Domnívám se, že mnoho novodobých mýtů je uměle vytvořeno s určitým záměrem, kterým ale není snaha o pravdivý obraz skutečnosti. Tyto záměrně zkreslující mýty se týkají i Čechů a Česka.
Jsem si vědom, že jsou záměrně uměle vytvářeny rozpory mezi jednotlivými skupinami obyvatel, a proto upřesňuji, že pod pojmem Češi rozumím i Moravany a Slezany (doufám, že mi toto zjednodušení odpustí). V této souvislosti si nemohu odpustit určitou vsuvku. Už se těším na dobu, kdy bude politicky nekorektní volat „Češi do toho“ nebo „Kdo neskáče, není Čech“ a místo toho se na hokejových či fotbalových zápasech národního mužstva bude volat: „Češi, Moravané, Slezané do toho“.
Obdobně pod pojmem Česko mám na mysli tak zvanou Českou kotlinu, protože pokud se hodlám zabývat i vzdálenější historií, je použití názvu Česká republika minimálně nepřesné a zavádějící.
Jako vždy pro jistotu zdůrazňuji, že se jedná o můj úhel pohledu, o předložení některých informací jako námětu k zamyšlení a k diskuzi a také článek nebude prokládán žádnými odkazy a důkazy. Pro ty, kteří se cítí být spíše obyvateli Země, než Čechy, uvádím, že článek je psán z úrovně poznání, kde příslušnost k národu má svůj význam.
V současných pohledech na Čechy by se daly vystopovat asi dva krajní názory. Jeden je zjednodušeně charakterizován pojmenováním „zaprdění Čecháčci“ a druhý, že jsme vyvolený národ, z něhož vyjde příští Mesiáš. Důvod, proč se nás někdo snaží přesvědčit, že jsme „zaprdění Čecháčci“ (myslím, že nejen jednoúčelově pro případ „Radar“), je námět na celý samostatný článek, i když z následujícího textu bude možno také leccos pochopit. Co se týče druhého extrému (vyvolenosti národa), tak tento mýtus má snad každý národ, takže proč ne Češi.
Začnu tím relativně jednodušším. Česká kotlina údajně vznikla před miliony let dopadem většího kosmického tělesa jako impaktní kráter. V důsledku toho má přirozené hranice tvořené pohořími vyvrásněnými impaktem. Toto místo vzhledem ke způsobu svého vzniku i umístění ve středu Evropy má svůj nepopiratelný „magický“ charakter a význam. Není zcela bez zajímavosti, jak je nám tato skutečnost úmyslně zamlčována, přestože mnohé svědčí o tom, že jak v minulosti, tak i dnes si toho jsou vědomi lidé, kteří měli a mají velký vliv na chod naší planety. Skutečnosti, které tomuto tvrzení nasvědčují, jsou poměrně dobře známy.
Abychom se dostali k zajímavým informacím, je nutno se pustit na tenčí led alternativní historie, která s oficiální rádoby vědeckou historií nemá mnoho společného. Česká kotlina byla osídlena vysoce vyvinutými civilizacemi (nemuselo se nutně jednat o technologicky vyspělé civilizace v tom slova smyslu, jak ho chápeme nyní) již před desítkami tisíc let. Jakékoliv informace o těchto civilizacích jsou však poměrně hluboce skryty před našimi „zraky“ a je otázkou, zdali tak dokonce není činěno určitými silami i záměrně.
Protože v našem Vesmíru platí nejen zákon o zachování energie, ale i zákon o zachování informace, tak informace o těchto civilizacích, které byly svým způsobem na úrovni civilizace Atlantidy v jejím před-katastrofickém (možná by se také dalo říci v období před zneužíváním magie) období, jsou v krajině zakódovány a svým morfogenetickým polem ovlivňují i bytosti zde se nacházející. Dá se předpokládat, že některé tyto informace byly do naší krajiny zakódovány i vědomě příslušníky těchto civilizací. Tak jako v případě některých nám známých civilizací (např. Mayové) měli schopnost vnímat čas cyklicky a rozšiřovat své vědomí s přesahem mimo vlastní čas a prostor. To jim umožnilo energeticko-informačně dlouhodobě ovlivnit krajinu a připravit ji tak na příchod těch, kteří v příslušný čas účinků tohoto ovlivnění dokážou využít v souladu s původními záměry. Je možné se rovněž domnívat s relativně vysokou pravděpodobností, že někteří příslušníci těchto civilizací jsou tu dnes vědomě inkarnováni a mají díky tomu vyšší schopnost těchto energií a informací využít.
