ZAZNAMENAL A PŘEDAL: MICHAL ROJ
3. ROZHOVOR – 1. prosince 2025 • 6. část
MISE BOŽÍ RODINY V JORDÁNSKU
Míša: Jak už jsem sdělil výše, po návštěvě Keraku nás čekala dlouhá cesta do Petry, či přesněji řečeno do města Vádí Musa (Wadi Musa) – neboli „Údolí Mojžíše“. Právě toto město je vstupní branou do starověké Petry, která je před okolním světem schovaná mezi načervenalými skalami. Do Vádí Musa jsme dorazili již za tmy. Krátce před tím, než jsme měli po velmi dlouhém dni dorazit do hotelu, Chálid nám nechal zastavit autobus u Mojžíšova pramene (arabsky zvaný Ayn Musa).
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Je to přesně ten pramen, který vyvěrá od chvíle, kdy Mojžíš před naléhajícími Izraelity dvakrát udeřil na skálu. Je tomu už zhruba tři tisíce tři sta let. Někteří lidé a badatelé tuto událost připisují jistému místu v Saúdské Arábii. Ve skutečnosti se tak ovšem stalo právě ve Vádí Musa. Tato oblast se v biblických příbězích nazývá Kadeš, přičemž samotná událost Mojžíšova dvojího udeření do skály je uvedena v knize Numeri 20:1–13. O skutečném pozadí této události jsem v duchovních souvislostech už hovořil/a. Dosud jsem ale ještě neuvedl/a, že prvním, kdo byl Hospodinem (tzn. Pseudotvůrci) v předem zinscenované situaci potrestán za neposlušnost, nebyl Mojžíš, nýbrž jeho starší bratr Áron, který byl zbaven fyzického života ve věku sto dvaceti tří let na vrcholu hory Hor, nacházející se v těsné blízkosti Petry. Áronův věk byl zásahy Pseudotvůrců prodlužován stejně, jak tomu bylo u Mojžíše. Když se však k moci dostala jiná skupina Pseudotvůrců, jeho pobyt v hrubohmotném těle byl rychle ukončen, zatímco ten Mojžíšův pokračoval až do doby jeho spatření Kanaánu z hory Nebo. Ještě před smrtí Árona a před událostmi s udeřením do skály opustila v Kadeši hrubohmotné tělo také Mojžíšova sestra Miriam. I ona měla velmi vysoký věk, a i té se Pseudotvůrci zbavili proto, že už ji nadále nepotřebovali ke svým cílům. Horu Hor, tedy Áronovu horu (arabsky Džabal Harun) jste viděli na vlastní oči dalšího dne po skončení prohlídky Petry, když jste vyjeli nad Vádí Musa a uskutečnili jste krátkou zastávku pro pořízení společné fotky. Během vašeho pobytu v Petře a Vádí Musa došlo díky naší společné duchovní práci ke konverzi mnoha Pseudotvůrců z obou hlavních mocenských skupin, o nichž jsem hovořil/a v příslušné pasáži týkající se rozboru Mojžíšova příběhu. Ti, kdo přijali dar spásy, mají už navždy za sebou ztvárněné role, jimiž pomohli naplnit užitečnost existence negativního stavu a přiblížit tak plnost života v lásce v novém cyklu času.
