DĚKUJI TI LUCINKO ZA DŮLEŽITÉ SDĚLENÍ
Už je to dávno, co se to stalo a tuto moji minulost jsem až do dnešních dnů neznala. Až mě má cesta zavedla zpět, k milovanému Pánu Ježíši Kristu, mé vzpomínky se začaly vracet. Velmi děkuji Thoře Kaminari, která mi velmi pomohla navrátit základní vzpomínky a zjistit, kdo jsem a co je mým úkolem na Gaii teď. A mé velké díky patří Pánu Ježíši Kristovi a mému otci Aštarovi, kteří mi pomohli si rozpomenout na moji minulost.
Narodila jsem se na planetě Kermensienssis, ve městě Alkámia, jako nejstarší dítě Aštarovi a Ester. Moji rodiče na té planetě žili, než byla zničena a našli svůj domov na planetě Nirbua, který se stal jejich domovem.
Aštar a Ester se velmi milovali a z jejich lásky jsem se narodila já. Jistě, že mám další sourozence, ale ty ještě zatím neznám. Zatím jsem poznala Izáka, který se jako já také narodil na Kermensienssis.
Kermensienssis, překrásná planeta plná přírody se spoustou druhů zvířat a rostlin, jejíž hlavním městem a centrem byla Alkámie, Stříbrné město, které leželo na okraji křišťálově třpytícího se jezera. Velmi ráda jsem chodila do okolí města objevovat krásy planety. Později, když jsem si přála poznat víc, tak jsem začala cestovat po domovské planetě, až jsem byla o něco starší, po okolních planetách a celé části dimenze, ve které jsem žila.
Můj otec Aštar spravoval Kermensienssis, až do doby, kdy začal pracovat v Atlantidě na Gaii. A v té době mi rodiče řekli, jestli by se mi nelíbilo studovat na Iskandaru a později i Sargatu. Dlouho jsem se nerozmýšlela a šla jsem. Slýchala jsem a četla o těchto planetách jako dítě, a když mi otec s matkou o nich vyprávěli a říkali, že až nadejde správný čas, tak se tam vydám. Rozloučila jsem se s rodiči a odešla jsem nejdříve na planetu Iscandar. Planeta Iscandar byla planeta pro duchovní rozvoj, místo klidu a lásky.
Strávila jsem na Iscandaru několik let, když přišel otec, a zeptal se mě, zda bych s ním šla na planetu Gaiu a na místo, kde často pobýval, Atlantidu. Byla jsem na tuto planetu a město velmi zvědavá. Matka mi o tomto místě vyprávěla, když jsem ji byla navštívit na domovskou planetu, kam jsem se velice ráda vracela. A tak jsem neváhala a šla jsem s otcem. Jaké bylo mé překvapení, když jsem uviděla poprvé město. Velmi mi připomínalo Alkámii. Bylo vidět, že na městě pracoval otec.
Na této mé první návštěvě jsem poznala úžasnou bytost, Gaiu. Obě jsme si byly od prvního okamžiku velmi blízké a cítily jsme vzájemné pouto – lásku. A celou tu dobu, co jsem byla s ní, jsem si nevšímala okolí. Ale byl tam někdo, kdo si všiml a zamiloval se do mě – Endriss.
Pak přišel čas návratu na Iskandar a ke studiu, které mělo pokračovat na planetě Sargot a ve městě Sarigmat. Tato planeta se zabývala vědou a prováděla různé výzkumy. Úplně rozdílné místo od mého domova a Iscandaru. A pro mě spoustu nových věcí.
Gaiu jsem navštěvovala dál. Ani na domov jsem nezapomněla. Při jedné návštěvě mi matka představila Izáka, mého bratříčka. Nějakou dobu jsem zůstala doma a starala se o bratříčka, ale cítila jsem, že mě něco táhne zpět na Iscandar.
Když jsem se na tuto planetu vrátila a procházela jsem se v tamějších zahradách, tak jsem potkala jeho, Endrisse. Byla jsem velmi mladá, když jsem jej poprvé spatřila, stála jsem a nemohla jsem se hnout z místa. A cítila jsem, jak mé srdce promluvilo a zazářilo láskou k němu. Také se na mě díval a usmíval se na mě a po nějaké době šel ke mně. A jelikož cítil, že jeho city jsou opětovány, objal mě a políbil. A já objetí a polibek vrátila. Poté se mi představil, jak se jmenuje, že mě viděl na Gaii a že se do mě zamiloval. A když jsem odešla, chtěl mě vidět a říct, co ke mně cítí. A tak se zeptal otce, kde se nalézám a šel za mnou na Iscandar.
Poté jsme se oba vrátili na Gaiu, kde nás přivítal s velkou radostí otec a Gaia. V té době mě představil vědcům Anarví a Sorgovi, kteří byli jeho přáteli. Oba z mého příchodu neměli radost. Měli obavy, že Endriss bude trávit spoustu času se mnou, v čemž se nemýlili.
Po nějaké době jsme se rozhodli, že se vezmeme a budeme žít spolu. Vzala jsem Endrisse na návštěvu planet, které jsem znala, nějakou dobu jsme spolu navštěvovali různá místa.
