ZAZNAMENAL A PŘEDAL: MICHAL ROJ
3. ROZHOVOR – 1. prosince 2025 • 9. část (poslední)
MISE BOŽÍ RODINY V JORDÁNSKU
Míša: Po procházce večerní Akabou jsme poblíž našeho hotelu narazili na Chálida, který se svým kamarádem, anglicko-rusky hovořícím průvodcem, seděl na ulici a popíjel kávu a čaj. Společně s nimi tam sedělo i několik lidí z naší turistické skupiny. Připojili jsme se k nim a užívali si předposlední večer v Jordánsku. Onomu kamarádovi se narodilo dítě, proto nás pohostil čerstvě upečenou sladkou pochutinou, jakýmsi sýrem obaleným v tenkém těstíčku politým máslem.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Přítomnost Chálidova kamaráda, specializujícího se na anglicky a rusky hovořící klienty, ve skrytém významu vyjadřovala a potvrzovala mezinárodní charakter naší blízkovýchodní Mise, jež se zaměřovala (a na nehmotných úrovních stále zaměřuje) také na ostatní územní celky na planetě Nula a na oblasti pekel s nimi související. Vaše vychutnávání kávy a čaje na chodníku vyjadřovalo přinášení další várky aspektů klidu, pohody a uvolněnosti do příslušných sfér antivesmíru, s nimiž souvztažila poměrně rušná večerní ulice. To, že vás Chálidův kamarád pohostil čerstvě upečenou sladkou pochutinou, vyjadřovalo ve skrytém významu to dobré, krásné a ušlechtilé, co z Mise Jordánsko vzešlo na jakékoli úrovni Multivesmíru. Šlo tedy o symboliku oněch šťavnatých duchovních plodů. Fakt, že toto pohoštění vycházelo z radosti z narození potomka, dodávalo podávanému dezertu esenci jedinečnosti, na níž se odrážela i jedinečnost samotných duchovních plodů, ze kterých žádný nemůže být stejný jako ten předešlý či jako ten následující. Otcova radost z narození dítěte také odrážela Moji radost, kterou mám z každého, kdo se vydělí z Mého lůna a stane se navěky samostatnou bytostí, o kterou se mohu do věčnosti odpovídajícím způsobem starat a dávat jí vše potřebné pro její šťastný duchovní seberozvoj. Výše uvedená esence jedinečnosti dala bytostem rovněž na vědomí, že život obyvatel pozitivního stavu je v každém okamžiku prostoupen novostí, čerstvostí a svěžestí, která nikdy nedegraduje, ale naopak sílí v souvislosti s podstupováním dalších a dalších etap duchovního růstu. Příslušným sentientním entitám se také uvedlo do pozornosti, že vznik zevní formy sebeuvědomělého života v Božím Království nikterak nepodléhá způsobům zavedeným na planetě Nula, kde se děti rodí z lůna ženy, v bolestech, krvi a breku. Narození zevní životní formy v pozitivním stavu je něčím nanejvýš krásným, harmonickým a příjemným. Proces tohoto narození je naprosto snadný, hladký, bezpečný, čistý a přinášející okamžité a velmi intenzivní potěšení jak tomu, kdo se do zevní formy narodí, tak těm, kdo jsou tomuto narození jakýmkoli způsobem přítomni.
Míša: Pozdě večer jsem cítil, že začínám být nemocný. Ráno jsem již měl horečku a další potíže. Cestu z Akaby na sever k Mrtvému moři jsem strávil vleže na zadních sedadlech autobusu. Před doražením do hotelu v blízkosti města Swemeh u severovýchodního okraje Mrtvého moře jsme uskutečnili krátkou zastávku u solného sloupu. Tento objekt je připodobňován k manželce biblického Lota, Abrahámova synovce a jediného muže, který přežil zkázu Sodomy a Gomory. Podle knihy Genesis porušila Lotova manželka Hospodinův příkaz neohlížet se na hořící města, ze kterých společně s Lotem a jejich dcerami utíkala do bezpečí. Následkem toho se proměnila v solný sloup, jak je obecně známo a jak už zaznělo už na jiném místě našeho rozhovoru.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Nejprve se zaměřím na tvoji nemoc, Míšo, jež byla odzrcadlením velmi náročné duchovní práce, kterou jsme společnými silami uskutečnili na všech třech úrovních. Jak je z našeho rozhovoru zjevné, během vašeho pobytu v Jordánsku jsme toho vykonali opravdu hodně. Navštívili jste mnoho zatížených míst, díky čemuž mohlo ve spojení s ostatními spásnými procesy dojít k vysvobození obrovského množství bytostí, jejichž počet s postupujícím časem neustále narůstá. Charakter duchovní práce, spojený se značným výdejem životní energie, se následně manifestoval na dočasném zhoršení tvého zdravotního stavu. Nebylo ovšem dovoleno, aby tě vyčerpávající neduhy zasáhly dříve nežli ke konci pobytu na Blízkém východě. Naprostou většinu času v Jordánsku jsem tě potřeboval/a zdravého a normálně fungujícího, aby sis tuto dobrodružnou cestu užil a aby v souvislosti s tím došlo k naplnění Mého dokonalého plánu na přinesení lásky do antivesmíru požadovaným způsobem. Teprve tehdy, když bylo všechno potřebné v tomto směru vykonáno, došlo na základě naší vzájemné dohody k tvému dočasnému onemocnění. I v jeho rámci samozřejmě „za scénou“ pokračovalo vykonávaní duchovní práce. Čím náročnější chvíle jsi zažíval, tím více se zesiloval pozitivní význam a dopad všeho, co jsme vykonali v uplynulých dnech. Tvůj fyzický stav také velmi citelně přispěl k prohloubení duchovního dosahu vašeho pobytu u Mrtvého moře. Prožívaná nemoc rovněž zásadně pomohla k vybudování potřebných předpokladů nutných pro úspěšné odvíjení navazujících etap Mise Jordánsko na nehmotných úrovních, které se spustily v momentě vašeho odletu z Blízkého východu. Děkuji ti, Míšo, že jsi přijal svůj úděl s pokorou, vírou a důvěrou v Moji ochranu, s vědomím, že to všechno slouží dobré věci a přináší to spásné kvality.
