Děkuji ti Honzíku za rozhovor s PJK
Zkoušel jsem automatické psaní a napojit se na PJK ve svém nitru. Komunikuji s ním dlouho a to kdykoliv a kdekoliv, jen si málo věřím a nejsem si jistý, zda odpovědi formou myšlenek jsou opravdu od PJK nebo jsou mé vlastní. Proto jsem zkusil i tuto formu. Odvahu mi k tomu dodalo hlavně video od Mirko Poleviče 🙂 Tímto ti děkuji, mistře 🙂 To první jsem zkoušel 18.5.2017 a to druhé dnes. Tady je to první:
– Můj drahý Stvořiteli, Pane Ježíši Kriste. Rád bych s tebou tímto způsobem navázal kontakt. Je to možné?
– Ano, je to možné a už se mnou tímto způsobem – přenosem myšlenek – komunikuješ dlouho, jen si málo věříš.
– Já vím, ale přesto si myslím, že teď už je to mnohem lepší. Cítím se sebejistější.
– A uvidíš, že to bude už jen lepší a lepší.
– Děkuji. Uvidím i tebe osobně?
– Ano, už brzy.
– Mám důležitou otázku: Jak poznám, že si toto vše nevymýšlím sám?
– Kdyby sis to vymýšlel, nedávalo by ti to žádný smysl. Musíš na sobě pracovat a bude se to zlepšovat, uvidíš. Musíš si jen věřit.
– A smím se zeptat na termín v DCBR v Telosu?
– Nebuď nedočkavý 🙂 Vše bude v pravý čas.
– Mám tu všeho dostatek a přesto mně to táhne tam.
Odpověď už jsem nezachytil. Už jsem cítil, že se mi tam tlačí moje vlastní myšlenky a nešlo mi se zase „napojit“, tak jsem to ukončil. A toto je z dneška. Psaní jsem začal až potom, co jsem v duchu poprosil PJK o to, zda bych se mohl opět pokusit s ním psát.
– Pane Ježíši Kriste, můj drahý Otče/Matko, miluji tě.
– I já tebe, Honzíku. Jsem rád, že jsi se znovu pokusil mi napsat a že spolu můžeme takto komunikovat. Děláš mi radost.
– Snažím se dělat ti radost a žít pozitivním způsobem. Jak poznám, že jsem odpustil svým bližním? Ptám se hlavně na svoji nevlastní dceru Adrianu, které jsem dost ublížil svým sobeckým chováním k její matce.
– Víš, Honzíku, v tomto těle nemůžeš dělat jen to, co by sis přál. Žiješ v negativním stavu – „chybovat je lidské“, jak se u vás říká. Je důležité, že sis to uvědomil a nastoupil cestu lásky a odpuštění.
– Ale jak poznám, že jsem jí OPRAVDU odpustil?
– Děje se to na nevědomé úrovni. Tvá duše jí odpustila a její to přijala, i když si to vědomě nemusíte uvědomovat.
– Já si díky NZPJK uvědomil spoustu věcí, které jsem dělal špatně a mrzí mně to.
– Už bude jen dobře. Jen tak dál na sobě pracuj.
– Ztratil jsem dost „známých“ z facebooku a ze svého okolí od doby, co studuji tvé slovo.
– Ale za to jsi získal spoustu nových nebo ne? 🙂
– To ano, ale ti, co jsem znal, nebyli (nebo nejsou) podle mně špatní lidé.
– To máš pravdu, ale podle pravidla „stejné přitahuje stejné“ jsou ti, kteří ti naslouchají stále s tebou a ti, kterým tvá slova nelahodí, jdou jinam. Je to jejich volba. Nebuď smutný, zasel jsi do nich semínka, která v pravý čas vyklíčí.
– Já už nevím, na co bych se zeptal a přitom jsem toho chtěl od tebe tolik slyšet! 🙂
– To nevadí, Honzíku. Pro začátek to bylo, myslím, slušné a nevzdávej to, bude se to zlepšovat a v DCBR to půjde samo.
– Tam s tebou nebudu komunikovat osobně?
– Budeš, prostřednictvím mé přímé inkarnace, Janičky a časem i osobně.
– Děkuji ti, že jsi stále se mnou a mrzí mně mé občasné klopýtnutí na duchovní cestě.
– Nic si z toho nedělej. Hlavně se snaž udržovat v pozitivní náladě, to ti pomůže tvé „klopýtnutí“ překonat.
– Miluji tě. 🙂
– I já tebe, Honzíku.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
