Děkuji Krystýnko za báseň PJK
DVĚ ŽIDLIČKY
Do okénka nakouklo nesměle sluníčko,
hledím Ti do očí milovaná Janičko.
Zasévám zde nenápadně semínka,
že tady na Zemi jsi všem milovaná maminka.
Mám z vás radost, mé dětičky milé,
jak vše moudře činíte, jak zvládáte těžké chvíle
a své úkoly s láskou plníte.
Předem jste to věděli, jaký úkol máte.
Takhle přesně jste to chtěli, proč teď naříkáte?
Zprznitelé běsní zlostí, lehké to nemáte.
Síly na to máte dosti, s láskou to zvládáte.
Za všechna vaše úsilí dostanete odměnu svou.
To vše jen za malou chvíli, poznáte naši lásku nekonečnou.
Zvítězit je nechám na krátkou chvíli,
aby poznali, jak bídný je život bez lásky.
Aby proti mně PJK se postavili
a odhodili své masky.
Vy budete jen sledovat, a to bez nadsázky,
jak o lásku bojovat, nebo skomírat bez lásky.
Vím, že ten den už chcete znát,
až začne svou hru ten šedivý pán.
Potom vám datum mohu dát
a tak splním svůj dokonalý plán.
A vy, milované dětičky, vždy máte na vybranou.
Na jednu židličku se posaďte, tu druhou nechte stranou.