Poté jsme se na chvíli rozdělili a on se vrátil na Gaiu a já domů, abych navštívila mé nejbližší. Poté jsem se s otcem, který byl na návštěvě u matky a bratříčka, vrátili na Gaiu. Když jsem se uviděla s Endrissem, uviděla jsem v jeho tváři, že jej něco trápí. Ale nechtěl mi o tom nic říct, když jsem se na to ptala, a já jsem nechtěla naléhat. Šla jsem za Gaiou, abych ji vyprávěla o tom, co jsem zažila na cestách a ona mi vyprávěla o lásce k Asgardovi.
A tak uplynula nějaká doba, a všimla jsem si, že nejen Endriss, ale i otec mají nějaké starosti. Jednou, když jsem šla za Endrissem, jsem ho našla ve společnosti Anarví a Sorga a o něčem mluvili. Když si mě všimli, přestali v konverzaci, kterou spolu vedli. A Anarví se Sorgem odešli, s velkou zlobou ke mně. Endriss měl za nějakou dobu odejít se mnou na Iscandar a to se jim nelibilo.
Vrátila jsem se na Iscandar a po nějaké době jsem slyšela zvěsti, že se něco děje na Gaii. (Šlo o pokus Sorga na něm samotném. Poté pokus Anarví, která bez něho nemohla být a pomalé šíření viru mezi obyvateli na Gaii.) Neváhala jsem a vrátila jsem se zpět. Otce s Endrissem jsem našla v přítomnosti PJK a o něčem mluvili. A když si všimli mé přítomnosti, Endriss ke mně přišel a řekl mi, co mu řekl PJK. Šlo o experiment Anarví a Sorga, který se jim začal vymykat kontrole a začal být velmi nebezpečný a že hrozí velké nebezpečí nejen Gaii, ale všemu. O tom experimentu jsem slyšela poprvé a uvědomila jsem si, že je to to, co dělalo otci a Endrissovi velké starosti. Zeptala jsem se PJK, jak bych mohla pomoci. Řekl mi o tom a já jsem svůj úkol dobrovolně přijala. Můj otec přijal dobrovolně zodpovědnost tím, že se stal Velitelem Vesmírné flotily. Endriss přijal dobrovolně, že se stane Vládcem nad zónou vymístění a dokončí tento experiment negativního stavu. A já jsem přijala od PJK dobrovolně úkol, který byl pomáhat Gaii, být jejím štítem a když to bude nutné a aby nezemřela, dá do mě sama sebe. A PJK ještě do mě vložil energii čisté Lásky a Světla pro Gaiu, až přijde ta správná doba. Tato energie je pro Gaiu a vše, co je na ní. Je to energie, která nejdřív vstupuje dovnitř Gaii a pak se postupně dostává všude. Do kamenů, rostlin, zvířat, vody, vzduchu, lidí, půdy, prostě do všeho. Působím jako pomocnice, protože pro Gaiu začíná být příliš negativních věcí, aby je unesla, a bude se to zvyšovat. A jí tak pomáhám nést její těžké břímě. I když velmi pomáhají pomocníci PJK na Gaii, vesmírní lidé a další bytosti. Také působím jako její štít, aby se nic nedostalo do jejího nitra.
Když jsem s Endrissem kráčela po zahradách na Gaii v Atlantidě (uběhla nějaká doba, co jsme přijali naše úkoly), Endriss ucítil, že se něco děje a rozběhl se k místu, kde se schylovalo k výbuchu, jak jsme oba brzy zjistili.
Když Endriss doběhl na místo, nastal obrovský výbuch, který jej odhodil stranou a mne též, protože jsem byla nedaleko od něj. Když jsem se vzpamatovala po tom výbuchu, vstala jsem a uviděla, co se stalo. Ten virus se šířil nekontrolovanou rychlostí a zasáhl naplno Endrisse a začalo ho to stahovat do zóny vymístění, kde byli Anarví se Sorgem a s ostatními, kteří ten virus dostali dřív. Snažila jsem se Endrisse zachránit, ale on na mě křičel, ať odtud rychle zmizím a aby mě to tam s ním nestáhlo. Nemohla jsem se pohnout, protože jsem byla zdrcena nejen jeho ztrátou, ale i dalšími událostmi, které se v té době staly.
Samotnou Gaiu virus zasáhl také a blížil se k jejímu nitru a ji samotnou to stahovalo také do zóny vymístění. A má nejdražší přítelkyně mě požádala, když cítila, že je ztracena, aby mohla vstoupit do mě. Souhlasila jsem s tím. A když byla ve mně, cítila jsem, že virus, který ji již zasáhl, se začal šířit ve mně.
Další rána, kterou jsem cítila v tom okamžiku, byla ta, že domov a místa, kde jsem vyrůstala a znala, byla zničena výbuchem a z těch míst nic nezbylo.
Cítila jsem, že jsem začala ztrácet vědomí a že mě někdo vzal do náruče a odnesl pryč. Nevím, co se se mnou poté přesně dělo, protože na tyto vzpomínky si vůbec nepamatuji.
Pamatuji si útržkovité vzpomínky na Asgard. A poté na to, že mě otec bere z Asgardu pryč, kde jsem v té době byla, a odvádí mě na planetu Kerm, kde má matka, bratříček a ještě další našli dočasné útočiště. Otec s matkou a bratříček odešli na planetu Nirbua, kde teď žijí a já jsem byla svěřena do péče Adriany a jejích přátel. Ani sama nevím, jak dlouho jsem se léčila a dávala do pořádku. A až přišel správný čas, vrátila jsem se ke svému úkolu, ve kterém pokračuji dál.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
