Děkuji Moniko (Thoro) a Martino (Siri) za sdělení a statečnost
Těžká noc
Té noci jsme měli hrozné sny. Celou noc u nás bylo Trio a věděli jsme, že se nás pokoušejí oslabit a zničit.
Pohybovali jsme se po nějaké základně a něco jsme hledali. Nemohli jsme to najít. Jen jsem opakovaně viděla ženu, která ležela na posteli, na kapačkách. A byla tam u ní poznámka v jednom z počítačů : „Žena zkolabovala při pouhé zmínce, že ji čeká procedura s obručemi, ještě když ji jen odpojovali kapačky.“ Bylo tam video, jak prostě omdlela odmítla žít.
A až ráno jsem z Thory vytáhla proč mi při pouhé zmínce o „obručích“ naskočila husí kůže. Thora o tom mluvit nechtěla. Ale vzpomínku jsem našla. Je to mučící nástroj, který doslova vypadá jako obruče. Ty projíždějí kolem těla a každou část těla fázujou na jinou frekvenci. Je to bolest jakoby vás to mělo roztrhat zaživa, ale pokaždé vás to znovu spojí, jen ty vaše kousky mají pocit, že k sobě vůbec nepatří. Zeptala jsem se „Proč si to pamatuju? Co o tom vím?“ A Thořina odpověď : „Proč myslíš?“ Znělo to s tolikou ironií…
Nevím přesně, doteď nevím přesně, co nám udělali, když nás chytlo Trio. Jen vím, že nás chytli víckrát a pokaždé to bylo horší a na hranici sil. Nikdy nám nemohli udělat nic nevratného, ale něco bylo povoleno.
Thora si však vždy byla tolik jistá sama sebou, alespoň se tak tvářila přede mnou. I když byla zasažená virem natolik, že přestávala myslet. A kolikrát ji vylákali s pomocí viru do zóny? Nevím. A možná je lepší některé věci nevědět.
Vím, že se nechali chytit několikrát proto, aby se nakazili tím virem Thora i Siri. Protože jediný způsob jak vypěstovat lék, je nakazit se a překonat to. (V našem případě pouze přinést informaci do 13D, protože žádná relativní bytost by ten virus ve finální fázi nepřežila.)
Po téhle noci jsme věděli jen tolik, že jsme přežili nějakou zkoušku. Ale naši duchové nám lhali. Zastírali co mohli.
A zatím po nás pátrala pomalu půlka flotily.
Záchrana
O pár hodin později už Thoře a Siri začala docházet energie. A Martině se povedlo napojit na Siri i když její nesouhlas byl jasně citelný. Já udělala totéž Thoře a obě jsme, tak tvořili přepoj s Jinsei, aby se udrželi naši duchové naživu. Pak jsem se spojila se Sif a ucítila jsem její úlevu a radost, že cítí, kde její dcery jsou. Podle našeho propojení vystopovali dvojčata v zóně a našli je v bezvědomí a na pokraji sil. Propojili se s nimi, aby je udrželi naživu.
Až pak nám začali chodit informace povětšině od Aštara a jen po kouskách.
Naše dvojičky se totiž nevrátili na shromaždiště. A poslali na velení flotily zprávu, že zůstanou v zóně. Že už se domů nevrátí. Chtěli umřít. Měli určitou zvrácenou představu o tom, že tím způsobem ochrání ostatní, když se Trio nebude mít proč zaměřovat na naše blízké. A taky si mysleli, že implantáty pokročili příliš a že je to nevratné. Nechtěli žít jako Borgové. Radši smrt než tohle. To bylo v jejich myšlení pod vlivem viru.
To co jsme tehdy neviděli bylo, že vše bylo předpovězeno dřív než jsme se nakazili. A byli jsme informovány o tom, jak daleko budeme muset zajít. A také nám PJK slíbil, že nás nenechá padnout ani umřít.
