Praha prý chce mít dle informace Idnes Havlův most a Havlovo nábřeží. Přitom ty pomníky by Havlovi měli stavět komunisté. To, že komunisté využili událostí na Národní třídě 17. listopadu 1989 a zneužili protestů a akcí studentů k nekrvavému předání moci, která fakticky nikdy předána nebyla, je fakt. Došlo k dohodě, že komunisté se vzdají moci politické za to, že jim bude ponechána moc ekonomická. Důkazem toho, že se tak stalo, bylo uplynulých 23 let. Sametová revoluce byl podvod, protože to nebyla revoluce, ale obchod. Hlavními aktéry dohody byli M. Čalfa a V. Havel, kdy za tuto dohodu komunistické FS ČSSR jednomyslně zvolilo V. Havla prezidentem a ten přísahal věrnost Československé socialistické republice. Ano, zůstal věrný…. Havel se stal prezidentem, prosadil se Schwarzenbergem restituce v podobě, jaká oběma vyhovovala. Následovalo obsazení klíčových postů, firem a bank komunisty, Fond národního majetku (a v něm ztracené miliardy) pod vlivem ODA, majetek SSM a armády. Beztrestnost komunistů za jejich zvěrstva byla pak třešinkou na dortu zrady z listopadu a prosince 1989.
Havel je dodnes veleben a staví se mu pomníky. A tak si znovu dovolím připomenout některá doložitelná a dohledatelná fakta. Omlouvám se za délku blogu, ale krátce to prostě nejde:
Z dopisů Olze je zřejmé, že v době, kdy byl vězněn, dostával často balíky s potravinami, navíc nedostatkovými tehdy pro většinu lidí. V dopisech psal přes tehdejší cenzuru, co chtěl. Měl návštěvy. Ostatní političtí vězni i podle jejich vyjádření na balík, korespondenci, či návštěvu neměli šanci.
Proč tedy někdejší StB svého úhlavního nepřítele ve vězení tolik „hýčkala“? Proč se svazky StB začaly skartovat již v létě 1989, pět měsíců před „revolucí“ a proč jejich zbytek zmizel v trezoru tehdejšího ministra Sachera? Dnes je kravál, že je ve vládě ministr podezřelý ze spolupráce z StB. Kolik vlád plných StBáků, jejich svazky byly včas skartovány jsme ale od roku 1990 měli? Byl mezi nimi i svazek Václava Havla? Netvrdím že byl, jen se ptám….
Lži a lži a zase lži: Václav Havel ve svém projevu v roce 1989 mimo jiné prohlásil: „Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte… propaganda tvrdila, že chci být majitelem různých podniků. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat funkci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň ve státě, sám odstoupím z funkce. (celý projev: http://www.eldorado.estranky.cz/clanky/jerevan-archiv-blbosti/projev-1989_.html). Dále sliboval lepší postavení dětí, důchodců, žen, nemocných, těžce pracujících…. Sliboval ekonomickou reformu, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci… sliboval, že nedojde ke zdražování. Co ze svých slibů splnil či nedodržel nechám na posouzení čtenáři.
Pravdou je, že se V. Havel nakonec nechal zvolit do funkce prezidenta celkem 4 x a to i za cenu uvěznění poslance Sládka. Porušil sliby dané vlastnímu OF a Alexandru Dubčekovi (což možná nastartovalo rozpad Československa). A. Dubček měl před listopadem 1989 u lidí obrovskou popularitu a V. Havla prakticky nikdo neznal. Jeho popularita se „narodila“ až během 14 dnů televizních přenosů v listopadu 1989. Havlovi je vytýkána plošná amnestie po jeho prvním zvolení na začátku ledna 1990, kdy věznice opustilo přes 23 tisíc osob a nezanedbatelné množství z nich pak v trestné činnosti pokračovalo. V zahraničí byla amnestie zdůvodňována tím, že šlo vesměs o vězně politické, neboť rozkrádali majetek v socialistickém vlastnictví.
Václav Havel a disent. Některými členy disentu byla kritizována jeho promiskuita, užívání drog (LSD), těžký alkoholismus, tolerování zpronevěření peněz zasílaných (pro všechny politické vězně) disentu ze zahraničí na divoké večírky v domě spisovatele Jiřího Muchy a jinde. Alkoholismus, styl života, který vyvolával pohoršení exulantů a zahraničních přátel českého disentu. Heslo o pravdě a lásce „ukradl“ Havel Gándhímu. To, že Havel podváděl svoji ženu v době, kdy umírala na rakovinu je jen doplněním obrázku V. Havla – člověka.