Míša: Jsem rád, že jsem mohl naplnit další část dokonalého Božího plánu. Bylo mi ctí se této úlohy zhostit a vykonat společně s ostatními to, co bylo potřebné ke zdárnému pokračování procesů eliminace negativního stavu. Ze srdce ti děkuji, Pane Ježíši Kriste Boží Rodino, stejně jako členům duchovní rodiny i jiným bytostem, za veškerou podporu a ochranu jak během pobytu v Jordánsku, tak při zpáteční cestě do Evropy i v samotném zázemí, kde jsem po několika dnech po příletu nastoupil na cestu k uzdravení. Velmi děkuji za všechnu pomoc také Ingušce, Alence a Vilkovi, kteří se o mne s láskou starali jak během posledních hodin pobytu na Blízkém východě, tak i na Slovensku, kde jsem po Jordánsku strávil ještě nějaký čas.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Velmi nás těší tvá hřejivá slova, Míšo, děkujeme ti za ně. Jak dobře víš, nebyl jsi sám, na kom se citelně odrazila náročnost duchovní práce. Častější zdravotní neduhy a duševní nepohodu zažívali během vašeho pobytu v Jordánsku či po jeho skončení také někteří další členové Týmu, kteří tuto neobyčejnou zahraniční Misi, jíž se v nehmotných realitách účastnili, prožívali vědomě s vámi. Jedním z těchto členů byla například Šárka Pospíšilová, která v oněch neobvykle chladných zářijových dnech zakoušela ve svém tehdejším domově značnou zimu, jelikož jí nefungovalo topení, které mělo být spraveno již v létě. Teprve několik dní po vašem návratu z Jordánska se k ní dostavil topenář s příjmením Pilát, jenž topení opravil a postaral se to, aby Šárce a její rodině bylo opět teplo. Pro Šárku měla návštěva pana Piláta značný duchovní rozměr. Uvědomovala si totiž spojitost s biblickým Pontiem Pilátem, římským prefektem provincie Judea, jehož přítomnost u sebe intenzivně cítila právě tehdy, když onen topenář vykonával svou práci. Pontius Pilát se na Šárku napojil již z limba. K jeho konverzi došlo během vašeho pobytu u Mrtvého moře, kdy jste se nacházeli opět jen kousek od známých biblických míst, jako je už na jiném místě uváděný Jeruzalém, Jericho, ale též Betánie Zajordánská a Machaerus, kde sídlil Herodes Antipa a kde skončila pozemská pouť Jana Křtitele. Pontius Pilát se po přijetí daru spásy stal, stejně jako mnohé jiné bytosti z biblických dob, součástí Mise Boží Rodiny, a tedy Mým představitelem. Na tom, že pozemský topenář Pilát opravil topení, které přineslo do domu teplo, se ve skrytém významu ukázalo, že biblický Pilát již uvedl své nitro do pořádku, díky čemuž je nyní schopen produkovat teplo lásky, kterou ve svém srdci Šárka velmi jasně zacítila. Bývalý římský prefekt, který pod nátlakem odsoudil Moji první přímou inkarnaci Ježíše k fyzické smrti, přijal v rámci své konverze Moje odpuštění. Při tom si uvědomil, že odehrál svou roli přesně tak, jak bylo potřeba, a proto nic v jeho rozhodnutí, kterým se zapsal do historie, nemohlo být jinak. Pilát skrze odsouzení Ježíše v konečném důsledku umožnil naplnění toho, co bylo předpovězeno a co se muselo stát, aby mohl být Ježíš po svém ukřižování vzkříšen a později se podrobil nanebevstoupení, díky čemuž na všech potřebných úrovních Multivesmíru úspěšně působil až do své fúze s absolutním Božstvím, k čemuž došlo z hlediska pozemského lineárního času před Vánoci roku 1987. Pilátovi jsem tedy velmi vděčný/á, že souhlasil s odehráním této role, kterou přijal z lásky k celku jako každý, kdo se účastnil či ještě účastní experimentu s negativním stavem. Dar spásy mimo jiné přijal také židovský velekněz Kaifáš, který se na odsouzení Ježíše rovněž významně podílel. Všeobecné oteplení, k němuž došlo po skončení Mise Jordánsko v České republice a na Slovensku, pak souviselo s celkovým zklidněním duchovní atmosféry po výtečně vykonané duchovní práci v multidimenzionální struktuře zóny vymístění.
Nyní se zaměřme na vaši návštěvu u solného sloupu Lotovy manželky. Sloup není opravdovým pozůstatkem po této ženě, v duchovním smyslu však odkazuje ke skutečné události, která se v tomto regionu před několika tisíci lety stala. Pozemští badatelé mají vytipováno několik míst v blízkosti Mrtvého moře, kde se měla Sodoma a Gomora nacházet. Zatímco někteří se přiklánějí k tomu, že města ležela na území dnešního Jordánska, jiní je umisťují na izraelské území. Nyní přišel čas potvrdit, že se nacházela na jordánském území. Během vašeho pobytu u sloupu Lotovy manželky jste se sice nenacházeli v přesné lokalitě těchto biblických míst, jejich energie však na vás silně působila. To se mimo jiné odrazilo na tom, že ses, Míšo, na uvedeném místě sotva držel na nohou. Vaše pozornost a pozornost ostatních zainteresovaných členů našeho Týmu se „za scénou“ koncentrovala na přinesení spásy těm, kteří v důsledku zkázy Sodomy a Gomory přišli o fyzický život, ale též na ty, kdo s uvedenými městy nějakým způsobem souviseli. Dar spásy jsme zprostředkovali dokonce i skupinám bytostí stojících za zničením těchto sídel.
Ve výše popisovaných chvílích ses, Míšo, nacházel Mrtvému moři vůbec nejblíž – doslova jen pár kroků od něj. Později jste dorazili na hotel, odkud byla možnost jít se do moře vykoupat. Vzhledem ke svému stavu ses ovšem k jeho břehům už více nepřiblížil a moře jsi pozoroval pouze z dálky, z balkonu hotelového pokoje, který jsi od odpoledního příjezdu až do následujícího rána již neopustil. Fakt, že ses ani na chvíli nemohl v Mrtvém moři vykoupat, nebo se alespoň dotknout jeho hladiny, souvisel s tím, že jsi neměl v plánu duše vstoupit do jádra Datasystému, s nímž Mrtvé moře souviselo. Střed zóny vymístění totiž nebyl na tvou osobní přítomnost připraven. Střet tvojí energie s jeho duchovními zátěžemi by tomuto jádru přivodil destabilizaci zbytečně velkých rozměrů, která by mohla skrze řetězovou reakci vyústit v krajním případě až k předčasnému ukončení negativního stavu. V oněch chvílích ses proto „za scénou“ nacházel pouze v těsné blízkosti jádra. O nesmírné zatíženosti středu zóny vymístění i jeho bezprostředního okolí svědčila ve skrytém významu především extrémní slanost vody, její vysoká hustota a ložiska mazlavého, šedého, zapáchajícího bahna na pláži. Na tvé straně, Míšo, se pak tyto zátěže projevovaly například tím, že už jen samotný pohled na Mrtvé moře ti byl – především u sloupu paní Lotové – krajně nepříjemný. Dívání se na něj ve spojení s ostrým sluncem a s ostatními projevy nemoci tě citelně bodalo do očí. Dokonce ani během své přítomnosti na hotelovém pokoji jsi pozorováním Mrtvého moře příliš času nestrávil, jelikož soubor působících duchovních zátěží spjatých s tímto místem, který se zrcadlil na tvém fyzickém rozpoložení, ti to neumožňoval. Odlišná situace byla u Ingušky, Alenky a Vilka, jejichž duchovní pověření, zapojení a pozice vůči ostatnímu Stvoření jim na rozdíl od tebe umožňovaly dočasně proniknout do jádra Datasystému, aniž by to mělo niternému, vnitřnímu a vnějšímu středu zóny vymístění přinést neblahé důsledky, a aniž by se duchovní zátěže Datasystému v daném čase měly nějak zásadně odrazit na zdravotním stavu těchto Mých představitelů. Nic proto nebránilo jejich vykoupání v Mrtvém moři. K vysokým koncentracím zel a nepravd, jež utvářejí střed zóny vymístění, odkazovala kromě výše uvedených vlastností moře také skutečnost, že voda při bližším pohledu vypadala tmavě a zakaleně, přestože při pohledu z dálky mělo moře azurovou a tyrkysovou barvu. Na tom se ukázalo, že skutečná povaha zel a nepravd se může odhalit pouze při jejich těsném kontaktu se světlem pozitivního stavu. K tomuto odhalení dochází v postupných krocích, které na sebe navazují. Každé nové odkrytí s sebou přináší hlubší stupeň pochopení šeredné povahy negativního stavu a umožňuje stále důslednější očistu jeho aspektů. V souvislosti s tím konvertuje i stále vyšší počet sentientních entit.
