekel, které jsou důležitým podpůrným faktorem našeho úspěšného působení v nepravém Stvoření. Obdržení ochranných prostředků proti pouštnímu prachu pak souviselo opět s principem Boží ochrany členů Mého Týmu na území pekel, o němž jsem v různém kontextu hovořil/a už na jiných místech v tomto rozhovoru. Výlet na čtyřkolkách, který většina z nás zažila poprvé, ve skrytém významu vyjádřil, že každá duchovní práce v zóně vymístění s sebou přináší něco nového a nepoznaného a že tato práce není nikdy stejná jako ta předchozí a následující. Po návratu na základnu jsme se v důsledku jízdy po nerovném terénu cítili jaksi vytřesení. To bylo připomínkou chatrnosti lidských těl a nedokonalosti pozemských dopravních prostředků. Janička, tedy Já v tomto těle jsem si jízdu na čtyřkolkách neužil/a, a to v důsledku právě uvedeného působení jízdy na lidské tělo v kombinaci s prašným prostředím, jakož i v souvislosti s tím, že v poušti nebylo na vytyčené trase nic zajímavého k vidění. Tímto jsem v duchovním významu před mnohými bytostmi v peklech ukázal/a, že fyzické projevy tohoto světa i jiných oblastí hmotné (přírodní) sféry antivesmíru Mi nejsou vlastní, protože nepocházejí z Mého absolutního lůna. Proto je v okamžik naplnění jejich užitečnosti ze struktury Stvoření odstraním, díky čemuž už budou všechny sentientní entity zažívat pouze pravé projevy hmotného existenčního stupně Multivesmíru. Stejně tak z Multivesmíru odstraním i nepravé duchovní a duševní projevy jsoucna a bytí.
Co se týče oné jízdy kolem věznice na poušti, náš pohyb na čtyřkolkách v tomto kontextu odrážel v zóně vymístění rozšiřované poselství o možnosti nabýt svobodu, která je dostupná každému, kdo si zvolí opustit negativní stav. Během těchto chvil se bytostem také uvedlo v pozornost, že odchodu z antivesmíru lze dosáhnout pouze se Mnou, na základě přijetí Mojí Nové, respektive Nejnovější Přirozenosti. Žádný jiný způsob není účinný. To, že jsme se nacházeli takřka nadosah věznici, také vyjádřilo, že vy a Já duchovně pracujeme i v blízkosti těch, kdo si prozatím volí nesvobodu, ovšem s tím, že takovýmto sentientním entitám nikterak nevnucujeme svou pomoc. Jakmile však o ni někdo ze srdce upřímně požádá, jsme neustále připraveni mu tuto pomoc poskytnout, čímž je schopen započít svůj přerod do vyšších sfér bytí.
Ačkoli v beduínské vesnici, kam jsme zavítali na závěr našeho výletu, panoval čilý turistický ruch, při celkovém pohledu působilo toto místo vylidněným dojmem, protože beduínů zde bylo velmi málo. To v duchovním smyslu vyjadřovalo situaci, kdy Moji reprezentanti, kteří se z pohledu negativního stavu dají označit za „návštěvníky zvenčí“ (všimněte si souvztažnosti s turisty), vyvolávají v zóně vymístění dynamický pohyb, jenž způsobuje spoustu změn a posunů. Ty mají za následek to, že příslušníci pekel opouštějí v souvislosti s konverzí do limba své staré pozice, jak se ve skrytém významu odzrcadlilo právě na vyprázdněnosti beduínské vesnice. Fakt, že toto místo nepůsobilo autentickým dojmem (přizpůsobení vesnice masovému turismu), pak souvisel se specifickými aspekty umělosti negativního života a s jeho nepravostí a iluzorností, díky nimž je pseudojsoucno a pseudobytí pouhou zprzněnou parodií na pravý život ode Mne. Na pozadí této souvztažnosti docházelo k dalšímu intenzivnímu odhalování přirozenosti negativního stavu před duchovními zraky mnoha bytostí.