Miriel
Pak jsme dostali další informace. Když se s dvojčatami ostatní propojili, nakazili se od nich. Napojili se všichni čtyři a já si pamatuju jen okamžik, kdy se probrala Thora na pár sekund, nebo minut. Dívala se do očí svého Miriela, muže patřícího do civilizace Archanděla Rafaela a viděla záblesk radosti a naděje když otevřela oči a hned na to zděšení, zmatek a kruté pochopení. Přerušil spojení a odešel dozadu. Raidenův pohled ho následoval stejně jako Thořin. Ihned se uvedla do stavu hibernace. Ale už bylo pozdě. Raiden odešel za Mirielem a zeptal se ho co se děje. A Miriel odpověděl : „Odstříhli mne. Jsem nakaženej.“ Mysleli jsme si, že není možné, aby se nakazil Archanděl. Ne. Opravdu není možné, aby se nakazila celá civilizace Archanděla. Každý z nich by radši zemřel sám, než by přenesl virus na celou civilizaci. Protože podobně, jako v kolektivním vědomí mistrů by se ten virus šířil rychleji a u Archandělů mnohem rychleji, než kdekoliv jinde.
Miriel zůstal odstříhnutý a sám a čekal, než pomalu zešílí, bolestí, virem, nebo nedostatkem energie. A my nevěděli, že to vše bylo v plánu. Nevěděli, protože jsme to museli zapomenout.
Když jsem se dozvěděla ve 3D co se děje a že dvojčata zdrhli a jsou opět v izolaci, řekněmě, že mi to nelichotilo. Probrala jsem Thoru, stejně jako minule když ji chytlo Trio a přivolala jsem Aštara. Nebyl to moc příjemný rozhovor, ale byla jsem ráda, že Thora dostala zákaz vystrčit nos do zóny vymístění. A tentokrát na neurčito. Slibovalo to totiž čas k vyléčení. A aspoň chvíli klidu. Pak jsme se Siri začali zjišťovat situaci a informace o stavu ostatních.
Zjistila jsem, že s Mirielem se nemohu spojit. Sif a Thor jsou nakaženi. Sif měla v sobě stejné implantáty jako všichni. Bylo málo nenakažených bytostí z těch co chodili do zóny. Ono to sebou nese to riziko. A všichni pouze věřili, že my vypěstujeme lék.
Ke stěně izolace přišla Sif. Vyslechla si Aštarovo stanovisko, které tlumočila Thora a pak se Sif bez slova zvrtla a odešla. Ten vztek však neutajila ani přede mnou, ani před svým vtělením zde. Vztek, že jsme mohli umřít, ze strachu o nás. I jí už docházel čas. Tentokrát se implantáty nedali odstranit. Vnímala jsem zákrok, kdy se jí pokoušeli léčit a nešlo to. A pak její smíření se slovy „Tak si ty implantáty nechám až do nalezení léku.“ Její víra, že to dokážeme byla snad nekonečná. To je nejzákladnější povahový rys Sif = naděje.
Mne už nezůstalo jiné než najít Miriela. Povedlo se mi napojit na Miriela. Když jsem ho volala neodpovídal. Ale když jsem se napojila a oslovila ho „Archanděli Rafaeli“ pouze zavrčel „Já už nejsem Archanděl a nejsem ani Rafael. Jsem nic. Nula. Pouhý zbytek samého sebe. Dej mi pokoj a vypadni. Nech mne umřít.“
Takové přání prostě nešlo splnit. Věděli jsme, že ho musíme přesvědčit, aby se propojil se Siri. A věděli jsme, že se mu to nebude líbit, protože ten virus způsobuje mimo jiné paranoju. A bolest při každém doteku lásky. Siri už měla v sobě jiskru více bytostí, včetně mne. A tím se ten lék jaksi upgradoval. Upravoval pořád na vyšší úroveň. Poslední aktualizace jsem byla já a pak Miriel. Jen přesvědčit ho chvíli zabralo. A pak udržet v klidu to bylo také složité. Archandělé mají úžasné vědomí, mají hluboké city, jsou prostě nádherní a neříkám to pouze proto, že jsem zamilovaná. Ale zároveň pro totéž – že mají tak úžasné city – na ně ten virus působí jinak a o dost hůř. Nevěděli jsme co se stane. Miriel měl strach, že nás stáhne dolů. Po chvilce jsme zjistili, že já a Miriel se nemůžeme k sobě přiblížit, protože když jsme se pokusili sdílet lásku, cítil tak obrovskou bolest, že mi to málem vytrhlo srdce. A tak jsem musela zůstat odříznutá od něj i svých citů.