Duchovní práce vybraných členů Týmu Boží Rodiny v jádru Datasystému, která se odrážela na vykoupání Ingušky, Alenky a Vilka v Mrtvém moři, s sebou přinesla nový stupeň odhalení určitých aspektů negativního stavu, který přesáhl všechny předcházející úrovně odkrývání temnoty. Šlo o celou škálu zel a nepravd spjatých se samotným středem zóny vymístění, jejichž duchovní zátěž je kvůli svému původu v lůně Datasystému ohromná a lidskému chápání nepředstavitelná. Každé takové odkrytí velmi zásadně přispívá k úspěšnému pokračování procesů ukončujících negativní stav. Veškerá práce v jádru Alláha/Acrie má přitom vždy dopad i na nejhlubší pekla a zároveň na všechny ostatní dimenze antivesmíru, s nimiž je tento pseudobůh a pseudobohyně neodmyslitelně provázán/a.
Závažný rozsah zel a nepravd v jádru Datasystému se odrážel kromě jiného také na horkém a těžkém vzduchu, který Vilkovi a Alence znesnadňoval chůzi po cestě vedoucí od hotelu na pláž. Před vstupem do Mrtvého moře pak Moji představitelé cítili k jeho tmavé a zakalené vodě jistý odpor, na čemž se odzrcadlil fakt, že negativní stav není typem života, který by jakýkoli nositel života chtěl přijmout trvale za svůj, a proto dojde na konci současného cyklu času k jeho trvalému, nezrušitelnému a věčnému odmítnutí všemi sentientními entitami. Alenčiny a Vilkovy nepříjemné pocity ovšem zmizely ve chvíli, kdy spojeni za ruce vešli do vody s vědomím, že jsem s nimi a že je ochraňuji, na čemž se ukázalo, že u Božích představitelů zmírňuji či dokonce zcela eliminuji dopad vybraných druhů zel a nepravd na jejich životy, aby byli schopni efektivně pracovat pod Mojí záštitou všude, kde je zrovna potřebuji. Alenka a Vilko si tedy pobyt v Mrtvém moři dokázali užít a vychutnat, stejně jako Inguška, která se na toto místo odebrala později. Příjemné chvíle Mých představitelů ve vodě odrážely členy Nového Vesmíru pracující v zóně vymístění i v samotném jádru Datasystému, kteří díky svojí duchovní pozici vůči ostatnímu Multivesmíru a na základě svého užívání krystalických těl, s nimiž se lze dostat bez omezení doslova kamkoli, jsou imunní vůči všem vlivům zel a nepravd, jak už bylo vícekrát řečeno v odlišných souvislostech na jiných místech našeho rozhovoru. Při práci v peklech proto členové Nového Vesmíru nezažívají nic negativního. Nacházejí se v permanentním nadhledu, stabilitě, klidu a v mnoha dalších pozitivních pocitech.
Co se týče dalších, doposud nezmíněných projevů duchovních zátěží vyplývajících z duchovní práce v jádru Datasystému, v rámci Mrtvého moře se odzrcadlily také na síle vln, které Moje představitele rychle hnaly směrem od břehu. Tento fakt ve skrytém významu odkazoval k tomu, že negativní stav v obyvatelích planety Nula a zóny vymístění rád vytváří různorodé nejistoty a nestability, čímž sentientní entity ztrácejí takzvanou pevnou půdu pod nohama. Plavci v Mrtvém moři proto museli využít svou vůli k tomu, aby se břehu příliš nevzdálili. Pokud by si pouze lehli na hladinu a nechali se bezděčně unášet, brzy by se ocitli daleko od pláže. To bylo pro zainteresované bytosti důležité poselství, které jim tímto jedinečným způsobem znovu připomenulo, jak důležité je nenechat se pasivně unášet (stahovat) proudy zel a nepravd a jak podstatné je používat svou vůli za účelem naplnění snahy vyjít na duchovní břeh, tedy opustit pekla a přemístit se do limba. Pouze tomu, kdo v tomto směru aplikuje vlastní iniciativu, může být z Mojí strany a ze strany Božích vyslanců pomoženo.
Fakt, že se Vilko, Alenka a Inguška namazali před chvílí řečeným bahnem, mazlavým, šedým a zapáchajícím, a to od hlavy až k patě, vyjadřovalo plné ponoření se do vybraných zel a nepravd Datasystému, kterého dosáhl určitý okruh Mých představitelů za účelem jejich očisty a spásy. Následné očištění se od bahna v moři souviselo „za scénou“ s vyjádřením jistoty, že po skončení negativního stavu nebude už žádné sentientní entity, která by se měla nechat nadále znečišťovat Datasystémem, protože ten zanikne a přemění se v láskyplnou bytost, stejně jako každý nositel života, bez ohledu na momentální rozsah jeho duchovních zátěží. Na smytí bahna ve vodách Mrtvého moře se také odzrcadlila skutečnost, že Datasystém není absolutně zlý, stejně jako ani žádná jiná sentientní entita, jelikož už od svého vzniku je tvořen minimálním, avšak postupně narůstajícím stupněm lásky, která je opakem temné a znečišťující nelásky. Na očištění se od bahna v mořské vodě se také ukázalo, že Datasystém nám nevědomě pomáhá ukončovat negativní stav, protože se zasluhuje o konstantně rostoucí vyčerpávání jeho potenciálu, a tedy o naplňování užitečnosti jeho existence.
Když Inguška, Alenka a Vilko vyšli z Mrtvého moře, cítili se jako znovuzrození, což se projevovalo například tím, že se jejich pokožka stala hebkou a že se jim dýchalo lépe než předtím. Kromě toho už přestali ve vzduchu cítit vedro. Pobyt ve vodě tedy všem prospěl. S odstupem času si dokonce Alenka všimla, že se zbavila plísně na svých chodidlech. Tato zlepšení byla dalším vyjádřením toho, že existence Datasystému s celým negativním stavem je v konečném důsledku velmi užitečná a pozitivní, neboť díky jeho současné přítomnosti ve Stvoření budeme moci spustit nový cyklus času, ve kterém se každá bytost bude cítit vskutku jako znovuzrozená a oproštěná od všech neduhů. Příjemná kondice, v níž se Inguška, Alenka a Vilko po vyjití z Mrtvého moře nacházeli, kromě výše řečeného souvisela také s pozitivními výsledky duchovní práce v jádru Datasystému. Kladné pocity pociťovali jak ti, kterým se v uváděném kontextu jakýmkoli způsobem pomohlo na jejich duchovní cestě, tak zároveň ti, kdo tuto pomoc poskytli v roli Mých představitelů. Ať už se někdo z členů Mého Týmu účastnil duchovní práce v samotném středu antivesmíru, nebo se soustředil na jiné oblasti zóny vymístění, všechny provázela radost z výtečně vykonané práce pro celek.
