Děkuji ti Siri Kaminari za sdělení
Dnes jsme s Thorou už ráno dostaly informaci od PJK a Gaii, že máme jít na to místo jinsei, protože Gaia potřebuje naši pomoc. Opět jsme cítily, jako když se nám vzdaluje. Byla čím dál tím více vzdálena, přestaly jsme ji cítit téměř úplně. Bylo to, jako když houstne tma. Cítila jsem z ní silný neklid a pocit sílící úzkosti. Něco se stalo. Poslední myšlenku, kterou jsem od ní zachytila, byla: „Potřebuji vás, pojďte za mnou.“ A znělo to velmi slabě.
Tak jsme si sbalily deku a nějaké pití a vyrazily jsme za voláním. Nevěděly jsme, co se stalo, ale Gaia nás potřebovala, cítily jsme, že je něco špatně, protože se udělalo nevolno i nám. Bylo to jako varování, protože jsme cítily přesně stejný neklid, jaký jsem cítila v pocitech Gaii. Šly jsme tam a opět jsme cítily silnou protienergii, doslova to bylo jako mít na nohách závaží. Cítily jsme bolest srdce, slabost, motala se nám hlava. Chtěla jsem zůstat někde na cestě, myslela jsem, že k tomu místu ani nedojdu, ta cesta se mi zdála jako nekonečná. Ale soustředily jsme se náš úkol, protože nás Gaia potřebovala. Cítila jsem, že nás potřebuje hodně. Proto jsem se soustředila na svou lásku k ní a v tom okamžiku, se nad námi objevila loď. Cítila jsem, jak nám dodává energii. Thora říkala, že nám razí cestu. Došly jsme tam. Cítily jsme z Gaii úlevu, když jsme tam přišly. Včera v noci jsem z ní cítila něco jako neklid, rostoucí znepokojení, smutek a bolest. Když jsme dnes přišly na to místo jinsei, poznaly jsme, že to místo je energeticky narušené.
Vypadalo to tam, jako kdyby tam stříleli pseudotvůrci z nějakých energetických zbraní. Vyšší vibrace toho místa byly něčím narušeny. Cítila jsem nesoulad, poškození jinsei. A energie se tam míchaly, nebylo nám z toho dobře. Brzy se nad námi objevila loď negativních maskovaná v kulatém mraku, ale za chvíli jsme viděly, jak ten mrak rychle mizí, a cítily jsme, že přilétly lodě vesmírných lidí. Cítily jsme Gaiinu přítomnost, povídala sis námi. Pak ale její přítomnost začala mizet. A energie jinsei z toho místa se začala ztrácet, až byla pryč úplně, už jsem ji necítila. To místo bylo jako prázdné, uzavřené. Jinsei k povrchu přestala proudit a Gaia zmizela. Cítila jsem její přítomnost jako z velké dálky. Cítily jsme, že kolem štítu opět obchází Trio a že se nám vysmívá. Chtěla jsem vědět, co se stalo, vycítila jsem přítomnost PJK a Asgardu. A řekli mi, že pt vytvořili nějakou energetickou bariéru mezi jádrem planety a jejím povrchem. Oni to místo uzavřeli, protože energie jinsei vyzařující z toho místa byla každým dnem silnější. Když jsem se od Asgardu dozvěděla, že je tam něco jako silové pole, které tu jinsei zadržuje a brání ji v kontaktu s povrchem, napadlo mě, jestli by se to silové pole dalo zkratovat. A PJK se mě zeptal: „Věříš si?“ Netušila jsem, co by se stalo, kdybych řekla, že ne. A neměla jsem čas to zjišťovat. Gaia nebyla v pořádku a potřebovala pomoc. Tak jsem se astrálně přenesla na to místo, soustředila se na lásku ke Gaie a na myšlenku chránit ji. Strčila jsem ruku do toho silového pole a cítila jsem, jak se destabilizuje. Energie začala kolísat a cítila jsem chvíli, kdy se rozpadlo na několik menších částí, které rychle ztrácely energii. Cítila jsem radost z toho, že se to podařilo a hned jsem cítila úlevu Gaii, když jinsei začala opět proudit. A nad námi létaly celé letky negativních bytostí, kroužily kolem nás jako dravci nad svou kořistí, ale nemohly se k tomu místu jinsei přiblížit, protože jsme ho chránily, byly tam i naši, cítily jsme, jak ty lodě temných pronásledují, aby nám daly pokoj. Celou dobu bylo na nebi poněkud rušno. Létaly tam lodě vesmírných lidí, lodě negativních, několikrát jsme viděly i proletět stíhačku. Pak přiletěla flotila lodí temných, nad námi se objevila jedna loď a vysílala nějakou rušivou frekvenci, protože se nám udělalo nevolno. Řekla jsem Thoře, že cítím strach a pocit, jako že na tom místě nemáme být. Thora mi odpověděla: “Pošli je do háje.“
To mě pobavilo, ale řekla jsem si sebevědomě: „Proč ne?“
S veškerou drzostí Strážce jsem se přenesla na jejich loď, která byla přímo nad námi a vyřadila jim zbraně, které používaly, aby nám snížily vibrace a taky zrušila jsem jim i štíty. Vysílání té frekvence se zastavilo. A loď se stáhla. Za chvíli jsme opět cítily, jak se přibližují lodě našich, a byl slyšet zvuk další prolétávající stíhačky. Cítily jsme, jak kolem toho místa, kde jsme byly, začíná obcházet Trio, ale nemůžou nám ublížit, ani se k nám jakkoliv přiblížit, mohly jen zuřit. Pak jsme pocítily silnou vlnu negativní energie mířenou na nás, přestěhoval se nad nás velký mrak, cítily jsme, že je nad námi ještě víc lodí temných než předtím, a Thora poznamenala, že je tu snad celá flotila temných. Cítily jsme, jak se náhle celá flotila rozpadla a myšlenku velitele kterou k nám vyslal: „Tohle dokončím sám.“ Ostatní lodě zmizely, zůstal s námi sám. Cítila jsem, jak ho Trio nutí, aby nám ublížil, aby nás zabil. Vypadalo to, jako když drží ruku na té zbraní, aby splnil rozkaz, ale že váhá. Přenesla jsem se na jeho loď. Vyslala jsem mu myšlenku, že to dělat nemusí. Byl hodně v šoku, když mě tam viděl. Nevěděla jsem proč. Cítila jsem z něj nejistotu. Už si nebyl jistý tím, že nás má zlikvidovat a začal váhat. Cítila jsem jeho nejistotu. Netušila jsem co se děje. Ale cítila jsem, že je najednou nejistý, nevěděl, co má dělat. Cítila jsem z něj nerozhodnost, smutek a strach z trestu, který ho čeká, pokud nesplní rozkaz. Začal váhat. On ve mě na té lodi poznal Siri. A vzpomněl si na Asgard, na zářivý domov, který pro něj byl navždy ztracen. Poznala jsem, že je to jeden z Asgarďanů, který podlehl tomu viru, cítila jsem, že je to stejně stará bytost, tak v našem věku a taky jsem vycítila, že nám spadá do rodiny.
