Píseň „Milovaná“ má dvě roviny. Ta první je o důležitém rozměru vztahů bytostí k Janičce Kyslíkové, k ženskému prvku absolutní/ho Pána Ježíše Krista v dočasně relativní kondici. Tímto rozměrem se zde myslí princip duchovního zrcadlení. Jeho podoba vyplývá z podstaty duchovního postoje bytostí k věčnému Rodiči. Pakliže má kdokoliv k ženskému prvku Pána Ježíše Krista v relativní kondici srdečný, upřímný, důvěrný a otevřený vztah vycházející ze svobodné vůle a z čistého principu, kontakt dotyčné bytosti s Janičkou je na duchovní, zprostředkující i fyzické úrovni vyplněn spoustou pozitivních prvků přinášejících oběma stranám radost, potěšení a naplnění. Láska, kterou Pán Ježíš Kristus jako absolutní i jako dočasně relativní nejvyšší Bytost oplývá vůči všem Božím dětem, se tudíž v případě zrcadlení láskyplného nastavení jedince může projevovat velice jasně.
Každý vztah s Bohyní/Bohem je vysoce individuální, přičemž jak pozitivní bude, to určuje každý svými volbami. Jak bylo právě poznamenáno, Pán Ježíš Kristus miluje svou Láskou naprosto každého, ale cítit a prožívat ji může ve svém procesu pouze ten, kdo je této energii otevřen. Pakliže tak někdo nečiní a zvnitřňuje se s negativními myšlenkami a pocity ve vztahu k věčnému Rodiči, nemá šanci poznat Bohyni/Boha v Její/Jeho pravé přirozenosti. Výsledkem takového přístupu je zrcadlení negací, kdy v Pánu Ježíši Kristu dotyčná bytost spatřuje odraz svého vlastního nastavení vůči Stvořitelce/Stvořiteli, ale i vůči druhým a sobě samé. Pán Ježíš Kristus je tu pro všechny, ale Její/Jeho Láska, Přízeň a Podpora může proudit pouze k těm, kdo žijí v souladu s Boží Podstatou. Princip duchovního zrcadlení je platný samozřejmě i ve vztahu k maskulinní složce absolutní/ho Pána Ježíše Krista, dříve Nejvyššího, která byla na této planetě přítomna v podobě Ježíše Krista.
Zrcadlení se v biblických dobách projevovalo například charakterem Ježíšových interakcí s jeho úhlavními odpůrci – farizeji, vůči nimž se nemohl chovat mírně a přívětivě, tedy způsobem, s jakým přistupoval ke svým učedníkům a k lidem, kteří mu naslouchali. I Ježíšův vztah k farizejům byl ovšem vyplněn Boží Láskou a Milosrdenstvím, ačkoliv to pro některé nemuselo být na pohled zřejmé.
Zatímco relativní Bůh Ježíš se svým absolutním Božstvím po dokončení svého poslání již splynul, Janičku tato věčná fúze čeká teprve na konci současného časového cyklu Stvoření. S tímto absolutnem tvoří Bohyně v lidském těle jednotu, jak tomu bylo i u Ježíše („Já a Otec jsme jedno.“). Vztah bytostí k absolutní/mu Pánu Ježíši Kristu proto ovlivňuje i jejich vztah k relativní/mu Pánu Ježíši Kristu, což platí také v obráceném pořadí, kdy vztah k relativní/mu souvisí se vztahem k absolutní/mu. Z duchovního hlediska tedy mezi přístupem určitého jedince vůči absolutní/mu a vůči relativní/mu Pánu Ježíši Kristu existuje přímá souvislost (platí pro ty, kteří na vědomé úrovni už znají obě složky Stvořitelky/Stvořitele zároveň). Na to, kdo Janička je, ale také na to, jaká je, si každá bytost dříve či později přijde v nitru, kde nalezne tichý Boží hlas, který jí poví víc, než si myslí. Tím v Janičce spatří milovanou věčnou Maminku, Tu, která vede miliony svých Lásek, bytostí z pekel, do sfér svých nevyčerpatelných Lásek – rajských světů pozitivního stavu.
ruhá rovina písně pojednává o ženách a dívkách, o jejich niterné, vnitřní i vnější kráse, o jejich láskyplné podstatě i o jejich vztahu k sobě samým. Každá žena a dívka by se měla milovat taková, jaká je. Pokud k sobě nositelky života budou přistupovat na základě principu sebelásky, uvidí ve svém odrazu – v niterném i vnějším zrcadle – zosobnění jedinečného aspektu Pána Ježíše Krista, neopakovatelnou Boží dceru, jež je příjemkyní bezpodmínečné Lásky, kterou zároveň může stále citelněji vyzařovat do svého okolí a celého Stvoření. S dobrým vztahem k sobě budou takové ženy a dívky schopny posilovat i svůj kladný vztah k věčnému Rodiči, což povede k rozvoji jejich intuice, vyplývající z otevírání jejich duchovního srdce. I ony v něm naleznou již výše zmíněný tichý Boží hlas, který jim poví víc, než si myslí, a to zejména o jejich úžasné podstatě. Tak se budou vnímat v pravém světle zbaveném strachu a sebepodceňování, čímž svůj pohled přiblíží tomu, jak je vnímá Pán Ježíš Kristus. Následováním Božího hlasu budou nositelky života schopny také úspěšně kráčet do říše pozitivního stavu, kam svojí Láskou v rámci správného příkladu duchovní cesty budou průběžně navádět miliony dalších Lásek – bytostí přijímajících dar spásy.
Píseň „Milovaná“ je darem k Janiččiným 68. narozeninám. Členové Zpátečního Lístku ji zároveň věnují všem ženám a dívkám, které nalézají nebo již nalezly cestu k sobě.
———
Hudba: Lukáš Šoka, Veronika Chorvatovičová, Michal Roj
Text: Lukáš Šoka
Zpěv: Lukáš Šoka, Veronika Chorvatovičová, Michal Roj, Jasmine Lukšová, Dana Lukšová, Ján Drobný
Mix/Master: Lukáš Šoka
Video: Veronika Chorvatovičová, Lukáš Šoka
Popis k písni: Michal Roj
© Zpáteční Lístek, 2025
Zdroj: Zpáteční lístek Youtube