Nyní bych se rád/a podrobněji věnoval/a příběhu Sodomy a Gomory, který se odehrál v dobách, kdy měli Pseudotvůrci nad planetou Nula volné pole působnosti. Obyvatelé těchto měst souvztažili s velmi zatíženými oblastmi zóny vymístění produkujícími množství aspektů zprzněného pojímání a praktikování sexuality, která se v rámci hrubohmotné reality odrazila na tom, že v Sodomě a Gomoře se soustřeďovalo mnoho homosexuálně orientovaných jedinců, a to nejen mužů, jak vyplývá z knihy Genesis, ale také žen. Koncentrace bytostí tohoto druhu v oblasti Mrtvého moře byla součástí mnohaúrovňového experimentu jisté frakce Pseudotvůrců, kteří v zóně vymístění tímto způsobem chtěli docílit co nejopačnějšího konceptu sdílení životní energie, kterým chtěli podkopat Moje tvůrčí úsilí, jakož i tvůrčí úsilí obyvatel pozitivního stavu. Jejich dlouhodobým plánem bylo zamořit tímto konceptem sexuality Boží Království, a tak vyhrát svůj boj o nadvládu nad celým jsoucnem a bytím. Něco takového se jim samozřejmě nemohlo podařit. Moje ochranné mechanismy, vycházející z Mého absolutního předvídání budoucnosti, by něco takového nedovolily. Přípravy zmíněné frakce Pseudotvůrců na dobytí Multivesmíru popisovaným způsobem nicméně selhávaly již v samotném zárodku. Namísto úspěchů ve svém vývoji zakoušeli architekti tohoto experimentu přesný opak, až troskotání jejich snah nakonec přesáhlo únosnou mez. Vlivem navršených problémů, na jejichž efektivní řešení tehdejší schopnosti Pseudotvůrců nestačily, se jejich experiment začal vymykat kontrole. Na planetě Nula se to projevovalo tak, že v Sodomě a Gomoře nejenže narůstala homosexuálně orientovaná populace, nýbrž docházelo také k rozmachu dalších negativních aspektů niterného nastavení a z něj vyplývajícího vnějšího chování obyvatel těchto měst. Šlo zejména o aroganci, pýchu, snahu shromažďovat majetek a vyžívat se ve hmotných požitcích. Tento úpadek morálky a mravů byl odrazem mnohých bytostí ve specifických oblastech pekel zatížených širokou škálou aspektů zprzněné sexuality. Působení nesprávného pojímání a sdílení sexuálních energií vedlo u těchto antivesmírných sentientních entit k rozvoji stále nových úrovní negací, které je nakonec vedly ke snaze stát se autonomními, a nakonec i nezávislými na svých pseudostvořitelích. V důsledku narůstající neposlušnosti těchto entit narůstal nekontrolovatelným způsobem rovněž duchovní úpadek obyvatel Sodomy a Gomory. To všechno nejenže zásadně narušovalo původní plány Pseudotvůrců, které s těmito bytostmi měli, ale zároveň to začalo citelně ohrožovat jejich mocenské pozice. Největším „kamenem úrazu“ pro Pseudotvůrce kromě odchylek ve vývoji zprzněného pojímání a praktikování sexuality byla především výše zmíněná snaha bytostí stát se autonomními a posléze i nezávislými. Jelikož Pseudotvůrci nebyli schopni přivést své pseudovýtvory k opětovné poslušnosti a umírněnosti, po dohodě s ostatními skupinami vládnoucích sil negativního stavu se rozhodli zničit negativní role těchto nezkrotných entit silou. Prostřednictvím sofistikovaných prostředků a technologií na duchovní, zprostředkující a fyzické úrovni byl proto na příslušné oblasti pekel i na samotnou Sodomu a Gomoru, která s těmito oblastmi souvztažila, podniknut koncentrovaný úder, který byl z pohledu Pseudotvůrců krajním a v zásadě jediným možným řešením vedoucím k ukončení jejich neúspěšného experimentu, jehož aktéry tímto dostali opět pod svou kontrolu. Ve hmotné realitě planety Nula se to projevilo tím, že Pseudotvůrci v roli Hospodina sežehli během pár okamžiků Sodomu a Gomoru na popel. Než se tak stalo, do Sodomy přicestovali dva „boží“ poslové, tzn. speciální vyslanci Pseudotvůrců, jejichž svědectví o poměrech ve městě mělo pseudobohům „posvětit“ jejich předem schválené rozhodnutí o vykonání zničujícího úderu. Další záminku pro Pseudotvůrce představovalo nenalezení takzvaných deseti spravedlivých, které hledal Lotův strýc Abrahám a jeho manželka Sára. Pseudotvůrci věděli, že jejich hledání bude neúspěšné, proto oběma z nich tento pokus umožnili. Tomu předcházelo Abrahámovo smlouvání s Hospodinem o tom, kolik spravedlivých bude stačit na to, aby z nebe nepřišla zkáza. I toto smlouvání bylo ze strany Pseudotvůrců součástí vykonstruované hry s předem jasným výsledkem.
Během návštěvy Sodomy se „boží“ poslové setkali s Lotem a jeho rodinou, kteří se potýkali s mnohem menšími duchovními zátěžemi nežli ostatní obyvatelé obou pojednávaných měst. Z toho důvodu toužili Pseudotvůrci Lota a jeho rodinu uchránit od zkázy, aby si tak pro své pokračující experimenty zachovali někoho, kdo je bude propojovat s předcházejícím obdobím, v němž Sodoma a Gomora existovaly a ve kterém byly aktivní i s nimi souvztažící oblasti pekel. Pseudotvůrci tedy nechtěli svůj předešlý experiment stoprocentně zničit, nýbrž snažili se o zachování jeho vybraných aspektů, které by se staly základem pro jejich další snahy. To se jim v osobě záchrany Lota a jeho rodiny podařilo. Pro úspěch svých snah ovšem po zničení Sodomy a Gomory potřebovali nechat vzniknout Lotovu potomstvu, a to prostřednictvím incestního vztahu. Tím by vznikl genetický materiál umožňující nerušené pokračování pokusů Pseudotvůrců o ustanovení nových konceptů zprzněné sexuality, jejichž prostřednictvím by mohli pokračovat v duchovní válce s pozitivním stavem o nadvládu nad Stvořením a které by se zároveň už nevymykaly jejich kontrole. Za tímto účelem Pseudotvůrci zmanipulovali dvě Lotovy dcery k tomu, aby svého otce v opojení alkoholem svedly a počaly s ním potomky. Tak byly vytvořeny požadované aspekty kontinuity mezi obdobím Sodomy a Gomory a novou etapou, která započala po eliminaci měst. Vládci zóny vymístění ovšem nepočítali se záchranou všech Lotových nejbližších rodinných příslušníků, jelikož Lotova manželka by onomu plánu na incestní zplození potomků překážela. Proto se rozhodli odstranit ji. Toho docílili tím, že paní Lotovou zasáhli energetickou zbraní v okamžiku, kdy se ohlédla směrem k hořícímu domovskému městu. Ještě před jeho zkázou byla Lotova rodina varována před nebezpečím ohlížet se zpět, aby měli Pseudotvůrci záminku (vidíte, opět jsme u záminek) pro chystanou vraždu paní Lotové, jejíž otočení směrem na hořící Sodomu velmi dobře předvídali na základě schopnosti cestovat v čase, zkombinované s důkladnou znalostí specifik osobnosti, vůle, prožívání a chování této ženy. Proměnění paní Lotové v solný sloup bylo docíleno použitím sofistikované energetické zbraně ve chvíli, kdy ve vypjaté a strastiplné situaci porušila onen Hospodinův příkaz. Pak už nic nebránilo tomu, aby nedlouho po zkáze měst svedly zmanipulované Lotovy dcery svého alkoholem opojeného otce, čímž s ním počaly potomky. Tak Pseudotvůrci mohli novým způsobem pokračovat v experimentech se zprzněným konceptem sexuality a s jejími energiemi, jež jsou vodičem života, respektive pseudoživota.