Václav Havel a restituce. Kritici V. Havla tvrdí, že vydání majetků v rámci restitucí V. Havlovi prolomilo Benešovy dekrety . Havlův strýc Miloš Havel byl po válce označen jako kolaborant a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů. Proto se na něj klasické restituční předpisy o navracení majetku zabaveného komunisty po roce 1948, nevztahovaly. Bývalý politický vězeň Jiří Wolf tvrdí: „Havel se svým bratrem Ivanem dostal neoprávněně nazpět majetek, který podléhal Benešovým dekretům! Byla to odměna za zradu, kolaboraci s komunisty a podílnictví na sametovém podvodu. Jejich strýc, homosexuál Miloš Havel, se dal k Němcům a byl po roce 1945 odsunut do nové domoviny, tedy do Německa. Otec Václava Havla byl také německý kolaborant. Stále je otevřená otázka, která je tabu – kdo rozhodl o vrácení majetku dětem, jejichž rodiče prokazatelně kolaborovali s fašisty?“ (konec citace). Nějak stále nemohu najít důvod k úctě k Václavu Havlovi. K paní Olze Havlové ji mám od doby, co jsem měl tu čest ji poznat osobně.
Omluva sudetským Němcům. Soukromý dopis tehdejšímu prezidentovi Spolkové republiky Německo Richardu von Weizsäckerovi (ve funkci byl od roku 1984 do roku 1994), ve kterém se Havel omluvil sudetským Němcům, proběhl prý na Schwarzenbergovo doporučení. („Nápad pochází od knížete,“ přiznal tentýž den, co dopis odešel, Havel svému kamarádovi z disentu Vilému Prečanovi ). Rakouská novinářka schwarzenbergského rakouského týdeníku Profit (obdoba českého Respektu) Barbara Tóthová ve svém německy psaném životopise Karla Schwarzenberga, který vyšel i v českém překladu dokonce prý tvrdí, že Karel Schwarzenberg a Václav Havel připravovali v 90. letech dohodu s Německem, která by sudetským Němcům umožnila návrat a vrácení majetku.
Havlovi je vyčítána i slepě proněmecká a tak i proevropská politika a implantování evropského modelu socialismu a spojenectví s globalisty, podpora Lisabonské smlouvy a to, že nehájil české národní zájmy. To, že nezasáhl proti rozprodání 56 tun zlata ČNB ze zlatého pokladu hluboko pod cenou (o zhruba 20 – 25 mld. Kč). Jmenování agenta StB (údajně i KGB) Tošovského premiérem, umožnění vlivu agentů StB na polistopadovém bankovnictví. Uzavření sebe sama v politice, od lidí i předchozích přátel a pomocníků. Bezmezná podpora a propagace tzv. humanitárního bombardování Jugoslávie, postoj ke konfliktu v Libyi, jím „morálně ospravedlnitelnou“ podporu válek v Iráku a Afghánistánu, bratříčkování se s islámistickými radikály. To, že jeho rodina hostila v 33. roce v Lucerně klíčový 18. sionistický kongres. Příliš aktivní zasahování do běžné politiky, především do formování vlády (zejména pak do té úřednické).
Nezatracuji Havla, jen nemohu být slepý. Proto si myslím, že bychom měli být opatrní při hlásání toho, jaké kdo má zásluhy. Historie je poučná. Sám Havel řekl, že „falšovatelé historie svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují“. Vím že se opakuji, podobný blog jsem napsal již dříve, ale opakování je matka moudrosti. Nejsem zaslepeným odpůrcem Václava Havla, navíc již nežije a nemůže se bránit. Václav Havel měl a má své zásluhy. Měl a dělal chyby. Chybovat je lidské, ale …. prostě si myslím, že na to stavět pomníky, přejmenovávat cokoli není místo. Pamatujete Letnou?: „Češi, Češi… Kdo neskáče, není Čech… Podívej se, Gusto, jak je tady husto…“. Anebo Václavák? „Nejsme jako oni!!.
Dav na Václaváku měl tehdy pravdu. Ano, nejsme jako oni, protože jsme mnohem horší. A lavičky, snažící se smazat fakta, to jen potvrzují.