Děkuji Michal Rafael
2. srpna 1999, Praha, Česká republika
Petr: Dnes ráno bych Ti chtěl, pokud smím, předložit na zvážení další otázky, které byly položené po dobu mých návštěv na Slovensku a v České republice. Než ale tyto otázky zformuluji, možná bys chtěl prodiskutovat některé jiné duchovní či praktické, nebo jakékoliv záležitosti, které je třeba uvést do naší pozornosti.
Pán Ježíš Kristus: Děkuji ti, Petře, že jsi Mě vyzval, abych promluvil první. Samozřejmě, že můžeš pokračovat v kladení otázek ve jménu těch, kteří mi je předložili na zvážení. Než se však tomu budeme věnovat, je třeba vám připomenout nebo uvést do vaší pozornosti něco jiného.
Jak si pamatuješ z jednoho z předešlých Dialogů, všem vám bylo naznačeno, že po dobu této fáze pokračujícího posunu je životně důležité a rozhodující přehodnotit a předefinovat všechny pojmy, ideje, slova a výrazy běžně i neběžně používané vámi všemi. Nejde ani tak to o, že byste potřebovali nahradit jejich starý nebo současný význam, ale spíše o uvědomění, že kromě toho, co jste si do tohoto bodu mysleli o jejich významu nebo značení, obsahují skutečně i něco jiného. V předešlých Dialozích jsme už předefinovali některé z nejběžnějších výrazů a slov používaných ve vašem jazyku.
Dnes bych chtěl do vaší pozornosti uvést některé další slova, které tak často používáte při svém každodenním vyjadřování a po dobu čtení Mého Nového Zjevení. Protože v předcházejícím Dialogu byla položena otázka ohledem třech slov, jimiž Jsem Pojmenován, a proč Jsem Pojmenován těmito třemi slovy – Pán Ježíš Kristus – je třeba získat vyšší chápání toho, co skutečně znamenají nebo co představují.
V Multivesmíru, jakožto i v Zóně Vymístění a na planetě Nula existuje několik hledisek, ze kterých jsou tato tři slova chápána a z nichž následně ovlivňují všechno v Mém Stvoření, pseudo-stvoření a na planetě Nula. Ne všechny aspekty těchto hledisek bylo možné pochopit lidskou myslí nebo jakoukoliv relativní sentientní myslí. Jsou Absolutní Přirozenosti. Této Absolutní Přirozenosti je však možné relativní sentientní myslí přiblížit se.
Každé jednotlivé slovo v této trojici se týká dvou úrovní jejich významu. Jedna se týká všech sentientních bytostí, všude a v každé době, a ta druhá se týká Mě osobně a Mojí Absolutní Přirozenosti.
Ve vztahu ke všem sentientním bytostem znamená slovo „Pán“, kromě jiného, Jeden Absolutní Fundamentální Princip, pomocí a prostřednictvím kterého je možný a uskutečnitelný jakýkoliv život. Znamená to fakt, že jakýkoliv život vůbec, jedno jakého typu či ne-typu, je založený a zakotvený v tomto Jednom Absolutním Principu. Pomocí a prostřednictvím něho je všechno a každý sjednocený a má svůj vlastní význam a místo v bytí a existenci, jakožto i v pseudo-bytí a pseudo-existenci a na planetě Nula. Ve vztahu ke Mně osobně slovo „Pán“ znamená Absolutní Jedinost Božstva, jež nemá žádný počátek a konec a které je bezčasové a bezprostorové, přičemž nejenže je přítomné v bezčasovosti a bezprostorovosti, ale i všechny takové stavy a procesy nebo cokoliv jiného v této věci umožňuje. Je to něco, co je ve svojí pravé přirozenosti nepochopitelné a nemožné to pojmenovat žádnými lidskými i nelidskými slovy, ideami a výrazy.
Slovo „Ježíš“ znamená ve vztahu ke všem sentientním bytostem, kromě jiného, počátek a konec každého časového cyklu a trvalé umístění všech sentientních bytostí na různých úrovních, stupních, krocích, dimenzích, atd., celého Multivesmíru, Zóny Vymístění a planety Nula, a to progresivním způsobem. Umožňuje též bytí a existenci jedinečnosti, individualizace a zosobnění každé jedné žijící a dýchající entity kdekoliv v kterékoliv době. Ve vztahu ke Mně osobně znamená slovo „Ježíš“, kromě jiných významných věcí, Moji osobní a jedinečnou přítomnost v každém jednotlivém jedinci, nebo lépe řečeno, znamená to, že každý jedinec je jedincem z Mého jedinečného prvku, prostřednictvím kterého je přítomný ve Mně a Já v něm/ní. V tomto smyslu tedy slovo „Ježíš“ též znamená, že všichni jsou ve Mně a Já jsem v nich. Protože jsou všichni ve Mně, Já jsem Jediný/Jediná, Kdo Vždy Absolutně Je Sám/Sama od Sebe a Sám/Sama v Sobě.
Slovo „Kristus“ znamená ve vztahu ke všem sentientním entitám, kromě jiných nanejvýš důležitých věcí, samotnou schopnost být sentientní nebo schopnost být někým, kdo chápe, rozumí a je schopný poznání. Schopnost poznání a sebepoznání nebo samotná sentientnost je umožněná tím, co je obsažené ve slově „Kristus“. V tomto smyslu ho můžete pojímat jako počátek a konec úplně všeho poznání, a hlavně sebepoznání. Sebepoznání je základem, na němž je možné a myslitelné všechno ostatní poznání. Ve vztahu ke Mně osobně znamená slovo „Kristus“, kromě jiného, že Já jsem Jediný/Jediná, Kdo Skutečně Ví. V tomto smyslu můžete tvrdit, že Já jsem Poznání Samo od Sebe a Samo v Sobě. Kdybych Já neměl být a existovat, nebylo a neexistovalo by žádné Poznání. JSEM, KTERÝ/KTERÁ JSEM a kromě Mne není nikoho. Toto skutečně znamená a označuje slovo „Kristus“ ve vztahu ke Mně.
A nyní, jak bylo naznačeno v předešlém Dialogu (92), z pozice Absolutního jsou tato tři slova ve stavu a procesu Jedné Singulární Absolutní Ideje. Jsou ve stavu absolutního sjednocení, integrace a jedinosti. Nejsou vnímány jako něco nejednotného či separovaného, nebo navzájem odlišného či rozděleného. Avšak z pozice jakékoliv relativní sentientní mysli, z pozice potřeby zdůraznit tyto tři nejdůležitější aspekty této Absolutní Jedinosti, aby tato slova pronikly do relativní mysli na úrovni její relativity, potřebují být rozdělené do třech slov, které jsou schopné přenést či evokovat náležité vnímání a význam jejich pravé reality. Následně, když kdokoliv opakuje tato tři slova, na základě procesu jejich mystické moci dostávají každého, kdo je vysloví, nejen do reality jeho vlastního individualizovaného a zosobněného bytí a existence, ale hlavně do Mně, přijímajíc současně Mě do nich samotných. Na základě tohoto procesu jsou schopni zachovat si svou sentientnost a svou vlastní reálnost zakořeněnou ve svém „já jsem“.
Z těchto faktorů je jasné, proč jsou potřebná tato tři slova a proč byste měli nadále používat všechna tři slova – Pán Ježíš Kristus – po celou dobu svého pobytu na planetě Nula a kdekoliv jinde. A toto je vše, co je v tomto čase potřebné zjevit o této záležitosti. (…)
| Citát z knihy Dialogy s Pánem Ježíšem Kristem
| 93. dialog
| 2. srpna 1999
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