Na příslušném místě tohoto rozhovoru jsem uvedl/a, že skála, na kterou Mojžíš udeřil, představovala přírodní nepravdu a víru ve falešné bohy – Hospodina. Dále jsem zmínil/a, že dvojí udeření do skály znamenalo odmítnutí této nepravdy a zcestné víry. Také jsem sdělil/a, že Mojžíšova podstata nevíry v to, že by mohla voda ze skály vytrysknout, vyplývala z jeho pochybností v Hospodinovu podstatu, tedy zda je tím, za koho se vydává a zda skutečně jedná v zájmu dobra. A také jsem uvedl/a, že hojné proudění vody ze skály navzdory Mojžíšově nevíře vyjadřovalo, že nepravda Pseudotvůrců se tehdejším příslušníkům pozemské rasy velmi vnucovala. Vaše zastávka u Mojžíšova pramene, ze kterého jste se i přímo napili, ve vašem případě odzrcadlila dvě záležitosti. Ta první zobrazovala skutečnost, že s nepravdou Pseudotvůrců, která zde byla vyjádřena pramenitou vodou, přicházíte do dobrovolného, nikoli nuceného styku, abyste ji v sobě, tzn. ve svém nitru, v rámci svých poslání přetvořili na Mou Božskou pravdu. V tomto ohledu jste zastupovali i ostatní světelné pracovníky, kteří nepravdě negativního stavu čelí na planetě Nula i jinde v peklech dnes a denně, avšak svým niterným nastavením, vycházejícím z přijetí a aplikace idejí Nového Zjevení, tuto nepravdu očišťují a transformují ji v pravdu. Voda ovšem měla i pozitivní konotaci. Druhá záležitost zrcadlící se na vašem pití vody z Mojžíšova pramene proto souvisela s demonstrací vašeho ztotožnění se s Božskou pravdou, která do vás proudí z Mého lůna, abyste jejím prostřednictvím očišťovali ve svých nitrech výše uvedenou nepravdu přicházející z negativního stavu, která se na základě toho následně transformuje na pravdu. I v tomto jste zastupovali ostatní světelné pracovníky. To, že jste se na tomto místě posadili na skálu nebo jste se o ni opřeli, pak vyjadřovalo vaše – a nejen vaše – úplné, tedy i na fyzické úrovni usazené ztotožnění se s vírou v Novou a Nejnovější Boží Přirozenost. Tím pádem šlo zároveň o symboliku toho, že víra ve falešné bohy nemá ve vašem životě, jakož ani v životech ostatních praktikantů Nového Zjevení, své opodstatněné místo. Tak jsme opět společně posílili Moji přítomnost v blízkovýchodních peklech, aby se jejich obyvatelé mohli ještě snáze otevřít novodobému Božímu Slovu. Pití vody z Mojžíšova pramene bylo také dalším vyjádřením vašeho/našeho propojení s Mojžíšem a spolupráce s ním i s řadou dalších postav starozákonních příběhů. Mezi těmi, kdo jsou součástí Mise Boží Rodiny, proto v současnosti kromě Mojžíše už nechybí ani Áron, Miriam, či Jozue, který dovedl Izraelity do zaslíbené země. Nyní už nevede Židy do jejich pravlasti, nýbrž pomáhá společně s dalšími duchovními kolegy přivádět bytosti do limba. To, že jsi, Míšo, pil u Mojžíšova pramene vodu z Alenčiných dlaní, odráželo situaci, kdy bytosti ze zóny vymístění, které jsi v dané chvíli zastupoval, přijímají životodárnou Boží energii nejprve ze strany Mých pověřenců, aby v sobě vytvořily podmínky pro setkání se se Mnou tváří v tvář v dalších etapách jejich konverze. Spojené Alenčiny dlaně značily, že jejich ztotožnění se s Mojí energií se musí dít z pozice rovnocenného přijetí jak absolutního feminního, tak absolutního maskulinního principu. Jen tak může být naše pomoc bytostem účinná.
Míša: Pár minut po návštěvě pramene jsme dorazili na hotel. Z balkonu jsme pak ještě nějakou dobu pozorovali osvětlené město a probírali jsme mezi sebou uplynulé zážitky.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Váš pobyt na balkoně se nesl ve znamení velmi pozitivních pocitů vyplývajících nejen z tohoto nabitého dne. Rekapitulace uplynulých zážitků byla důležitá, protože se tím „za scénou“ uváděly znovu v pozornost některé aspekty vykonané duchovní práce, čímž se zároveň zesiloval jejich pozitivní dopad na příslušné sféry antivesmíru. Pouliční lampy osvětlující Vádí Musa odrážely nitra bytostí oslovených naší činností a směřujících ke konverzi. Zóna vymístění se stává stále zaplněnější jasnými body, jimiž jsou zářící duchovní srdce Mých dětí, které se posléze vydávají na svou pouť do pravého Domova.