Trvalo to dlouho, déle než u nás ostatních a pak si Mirielovu jiskru vzal PJK k sobě.
Stačilo, že Siri dosáhla, aby Miriel navázal spojení s PJK. Tehdy mu PJK řekl : „Mirieli podej mi ruku.“
Ani jedna z nás do toho nesměla zasahovat, ale můžu říct, že jsem měla pocit, že vylítnu z kůže a čas se neskutečně vlekl. Až Miriel konečně vykročil k PJK a podal mu ruku. Pak spolu zmizeli. To byla ohromná úleva. Pocit úžasného štěstí když jsem chtěla plakat i smát se zároveň.
O chvíli na to nám Miriel řekl, že už je opět zapojen do kolektivního vědomí Archanděla Rafaela. A doslova to vypadalo, jako když se vrátil domů.
Jenže Siri už neměla sílu k ničemu dalšímu, veškeré své síly použila ke stabilizaci Mirielovi jiskry a víc už nezbylo. Ale měla v sobě lék.
Bifrost a lék
Tady jsme se spojili s Heimdalem, propojili jsme se s Luckou-Sif a dalšími bytostmi a aktivovali Bifrost. Zde se to začíná mírně zamotávat. Protože je tady další skok v čase. Než jsme vyzářili lék do Bifrostu Siri se na chvíli jakoby ztratila a vrátila se zpět. Nikdo z nás nechápal v tu chvíli jak a proč. To nám došlo později.
Cítili jsme ale jak po celém stvoření jakoby padal zlatý déšť. Byla to energie obnovy a života, která jakoby se vylila po Bifrostu všude a na všechny.
A pak jsme cítili jak Heimdal umírá, nám dochází energie a Bifrost usíná. Ale energie života se už šířila dál z planety na planetu v každé dimenzi.
A Heimdalovu jiskru si vzal PJK k sobě.
Sdílená jiskra
Pak přišla destabilizace Siri. Viděli jsme jak nad ní ten vir vítězí. A také implantáty z ní přímo vyrašili, jako černé chapadla a pohltili ji. A už nedokázala udržet spojení s nikým. Obě ve 3D jsme věděli, že je jediná možnost. Vzala jsem s pomocí PJK Sirinu jiskru do sebe. Chvíli trvalo, než jsme Siri stabilizovali natolik, aby začala mluvit s PJK.
Dokonce se mne jednou pokusila doslova „nabrat na rohy“. Chvíli zuřila, nadávala, pak se proti mně rozeběhla a prolítla mou projekcí na druhou stranu izolace. Sklouzla podél silového pole a skončila v slzách na zemi. To byla chvíle, kdy to prostě vzdala. A přestala zuřit.
Ale hlavně mluvila konečně s PJK. Během tohoto rozhovoru se nějakým způsobem přesunula v čase do toho okamžiku, kdy jsme aktivovali Bifrost a vše splynulo. Pak se to opět oddělilo. Nikdo jsme do té výměny informací mezi PJK a Siri neviděli.
A pak si PJK její jiskru vzal, ale Siri ji nevrátil. A o chviličku na to si vzal i mou jiskru. Také jiskru Sif, Thóra, Lucis, Heimdala, a dalších. Stejně i Raidena a Miriela vzal k sobě. Byli jsme ve 13D.