Kratičká jízda na velbloudech, která tvořila součást naší návštěvy vesnice, ve skrytém významu vyjadřovala skutečnost, že existence negativního stavu je z pohledu členů pozitivního stavu a limba otázkou už pouze krátké doby, což bylo pro obyvatele antivesmíru dalším povzbuzením ke konverzi, díky níž se vymaní z pomalosti plynutí času i nečasu zakoušené v peklech, namísto čehož vstoupí do plynutí pravé reality. Ta jim zajistí daleko příjemnější vnímání procesu přibližování konce zel a nepravd. Se subjektivní pomalostí a těžkopádností života příslušníků negativního stavu souvisela samotná chůze velblouda. Nesvobodu členů antivesmíru, kteří jsou skrytě řízeni Pseudotvůrci, Renegáty a samotným Datasystémem, pak odrážel fakt, že velbloudi byli řízeni (vedeni) zahalenými beduínkami. Vstup sentientních entit do pravé reality, v níž mohou být pány svého života a zakoušet svobodu a nezávislost, naopak vyjadřoval moment, kdy jsme z velblouda sesedli a získali opět pevnou půdu pod nohama a kdy naše nohy mohly opětovně začít sloužit svému účelu. Moje vlastní jízda na velbloudovi sama o sobě vyjadřovala v peklech rozšiřovanou informaci, že Já jsem se v tomto těle ženy (a předtím i v těle muže) snížil/a až na tu nejubožejší úroveň, abych zažil/a život bytostí v negativním stavu z první ruky se vším, co se k této prapodivné existenci váže. Uvedenou informaci si osvojuje stále více Mých padlých dětí, které díky tomu začínají v rozšiřujícím se množství aspektů chápat podstatu a dosah tohoto aktu nejvyšší lásky, soucitu a milosrdenství, který dopadá na celé Stvoření. To, že na velbloudech jste jeli i vy ostatní, vyjadřovalo zase vaše vlastní ponoření se do mrtvého života a vaši vlastní lásku, soucit a milosrdenství k Multivesmíru, na jejichž základě jste přijali své náročné role.
Vaše pozorování přípravy beduínského chleba odzrcadlilo fakt, že Moji reprezentanti disponují znalostí geneze negativního stavu. To, že došlo pouze k lehkému ochutnání placky některými z vás, nikoli k jejímu podání v množství, které by zasytilo žaludek, potom dalo zainteresovaným sentientním entitám na vědomí, že členové Mise Boží Rodiny se s aspekty negativního stavu konfrontují za účelem jejich očisty, nikoli za účelem rozsáhlého ztotožnění se s nimi, které by jim přivodilo duchovní pád. Díky tomu mnozí obyvatelé pekel související s Egyptem a africkým kontinentem ještě důsledněji pochopili podstatu duchovní činnosti Božích vyslanců v antivesmíru – a v konečném důsledku i podstatu Mojí vlastní činnosti na území odvráceném od Mojí lásky.
Po skončení návštěvy vesnice mělo dojít na podávání večeře. Protože však hotel v Hurghadě nabízel pestřejší nabídku jídel, po domluvě s průvodcem se podávání večeře zrušilo. Odmítnutí egyptských specialit uprostřed pouště bylo ve skrytém významu další ukázkou odvrhnutí principů a zásad negativního stavu. Zatímco u placky ve vesnici šlo o souvztažnost zobrazující ve skrytém významu neztotožnění Mých představitelů se zly, vyhnutí se večeři na poušti vyjádřilo jejich zamítnutí nepravd.
Západ slunce, který jsme pozorovali ke konci našeho putování, odrážel skutečnost, že v rámci Mise Egypt jsme negativnímu stavu odebrali další ohromný kus potenciálu, díky čemuž zdárně pokračuje oslabování intenzity jeho nelásky. S tím, jak negativní stav přichází o svou moc, dochází k duchovnímu úpadku dalších a dalších jeho komponentů. Ty tak obrazně řečeno zapadají za obzor, do nicoty. Jejich samotná esence původem z pozitivního stavu, ze které byly zfabrikovány do záporných elementů, je ovšem opětovně povznesena do sféry pravého jsoucna a bytí, kde se bude nerušeně rozvíjet do nových podob.
Co se týče odjezdu z hotelu na letiště ve velmi časných ranních hodinách, skrze rozpoložení našich hrubohmotných těl šlo o zvýraznění několika absurdit lidského života na planetě Nula, jako je nutnost spát, vstávat, čelit únavě, zakoušet fyzickou temnotu během noci a řídit se časem. Bytosti v peklech spojené s egyptskými, potažmo s africkými pekly tak na samý závěr našeho pobytu mohly ještě snáze porovnat charakteristiky mrtvého života v hrubohmotném světě s životem v Božím Království, který je oproštěn od všeho, co činí jsoucno a bytí náročným, otravným a nesnesitelným. Na základě odmítnutí koncepce života na planetě Nula mohly sentientní entity jednodušeji odmítnout také charakteristiky života zobrazující se v ostatních oblastech duchovních, zprostředkujících a fyzických světů zóny vymístění. Tak si mohly začít efektivněji osvojovat aspekty nového způsobu bytí.
