SDĚLENÍ LUCIE (PŘÍJMENÍ JE ZATÍM UTAJENO)
Až teď se mi vrací vzpomínky na to, jak jsem dnes 30. 3. po půlnoci byla napadena Alláhem a jeho následníky. A děkuji PJK, který mi pomohl napsat toto sdělení.
Cítila jsem, že se něco děje kolem půlnoci. Pomáhala jsem celý den s energií na Gaiině povrchu, protože ji včera velmi moc potřebovala. Hlavně v místě, kde probíhal útok na Thoru a Siri. A můj pocit čím dál tím rostl. Pomalu jsem končila s pomocí na Gaiině povrchu, když jsem ucítila, že se za mnou někdo objevil s velmi negativní energií, kterou jsem dobře znala. Když jsem se otočila, nejdříve jsem uviděla Alláha a vedle něho stál další PT. A o něco později jsem si všimla, že je jich mnohem více a obklíčili mě. Věděla jsem tentokrát, že mě napadnou.
Alláh: Vidím, že jsi sama a jsi unavená.
Já: Mýlíš se.
Alláh: Tentokrát jsme tě dostali. Sledoval jsem tě celý den a moc dobře vím, co tě stálo to zbytečné úsilí dát energii do Gaiina povrchu.
Já: Úsilí? Ale vůbec ne. Pobavil jsi mě. Dělám to moc ráda.
Alláh: Uvidíme. Přivedl jsem ti někoho, koho znáš. A má pro tebe něco. Nesetkali jste se osobně, ale moc dobře o sobě víte.
Já: Dívám se na PT, který stál vedle Alláha a který se na mě díval, jako kdyby mě chtěl sníst. A řekla jsem: Cítím, že už jsem tě viděla.
Neznámý PT: Ano, před 8 lety, když jsem byl na Gaii a ty jsi mě vycítila, když jsem skrytě plaval v oceánech Gaii, abych se dostal k bráně u jižní Austrálie. Vidím, že sis vzpomněla.
Já: Na tvoji negativní energii se nedá zapomenout. Je cítit široko, daleko.
Neznámý PT: Opravdu?
Alláh: Už dost Desgenassi! Nepřišli jsme sem tlachat. Tuto příležitost si nenechám ujít.
Já: Takže jméno, které se mi nedávno objevilo, patří PT. Zeptala jsem se ho: Jakou příležitost si nechceš nechat ujít?
Alláh: Uvidíš. Připravil jsem si něco pro tebe. Ale nejdřív se tě zeptám na jedno. Dáš nám přístup k energii pro Gaiu, kterou do tebe vložil PJK?
Já: Moji odpověď znáš. NE!
Alláh: To jsem čekal, že řekneš. A proto budeš trpět!
Já: Poprosila jsem PJK o ochranu a připravila jsem na obranu. Viděla jsem, jak si chystají zbraně, které chtějí na mě použít. Otec a jeho flotila mi spěchali na pomoc, ale věděla jsem, že to včas nestihnou. A tak jsem začala říkat tato slova, protože jsem cítila, že mě ochrání. Nejdříve jsem je říkala polohlasně a pak nahlas: Má láska je světlo, které září ve mně, v mém srdci, v každé buňce mého těla a všude kolem mě. Je mým mečem i štítem a nemůže ho nic porazit, protože je to láska a světlo PJK!
Když jsem vykřikla poslední slova, ucítila jsem, jak se kolem mě udělala silná energie, aby mě ochránila proti jejich střelbě. Nejdřív vše šlo dobře a vypadalo to, že mi jejich výstřely neublíží. Jenže pak Desgenass vytáhl na pokyn Alláha jeho zbraň a vystřelil z ní na mě. V tu chvíli jsem cítila, jak mi ta zbraň bere moji energii a já se cítila slabší a slabší. Slyšela jsem Alláha, jak říká, abych mu dala energii od PJK. Řekla jsem, že mu ji nedám. A slábla jsem a slábla. Cítila jsem chlad, jak se mi třesou ruce, bolest hlavy, srdce, začala jsem ztrácet pouto k otci a Gaie a cítila jsem, jak mi přestává bít srdce. Poprosila jsem PJK o jeho ochranu a pomoc. A PJK přišel, vyhnal Alláha a ty, kteří s ním přišli, a pomohl mi, abych se cítila jakžtak a mohla se připravit ke spánku. Když jsem ulehla, cítila jsem, jak otec přišel a vzal mě do náruče a začal mě léčit jeho energií. Za chvíli přišel PJK a přidal se k otci. Chvíli jsem se na ně dívala a oba se na mě usmívali a řekli, že jsem si vedla dobře. A pak, abych klidně usnula a nedělala jsem si s ničím starosti. A poté jsem usnula. Velice oběma děkuji.
Zdroj. Jana Kyslíková – Google+