Míša: Dalšího rána (12. září) jsme vyrazili přímo do Petry, jejíž název znamená v řečtině „skála“. Po několika minutách jízdy autobusem jsme se ocitli na začátku prohlídkového okruhu. Čekala nás túra úzkým kaňonem, jehož stěny nás chránily před slunečním žárem. V jednu chvíli se pak kaňon rozestoupil a my stanuli tváří v tvář Pokladnici, chrámu vytesaného do skály, jenž zhotovil národ tajemných Nabatejců, kteří toto místo obývali v izolaci od okolního světa. Pokladnice (arabsky zvaná Al-Khazneh) se objevila například ve filmu Indiana Jones a Poslední křížová výprava. Do červena zbarvená skála a modré nebe vytvářelo zajímavý kontrast.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Stejně jako na jiných místech, také v Petře byl slabý počet turistů, což souviselo s ubýváním počtu sentientních entit v peklech, jak jsem sdělil/a už v našem povídání o Džaraši. I na tomto místě jste nicméně mezi tím málem lidí natrefili na krajany, respektive krajanky, jimiž byly dvě mladé Češky. Jejich přítomnost v niterném smyslu potvrzovala sílící propojení mezi duchovním centrem světa ukotveným v Praze s územím Blízkého východu. Na základě toho, že Mise Boží Rodiny sestává na fyzické úrovni především z Čechů a Slováků, a prostřednictvím toho, že Moje přímá inkarnace Janička se narodila v Čechách, které byly tehdy součástí Československa, naše působení vyzařuje do zóny vymístění velmi silně pozitivní aspekty česko-slovenské duchovní esence, které v procesu ukončování negativního stavu sehrávají klíčovou úlohu. Tyto aspekty jsou neodmyslitelně spjaty se specifickým postavením, které Česká republika a Slovensko společně se svým obyvatelstvem a národními jazyky zastávají vůči celku. Stejně specifické postavení má v tomto smyslu také národ Španělů a Rusů, a zvláštním způsobem rovněž národ Američanů. Fakt, že je Blízký východ společně se svými pekly silně provázán s duchovním centrem světa ukotveným v českých zemích a do značné míry i na Slovensku, odráželo také to, že o dva dny později jste se v Akabě na pobřeží Rudého moře setkali s číšníkem, jenž uměl pár slov slovensky. Česká a slovenská esence tedy rezonovala jak na severu Jordánska (Džaraš, Ammán), tak v jeho pomyslném středu (Petra), a také na jihu země (Akaba). Šlo o zevní ukázku toho, že Boží energie vycházející z našeho společného působení zasáhla všechny stupně blízkovýchodních pekel – jejich vrchol, prostředek i dno.
Jak jsi, Míšo, poznamenal, Petra znamená v řečtině „skála“. Duchovní význam tohoto názvu ve spojitosti s vaší návštěvou v sobě nese skryté poselství o tom, že vaše víra a víra všech, kdo jsou hluboce provázáni se Mnou, je nejenže úplná, což bylo vyjádřeno během vašeho kontaktu se skálou u Mojžíšova pramene, ale že je díky této úplnosti také pevná – pevná jako skála, díky čemuž ji žádný aspekt negativního stavu nemůže přemoci. Vaše pochůzka Petrou pak vyjadřovala proces zprostředkovávání základních stavebních bloků této úplné a pevné víry ostatním bytostem, aby je mohly učinit součástí svého duchovního srdce a vytvořit z nich konstrukci své vlastní víry ve Mne. Význam názvu starověkého města pak v jiném ohledu odkazoval také k hlavnímu cíli Mojí lásky, kterým jsou zapouzdřená duchovní srdce, která jsou v jistém smyslu tvrdá jako skála. Proces pronikání lásky do těchto tvrdých srdcí odrážela vaše chůze úzkým kaňonem, do něhož jste se zanořili nedlouho po zahájení prohlídky, abyste se z něj vynořili před již zmíněnou Pokladnicí, ikonickým chrámem vytesaným do skály.