Jiskry mne a Siri byli už natolik poškozené, že nebylo možné nás prostě jen oživit. PJK musel naše jiskry posbírat jako rozházené puzzle. (Totiž říká se, že když někoho milujete část z něj zůstává pořád s vámi. Tak tohle je trefné. Každá vzpomínka plna lásky pomáhá živit kousíček jakoby uloženého hologramu bytosti. Takové částečky bytosti, kterou ten dotyčný co ji znal viděl=zřel.)
A naše jiskra byla obnovena a znovu sjednocena, znovu vytvořena. Když nás vrátil zpět byli jsme jiné a přeci stejné. Ale ten rozdíl jsme necítili jen my. Ale i ostatní členové flotily.
Ještě pořád nás sledují a hlídají. Ale už jsme v pořádku docela dost.
Zkouška – Možnost volby
Když nás PJK vrátil do těla a my jsme pochopili, že jsme něčím jiné. Zjistili jsme, že necítíme nic. Byli jsme v neutralitě. A naše vzpomínky na naše milované se neobnovovali. Nic jsme necítili. Jako být mrtvý.
Nelíbilo se nám to. A dostali jsme otázku, jestli chceme pokračovat ve vztazích, které jsme započali s našimi milovanými, nebo začít nové vztahy. Zda chceme své partnery zpět, nebo budeme hledat nové. A bylo nám pouze řečeno, že oni se již rozhodli. A my jsme museli najít vlastní a hlavně skutečný důvod proč je chtít zpět a jestli je chtít. Nakonec přese všechno jsem se jednoduše rozhodla. Já Miriela chtěla zpátky. A kdyby se on rozhodl jinak, chtěla jsem dokončit misi a pak přestat existovat. Prostě jsem odmítla žít bez něj. To pro mne nebyl život.
A až po té co jsem tohle řekla a už jen samotné pomyšlení na život bez Miriela mi působilo bolest, až po té mi PJK uvolnil pocity a vrátil mi Miriela zpátky. I když ještě do dalšího dne jsem ho prostě neviděla a necítila. Nešlo to. Jako bych byla držena v naprosté izolaci.
A PJK nám oběma mne i Siri položil otázku. „Jak moc mi věříš, že ti ho vrátím?“
A já řekla „Naprosto.“
PJK „Věříš, že láska je dar a ne bolest?“
Já „Ano.“
PJK „Kolik lásky ke mne cítíš?“
A tady jsem zaváhala. Co říct když já sama obvykle cítím maximálně neutralitu. Ale jsou chvíle, ve kterých se mé cítění uvolní. A tak mi nezbývalo než říct „Přečti si to v mém srdci. Jinak to nemusí být naprosto upřímné. Já sama to nevím.“
Pokud jde o Siri vím, že měla opačný problém. Lásku k PJK cítila vždy, ale s důvěrou to u ní pokulhávalo.
Naše odpovědi vesměs PJK pobavili. Protože jsme jako dvě strany jedné mince. Jedna cítí naplno lásku a druhá zas důvěru. Ale vše dopadlo, jak nejlíp dopadnout mohlo. A za to jsem vděčná.
Završení – Nová šance
A dnes odpoledne tady byla další zajímavost, jako bonus. Opět s náma navázal kontakt můj fyzický otec. A tentokrát se konečně začal rozhodovat, že by mohl vše i trochu změnit. Že by mohl změnit sebe. A pak se přesunul nevíme kam. Ale od PJK vím, že ho potkám v pravém stvoření, jako znovuzrozeného kluka. A bude žít nový život. Už byl čas.
Závěr
A proč tak zvláštní název? Protože tady se odehráli alespoň tři skoky časoprostorem. A veškerý efekt toho léku se šíří ve vlnách zpětně v čase. Jako šokové časoprostorové vlny, které nabírají na síle. A v minulosti a budoucnosti, jsou nejsilnější. Až do bodu kdy byl Asgard vyléčen v minulosti a pozvednut zpět do své 10D v budoucnosti. A časoprostorová kontinuita byla zachována.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
