Před pádem Atlantidy dělalo Trio pokusy s implantáty a viry, které způsobují snížení vibrací, ztrátu cítění a přijímání lásky, deprese a další negativní jevy v bytostech, které dosud žily v souladu s duchovními zákony lásky. Endriss (nyní Alláh, vládce zóny vymístění) chtěl získat Sinelu jako svou partnerku, otrokyni a zbraň nejen proti Aštarovi, ale celému pozitivnímu stavu a PJK. Proto ji chytil a znásilnil, zatímco Sorg s Anarvi jí vpravili do těla drogu a implantáty.
Já: Aštare, věděl jsi o tom, kdo jí to provedl?
Aštar: Ano. Viděl jsem je.
Já: Co byla ta droga? Myslela jsem, že v pravém stvoření drogy nejsou.
Aštar: Nebyly. Do pokusů Tria nebyly v pozitivním stavu žádné drogy ani omamné látky. Nic, co by poškozovalo tělo nebo mysl, nebo obluzovalo smysly a znemožňovalo komunikaci. Nebo měnilo vnímání reality.
Tohle byl výmysl Tria. Kombinovali různé látky, aby dosáhli efektu ztráty kontroly a vyřazení komunikace. Změnu vnímání reality. Ovšem to, co vyvinuli, bylo jiné než to, co znáte pod pojmem droga vy tady. Působilo to totiž na všech třech úrovních. Nejenom na tělo jako tady. Tady se prostě přeruší spojení s duší pod vlivem změny vnímání. U nás to zasáhlo i duši a ducha.
To, co vytvořili, bylo v podstatě účinkem srovnatelné s tím virem. A možná to i byla původní verze, nebo jejich původní nápad. Ale účinky byly dočasné. A ne tolik zničující, jako je tomu u toho viru.
Já: Celé mi to přijde divné. Kladu si otázku, jak se tohle mohlo objevit v pravém stvoření? Jak mohlo dojít ke znásilnění?
Aštar: Stejně jako mohlo dojít k napadení Asgardu. Pro poučení. A stalo se takových případů jen velice málo. A zpravidla souvisely s aktivitami Tria, nebo jejich poskoků.
Přejdeme dál.
Já: Celé mi to přijde, že Trio mělo už tehdy celkem dost fanoušků. Jak je získávali?
Aštar: Nevím přesně, jak verbovali. Ale vím, že některé prostě vydírali, nebo nejdříve nakazili, nebo jinak učinili závislými na nich. Třeba stačilo dost dlouho nahlodávat jejich mysl otázkou, že nejsou skutečně svobodní, protože se nemohou rozhodnout žít jinak než v lásce a harmonii. A že tím pádem je to všechno lež.
Já: Něco podobného mi říkal Loky. Že za ním chodil nějaký temný a nahlodával ho dlouhou dobu, než ho dostali.
Aštar: Ano. Loky není jediný takový případ. Ty bytosti jim prostě uvěřily. A ty víš, jakou legendu o sobě šíří Endriss?
Já: Vím. Že je zachránce. Já bych řekla spíš prolhaný hajzl. Ale necháme to být.
Aštar: Máš s nimi osobní zkušenost, kterou jsi ještě nezkousla. To je tím. Odpusť jim. Nech to plynout. Bude ti pak líp.
Já: Ano. Vím. Není to tak lehké.
Aštar: Není. Dokážeš to.
Já: Děkuji.
Aštar: Pojďme dál.
Já: Dobře.
Já: Dvě věci. První – Byla Sinela nějak zabezpečena? Nebo jste prostě nevěděli, co jsou zač? Druhá – Věděl jsi, že na tebe žárlí? Jaký byl váš vztah? Byl si na Atlantidě jako co vlastně? Stavitel? Nebo člen rady?
Aštar: K tvé druhé otázce. Byl jsem obojí. Jak už ti Sinela řekla, pomáhali jsme pozvednout Atlantidu po všech stránkách. Bylo to krásné místo, ve kterém by nikdo nepředpokládal, že se něco zlého může stát. Atlantida byla nádherná. A bytosti v ní žily v harmonii. Dokud…
Pokud jde o Endrisse. Byl tehdy trochu jiný. Řekl bych, že se uměl přetvařovat. Držel se u mě vždy blízko. A nikdy nedal najevo, co má v úmyslu udělat. I když jsem něco tušil… Tohle mně ani nenapadlo.