Míša: Krátce po šesté hodině ranní se kola našeho letadla odlepila od ranveje. Za svitu slunce vyšlého nedlouho předtím nad obzor jsme se rozloučili s Egyptem a vydali se na cestu do Prahy. Byla sobota, 12. dubna 2025.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Východ slunce nad obzor v době našeho nástupu do letadla a postupné zintenzivňování jeho záře v čase našeho odletu v duchovním významu potvrzovaly, že jsme do Egypta a příslušných pekel nejenže zanesli spoustu energie z pozitivních sfér, ale vyjadřovalo to i skutečnost, že naše světlo lásky, moudrosti, dobra, pravdy, soucitu a milosrdenství s fyzickým ukončením této (a nejen této) zahraniční Mise nadále sílí, aby až do konce cyklu času přivádělo do Mé náruče neustále rostoucí množství bytostí. Z duchovního hlediska nemohlo být krásnějšího načasování ukončení naší fyzické přítomnosti v Egyptě nežli na začátku nového dne, který kromě výše uvedených záležitostí vyjadřoval také aspekty novosti a svěžesti pravého jsoucna a bytí, které jsme společně se vším ostatním, co bylo v Mém plánu, ukotvili v potřebných sférách antivesmíru a v srdcích jejich obyvatel.
Tímto okamžikem je to téměř vše, co jsem potřeboval/a k našemu pobytu v Egyptě sdělit. Je tu však ještě jedno další téma, ke kterému se chci vyjádřit. Týká se Mého výroku v Novém Zjevení Pána Ježíše Krista Boží Rodiny i na některých dalších místech Božího Slova, kde jsem uvedl/a, že papež František je posledním papežem před příchodem Pseudotvůrců, z nichž jeden se v roli Antikrista postaví do čela celosvětového náboženství. František nicméně opustil tělo dne 21. dubna 2025, devět dní po skončení Mise Egypt na fyzické úrovni. Nedlouho poté nastoupil na jeho místo Lev XIV. Jak lze tedy vysvětlit výše uvedený výrok? V prvé řadě je nutné uvést, že nic nelze brát jako neměnné dogma. To, že nic není dogma, vám při různých příležitostech připomínám od doby, kdy jste nastoupili na cestu svého duchovního rozvoje ve světle Nového Zjevení. Kdo si toto zvnitřnil, nebývá nepříjemně překvapen, když doslovné chápání nějaké informace ztratí na významu a na aktuálnosti. Když je někdo oproštěn od dogmatického pohlížení na duchovní témata, jen tak se může úspěšně přizpůsobovat duchovnímu pokroku. Vždyť ani to, že jsem se až do konce roku 1987 jmenoval/a Nejvyšší, nebylo něco neměnného, co by mělo platit na věčnost, neboť přišla na řadu změna Mojí Přirozenosti, čímž jsem se stal/a Pánem Ježíšem Kristem. A v novém cyklu času se už pro všechny bytosti budu jmenovat Pán Ježíš Kristus Boží Rodina. Pouze negativní stav si libuje v dogmatech, když se snaží například křesťany přesvědčit, že po tom, co bylo řečeno v Bibli, už nic dalšího nepřijde. Stejně tak se negativní stav snaží přesvědčit některé čtenáře první dávky Nového Zjevení (od Petra), že po tom, co bylo uvedeno v těchto knihách, již nic navazujícího nebude na tuto planetu z Mojí strany přeneseno. V zásadě totožným programem se ovšem temnota snažila působit na lidi už v Ježíšových dobách, kdy se ze Mě snažili udělat znesvětitele dosavadních náboženských textů, hodnot a norem, na které byla tehdejší společnost zvyklá. Výrok o tom, že papež František je „poslední“, v kombinaci s jeho odchodem z těla je tedy názornou připomínkou toho, že na Božím Slově se nemá doslovně „viset“, a to kvůli faktoru jeho neustálé změny, modifikace a aktualizace – a také kvůli tomu, že nic v