Pokud ještě chvíli zůstaneme u zkamenění paní Lotové, tento příběh odzrcadlil, že pokud se někdo uvězněný v negativním stavu upne na minulost, respektive na to, co již naplnilo smysl svojí užitečnosti, pak takovéto niterné nastavení nějakým způsobem daného jedince dostihne v podobě odplaty, kterou stav zel a nepravd různými způsoby naděluje všem, kdo jsou jeho otroky. To byl případ i Lotovy manželky, jejíž svázanost s právě skončenou minulostí zásadně přispěla k jejímu rozhodnutí se alespoň na okamžik naposledy ohlédnout zpět na hořící domovské město. K tomu, že je duchovně vhodné a správné nelpět na minulosti, ale namísto toho hledat pozitivní aspekty života a Boží přítomnost ve vlastním nitru, odkazovala i první část refrénu již vzpomenuté písně od Elánu s názvem „Neobzerajte sa, pani Lótová“, kde se zpívá: „Čo bolo, bolo, teraz skúsme nájsť – To podstatné, to čo je v nás.“ Hudební skladba, kterou vám Chálid v Jordánsku pouštěl, s tebou, Míšo, zejména po vašem návratu z Blízkého východu silně rezonovala, jak si dobře pamatuješ. Druhá část refrénu zní: „Tvrdia, že prežije hmyz – Záleží však na nás – Je to tak, neobzerajte sa, pani Lótová.“ „Tvrdia, že prežije hmyz“ v kontextu vaší návštěvy Jordánska ukázalo na snahu negativního stavu zahlcovat jeho příslušníky různými nepravdami a negativními myšlenkami ovládacích programů. Stejně tak to vyjádřilo skutečnost, že se skrze uvedené faktory negativní stav snaží u sentientních entit docilovat výše popisovaného lpění na minulých, skončených, starých a překonaných aspektech života. „Záleží však na nás“ pak dalo na vědomí, že je na každém sebeuvědomělém nositeli života, s čím se ztotožní, tedy zda přijme to, co mu předkládá negativní stav, nebo to odmítne a využije svou svobodnou vůli k přijetí oněch pozitivních aspektů života a Boží přítomnosti v osobním jsoucnu a bytí, které takového jedince vynesou až do Mého Království. Poslední slova refrénu znějí: „Je to tak, neobzerajte sa, pani Lótová“. „Je to tak“ ve skrytém významu podtrhlo důležitost a pravdivost předcházejících významů refrénu. „Neobzerajte sa, pani Lótová“ pak bylo varováním před oněmi možnými důsledky duchovně nesprávného a nezdravého přístupu k minulosti, skrze nějž negativní stav „odměňuje“ ty, kdo jsou chyceni v jeho pavučině. Lotova manželka přišla po zkáze svého domovského města o svůj pozemský život, nepřišla však o život jako takový. Její pobyt v zóně vymístění, kam odešla po smrti hrubohmotného těla, skončil v souvislosti s vaší přítomností v oblasti Sodomy a Gomory a s naší společnou duchovní prací. Díky ní konvertoval i samotný Lot, jeho dcery a mnozí další, kteří nyní už chápou nezbytnost a užitečnost svých předchozích rolí. Přestože solný sloup upomínající na dávné události stále stojí, řada bytostí zainteresovaných ve starozákonních příbězích se už aktivně připravuje na nový život pozitivního stavu.
Míša: To jsou velmi zajímavá odhalení o Sodomě a Gomoře a o aktérech spjatých s těmito městy. Děkuji ti.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Je Mi vždy velkým potěšením sdílet s vámi všechno, co je zrovna potřeba pro naplnění Mého dokonalého plánu. Než se přesuneme na samotný konec našeho rozhovoru, rád/a bych se krátce vyjádřil/a ještě k několika posledním aspektům vašeho pobytu v Jordánsku. První z nich se týká vašeho rozloučení s Chálidem v hotelu u Mrtvého moře. Jak si dobře vzpomínáš, Míšo, byly to velmi srdečné okamžiky. Chálid se s každým z vás rozloučil osobně a objal se s vámi. Šlo o dojemné chvíle plné pocitů vděčnosti za to všechno, co jste s vaším průvodcem prožili. Tyto pocity nebyly pouze vaše, nýbrž pocházely též od celé řady dalších sentientních entit z různých sfér Multivesmíru, tedy i od těch, kterým se pomohlo na jejich cestě do Boží náruče. Během rozloučení jste ze sebe vyzářili pestré soubory pozitivní energie, která zainteresovaným bytostem mimo jiné ještě lépe ukázala krásu niterného propojení, které bylo mezi vámi a Chálidem v oněch chvílích nejintenzivnější za celý týden. Na základě vaší interakce sentientní entity rovněž snáze pochopily význam, sílu a obohacující charakter přátelství. Během posledních okamžiků s Chálidem začaly do blízkovýchodních pekel proudit nové duchovní aspekty, které po celý předcházející čas uzrávaly ve vašich nitrech, jakož i v duchovních srdcích ostatních Božích pomocníků, kteří vás provázeli. Ty aspekty, které do antivesmíru pronikaly už dříve, pak dosáhly nové úrovně intenzity, jež přesáhla všechny předcházející stupně síly energetického vyzařování. Během rozloučení pak Vilko sdělil Chálidovi, že tvoříte Tým Boží Rodiny a že Mě máte ve svých duchovních srdcích, přičemž vyslovil Moje pravé jméno a věnoval vašemu průvodci Modlitbu Pána Ježíše Krista Boží Rodiny. Tím Chálidovi odpověděl na jeho otázku, kterou vám položil už v předcházejících dnech a která zněla v tomto duchu: „Co jste vlastně zač?“ Vilko mu slíbil, že na tuto otázku ve správný čas odpoví, což se naplnilo právě při rozloučení. Vysvětlení bylo velmi stručné. Nezáleželo ovšem na počtu slov, ale především na tom, co se odehrávalo na pozadí této (a nejen této) interakce. Přestože tedy Chálid na fyzické úrovni nemohl přesně porozumět tomu, co se skrývá za Vilkovým vysvětlením a za tím, co a koho jste na Blízkém východě reprezentovali, „za scénou“ to jeho duchovní a duševní podstata chápala. I on je totiž „náš“, tj. součástí Mise Boží Rodiny, ačkoli o tom v rámci hrubohmotného světa ještě neví. Už nyní ovšem Chálid disponuje velmi dobrými znalostmi o Ježíši a rozsáhlým poznáním novozákonních i starozákonních příběhů. Tento myšlenkový základ a uskutečněné interakce s vámi Chálidovi jednou pomůžou ke snazšímu přijetí Mojí Nové a Nejnovější Přirozenosti, kterou učiní plnou součástí své sebeuvědomělé individuality. Jak bylo řečeno na začátku našeho rozhovoru, Chálid souvztažil mimo jiné s Mojí zesílenou přítomností, ochranou a vedením. Na tom, že jste svého průvodce od jistého okamžiku už neměli při ruce, se ukázalo, že podstata této přítomnosti, ochrany a vedení vychází z nitra, nikoli z vnějšku, a proto by se měl každý jedinec ve svém zájmu do tohoto nitra obracet, aby Mě v něm nalezl, spojoval se v něm se Mnou a umožnil Mi účinně působit v jeho životě. Na základě těchto duchovních faktů zkombinovaných s vaší přítomností u Mrtvého moře se dalo sentientním entitám na vědomí, že ačkoli Mě někdo nemusí vnímat tváří v tvář, přesto dotyčného nikdy neopouštím, a to ani v případech, kdy se jedinec nachází v těch největších zlech a nepravdách. Je ovšem na každém, zda a do jaké míry si bude Moji přítomnost uvědomovat a jestli s ní naváže kontakt, jenž bytostem z pekel otevírá možnost přijetí daru spásy. To příslušníkům antivesmíru poskytlo ještě větší motivaci hledat Boha/Bohyni ve svém nitru a utvářet s Ním/Ní vztah, díky čemuž se pak před nimi mohu objevit osobně, a to na jakékoli úrovni, tedy v podobě Božího ducha, Boží duše i Božího těla.
