Děkuji Lukáši
Nástup soužení světa obnoví v srdcích zanechaných věřících (těch tzv. „pošetilých panen“) obrovskou touhu po nebeském Království. Dostanou druhou šanci. Proč? Je na to logická odpověď. V čase soudů světa (po Vytržení) zůstanou bez této naděje pouze ti, kteří budou uctívat obraz Šelmy (pojedou ruku v ruce v souladu se systémem Antikrista pozn.) a přijmou znamení jejího jména na své čelo anebo ruku (tedy mikročip). Pouze tito už nebudou mít nadále šanci až do skonání věku (konce tohoto cyklu času – Zjevení 13:15-17). A taktéž ze Zjevení 20:4 vidíme, že v Miléniu budou vzkříšeni mučedníci, kteří se této Šelmě (a jejímu systému Nového Světového Řádu) nepoklonili. Přestože nebyli vytrženi, budou v Miléniu s PJK vládnout. Buďme proto velmi opatrní při odmítavých výrocích o druhé šanci. Pán kárá ty, které miluje, protože chce dát život a napravit, co bylo pokaženo. Pán Ježíš Kristus při Vytržení jako ženich otevře dveře rozumným pannám, pošetilým pak řekne, že je nezná. To však neznamená, že je zcela zavrhne a opustí. Nevezme je na svatbu a nepozná je jako ženich svou nevěstu. A ony tu svatbu jednou provždy zmeškají. Zanechání na zemi však bude jejich důrazným pokáráním, nikoli však definitivním odsouzením. Ani při Vytržení se totiž ještě definitivně neoddělí zrno od plev. To udělá Pán Ježíš Kristus až při svém 2. příchodu na tzv. Soudu národů (Matouš 13:30 a 25:32). Proto není možné zavrhovat zanechané. Pošetilé panny si v soužení světa uvědomí svou chybu. I když budou dobře vědět, o co jednou provždy přišly (o beránkovu svatební večeři) a co je čeká (pronásledování a velmi často také mučednická smrt), mnohé se v pokání vydají Bohu. (Žalm 119:71) „Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením“.
JAKÁ ALE BUDE KLÍČOVÁ CHYBA VŠECH ZANECHANÝCH?
Bible na to odpovídá vcelku jednoznačně: „Nebudou hodni Pána Ježíše Krista“. PJK je zanechá při věcech, které milují více než jeho. Pokud totiž cokoli před PJK upřednostňujeme, nejsme ho hodni.
(Matouš 10:37-38) „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden“.
(Lukáš 14:16-20) „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: „Pojďte, vše už je připraveno.“ A tu se začali jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: „Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu“. Druhý řekl: „Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!“ Další řekl: „Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.“
Příliš milují svůj zdejší pozemský život, a proto na zemi i zůstanou. Pokud se však v soužení světa celým srdcem obrátí a navrátí k Pánu, pak sice při pronásledování svůj život ztratí, ale tou ztrátou (že už na něm lpět nebudou) si zároveň jakoby opraví svůj status a budou PJK hodni. Smysl soužení, pokud je spojený s nápravou, je nesmírný. Tedy nikoli věčné zavrhnutí, ale druhá šance.
Po Vytržení možná nastane největší probuzení v historii země. Ale s pronásledováním. Pro celý zanechaný svět se tento den promění v obrovskou šanci pokořit se před jediným, skutečným a živým Bohem – Pánem Ježíšem Kristem a vzdát mu slávu. Mnozí z těch, co uvidí ten mohutný Boží zásah do chodu světa, tomu ve velké bázni porozumí. Pokoří se před PJK. Věřící, kteří zvěstovali Boží Slovo, však budou pryč a ti zanechaní budou krutě pronásledováni. A to bude přesně ta doba, o které píše prorok Ámos 8:11-13 „Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Božích. Budou vrávorat od moře k moři a ze severu na východ; budou pobíhat a hledat slovo Boží, ale nenajdou. V onen den budou omdlévat žízní krásné panny i jinoši“.
Nebude nikdo, kdo by kázal a zvěstoval pravé živé slovo Boží (nevěstka Babylonu sice bude cosi kázat, ale bude to falešné a mrtvé slovo Boží). I přesto budou lidé hledat a toužit po Bohu. V čase milosti jsme mnohým z nich svědčili o Pánu Ježíši Kristu. Rodina, přátelé, známí, spolužáci, kolegové a jiní. Když jsme jim zvěstovali evangelium i to, že takový den přijde, pochybovali nebo se posmívali. Když to však uvidí na vlastní oči, procitnou. Pochopí, že všechno, co jsme jim říkali a hlásali o Pánu Ježíši Kristu, byla jednoduše pravda a vydají svá srdce Bohu. Nebude to již ovšem čas milosti, kdy bylo možné v pokoji přijmout evangelium, bude to čas soužení a soudu (z důsledků voleb setrvat v neg. stavu) nad celým světem. Avšak stále bude ještě možné slyšet evangelium a v pokání vzdát Bohu slávu.
