Děkuji Míšo
Celé Stvoření prochází časovými cykly, které jsou řízeny jedinečnými aspekty Pána Ježíše Krista. Během globální etapy je účel daného aspektu postupně naplňován a zároveň se vyprazdňuje jeho smysl. Po skončení časového cyklu přichází konec starého a začátek zase něčeho úplně nového.
Všechna prostředí, duchovní, intermediální i fyzické světy se svinou takříkajíc „do sebe“, aby se mohly ve zcela nové a doposud neprožité podobě vyvíjet i v následujícím stupni překročení. Tehdy je struktura sentientní podstaty všech čijících bytostí zahalena zcela odlišnými aspekty, dary a talenty, než jaké existovaly v předchozím kroku. Tato změna se týká i všech planet, sluncí, solárních systémů, galaxií a vesmírů nacházejících se v jednom Multivesmíru.
Celé eóny byla ve všehomíru umístěna vesmírná tělesa, jsoucí stejně cítícími duchovními bytostmi, jako jsou například lidé. I tyto entity se po celé věky vyvíjely ke slávě svého Stvořitele, zažívaly jedinečné a neopakovatelné zážitky života a pomáhaly naplňovat jeho opodstatnění. V okamžiku, kdy je třeba posunout se dál, dochází k celkové rekapitulaci, smíření a poté k radostnému vplynutí do nového úseku, v němž budou čerstvé elementy životní energie zářit do všech stran univerza.
Lidstvo, žijící na planetě Nula ve 3. dimenzi, žije pod ovládáním Pseudotvůrců, kteří na ní po odchodu světla zavedou Nový světový řád a s tím spojené vítězství negativního stavu. Budou se chvástat svým pochybným úspěchem, ničit zbývající krásu a prohlašovat se za neomylné bohy. Celosvětové soužení, jež dá každému odpověď na otázku, jak by to vypadalo bez Boha, ovšem po zobrazení tohoto způsobu života pomine. Planeta Nula, nacházející se tou dobou již v peklech, bude rozpuštěna a její ukradené elementy očištěny a navráceny zpět do Zdroje. Povrch, na kterém lidská rasa v současné kondici vzkvétala několik tisíciletí, zanikne a více již nebude. Vše, co člověčenstvo znalo, změní se v prach, a už nic nebude připomínat strastiplnou etapu, během níž se do krajnosti a největšího extrému zobrazil mrtvý život, jenž pochází z lůna satanského. Zbyde jen duchovní obraz tohoto důležitého zrnka v oceánu věčnosti, pro nějž je vyhrazeno místo v multiverzálním archivu, jinak nazývaného povšechnost veškerenstva. Zde bude sloužit pro poučení budoucích pokolení, neustále uvolňovaných do vlastního jsoucna a bytí a prožívajícího příběhy, jakých nikdo nebyl svědkem. Horstva, oceány, neviditelné hranice zemí, státy se svými městy, silnice, obydlí, věci malé i velké, významné i zdánlivě bezvýznamné, hmotné i nehmotné hodnoty, ale též vzduch unášející mraky, rozmary počasí, všeprostupující pohyb, celé soukolí jedné velké mozaiky přestane po naplnění vlastního smyslu zaujímat v realitě Stvoření své místo a odpaří se. Věčný odpočinek zmíněného úložiště, které je známo i pod pojmem „jezero ohně a síry“, nebude bránit nádhernému rozkvětu plnosti života pozitivního stavu, který bude růst za usmívající se tváří Pána Ježíše Krista Boží rodiny.
Následující cyklus času bude tím nejkrásnějším, nejúžasnějším a nejnaplněnějším od dob, kdy byl Multivesmír ustanoven. Nebude již bolesti, nářku, strádání, oddělenosti, jakýchkoliv negativních pocitů. Všichni budou božími dětmi, čistými dcerami a syny bezpodmínečně milujícího Stvořitele, jehož ženská podstata, Bohyně Jana, která žije na konci druhého a začátku třetího tisíciletí na planetě Nula, bude i se svými dvěma přímými potomky integrální součástí absolutna. Nový cyklus času znamená velký restart, kdy budou i ty nejzatíženější entity vysvobozeny z pekel a restrukturalizovány k obrazu božímu. Nic nebude upomínat k jejich předešlé minulosti, do níž již nikdo nebude upírat svou pozornost. Ta se bude soustřeďovat směrem k přítomnosti a budoucnosti, která se bude stávat stále zářnější a dokonalejší. Absolutní aspekt Pána Ježíše Krista, řídící jsoucno a bytí po eliminaci negativního stavu, bude jakýmsi sladkým a šťavnatým ovocem, jímž bude napájen každý obyvatel Stvoření. Následující éra všehomíra bude mít mnohem delšího trvání než jakýkoliv předcházející stupeň, a to za účelem zobrazení a naplnění všech metaduchovních kvalit nového cyklu času.
Výsadní postavení bude zaujímat planeta Nová Země existující ve všech realitách, jejíž část v 5. dimenzi je už nyní připravena přivítat několik stovek milionů vytržených lidí, kteří mají lásku v srdci. Nad krásnou krajinou naplněnou harmonií a klidem budou zářit dvě slunce, z nichž bude sálat světlo a teplo něžné lásky Pána Ježíše Krista Boží rodiny. Býti zde bude velké dobrodružství, které se nikdy neomrzí, jelikož bude stále co poznávat. Progresivní vývoj je navěky zajištěn na základě nevyčerpatelnosti boží přirozenosti. Co však vyčerpatelné je, to je již zmíněný absolutní aspekt přenesený do relativní podoby, který po dobu několika bilionů let řídí celý časový cyklus a dává do pohybu vše, co je jeho součástí. Proto též existence Země jednou vyčerpá smysl svého bytí a po nepředstavitelně dlouhé době, až doposud neuskutečněná éra následujícího časového cyklu dojde do konce, do cíle doputuje i pouť planety Gaia. Tato vysoce vyspělá bytost pak nabyde zcela nové formy. Po vyčerpání globálního aspektu dojde opět ke svinutí celého Multivesmíru do jednoho bodu, čímž nastane ukončení jedné etapy a začátek úplně nové, vše-přesahující. A pak ani nové nebe, ani Nová Země, ani nové identity nadělené sentientním entitám po eliminaci negativního stavu, ani planety, slunce, solární systémy, ani galaxie a vesmíry umístěné v jednom Multivesmíru už více nebudou, protože pominou. Zůstane jen obraz veškerenstva umístěný v multiverzálním archivu, aby uvolnil místo pro to, co přijde poté.
Vše se jednou skončí, aby mohlo vzniknout zase něco jiného. Opravdu věčná skutečnost, zůstávající a neměnná, přesahující cyklické skonávání a následné rození věků, je pouze Pán Ježíš Kristus Boží rodina, Jeho/Její Život, Jeho/Její láska ke všem stvořeným bytostem a existence těchto sentientních entit v pozitivním stavu.
• Michal Rafael & Pán Ježíš Kristus Boží rodina •
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+