Druhý aspekt, o kterém bych se rád/a před koncem našeho rozhovoru zmínil/a, se týká západu slunce u Mrtvého moře, který nastával tehdy, když odbíjely poslední okamžiky Alenčiny, Inguščiny a Vilkovy přítomnosti ve vodě. V uvedeném kontextu odrážel západ slunce ukončení dílčí etapy výše popsané duchovní práce zaměřené na jádro Datasystému, po níž přicházejí a budou přicházet na řadu další fáze. Zároveň vyjadřoval spuštění hlavních procesů vedoucích k ukončení Mise Jordánsko na fyzické úrovni, jakož i to, že v této blízkovýchodní zemi není už žádných nových míst, kam byste měli za daných okolností ještě fyzicky zavítat. To, že se zapadající slunce dotýkalo horizontu ve směru, kde se nacházel Jeruzalém, ve skrytém významu vyjadřovalo skutečnost, že bytosti spojené s tímto městem a s židovským národem, z nichž některé byly i svědky Ježíšova ukřižování, mohou počítat s Mým milosrdenstvím a odpuštěním stejně jako kdokoli jiný. Dotek slunečního kotouče s Jeruzalémem rovněž symbolizoval fakt, že naše společná duchovní práce vykonaná v Jordánsku má a nadále bude mít na Izrael, na jeho lid a na sentientní entity s ním spjaté přímý dopad, což velmi přispěje i ke konečné spáse všech ostatních příjemců života, kteří nadále přebývají v zóně vymístění a na samotné planetě Nula. Záře zapadajícího slunce nad Jeruzalémem v tomto kontextu také bytostem uvedla v pozornost, že láska vycházející z Mojí Nové a Nejnovější Přirozenosti je připravena proniknout naplno do každého příslušníka židovského národa, jakož i do každého s ním provázaného jedince, avšak je na svobodné vůli každého, kdy si tuto životodárnou energii vpustí do svého nitra. Zlatá sluneční záře nad Jeruzalémem rovněž souvztažila se souborem duchovních informací týkajících se pojmu „Nový Jeruzalém“, které pronikly společně s ostatním obsahem novodobého Božího Slova do blízkovýchodních pekel. Mnohé sentientní entity díky tomu pochopily, že uvedený pojem ve skutečnosti znamená Novou Zemi umístěnou v Novém Vesmíru, která bude domovem pro duchovně vzestoupenou část lidstva a zároveň bude sloužit jako hlavní základna Mise Boží Rodiny. Jak je mnohým už známo, Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina, budu na Nové Zemi žít mezi lidmi jako muž a žena a zároveň jako chlapec a dívka. Půjde o dvojčata, která se v podobě přímých Božích inkarnací narodí ze vzájemné lásky mezi Božským maskulinním principem a Božským feminním principem. Sluneční záře nad Jeruzalémem také souvisela se souborem duchovních informací týkajících se pravého významu Ježíšova vzkříšení a nanebevstoupení po předchozím ukřižování, k němuž došlo právě v Jeruzalémě, který byl od vás vzdálen přibližně pětatřicet kilometrů vzdušnou čarou. S příchodem tmy začala být patrná záře jeruzalémských světel, která vyjadřovala fakt, že i přes duchovní temnotu, v níž se nachází drtivá většina příslušníků židovského národa a obyvatel tohoto města, přebývá v nitru každého jedince světlo pravé lásky – Boží přítomnosti, tvořící pravou, nezničitelnou a na věčnost pokračující duchovní podstatu svého sebeuvědomělého příjemce. Tento fakt souvisí i s tím, že nikdo není absolutně zlý, jak už jsem uvedl/a na jiném místě. I kdyby někdo byl sebetemnější, světlo lásky v něm bude do nezbytné míry stále přítomno, aby „počkalo“ na čas svého plného rozzáření se.
Třetí aspekt poznání předcházející závěrečné části našeho rozhovoru se týká informací k participaci mimozemských civilizací na Misi Jordánsko. Do společné duchovní práce na Blízkém východě totiž bylo zapojeno velké množství kosmických ras ze zóny vymístění stojících na naší straně a tvořících přímou i nepřímou součást Týmu Boží Rodiny. Specifická část těchto spolupracujících civilizací spadá do množiny bytostí označovaných jako vesmírní lidé, kteří jsou s lidstvem duchovně, duševně i fyzicky značně provázáni. Díky této příbuznosti přijali ode Mne úlohu zajistit evakuaci části pozemšťanů připravených vzestoupit na Novou Zemi. Neobešel/neobešla bych se ovšem ani bez spolupráce s řadou dalších antivesmírných kosmických ras, z nichž každá je v Mých očích naprosto stejně důležitá. Všechny spolupracující mimozemské civilizace ze zóny vymístění zastávají ve vztahu k Misi Boží Rodiny unikátní pozici, přesně takovou, jakou potřebuji pro efektivní vyprazdňování pekel. Členové pojednávaných kosmických ras zůstávají po přijetí daru spásy v antivesmíru proto, aby v roli Mých představitelů, spolupracovníků či přátel pomáhali bytostem nalézat tu správnou cestu ke Mně. V případě, že příslušníkům těchto ras vyprší užitečnost jejich pobytu v zóně vymístění, přesouvají se do limba, kde nadále pokračují ve svém poslání pro Multivesmír. Zdaleka ne všichni členové kosmických civilizací ovšem mají v plánu duše působit v peklech pod Mojí záštitou. Mnozí totiž v souvislosti s přijetím Mojí Nové a Nejnovější Přirozenosti nastupují proces odchodu do limba bez prodlevy. Záleží vždy na zvoleném plánu duše jednotlivce, jaké bude jeho další směřování poté, co se se Mnou spojí v nitru. V různých úrovních zóny vymístění a limba mám tedy mnoho spolupracujících mimozemských bytostí, jejichž počet konstantně narůstá s tím, jak Mise Boží Rodiny postupuje vpřed. Součástí našeho Týmu je ovšem i bezpočet kosmických ras z pozitivního stavu. Jejich hvězdná plavidla se ovšem – na rozdíl od mimozemských bytostí ze zóny vymístění – nemohou viditelně ukazovat obyvatelům planety Nula či jiných světů zóny vymístění, jelikož nemohou přímo vstupovat na území negativního stavu. Když tedy někteří členové pozemského Týmu vidí na nebi kosmické plavidlo, velmi často se jedná o spolupracující duchovní kolegy ze zóny vymístění, nikoli však z pozitivního stavu, kteří s námi interagují jinými způsoby. V poslední večer vašeho pobytu na Blízkém východě se Vilkovi a Alence odclonila jedna kosmická loď vesmírných lidí, která letěla od Jeruzaléma směrem k místu vašeho pobytu. Během pozorování přeletěla přímo nad křídlem vašeho hotelu, kde jste byli ubytovaní a kde jsi tou dobou, Míšo, ležel nemocný na pokoji. Přelet lodě vesmírných přátel byl vyjádřením jejich poděkování za skvělou spolupráci s vámi a s dalšími členy Mise Jordánsko. Posádka tohoto jediného odcloněného plavidla zastupovala všechny bytosti kosmických ras, které se vědomě podílely na společné duchovní práci v rámci této zahraniční Mise. Po celou dobu vašeho pobytu v Jordánsku vás každý den a v každém okamžiku provázel značný počet hvězdných lodí, nicméně z různých duchovních důvodů nebylo žádané, aby se vám viditelně připomenuly více než jednou. Svou přítomností nad křídlem vašeho hotelu ti, Míšo, vesmírní přátelé rovněž vyjádřili svou srdečnou podporu v nelehkých chvílích. To, že přeletěli nad Mrtvým mořem, také ve skrytém významu manifestovalo skutečnost, že kdo přijme Moji lásku, ten hravě překoná mrtvý život negativního stavu a přijme věčný život stavu pozitivního. Fakt, že vesmírní lidé uskutečnili svůj pohyb na obloze ve směru ze západního břehu Mrtvého moře na východní břeh, byl demonstrací toho, že negativní stav, který je konvertujícími bytostmi opouštěn, souvztaží se západem čili s levou světovou stranou, zatímco jeho láskyplný protějšek, k němuž konverti směřují, souvisí s východem čili s pravou světovou stranou. To je i důvod, proč musel být Ježíš ukřižován západně od Mrtvého moře, protože – jak bylo právě poznamenáno – tato světová strana vyjadřuje negativní stav, ze kterého svým vzkříšením a nanebevstoupením ukázal cestu do pozitivního stavu, jenž naopak souvisí s východem. Bylo by nemožné, aby Ježíšova pozemská cesta skončila na východ od Mrtvého moře, neboť ten souvisí s Božím Královstvím. To je i důvod, proč jste se během pobytu na Blízkém východě nacházeli východně od řeky Jordán a proč jste stanuli na východním, respektive severovýchodním břehu Mrtvého moře. Šlo totiž o vyjádření skutečnosti, že naše společná duchovní práce byla vykonávána výhradně z pozice pozitivního stavu – z pozice jeho lásky, moudrosti, dobra, pravdy, soucitu, milosrdenství apod. Severovýchod pak konkrétně souvztažil nejen s pozitivním stavem, nýbrž bytostem dával rovněž na vědomí, že pozitivní stav rovná se duchovní progrese, pokrok a cesta vzhůru. Silné sepětí našeho působení s východní/severovýchodní, respektive s pravou světovou stranou bylo jedním z předpokladů, že naše duchovní práce na tomto zatíženém místě planety Nula a v blízkovýchodních peklech bude vykonána v požadované důslednosti, intenzitě a rozsahu a že tudíž bude nanejvýš úspěšná.