Pokud někdo v minulosti hodlal využít prostředí České kotliny k účelům, které nebyly v souladu s těmito původními záměry, tak celkem pochopitelně z dlouhodobého hlediska nikdy neuspěl.
Tak, jako vše ostatní v tomto světě i skutečnost, že Češi v příslušné době zakotvili v České kotlině, není náhoda. Když připustíme myšlenku, že existují vyšší dějinné záměry, zdá se poměrně logické vyvodit závěr, že do srdce Evropy a předpokládaného obklopení většinou nepříliš přátelsky nakloněnými Germány, byl vyslán kmen Slovanů, u kterého byl předpoklad největší odolnosti a největší schopnosti přežití a zachování národní identity tak, aby tyto dějinné záměry mohly být naplněny.
Tímto jsem se volně přenesl k druhému základnímu námětu tohoto článku a tím jsou Češi jako národ.
Tolik diskreditace jednoho národa ze všech možných hledisek a dokonce velmi silně a četně z vlastních řad snad ani žádný jiný národ nemá, zejména co se týče vlastních příslušníků. Přiznávám však, že nejsem v této oblasti natolik sečtělý, abych mohl provádět v tomto smyslu kvalifikovaná srovnání a soudy, takže se mohu i zcela mýlit.
Protože důkazy odkazem a citacemi jiných knih (např. Ivo Wiesnera) mají asi tak stejnou důkazní váhu, jako že jsem informace čerpal přímo z Akáši, nebudu se o ně ani pokoušet a je na každém, jak s těmito informacemi bude či nebude rezonovat.
To, co je nejcharakterističtější pro určitý národ, je jeho jazyk. Čeština je jeden z nejrozvinutějších a tím i nejstarších jazyků na Zemi a její podobnost se sanskrtem určitě není náhodná. Například vytvoření takových slov jako je „nejneobhospodařovávatelnější“ nebo třeba „scvrnkls“ je asi česká specialita. Stáří jazyka však zároveň nasvědčuje i stáří národa, který jej používá. Osobně jsem přesvědčen (při snaze zachovat si v této oblasti nepředpojatost), že hypotézy o tom, že do České kotliny přišly hordy primitivních Slovanů, které se díky vlivu Keltů, Germánů, Říma a křesťanských církví (zejména katolické) podařilo civilizovat na západní úroveň, jsou cílenou desinformací. Dokonce i v poslední době oblíbené teorie, že jsme zde Kelty nevystřídali, ale asimilovali s nimi a vlastně jen díky tomu jsme jakoby něco lepšího než ostatní Slované, považuji za součást desinformační kampaně, které podlehli i lidé, kterých si (a jejich názorů také) jinak velmi vážím. Jsou nám podsouvány například vize Libuše a jejích sester jako keltských kněžek.
Otázkou je, proč to tolik lidí tak ochotně přijímá. Jediná odpověď, která mně připadá smysluplná je ta, že dehonestace Českého národa i vlastními příslušníky je tak dlouhodobá a natolik již uvězněná v našem podvědomí, že se snažíme si vylepšit náš „kádrový“ původ Keltskou krví a kulturou.
Nechci tvrdit, že nedošlo k určité asimilaci Slovanů s Kelty, ale jsem přesvědčen, že Slovanské kmeny, které dorazily do prostředí České kotliny, byly alespoň na stejné civilizační a kulturní úrovni jako Keltové (o čemž svědčí minimálně stupeň rozvinutosti jejich jazyka), ale s poměrně velkou pravděpodobností byly na úrovni vyšší. Otázkou existence Slovanů v Evropě v dobách předcházejících období antiky, dokonce s vlastním poměrně slušně vyvinutým písmem, se zabývá v poslední době více lidí. Bohužel jako vždy se oficiální historikové tomuto tématu buď vysmívají, nebo vyhýbají. Asi by na takovýto výzkum nedostali od nikoho grant, tak proč se tím zabývat, že. V rámci svého optimismu věřím, že s koncem informačního embarga se i v této oblasti brzo dozvíme velmi zajímavé věci.