O evangeliu v čase soudů a soužení silně mluví Zjevení 14:6-7 Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“
„Bojte se Boha a vzdejte mu slávu.“ Tady nejde o strach v klasickém pojetí. Slova anděla vypovídají o tom, že svět se nebojí Boha, neboť žije pouze sám pro sebe a pro svou slávu. Avšak Všemohoucí Bůh, Pán nebe i země, dává člověku ve své nesmírné lásce a trpělivosti do poslední chvíle šanci. Kdo ji uchopí a pokloní se před Bohem, dostane novou milost. Pýcha (i ta duchovní pozn.) je pro mnohé lidi ta jediná překážka, proč za celý svůj život nemohli najít klíč, kterým se odemyká ta pravá brána nebes (v jejich srdcích). To kvůli ní se jim Bůh tak chytře skryl. Chtěl, aby jeho nebe nalezli především ti pokorní srdcem.
VZATÍ A ZANECHANÍ. TADY NEJDE O KOUKOL (PLEVEL) A PŠENICI.
(Lukáš 17:34-37) Pravím vám: „Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat, a druhý zanechán. Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, a druhá zanechána. Dva budou na poli, jeden bude přijat, a druhý zanechán“. Když to slyšeli, otázali se ho: „Kde to bude, Pane?“ Řekl jim: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“
To slovo se mnohdy velmi nesprávně doplňkově vykládá textem z Matouše 13:30 „Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol (plevel) a svažte ho do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.“ Podle tohoto výkladu „vytrhejte nejdříve koukol“ znamená, že ti, kdo budou vzati (vytrženi), budou koukol ke spálení a ti zanechaní pšenice v Božích sýpkách. Nemůže to však být pravdivý výklad a to ze dvou vážných důvodů. Ježíš na otázku „Kde, Pane?“ odpověděl: „Kde je tělo, tam se slétnou i supi.“ Neřekl, kdo bude vzat a kdo zanechán, ale řekl, kde se shromáždí supi. Tím ale ukázal, kdo bude zanechán. Supi se přece neslétávají k pšenici, supi se slétávají k mrtvolám. Kvůli těm supům nemohou být zanechaní ani náhodou pšenicí. Je tedy jasné, že tento text Bible (Lukáš 17:34-37) vůbec nemluví o posledním soudu (o koukolu a pšenici) – je to míchání jablek s hruškami, ale o Vytržení.
Oddělování koukolu a pšenice nastane až po 2. Příchodu Pána Ježíše Krista při tzv. Soudu národů. Až tam. Nebude probíhat ani na posteli, ani ve mlýně, ani na poli. Pán Ježíš Kristus bude oddělovat jedny od druhých až tam, kde všechny shromáždí před svou tvář, vysvětlí jim pojem koukol i pšenice (zda-li se chtějí v pokání pokořit před Pánem Ježíšem Kristem a přejít do nového cyklu času, kde již nebude stavu negativního nebo ne) a rozhodne se, kdo půjde do sýpek (do nového cyklu času, kde již nebude stav negativní ani v aktivním ani ve spícím módu) a kdo ke spálení (tzv. druhá smrt – definitivní). Jedny od druhých (jako koukol a pšenici) oddělí až tam.
(Matouš 25:31-33) „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici.“
Takže po tom všem je zřejmé, že když Ježíš mluvil v Lukáši 17:34, že „té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat a druhý zanechán. Dva budou na poli, jeden bude vzat a druhý zanechán,“ hovořil tím o Vytržení věřících, zatímco Matouš 13:30 i 25:31-33 hovoří o 2. Příchodu Pána Ježíše Krista a Soudu národů. Jsou to 2 zcela odlišné události, mezi nimiž běží časové období 2 paralelních realit Vytržených (Beránkova svatební večeře a Milénium) a zanechaných (2. Příchod Pseudotvůrců, Doba falešného míru a bezpečí + Doba Jákobova soužení). Toto si žel a ke své škodě mnoho současných křesťanů plete.
Text je výtažkem z knihy Sergej Mihál – Vytržení + doplnění Tyrona pod vedením PJK.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