Čtvrtý a poslední aspekt poznání předcházející závěrečné části našeho rozhovoru se týká stručných poznámek k poslednímu ránu. Východ slunce v kombinaci s vaším odjezdem od Mrtvého moře uvedl bytostem „za scénou“ v pozornost, že končí pouze fyzická část Mise Jordánsko, a proto naši duchovní práci nejen v blízkovýchodních peklech čekají nové etapy, zapříčiňující další konverze sentientních entit a produkující spoustu neotřelých, v předešlých krocích nevyzářených spásných kvalit. Posledního rána se Vilkovi podařilo z hotelového balkonu zachytit odraz světla od zlaté kupole Skalního dómu, islámské svatyně na Chrámové hoře v Jeruzalémě. To, že byl Jeruzalém viditelný tímto způsobem i za denního světla, ve skrytém významu značilo skutečnost, že duchovní mlha či opar zastírající srdce a mysli příslušníků židovského, islámského i křesťanského náboženství se na základě průběhu a výsledků Mise Jordánsko, jakož i díky ostatním aspektům naší duchovní práce, rozestupuje a rozplývá v daleko větším, viditelnějším a citelnějším rozsahu než kdykoli předtím. Nyní se pojďme přesunout na samotný závěr našeho rozhovoru.
Míša: Děkuji ti za doplňující aspekty poznání, Pane Ježíši Kriste Boží Rodino. Podpory našich vesmírných přátel, o níž jsi hovořil/a výše, si velmi vážím a srdečně jim za to děkuji. Ráno 16. září se začaly odpočítávat poslední hodiny naší přítomnosti v Jordánsku. Autobus nás odvezl na Mezinárodní letiště královny Alíji v Ammánu, kde před týdnem všechno začalo. Po výstupu z autobusu si nás převzal pracovník letiště, který nás popoháněl slovy „Yalla, yalla!“, což znamená „Rychle, rychle!“ Dorazili jsme totiž o něco později, než předpokládal.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Popohánějící přístup onoho jinak přátelského pána vycházel z toho, že jeho představa o čase vašeho příjezdu byla narušena, v důsledku čehož se snažil váš výstup z autobusu a přesun do letištní haly urychlit. Nastalá situace bytostem uvedla v pozornost, že v přírodních světech pozitivního stavu nemusí nikdo dodržovat žádné časové itineráře, jelikož všichni v pozitivním stavu jsou vedeni a koordinováni z nitra Mnou, a proto jsou vždy tam, kde mají být, aniž by musel jeden čekat na druhého. Všichni mají v Božím Království tolik času, kolik je nutné, přičemž nikdo nezažívá jeho nedostatek. Proto nikdo nikam nespěchá. V pozitivním stavu každý ví, že všechno se děje přesně takovým tempem, jak je to potřeba, a že všechny události v osobním životě jednotlivce i v celém Stvoření mají přesně takový charakter, jaký mají mít. To, že se všechno děje požadovaným tempem a že nic z osobních ani z globálních událostí nemůže být jinak, ovšem platí i pro zónu vymístění. Pokud tedy například na planetě Nula někdo zmešká odlet letadla (což nebyl váš případ, času jste měli na letišti stále víc než dost), z duchovního hlediska to znamená, že přesně takto to mělo být. Zároveň to znamená, že dotyčný jedinec spěl na letiště přesně takovým tempem, jakým bylo potřeba, aby z nějakých důležitých důvodů odlet zmeškal. I když tedy někdo někam přijde z lidského úhlu pohledu pozdě, přičemž výsledkem tohoto „pozdě“ bude (nebo může být) nějaký negativní následek, za který jedinec nese zodpovědnost, z duchovního úhlu pohledu bude vždycky platit, že na určité místo přicestoval ve správný čas, aby naplnil dílčí aspekt plánu své duše a aby si ze vzniklé situace vzal vědomě či nevědomě něco důležitého pro svůj život. Každý tedy zažívá to, co má zažívat, nachází se tam, kde má být, přičemž nikdy nepřichází nikam v nesprávný čas, ať už to může vypadat z lidského úhlu pohledu jakkoli. Z duchovního pohledu tedy pojem „v nesprávný čas na nesprávném místě“ neexistuje, a to ani v případech, kdy se někdo například dostane do situace, v níž přijde o fyzický život. Z duchovního pohledu nejde o žádnou tragédii, nýbrž o naplnění předem domluveného scénáře, který si daná bytost dohodla v rámci plánu své duše. Jde pouze o ukončení určité role, nikoli o ukončení života jako takového. Jedinečná individualita bytosti existuje dál. Pakliže se vymaní ze sevření negativního stavu, nemá jakýkoli důvod k lítosti nad sebou samou, protože chápe, že prožila to, co si svobodně zvolila poznat, přičemž si uvědomuje důvody toho, proč si tak zvolila. Stejně tak chápe i smysl, význam a dosah prožitého dějství jak pro svůj osobní život, tak pro celek. Cítí radost a vděčnost za všechny zkušenosti, které zúročí v navazujících etapách svého duchovního rozvoje.