Pojďme si však ještě vysvětlit, jaké souvztažnosti obnášel počáteční úsek vaší prohlídky v Petře. V jeho rámci jste procházeli například kolem Obeliskové hrobky. Na základě vaší přítomnosti a prostřednictvím kolektivní duchovní práce všech zainteresovaných pomocníků jsme vpustili světlo pozitivního stavu do dalšího z fenoménů negativního stavu, kterým je smrt. Bytosti tak snáze pochopily, že smrt je výmyslem negativního stavu, který nemá v Mém Království co pohledávat. Dále se dozvěděly, že život je sám o sobě nezničitelný, a proto nemá smysl oplakávat ty, kteří opustili fyzické tělo, stavět jim hrobky a jakýmkoli způsobem uctívat jejich pozůstatky. Tyto informace mnohým sentientním entitám pomohly v rozpouštění strachů, smutků a bolestí vyplývajících z fenoménu smrti. Společně s přijetím dalších idejí a principů Božího Slova pak byly schopny opustit sféru, v níž má fenomén smrti své silné slovo, a namísto toho vejít do limba překypujícího životem, kde se bytosti připravují na zažívání nepoznaných krás v pravém jsoucnu a bytí. Před vstupem do soutěsky jste pak narazili na muže oblečené v uniformě dávných nabatejských válečníků. Ti odráželi přítomnost speciálních negativních bytostí blokujících lidem i jiným sentientním přístup do nitra. V první dávce Nového Zjevení jsem tyto bytosti nazval/a „stíny“, případně „strážci“. Ve své podstatě ovšem uvedení muži reprezentovali jakékoli negativní entity, které se podílejí na ovládání lidí i jiných bytostí všemi dostupnými způsoby. Fakt, že muži byli přátelsky naladění, přičemž sami o sobě nebyli vojáky, nýbrž spořádanými civilisty, dával v této situaci na vědomí, že každá negativní entita včetně oněch „stínů“ a „strážců“ má dobré nitro, které se u nich naplno rozvine poté, co se vyvážou ze své role na území pekel. Také šlo o vyjádření skutečnosti, že láska si zesíleným způsobem vždycky najde cestu do nitra toho, kdo jí je alespoň do určité míry otevřen. Pro lásku v takovém případě neexistují žádné překážky. Proto jste i vy mohli po vyfocení se s nabatejskými válečníky v poklidu vstoupit do soutěsky. Duchovní význam tohoto úseku cesty jsme si již vysvětlili.
Rozestoupení soutěsky před Pokladnicí odráželo proces otevírání vědomí v souvislosti s postupem bytostí na duchovní cestě. Zároveň souviselo i s odejitím nevědomých procesů z jejich sentientní mysli. Díky otevírání vědomí a zbavení se nevědomých procesů je jedinec schopen vnímat svět v jiné perspektivě, čehož odrazem byla skutečnost, že jste se u Pokladnice už nadále nenacházeli v úzké průrvě, kde vysoké skály po obou stranách blokovaly příliv světla, nýbrž jste se ocitli na místě, kde bylo mnohem více prostoru a kam mohlo zásadnějším způsobem pronikat slunce. Zatímco ikonický chrám se nacházel v jeho záři, na vás začalo světlo dopadat teprve v následujícím úseku cesty, kde se soutěska rozestoupila ještě více, až se před vámi otevřelo volné prostranství. Toto vše souviselo s principem postupného přijímání lásky. Sentientním entitám se dalo v rámci této souvztažnosti na srozuměnou, že lásku do sebe nelze přijmout najednou, nýbrž v postupných krocích, které na sebe navzájem navazují. Proto není možné všeho dosáhnout takzvaně hned. Všechno má svůj čas a vývoj, nic nejde přeskočit – a tak je to v pořádku. Toto uvědomění bytostem pomohlo zbavit se nesprávných přestav o dynamice duchovní progrese. Díky tomu se vyhnuly vyvíjení přehnaných nároků na sebe samé a všemožných očekávání.