Základy tohoto jazyka jsou daleko starší než je vůbec soudobá oficiální věda ochotna připustit. Informace o historii Slovanů a Čechů jsou zkreslené natolik, že o jejich skutečné historii se vlastně dnes neví nic.
Jedna z hypotéz, ke které se čistě intuitivně přikláním, předpokládá, že Slované včetně Čechů jsou původem z bájné Hyperboreje, která se rozkládala v Severním moři a při některé z katastrof kosmických rozměrů se potopila do moře. Určité skupině lidí se podařilo včas uniknout a údajně přes Sibiř, Indii, a východní Evropu se jich část dostala do Střední Evropy.
Je možné, že už v době Hyperboreje, existovaly nějaké kontakty se Střední Evropou. Podle pověstí byli Hyperborejci velice duchovně pokročilou a mírumilovnou civilizací, a tak se nedá vyloučit, že vědomé energeticko-informační kódování české krajiny bylo jejich dílem.
Podívejme se však blíže na relativně nedávnou minulost. Češi přežili takřka „zázračně“ ohromné tlaky na germanizaci a katolizaci a jsou dnes zcela svébytným národem s vlastním živým a stále se rozvíjejícím jazykem. Velké vnější vlivy včetně víceméně násilného ovlivnění genomu Českého národa však prospěly jeho zkvalitnění. Na otázku, zda se dá tedy ještě vůbec mluvit o Češích, odpovím citací ze své povídky „Fiktivní rozhovor s příslušníkem globálních elit o současné situaci a roku 2012“.
R.: Dá se vzhledem ke genetickému ovlivnění mnoha dalšími vlivy hovořit vůbec ještě o Slovanech? Existují údajně studie DNA, které dokazují, že jsme geneticky spíše směsice mnoha různých národů.
G.: Existují ale také studie o tom, jak je DNA ovlivnitelná vibracemi zvuku a řeč jsou přesně ty zvukové vibrace, které dítě ovlivňují zdaleka nejvíce, zejména v prvních letech života, která jsou rozhodující. A nelze zapomenout ani na morfogenetická pole a egregor českého národa. To jsou velmi mocné faktory, na které se zapomíná, samozřejmě pokud jsou vůbec jako faktory připouštěny a uznávány.
Mimořádné tlaky na germanizaci a katolizaci přežili Češi až neuvěřitelně bez úhony, ba naopak posíleni i o vstřebání schopností a idejí dalších národů.
Důležitost toho, že si vážím sebe a mám se rád, neplatí pouze jednotlivé lidi, ale i pro národ. Bohužel se obávám, že možná na světě není žádný další národ, jehož vlastní příslušníci by se tak dlouhodobě a cíleně podíleli na potlačování hrdosti na příslušnost k vlastnímu národu a dokonce i na jeho duchovním a materiálním poškozování ve prospěch národů jiných. Díky tomu dokážeme pociťovat národní hrdost snad jen tehdy, když naši sportovci něco vyhrají. Ještě že se jim to občas podaří.
Považuji za nutné v této souvislosti zdůraznit, že v žádném případě není cílem tohoto článku formulovat jakousi vizi nového vyvoleného národa. Jedná se mi o vyvážení tendencí k neustálé a systematické dehonestaci českého národa a ke snižování vlastního sebevědomí a sebe-uvědomování. Jen tak namátkou uvedu některé označení a výroky, které jsou charakteristické pro tyto aktivity – „Zaprděné čecháčkovství, vepřo-knedlo-zelo, Švejkové, vychytralé vyhýbání válečným konfliktům“ (stále mě fascinuje, jak si lidé nechali vnutit názor, že nechuť k válčení a boji je zbabělost). Příznačná je navíc skutečnost, že jsou povětšinou pronášeny příslušníky vlastního národa.
Mnohé národy používají své mýty a legendy na podporu svébytnosti a národní hrdosti. „Češi“ naopak mají tendenci je popírat a zesměšňovat.
Dle mého názoru je nám úmyslně podáván obraz, který je v rozporu se skutečností.
Když pominu výše uvedené hypotézy týkající se historie českého národa a jazyka, existují i v přítomnosti důvody pro podstatně lepší obraz českého národa.