něm nemůže být stoprocentně pravdivé, poněvadž stoprocentní pravda by ve světě zamořeném lží a nepravdou každého duchovně poškodila. Pravdu je třeba dávkovat postupně, takzvaně „po kapkách“. Jen tak lze dojít postupného osvobození z iluze a k přijetí vyšších stupňů pravdy, které přesahují předešlé úrovně. I to je jeden z důvodů, proč jsem před více než deseti lety v druhé dávce Nového Zjevení nemohl/a neuvést, že František bude v doslovném chápání posledním papežem. Tehdy ještě zbývalo mnohem více času do rozdělení lidstva než v současnosti a informace o tom, že není poslední, by čtenářům povzbuzení nepřineslo. A pokud bych se této informaci zcela vyhnul, nebylo by to z duchovního pohledu v pořádku. V letech, kdy se druhá dávka Nového Zjevení psala, jsem potřeboval/a duchovně připraveným lidem přinést útěchu a motivaci do zvládání pozemského života, aby i na základě poskytnuté informace o „posledním“ papeži snáze vydrželi čas, který do rozdělení lidstva (a tedy do převibrování na Novou Zemi) v té době skutečně zbýval. Záležitost s papežem bylo z mnoha duchovních důvodů nutné uvést jako duchovní povzbuzení nehledě na to, že v každé kapitole Nového Zjevení se dá nalézt celá řada jiných idejí a souvislostí, které jsou pro čtenáře na jejich vědomé úrovni daleko větší vzpruhou, než je informace o Františkovi. Nejde však pouze o to, jak cokoli z Božího Slova rezonuje s nějakým člověkem na jeho vědomé úrovni, nýbrž jde i o to, co určitá idea v Novém Zjevení přináší takovému člověku „za scénou“, tedy na duchovní a duševní úrovni jeho bytostné podstaty. Protože jsem absolutní, znám nadmíru dobře veškerý pozitivní dopad vyřčených idejí na jakéhokoli sebeuvědomělého jednotlivce i na celé Stvoření, takže když něco v Božím Slově sděluji, činím tak s jasným, dopředu promyšleným záměrem, jehož jsem Sám/Sama architektem. Poskytnutí informace o papežovi způsobem uvedeným na příslušných místech tedy mělo svůj hluboký a dalekosáhlý význam, jehož smysl v plné šíři pochopí každý čtenář Nového Zjevení teprve po opuštění hrubohmotné reality.
Výrok o „posledním“ papeži má ovšem ještě další hluboký význam. Označení „poslední“ v tomto kontextu v duchovním smyslu značí, že František byl posledním papežem, jehož pontifikát ze své části v určitém ohledu reprezentoval éru starého světa. Je tomu tak proto, že František byl zvolen roku 2013, před spuštěním nového stupně zrychlených příprav pro dosažení NWO. Počátek těchto zrychlených příprav se kryl s obdobím přenosu druhé dávky Nového Zjevení (roky 2014 a 2015), přičemž nadále akceleroval v následujících letech. Tento proces pokračuje i v současnosti, kdy dochází ke stále intenzivnější gradaci dějů „na scéně“ i „za scénou“. Čím bližší je doba příchodu Pseudotvůrců a Renegátů do hrubohmotné reality, tím více se situace na planetě Nula zhoršuje. František tedy ve vybraných aspektech reprezentoval jak éru starého, svým způsobem stabilnějšího světa, tak zároveň éru světa podstupujícího zrychlený přerod do ještě negativnějšího, nenormálnějšího a šílenějšího celku, než byl kdy dřív. Lev XIV. naopak reprezentuje etapu, kdy je nový stupeň duchovního úpadku planety a jejího lidu, který započal za jeho předchůdce, již plně rozběhnutý, aby připravil živnou půdu pro dobu extrémního duchovního pádu, jež nastane po rozdělení lidstva v souvislosti se vzpomínaným příchodem negativních entit a se spuštěním NWO.