Výše uvedený tajemný národ Nabatejců v současnosti na fyzické úrovni již neexistuje. Království tohoto arabského kmene dosahovalo vrcholu zhruba v době, kdy jsem po tomto světě kráčel/a fyzicky jako Ježíš. Konec království se pak datuje do roku 106, kdy bylo za císaře Trajána pohlceno Římem. Z lidského úhlu pohledu je to už velmi dlouhý čas, kdy Nabatejci vyjadřovali na planetě Nula svůj příběh. V zóně vymístění však bylo až donedávna přítomno mnoho duší silně spjatých s nabatejským kolektivním vědomím. I k těmto bytostem se snesla Moje zesílená várka lásky a všeho, co je jí vlastní, abychom jim pomohli na jejich cestě Domů. Je úžasné pozorovat, jak pekla opouštějí ve velkém nejen bývalí Nabatejci, ale i příslušníci dalších starověkých národů, které kdysi obývaly území Blízkého východu. Ať už pocházeli tito příjemci života odkudkoli, nechť už věřili v cokoli a ať se ve svém hmotném i nehmotném životě zatížili čímkoli, nic z toho není překážkou pro nadělení daru spásy. Stačí se otevřít Mojí přítomnosti a následovat ji. Pak se začnout dít zázraky. Společně s Nabatejci a dalšími národy přijal Moji lásku také Herodes I. Veliký, jehož matka byla nabatejskou princeznou z Petry. V limbu se setkal mimo jiné s řadou spasených duší, jež sehrály roli betlémských kojenců, které nechal za své vlády po narození Ježíše zavraždit. Mise Jordánsko přinesla vysvobození také dalším známým historickým postavám, jako byl třeba Herodes Antipas a jeho první manželka Phasaelis, jejímž otcem byl nabatejský král Aretas IV. Dar spásy ovšem přijala i Herodova druhá manželka Herodiada a její dcera Salome, která byla na popud své matky příčinou stětí hlavy Jana Křtitele v paláci Machaerus, od něhož jste se během vašeho pozdějšího pobytu u Mrtvého moře nacházeli ve vzdálenosti pouhých několika desítek kilometrů. V souvislosti se završením rolí těchto bytostí v peklech u nich došlo k obrovské úlevě. Její součástí bylo u zainteresovaných aktérů i nádherné, odpuštěním naplněné setkání s Janem Křtitelem v limbu, s nímž se vroucně objali a navázali hluboké a upřímné přátelství. Ve vzájemném objetí se s Janem ocitl také popravčí, který na Machaeru provedl stětí jeho hlavy. Všichni zúčastnění si v Janově přítomnosti i v přítomnosti mnoha dalších členů naší Mise vychutnávali pocit, že všechno už je u nich v nejlepším pořádku, jelikož se navždy vysvobodili ze spárů zel a nepravd, aby se v limbu mohli očistit a svědomitě připravit na nový život v pozitivním stavu.
Před vaším dospěním na konec prohlídky Petry jste viděli ještě mnoho dalších honosných staveb vytesaných do skály, pozorovali jste však i rozvaliny objektů postavených „běžným“ způsobem. Významnou památkou byl také do skály vytesaný amfiteátr, který dokázal pojmout až osm tisíc diváků. Jak tomu bylo už v Ammánu, i na tomto místě se dalo bytostem na vědomí, že hra (divadlo) negativního stavu se nezadržitelně blíží ke konci. Pro bytosti bylo v rámci konverze velkým povzbuzením, že v zóně vymístění nezůstane nakonec žádný herec, jelikož tím ztratily obavy z opuštění těch, kteří se rozhodli nadále setrvávat v negativním stavu. Konvertující sentientní entity pochopily, že ve správný čas se za Mnou vydá úplně každý, abychom mohli v nadcházejícím cyklu času tvořit Nový Multivesmír. Netřeba proto smutnit nad těmi, kteří ještě neodešli do Mojí náruče a zůstali v peklech. Každý má jinou duchovní cestu, všechny ale nakonec vedou do pozitivního stavu. To se týká i lidí, kteří zůstanou po rozdělení lidstva v hrubohmotné realitě planety Nula, která se propadne do pekel. Bude mnoho případů, kdy jeden z rodiny či z okruhu přátel odejde na Novou Zemi, zatímco jiní se vytržení na základě svých niterných voleb nezúčastní. Z duchovního pohledu však nepůjde o nic hrozného a nepatřičného, protože každý je v rámci domluvených rolí vždy na tom správném místě, aby autenticky ztvárnil to, co je potřeba pro eliminaci negativního stavu. Všichni do jednoho budou nakonec vyvedeni do věčného života.