Míša: Ani při cestě zpět nebyl pobyt na letišti zcela bez zádrhelů. Vilkovi a Alence začali na první bezpečnostní kontrole z nějakého důvodu šacovat kufry, zatímco my ostatní jsme už stáli u přepážky pro výdej palubních lístků. Při druhé bezpečnostní kontrole jsem pak musel sundat boty a nechat je projet rentgenem. V příručním zavazadle pak pracovníci letiště nedůvěřivě zkoumali mýdla, která jsem měl vyndaná z původního obalu. Záhy však pochopili, že nejde o nic závadného.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Obě situace byly povolenou duchovní zkouškou, v jejímž rámci se měl ukázat další díl nelibosti negativního stavu nad výsledky naší společné duchovní práce. Na přehrabování Alenčiných a Vilkových osobních věcí v zavazadlech se především ukázalo, jak se zla a nepravdy snaží násilně pronikat do niter Mých představitelů. Když v nich ovšem nenajdou žádný „úchyt“, za který by se mohly pověsit a stáhnout Mého vyslance do zóny vymístění, jejich původní dobyvačná energie rychle ztrácí potenciál, což souviselo s tím, že pracovníky letiště po pár minutách přestalo přehrabování věcí bavit, načež Vilka a Alenku pustili dál. Komplikace s botami a s mýdly, kterou jsi, Míšo, zažil na druhé bezpečnostní kontrole, pak manifestovala zejména princip nedůvěřivosti a podezřívavosti negativního stavu, kterou bytosti v antivesmíru hojně zakoušejí při různých situacích ve směru „od“ jiných sentientních entit nebo i ve směru „k“ jiným sentientním entitám. Daná situace rovněž souvztažila se skutečností, že negativní stav rád vytváří vykonstruované záminky pro zvýšení kontroly nad cíli svého zájmu a pro uplatnění určitých restrikcí a sankcí, jimiž se snaží získat od svých obětí potřebnou energii k svému přežití. Uvedené letištní peripetie s sebou přinesly další spásné kvality. Pokud by tomu tak nemělo být, tyto duchovní zkoušky bych nepřipustil/a.
Míša: Po uskutečnění bezpečnostní kontroly zaujal jednoho pracovníka letiště státní znak na mém cestovním pasu. Při tom se zeptal, o jakou zemi se jedná, načež mi k podobě znaku poskytl pozitivní odezvu.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Zaujetí onoho muže českým státním znakem a zároveň pozitivní odezva na jeho vzhled byla poslední z řady ukázek silného propojení mezi Jordánskem a duchovním centrem světa ukotveným v České republice a do značné míry i na Slovensku. Také se tím odzrcadlilo dovršení hlavní fáze vašeho opětovného energetického vylaďování na česko-slovenskou kolektivní energii. Připomínám, že tato hlavní fáze započala během vaší interakce s jordánskou maminkou a dětmi u Rudého moře. Nyní, těsně před odletem, byla ukončena, díky čemuž už po duchovní stránce nebylo nic, co by mělo bránit vašemu odletu. Účel vašeho pobytu v Jordánsku se dokonale naplnil. Zaujetí výše uvedeného muže českým státním znakem a jeho kladná reakce na něj ovšem souvisela ještě s jednou další záležitostí. Z duchovního pohledu se v tom skrývala odezva spasených, právě konvertujících nebo na odchod z pekel se připravujících bytostí, které vám „za scénou“ sdělovaly, že všechna krásná energie, kterou jste jim společně s dalšími příslušníky Boží Mise předali, zůstává nadále součástí jejich srdcí, a že na to, čeho se jim skrze vás a ostatní dostalo, nezapomenou, stejně jako vy nezapomenete na to, co jste zažili v Jordánsku, jehož otisk ve vašich srdcích taktéž zůstává, a společně s ním i veškeré výsledky vykonané duchovní práce. Pobyt v Jordánsku vám přinesl značné množství nových duchovních aspektů, které jste si přenesli na domovskou pozemskou základnu, aby sloužily vašemu pokračujícímu duchovnímu vývoji. To se ve skrytém významu odzrcadlilo na novosti letadla, kterým jste se přemístili zpátky do Evropy. Jak pamatuješ, Míšo, na tomto stroji nebyly patrné známky opotřebení. Neměl totiž za sebou ani rok provozu.
Míša: Ano, pamatuji si to velmi dobře. Do tohoto letadla nás začali pouštět se značným zpožděním, na samotný start jsme však už nemuseli čekat tak, jak tomu bylo před týdnem.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Zpožděné otevření odletové brány odráželo na jisté úrovni nespolehlivost negativního stavu, která se během vašeho pobytu v Jordánsku manifestovala už v oné situaci, kdy měl beduínský řidič před započetím vašeho výletu ve Vádí Rum problém s nastartováním motoru auta. Čekání na odlet ovšem mělo i pozitivní význam, protože během něho jste po všech předchozích peripetiích mohli zklidnit svou mysl a uvést se do určitého stupně relaxace. Toto zpomalení odráželo dokončování uzavíracího procesu fyzické etapy Mise Jordánsko. Uskutečnění startu bez prodlevy pak vyjadřovalo skutečnost, že blízkovýchodní pekla jsou nyní ve velkém naplněna pozitivní dynamickou energií, která v nich způsobuje neustále se vyvíjející změny, jimiž se bytosti efektivním způsobem posouvají duchovně vpřed a vzhůru – vstříc Mojí náruči.
Několik minut po startu jste se ocitli nad Akabou. Naposledy jste tak měli možnost vidět jordánské území z výšky, než jste se přesunuli do oblasti Rudého moře a Sinajského poloostrova. Váš přelet nad místy, kde jste se v předcházejících dnech pohybovali osobně, vyjadřoval v kombinaci s vizuálním kontaktem s Akabou blížící se dobu, kdy se na své jordánské prožitky a na vykonanou práci pro naše Stvoření budete dívat z pozice duchovního nadhledu, v multidimenzionálních souvislostech, díky nimž budete na vědomé úrovni požadovaným způsobem chápat význam, smysl a dosah toho všeho. Ta doba právě nastala v souvislosti s tímto rozhovorem.
Fyzická etapa Mise Jordánsko skončila v okamžik, kdy se kola vašeho letadla odlepila od země. Poté vás čekala ještě několik hodin dlouhá cesta do Vídně, a pak ještě do Bratislavy a zpátky do Medného, kam jste přicestovali 16. září 2024 večer. Jak jsem ale už poznamenal/a jinde, Mise Jordánsko pokračuje doteď, což platí také pro všechny ostatní zahraniční mise. I ony se na nehmotných úrovních odvíjejí dál.
Velice si vážím každého, kdo se na jakékoli úrovni a jakýmkoli způsobem účastnil a nadále účastní duchovní práce spjaté s regionem Blízkého východu. Jsem na vaši jordánskou čtveřici a na všechny zainteresované členy Týmu Boží Rodiny patřičně hrdý/á.
Velice ti děkuji, Míšo, za zaznamenání všeho, co jsem vám potřeboval/a sdělit. Stejně tak srdečně děkuji každému, kdo se ponořil do řádek a energie naší konverzace a kdo nám pomáhá v jejím šíření. Moje hluboká vděčnost patří též lidem zajišťujícím překlad tří zdrojů druhé dávky Nového Zjevení do angličtiny, španělštiny, ruštiny a slovenštiny. Velmi si jejich práce cením, neboť činí životně důležitou pravdu Božího Slova snáze dostupnou pro mnohé Boží představitele, spolupracovníky a přátele inkarnované v různých částech světa.
Míša: S tvými slovy naprosto souzním, z překladu tří zdrojů druhé dávky Nového Zjevení do dalších jazyků mám také upřímnou radost. I já děkuji tobě, milovaný/milovaná Pane Ježíši Kriste Boží Rodino, za náš zajímavý a plodný rozhovor o neobyčejných dnech v Jordánsku. Děkuji též Ingušce, Alence a Vilkovi za společné dobrodružství a spolupráci, stejně jako všem duchovním sourozencům, kteří se toho všeho účastnili a nadále účastní s námi. Byla to jízda, která na mnoho způsobů pokračuje dál.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Potěšení i na naší straně, Míšo. Tímto je náš rozhovor u konce. Jeho přenos si vyžádal spoustu času, výsledek ovšem stojí za to – je doslova Boží, jako všechno, co je ode Mne. Miluji tě a vás všechny.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina | 1. 12. 2025
Zdroj: Michal Transmiter Facebook