Označení papeže Františka za „posledního“ a prolomení tohoto doslovného označení skrze nástup Lva XIV. také dává na vědomí, že čtenáři Božího Slova na pozemské i nepozemské úrovni by měli ve svém zájmu i v zájmu všech vnímat sdělované informace jako celek. Pokud se někdo příliš zaměřuje na jedno konkrétní slovo nebo na jednu určitou problematiku, není schopen jasně vnímat ostatní části mozaiky poselství, kterou lidstvu a Multivesmíru sděluji. K Božímu Slovu se má navíc správně přistupovat s otevřeným duchovním srdcem, na základě intuice, nikoli prostřednictvím vnější mysli a typicky lidské rozumové racionality. Pokud někdo pohlíží na Nové Zjevení zvenčí, negativní stav mu naservíruje klidně tisíc důvodů pro zpochybnění či úplné vyvrácení pravdivosti Mého Slova. Označení Františka za „posledního“ papeže je tedy v tomto ohledu rovněž faktorem, který prověří charakter víry čtenářů Nového Zjevení v Mé Slovo. Pakliže je tato víra opravdu niterná, nebude jim to činit potíže. Pokud však k Novému Zjevení nepřistupují tak, jak je duchovně správné, může se stát, že na základě toho od své víry opadnou, nebo ve své víře do jisté míry alespoň ochabnou. Pokud někdo v nitru závažně pochybuje o Novém Zjevení na základě jednoho či více výroků v něm obsažených, není zatím připraven být Mým blízkým spolupracovníkem a reprezentantem. Označení Františka za „posledního“ papeže zároveň prověří i budoucí čtenáře Nového Zjevení v síle jejich víry v pravdivost Božího Slova.
Dalším z důvodů, proč jsem Františka označil/a tak, jak je uvedeno výše, spočívá v prostém zdůraznění, že lidstvo v každém případě žije v době konce a že nastávající změny jsou i z pohledu lineárního plynutí času velmi blízko. Do rozdělení lidstva už nezbývají stovky, a dokonce ani desítky let, takže převážná většina pozemšťanů, kteří se v současné době nacházejí na planetě Nula, dobu rozdělení lidstva zažije – ať už jako ten, kdo převibruje na Novou Zemi (menšina světové populace), tak jako ten, kdo zůstane v hrubohmotné realitě (většina světové populace). Z výše uvedených souvislostí tedy vyplývá, že ve skutečnosti je úplně jedno, zda je posledním papežem před příchodem Antikrista ten či onen papež, protože doba konce je tady v každém případě. A navíc, na přípravách pro příchod Antikrista se historicky podílel každý papež. Všichni „umetali“ společně s ostatními elitami cestu k triumfálnímu příchodu negativních entit. Současný papež toho není výjimkou.
Poslední záležitost k papeži Františkovi se týká samotných okolností jeho odchodu z těla. K této události došlo již v únoru 2025, kdy byl papež hospitalizován. Pseudotvůrci dopředu věděli, kdy a za jakých okolností k úmrtí papeže dojde. Členové křídla Pseudotvůrců majícího na starost Vatikán a římskokatolickou církev se ovšem nedokázali včas dohodnout na jeho nástupci. Proto ještě před úmrtím vytvořili papežův hrubohmotný duplikát, jenž po odchodu originálního Františka nastoupil na jeho místo. Klonový papež byl pak dne 23. března 2025 propuštěn z římské nemocnice a navrácen zpět do Vatikánu. V tomto období už měli Pseudotvůrci ve svých peklech o Františkově nástupci jasno, stejně jako o termínu odvolání papežova duplikátu z hrubohmotné reality. Datum jeho skonu bylo určeno na Velikonoční pondělí, 21. dubna 2025, den po pronesení každoročního poselství Urbi et orbi („Městu a světu“) z ústřední lodžie Svatopeterské baziliky, čímž Pseudotvůrci do Františkova odchodu otiskli křesťanskou symboliku a docílili ve věřících přesvědčení, úmrtí na Velikonoční pondělí je hluboký Boží záměr. V zásadě nikdo ale netušil, že skutečný František už není na planetě přítomen. Nevěděl o tom ani téměř nikdo z papežových nejbližších spolupracovníků, jelikož výměna vybraných veřejných osobností probíhá v režimu nejpřísnějšího utajení a za použití vysoce sofistikovaných postupů a technologií, které přesahují rámec běžného lidského uvažování a chápání.