K zabezpečení Sinely ti řeknu, že nás nikoho nenapadlo, že by jeden druhému chtěl ubližovat. Tudíž proč se chránit? V té době podvody a lži nebyli u nás normálním chováním, jako to dělají lidé na Zemi a v zóně vymístění. Byl to pro nás neznámý pojem. Proč někoho zavádět? Když to nenese dobré ovoce…
Já: Atlantida musela být krásné místo.
Aštar: Až do svého pádu byla. A jak víš, padala na vícekrát. Vždy se trochu ustálila a několikrát to vypadalo, že se zvedne. Nakonec ale zaúřadovalo Trio.
Aštar: Už jsi zjistila, že jejich plánem bylo použít Sinelu jako zbraň vůči mně. Endriss měl připraveny dvě verze. To, co chtěl sám, bylo získat ji na svou stranu a využít jejích schopností. A všeho, co o mne věděla. Chtěl ji jako družku, nebo možná spíš hračku. Chtěl ji zmanipulovat a zneužít. Tohle odmítla.
Pak tu byla druhá verze. Infikovat ji. Udělat z ní živou zbraň. Spícího agenta, který ani nebude vědět o tom, co dělá. A k tomu jim měly posloužit implantáty. Přes účinky drogy neměla tušení, co se s ní děje.
Vnímal jsem vše, dokud nezačala ztrácet vědomí a kontakt. To znásilnění byla zástěrka, ano. Ale zastíralo to především vložení implantátů. Když se totiž dostal do jejího vědomí na všech třech úrovních, už nemohla dál vzdorovat. Uzavřel její vnímání. O zbytek se postaraly implantáty. Než jsem přišel, začaly růst.
Já: Ty si o nich věděl? Proč jsi nic neřekl? Proč jsi ji nezastavil?
Aštar: Víš, proč jsi ty musela dojít až na dno?
Já: Začínám chápat.
Aštar: Musely se projevit. Bez toho bychom je nemohli účinně udržet. Ba dokonce možná ani najít. Tohle byla ta část, která se nedala odstranit. Nedala se najít. A navíc se v těle pohybovala. Velkou část jsem z ní tehdy odstranil s pomocí PJK. Přesně jako jsi ty rozpustila ty stěny, co ti bránily v komunikaci – láskou. Ale byly takové části, co se zakously moc hluboko. Nešly vyndat.
Našel jsem ji v hrozném stavu. Vím, že to vidíš. Také to nechci popisovat. Povrchové škody na těle ale nebyly tím nejhorším. Ani implantáty ne. Spíš to, co způsobily. Není ti divné, že právě Sinela ti dokázala pomoct? Něco podobného prožila. Proto ví, jak na to.
Já: Když jsi věděl, kdo jí to provedl, jak se vyvíjel tvůj vztah s Endrissem?
Aštar: Nijak. PJK mi řekl, že se nemám přiznat, že to vím. Jen si mám dát na něj pozor. Endriss se tvářil ustaraně a soucitně. A počítal s tím, že drogy způsobily ztrátu vnímání a hlavně spojení. Implantáty měly zaručit ztrátu paměti. A převést ji do jeho rukou. Jakoby on byl jejím jediným vlastníkem.
Když viděl, že je odstraňuji, a že jsem je s pomocí PJK uspal, aby se neprojevovaly, bylo vidět, že má strach. Ale samozřejmě přišel s verzí, že bychom mohli pomocí těch implantátů vystopovat násilníka. Tipuju, že tehdy se je snažil přeprogramovat, aby označily někoho jiného.
Já: Co na to Sinela, když se probrala?
Aštar: PJK ji jistou část vzpomínek zablokoval, aby tím netrpěla. Věděla, že se něco stalo, ale nevzpomínala si na detaily.
Já: A toho využili později. Proč to tak bylo? Když se stala pro ně snadným terčem.
Aštar: Až tak snadným zase ne. Od té doby jsem ji hlídal. A navíc zapomínáš na její vlastní sílu. Věděla, že se jí něco stalo a také si dávala pozor na to, co dělá a kam chodí.
Avšak Endriss se musel cítit ještě nějakou dobu v bezpečí. Jinak by svůj výzkum zahodil a utekl.
Já: Tohle se mi nelíbí.
Aštar: Nás nikoho nenapadlo, že zajde a tak daleko. Ale muselo to tak být. Nic jsme nevěděli předem. Vše se muselo projevit. Netrap se tím, že to není hezké. Nakonec dojdeme do stavu, kdy negativní stav už bude jen vzpomínkou, ale nebude existovat.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