Například byl prováděn celosvětový průzkumu, kterým mělo být zjištěno, příslušníci kterého národa jsou nejpřizpůsobivější mimo svoji vlast a dovedou se nejvíce prosadit v zahraničí. Možná pro někoho překvapivě skončili na prvním místě Češi před Švédy. Skutečností je, že Češi jsou ve světě opravdu známí svojí schopností improvizace a přizpůsobení se momentální situaci a okolnostem. V této souvislosti bych připomenul, že některými jednoduššími definicemi je inteligence popisována jako schopnost reakce na novou situaci.
Bohužel této vlastnosti dokázali mnozí využít a stále využívají při okrádání vlastního národa nebo při spolupráci na jeho oslabení a zničení jeho svébytnosti.
Výsledky dalšího zajímavého průzkumu již vyžadují interpretaci, která se poněkud odlišuje od silně zjednodušeného oficiálního výkladu. Z výsledků tohoto průzkumu a jeho oficiálního výkladu plyne, že v Česku je údajně nejvíce ateistů. Dle mého názoru se jedná o velmi nepřesné vyjádření skutečnosti, že se v poměru k ostatním národům málo Čechů hlásí k některému z oficiálně přijímaných náboženství. I když pominu ten fakt, že nemálo lidí může mít problém s otázkou, zda věří, protože oni nevěří, ale ví, tak stále zůstane mnoho lidí, kteří mají jistý problém svůj filozofický systém či paradigma nazývat náboženstvím, natož pak, aby ještě byli ochotni toto své paradigma umístit do některé z předem připravených církevních škatulek.
Dalším důležitým faktorem je to, že mnoho lidí je ateisty jen proto, že jsou tu více tu méně seznámeni s jediným náboženským systémem, kterým je křesťanství v podání církví, což je pro mnohé z nich nepřijatelné z celkem pochopitelných důvodů.
Pokud to posuzuji čistě intuitivně (protože v dané oblasti se průzkumy nedělají), tak se mi zdá, že v počtu senzibilů či lidí duchovně zaměřených v přepočtu na kilometr čtvereční či na tisíc obyvatel jsme první na světě. Posuzováno v rámci tak zvaně civilizovaného světa – to znamená nepočítaje v to domorodé národy.
Z polarizace, ke které dochází v současné době ve společnosti a která se dá popsat zjednodušeně tak, že slušní se stávají ještě slušnějšími a neslušní ještě neslušnějšími, by se dal vyvodit i další závěr. O stoupající míře neslušnosti těch neslušných jsme denně informováni médii a není nutno o tomto faktu nijak pochybovat. Jestliže platí alespoň do určité míry zákona symetrie této polarizace, dá se vyvodit závěr, že velmi silně stoupá i míra slušnosti těch slušných. To se však již z médií pochopitelně nedozvíme.
Existuje však mnoho lidí, kteří skutečně pracují, ať už jako insideři v systému, nebo zcela jinými nehmotnými formami. Ti nepřijdou do televize, aby o tom vyprávěli, dokonce ani do alternativních. Jedni, protože by to jejich práci ohrozilo a jiní z toho důvodu, že nepotřebují veřejnou manifestaci ani obdiv či díky veřejnosti.
V jedné z pravděpodobnostních budoucností je Praha a Česko duchovním centrem. Zdůrazňuji duchovním, ne mocenským centrem. Toto centrum by mělo fungovat tak 20 – 30 let a pak se asi posune na východ. Neočekávejme a nečekejme na příchod Mesiáše, který nás spasí. V našich řadách je již mnoho mesiášů, z nichž každý plní svoji nemalou roli.
Je čas se probudit, přestat naříkat a uvědomit si vlastní sílu, které se „ti druzí“ bojí, což nám logicky zatajují. Každý z nás má šanci se stát mesiášem (minimálně pro sebe).
Nejvíce se porážíme sami svým přesvědčením o malosti a bezmocnosti, které je silně podporováno médii všeho druhu. Na naší straně jsou síly možná daleko mocnější, než jsme schopni chápat a připustit. Nebojme se přijmout tu variantu, že jsou proti nám bezmocní, pokud se jim nepodaří nás přesvědčit o opaku, o což se samozřejmě snaží všemi prostředky.
Zdroj: http://www.miroslav-zelenka.cz/cz/clanky/cesi-a-cesko