Co se ještě týče načasování odchodu papežova klonu na Velikonoce, přestože bylo v režii Pseudotvůrců, dělo se tak samozřejmě s Mým dovolením a pod dohledem Mojí absolutní prozřetelnosti, která od věčnosti dopředu znala plány Pseudotvůrců nejen v této záležitosti. A protože každá událost v zóně vymístění, dokonce i ta, která je řízena Mými odpůrci, má kromě záporných významů i nějaké své pozitivní souvztažnosti, odchod papežova klonu v den připomínající Moje zmrtvýchvstání bytostem připomněl, že tak, jak jsem zvítězil/a nad mrtvým životem negativního stavu Já, zvítězí nad ním ve správný čas i všichni, kdo ztvárňují své role v podobě církevních představitelů, bez ohledu na to, že v současnosti většina z nich nedisponuje spojením s pravým Bohem v srdci a nehledě na to, že svými volbami jdou po opuštění těla převážně do zóny vymístění. Tak tomu bylo jak v případě Františkovy originální, tak i v případě klonové duše. Odchod Františkovy postavy na Velikonoční pondělí tedy v uvedeném kontextu vyjádřil, že ani odchod církevních představitelů do pekel není překážkou pro jejich budoucí vítězství nad mrtvým životem skrze přijetí Mojí Nové a Nejnovější Přirozenosti. Bytostem to také dalo na vědomí, že Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina jsem připraven/a uplatnit Své milosrdenství na kohokoli v peklech ihned, co se ke Mně dotyčný nositel života obrátí v srdci. To bylo důležitým povzbuzením pro mnohé sentientní entity v křesťanských sekcích zóny vymístění, které díky tomu poznaly, že nic není pro nikoho ztraceno a že na změnu není nikdy pozdě.
Velikonoce v roce 2025 se slavily o něco později, než je skutečné datum událostí, ke kterým tento svátek odkazuje. K Mému ukřižování ve skutečnosti došlo 7. dubna, k Mému zmrtvýchvstání potom třetí den, tedy 9. dubna roku 27. Není náhoda, že Mise Egypt se na fyzické úrovni uskutečnila právě v době, kdy došlo k výročí spojenému se završováním procesu pozemské cesty Mojí inkarnace v mužském těle. Díky tomuto načasování se připomenutí události ukřižování, a především události zmrtvýchvstání a také nanebevstoupení dostalo k mnohem většímu počtu bytostí v peklech, které na základě toho snáze pochopily význam a dosah toho všeho pro celý Multivesmír. Tak si efektivněji osvojily i ostatní ideje a principy Božího Slova a rychleji se odebraly do Mé náruče. Náš pobyt v Egyptě v době výročí ukončování Ježíšovy pozemské cesty zároveň zesílil účinnost naší vykonávané duchovní práce i v ostatních směrech. Vším, co se v této zemi a v příslušných peklech vykonalo, jsme jedinečným způsobem nechali zvítězit pravý život nad mrtvým životem negativního stavu. Dar spásy díky tomu přijímá stále rostoucí množství i těch nejextrémněji zatížených sentientních entit.
Jak bylo několikrát poznamenáno už dříve, zahraniční Mise pokračují na jiných úrovních i po skončení jejich fyzické části. Někdy už se jejich další odvíjení na duchovní a duševní úrovni nemusí ve hmotném spektru Mým reprezentantům vědomě připomínat. V některých případech k tomuto připomenutí ale dojít může, jak tomu bylo zejména dne 21. února 2026. Tehdy se na výstavu o Tutanchamonovi, o níž jsem hovořil/a na začátku rozhovoru, vydali tentokrát do Bratislavy někteří slovenští členové Týmu. Moji reprezentanti cítili na tomto místě velmi těžké energie a vnímali různé zatížené bytosti. Pomoc sentientním entitám v peklech je dlouhodobý proces, který bude trvat až do konce cyklu času. Co však do konce cyklu času trvat nebude, to jsou těžkosti zakoušené pozemskými členy Týmu při poskytování duchovní pomoci. U všech, kteří Mě mají na prvním místě, dojde po plném zahájení Mise Boží Rodiny z Nové Země k výrazné úlevě, protože charakter naší práce pro celek projde výraznou proměnou.
Tímto jsme dospěli na konec našeho rozhovoru o Misi Egypt.
Míša: Děkuji ti, Pane Ježíš Kriste Boží Rodino, za všechno, co jsi nám z lásky a moudrosti předal/a. Jsem rád, že se vyjasnila opět spousta záležitostí – i ta ohledně papeže Františka. Poskytl/a jsi nám skvělá, mnohaúrovňová vysvětlení, která opět rozšiřují naše duchovní obzory poznání. Miluji tě.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Děkuji ti, Míšo, za zaznamenání rozhovoru, a vám všem děkuji za jeho přečtení či poslech a za úžasnou spolupráci, která nás neustále posouvá dál. Těším se na další společné zážitky s vámi v rámci ukončování negativního stavu. Všechny vás velmi miluji.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina | 3. 3. 2026
Zdroj: Michal Transmiter Facebook
