Tolerance negativního stavu je akt čisté lásky kvůli zachování nejhodnotnějšího principu všech sentientních entit – SVOBODY VOLBY.Touto svobodou jsou tím, čím jsou, a jí se potvrzuje skutečná láska.To je jeden z důvodů, proč je dovoleno zlu, aby se projevilo, a proč se věci dějí tak, jak je tomu na planetě Zemi.
Pravá duchovní, duševní a fyzická přirozenost jakékoli čijící entity je založena na principech svobody a nezávislosti a schopnosti volit vzhledem ke svému Stvořiteli. Pravá esence a substance duchovní lásky, která je v Absolutním stavu v Nejvyšším, má takovou povahu, že vyžaduje poskytnutí možnosti volby každému, aby přijal tuto, lásku a jejího Původce, či je odmítl. Povaha vzájemnosti pravé duchovní lásky je jejím živobytím a životem.
Není-li sentientní entitě poskytnuta tato možnost volby, neexistuje žádná vzájemnost. Chybí-li vědomost takové možnosti volby, sentientní entita přestává být čijící entitou. Čivost se ustanovuje schopností chtít, přemýšlet o své vůli a konat volby z odlišných alternativ v souladu s vlastní svobodnou vůlí. Bez těchto podstatných součástí by se taková entita neodlišovala příliš od zvířete, které je ovládáno vrozenými instinkty, ne vlastní volbou. Z tohoto rozpoložení by se nemohlo odvodit žádné pojímání a sebeuvědomění. Kdyby tu nebylo žádné pojetí něčeho, nemohlo by se realizovat jakékoli sebeuvědomění. Kde není sebeuvědomělosti, není vědomí jakékoli hodnoty. Takový život by neměl význam.
Jelikož základna vztahu mezi Stvořitelem a Jeho/Jejím Stvořením spočívá na týchž principech, jakými Stvořitel působí, je nutné vložit do každé čijící entity vědomí, že může ze své svobodné vůle kdykoli odmítnout či přijmout cokoliv, co se jí nabízí. Toto je hlavní prostředek, kterým všechny uvědoměle vědomé entity ustanovují pojem sebe sama a představ sebe sama. Toto uvědomění a vytváření idejí je neustále udržuje tím, čím jsou.
Idea schopnosti odstoupit od přijetí duchovnosti a neoplácet nabízenou lásku a všechny ostatní dary Nejvyššího v sobě obsahuje možnost pro rozvoj negativního stavu. Nejvyšší je – jak se neustále zdůrazňuje – Absolutním pozitivním stavem a Pozitivním procesem. V takovém stavu či procesu nemohou být samy o sobě přítomny žádné negativní ideje. Možnosti pro vývin těchto idejí, když se zaujme nějaký jiný stav, se v pozitivním stavu předvídají. Láska buduje vše především na svých vlastních principech svobody, nezávislosti a volby. Bez možnosti volby není lásky. Na základě těchto principů musí jeden poskytnout druhému příležitost říci „ne“ či „ano“. Tím, že se řekne „ano“, se stvrzuje láska a potvrzuje pozitivní stav. Tím, že se řekne „ne“, udržuje se láska také svou povahou respektující něčí volbu (jedině pravá láska může tolerovat „ne“ kvůli lásce, jinak by to nebyla láska) – a pozitivní stav je tak svou negací vždy tím více potvrzen.
Kvůli těmto skutečnostem není možné považovat Nejvyššího či pozitivní stav za tvůrce negativního stavu, neboť v pravém stavu lásky neexistuje žádný takový pojem. Je tu jen svoboda volby. Moudrost této lásky jde o krok dál při ustanovení zákona, že každá volba vede nevyhnutelně ke svým důsledkům. Toto je samou povahou volby. Kdyby nebylo žádných důsledků, nebylo by žádného potvrzení volby. V potvrzení volby je potenciál produkce negativního stavu. Schopnost volby je sama o sobě principem čisté lásky. Není tu samo o sobě nic negativního. Avšak jakýkoliv souhlas s nějakou volbou může přinést plody jen svými důsledky. Tyto důsledky mohou obsahovat negativní elementy, aby se tak potvrdilo, že takové volba byla skutečně učiněna. Schopnost takto konat je z Absolutní lásky. Jedině pravá láska může tolerovat takovou situaci. „Neláska“ není schopna tolerance a nutí každého k přijetí toho a k víře v to, co ona chce, a ne toho, co chce či potřebuje někdo druhý.
Z toho je možné jasně vidět, pokud se chce, že tolerance negativního stavu je akt čisté lásky kvůli zachování nejhodnotnějšího principu všech sentientních entit – SVOBODY VOLBY. Touto svobodou jsou tím, čím jsou, a jí se potvrzuje skutečná láska.
To je jeden z důvodů, proč je dovoleno zlu, aby se projevilo, a proč se věci dějí tak, jak je tomu na planetě Zemi.
Vzhledem k relativnosti povahy každé sentientní entity k Absolutnímu Nejvyššímu je skutečné pochopení účelu života možno získat jen s pomocí příkladů a zobrazení. Jedině v Absolutním stavu a Procesu je možné cokoli pochopit přímo bez jakýchkoli příkladů či zobrazení.
Aby se mohlo získat pravé pochopení účelu veškerého Stvoření, je nutné zobrazit tento účel v relaci k příkladům bezúčelného podnikání. Není možné získat pojem účelovosti bez srovnatelných stavů, v nichž není žádný účel. Negativní stav sám o sobě nemá žádný účel. Jeho účelem je zničit cokoli pozitivní a účelné, a to není žádným účelem. Takový stav skrze své negativní následky a důsledky živě zobrazuje povahu pravého účelu života.
Protože je konkrétní a ilustrativní představování těchto důsledků a následků doménou přírodního stupně, stává se tento stupeň jejich přirozeným vyjádřením.
Takže negativní stav se všemi jeho zly a nepravdami slouží nakonec dobrému účelu. Jelikož jsou všichni účastníci v tomto dění z vlastní svobodné volby, jsou plně zodpovědni za všechna strádání a utrpení, která patří k takovému rozhodnutí.
Citát a více v:
ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI
ČÁST I: DUCHOVNÍ ÚPADEK
3. KAPITOLA 3.
POČÁTEK A DŮVODY LIDSKÉHO DUCHOVNÍHO ÚPADKU.
12. PROČ BYL NEJVYŠŠÍM DOVOLEN NEGATIVNÍ STAV ?
http://www.universe-people.cz/svetelna_knihovna/cz_zaklady_lidske_duchovnosti.htm
