Mysl lidská je samostatný organizmus, který se tváří jako součást neopakovatelného jedince, lidské bytosti. Lidé si pak často myslí, že jsou přesně takoví, jako je ona. To mysl definuje člověka, nic jiného.
Pokud duše promlouvá, a alespoň nějaké slovo má, může se pak stát spolutvůrcem jednotlivé osobnosti. Avšak hlavní slovo má ve většině případů právě mysl. Otázkou tedy je, jak se zbavit něčeho, co v očích lidských tvoří hlavní součást, bez které by, jak se lidé domnívají, nebyli tím, kým jsou. Není žádných pochybností právě o tom, že není jiné cesty ke svobodě než záhuba, než konec vašich myslí.
Jak si někteří z vás povšimli, existuje ještě jiný hlas, který k vám promlouvá. Je to hlas srdce, duší vašich. Někteří z vás ho nazývají intuicí, jiní vnuknutím. Je to hlas, který když se ozývá, zaplňuje celé vaše bytí. Něco ve vás vám pak říká, že nejde o myšlenku, o běžný proces či zážitek. Když jste ochotni naslouchat, jste neustále vedeni. Vaše duše vždy ví, co udělat, jak vše je a jak by být mohlo.
Dokud proto neokusíte život bez mysli, která kromě praktických informací plodí zástupy bolestných myšlenek a nutí vás se trápit, zpochybňovat dobré a podporovat špatné, či jen obrací vaši pozornost k malichernostem, nutí vás vzpomínat a vytahuje stále nové podoby budoucnosti.
Drží vás na primitivní úrovni, na které, odpusťte ale jste, když vám neustále připomíná pravidla a zákony světa, ve kterém žijete. Dokud nepřijmete tu možnost a neokusíte život po našem boku, nezačnete žít svou duší a ne svou myslí, nebudete svobodní. Dané za vás nikdo neudělá. Žádná energie z vesmíru vás nepozvedne ani nespasí.
Uvědomte si to prosím.