Cítila jsem, jak v něm sílí pochybnosti. Nechtěl ublížit Gaie ani nám. Váhal. Cítila jsem jeho narůstající strach a pak silnou myšlenku. „Tohle já neudělám.“ Pak jsem cítila, že ho pronásleduje Trio. Viděla jsem, jak ho pronásledují Lovci a jeho loď manévruje, ale obkličují ho. Cítila jsem jeho strach. Řekla jsem mu, že má jedinou možnost. Požádat PJK o pomoc.
Řekl, že nemůže. Bál se. Ptala jsem se ho: „To chceš, abys padl do rukou Triu? Víš, co tě čeká?“ A odpověděl mi, že nic hezkého. Na to jsem mu vyslala myšlenku: „Jen PJK tě může ochránit. Ale už moc času na rozhodnutí nemáš.“ Lodě jeho pronásledovatelů ho rychle doháněly. Pak jsem ucítila, že opravdu mluví s PJK. Ucítila jsem lásku a Trio začalo zuřit. Vzpomněla jsem si, že jsem se ho nezeptala, kdo to je. A v dálce zazněla jeho odpověď jako poslední myšlenka: „Jsem synem Lokiho.“ Pak s PJK zmizel.
Trio nás častovalo nadávkami a vyhrůžkami jako: „Vysajeme vás z energie jako cukřík. Zabijeme vás. Nenávidíme vás.“
Pak opět přiletěla flotila temných a přímo nad nás se přesunula mateřská loď, opět skrytá v oblaku. A vysílala vlnu silně negativní energie, nebylo nám dobře. Ptala jsem se Thory, jestli tu loď mám taky poslat ke všem čertům. Řekla mi pobaveně, že to klidně můžu.
Tak jsem se tam opět přenesla, přímo na jejich můstek. Slyšela jsem velitele, jak nadává, a štěká rozkazy na své podřízené. Střílely na mě z nějakých zbraní a já se na ně v klidu dívala, protože mi nemohli ublížit. Pak jsem vyslala myšlenku: „Chcete si pohrát? Taky si ráda hraju.“ Pronikla jsem do jejich počítače, zrušila jim zbraně, štíty. A vložila jsem jim do počítače příkaz: „Vraťte se domů.“ a zablokovala ovládání řízení. Vrátila jsem se zpět do svého těla a pobaveně sledovala, jak členové posádky pobíhají po tom jejich můstku a snaží se zastavit loď, která bez jakékoliv kontroly z jejich strany opouští pozici. Cítila jsem, jak velitel i značná část posádky hlasitě klejí a snaží se nás zasáhnout svou nenávistí. Vložený rozkaz do mateřské lodi: „Vraťte se domů.“ se rozšířil na celou jejich flotilu, jako nějaký virus a tak všechny lodě odlétaly. Byla s námi skupina Strážců a AA Michael a Rafael.
Cítily jsme, že se s nimi máme propojit. Tak jsme to udělaly a kolem toho místa byl utvořen štít. Zároveň jsem cítila, že se něco děje i se mnou. Jako kdyby mi něco měnilo frekvenci.
Cítila jsem myšlenky Gaii, její lásku, radost a klid. A PJK nám sdělil, že jsme úkol splnily, protože jsme udělaly vše, co jsme udělat měly. Ochránily jsme Srdce Gaii.
Allah ke mně vyslal myšlenku plnou nenávisti: „Já vás zničím. Podám si vás.“
Když jsme odcházely domů, cítily jsme, jak je nám blbě, něco z nás tahalo energii, bolelo nás srdce a celkově jsme cítily slabost a pocit naprostého vyčerpání. Ale věděly jsme, že co se tam stalo, bylo důležité, a máme obě o tom napsat sdělení. Snažili se nám zabránit v psaní, jen aby se to nezveřejnilo. Ale Gaia je teď v bezpečí, cítím její lásku, radost a klid.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