Během vaší návštěvy Petry probíhala „za scénou“ i celá řada dalších duchovních procesů vedoucích k osvobozování Mých dětí. Jejich náročnost se nejviditelněji zobrazila na rozpoložení Ingušky, která u zbytků byzantského kostela, nacházejícího se na konci vaší prohlídky, čelila pláči, mdlobám a jiným těžkostem. Nepříznivý stav byl odrazem kumulativního součtu duchovních zátěží spjatých s Petrou, s nimiž jsme všichni společně „za scénou“ pracovali. I proto nedošlo k manifestaci zátěží dříve než ke konci prohlídky, kdy už byly Mým zesíleným světlem prostoupeny všechny nejdůležitější oblasti blízkovýchodních pekel spjatých s tímto starobylým městem. Alenčino obejmutí Ingušky nacházející se pod zátěžemi odráželo hřejivou Boží náruč, do které bytosti odcházejí, když zanechávají svého pobytu v antivesmíru. Taktéž šlo o znázornění soucitu, který mají Moji vyslanci ke všem, kteří jakýmkoli způsobem v zóně vymístění trpí. Kromě toho se tím zobrazila skutečnost, že bytosti nikdy nezůstanou na své trápení samy, protože vždy jsou tady Boží představitelé a spolupracovníci, aby účinně pomáhali těm, kdo o to stojí. Následné pronesení Mojí Modlitby nejenže u Ingušky vedlo k úlevě od pociťovaných zátěží, ale zároveň se tím maximalizoval pozitivní dopad naší společné duchovní práce na tomto místě. Ta se mimo jiné zaměřovala také na současnou i budoucí spásu příslušníků kmene Bedul, beduínů obývajících tento region od počátku devatenáctého století. S jedním typickým Bedulem jste se setkali, když kolem vás projížděl na oslíkovi. Jeho určité předvádění se před vámi bylo ukázkou projevů lidského ega. V souvislosti s tím se zainteresovaným sentientním entitám uvedlo v pozornost, že v pozitivním stavu už nikoho lidské ego sužovat nebude. V Mém Království proto nikdo nebude prezentovat sám sebe za tím účelem, aby někoho ohromil, aby na někoho takzvaně zapůsobil, aby tímto chováním docílil nějakých skrytých úmyslů, aby si tím kompenzoval nějaký svůj nedostatek apod. V pozitivním stavu totiž budou všichni oplývat naprosto čistými záměry. Sebeprezentace pozitivních bytostí proto nebude motivována ničím, co by nevycházelo z podstaty srdce a co by v sobě mělo obsahovat postranní cíle. Obyvatelé pozitivního stavu se budou ve vztahu k ostatním projevovat vždy pravdivě, autenticky, spontánně, nestrojeně, a to ne proto, aby se stali cílem obdivu, potlesku, úcty atd., nýbrž aby udělali druhým radost, zvýšili jim vibrace, obohatili je svými dary a talenty pocházejícími ode Mne, a společně se tak ještě více přiblížili Mojí podstatě. Zatímco tedy onen beduín souvztažil s egem a se zevnějšnostmi, vy jste zastupovali stav niterností. Vaše nepřímá interakce s ním proto kromě jiného souvztažila s poselstvím, že všichni pozemšťané i ostatní příslušníci antivesmíru se jednou navrátí ke svým niternostem, z jejichž podstaty budou žít svůj život.
Míša: Poté, co jsme ukončili prohlídku Petry, autobus nás zavezl k obchůdkům se suvenýry. Alenka si zde pochovala malou holčičku, která se v její náruči cítila očividně velmi spokojeně. Usmívala se a svýma hnědýma očima Alenku bezelstně prozkoumávala. Její matka si přála, abych si něco koupil, neboť její obchod toho dne nevzkvétal. Já jsem ovšem necítil, že bych si měl něco koupit. I tak jsme si ale jistě na energetické úrovni něco předali.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Ještě před ukončením prohlídky Petry jste se v důsledku duchovní práce začali cítit unavení, k čemuž přispíval i žár poledního slunce. Pociťované horko souviselo ve skrytém významu s nelibostí negativního stavu, která se v něm objevila v souvislosti s úspěšnými výsledky našeho duchovního působení. V dané situaci se ukazovalo, že pekla by chtěla lásku a její představitele nejraději usušit a sežehnout na prach. láska přítomná ve vašich duchovních srdcích ovšem v kontextu těchto souvztažností zainteresovaným bytostem připomenula, že přání pekel je nemožné splnit, neboť tato všeoživující síla Multivesmíru je věčná a nezničitelná. Láska zůstává sama o sobě za všech okolností, tedy i na území antivesmíru, vždycky svěží, krásná, zářivá a dynamicky pulzující, pouze intenzita vyzařování této lásky a její projevy jsou odvislé od charakteru situací, v níž se manifestuje.
Ve zmíněných obchůdcích se suvenýry, kam vás dovezl autobus, prodávaly zboží výhradně ženy, z nichž některé měly u sebe své malé děti. Během vašich interakcí se ženami docházelo „za scénou“ k dalšímu prohlubování procesu očisty feminního principu. Mnoho žen se tak sjednotilo s Mým absolutním feminním i maskulinním principem v jeho Nové a Nejnovější Přirozenosti, čímž vybudovaly cestu také pro další své duchovní sestry. Spásné procesy tedy byly v tomto případě nejvíce zaměřeny na ženy, ale i na děti, či přesněji řečeno na ženy a na dospělé duše určitým způsobem spjaté/svázané se svou rolí dítěte. Jednalo se zejména o duše těch příjemců života, kteří byli jako ženy i jako děti využíváni a zneužíváni v rámci obchodu s otroky v průběhu dlouhých staletí. Spásné procesy byly však ve své podstatě zaměřeny na všechny sentientní entity, kterých se jakkoli negativně dotkl obchod s lidskými dušemi nebo i obchod v obecném slova smyslu. Jak významná byla v tomto ohledu naše práce, to dokládají zejména Vilkovy živé sny po návratu z Jordánska, ve kterých se ocital právě mezi popsaným druhem žen, mezi nesvobodnými a poníženými dušemi. Vilko v těchto snech obchod se ženami narušoval, přičemž cítil nevoli ze strany těch, kteří to celé způsobovali. V jisté situaci během spánku dokonce velmi živě vnímal, jak mu k ústům a nosu „někdo“ přikládá hadr napuštěný v omamné látce. Jak je vám známo, sny pocházejí z dílny negativního stavu, proto jim nelze přikládat zvláštní význam a snažit se o jejich rozkrytí. V některých případech jsou ovšem do snů přidávány prvky odrážející skutečnou realitu dějství odehrávajícího se „za scénou“. Tak tomu bylo i v případě Vilkových nepříjemných nočních zážitků, které odkazovaly na výše uvedenou duchovní pomoc zprostředkovávanou ženám. Tato pomoc ovšem zasáhla i řadu mužů, jelikož očista feminního principu vždy souvisí i s očistou maskulinního principu. Platí to samozřejmě i naopak. Na tom, že popsané živé sny zažíval Vilko jakožto muž, se ukázalo, že tento Můj představitel pomáhá očistě ženského principu z pozice svého pravého mužství. Zároveň se na tom odzrcadlila skutečnost, že úspěšná očista feminního aspektu by bez pomoci mužského principu na individuální i globální úrovni byla nemyslitelná, což opět platí i naopak. Vilko proto zastupoval skrze své sny všechny muže podílející se na očistě feminního principu.
Co se týče interakce Alenky s onou malou holčičkou, ta odrážela složku intenzivních spásných procesů, které byly zaměřeny na výše řečené dospělé duše, jež byly určitým způsobem spjaté/svázané se svou rolí dítěte. Žádná sentientní entita nemůže být sama o sobě dítětem, jelikož si neprochází fyzickými vývojovými stadii, které jsou známy především z planety Nula. Každá bytost je tedy na úrovni ducha a duše ve všech případech dospělá, přestože v důsledku zvolené role se někomu může jevit jako dítě (ať už svými vlastnostmi, projevy, chováním nebo zjevem). I pozitivní stav obývají dospělé duše v roli dětí, jejich osobnostní charakteristiky ovšem nevykazují typické dětské znaky známé z planety Nula. Kromě výše zmíněného odrážela ona dívenka také principy duchovní čistoty a nevinnosti, v jakých se nacházejí všichni členové pozitivního stavu. To bylo pro bytosti ze zóny vymístění povzbuzení, jelikož poznaly, že v případě své konverze se také začnou stávat stále čistějšími a nevinnějšími, až nakonec v rámci své relativity dosáhnou ideálu stoprocentní pozitivity, na jejíž vlně budou učiněny věčnými členy Mého Království. Tak se stanou Božími dětmi po všech stránkách. Budou už plným odrazem jedinečného aspektu Mého absolutního Božství v relativní podobě. Vaše přímá i nepřímá interakce s dívenkou přivedla do Mé náruče spousty Mých dětí. Jednou to pomůže i jí samotné. Alenka si v náruči ještě před touto situací pochovala také dvou až tříletého chlapce, který působil šibalsky a rád vyplazoval jazyk. Projevy tohoto chlapce byly připomínkou toho, že i na první pohled nevinné děti v sobě mají zakomponovány duchovní zátěže, odvíjející se především od toho, z jaké oblasti zóny vymístění se inkarnovaly. Chlapec od Alenky obdržel čokoládu, která za daných okolností souvztažila s příjemným, lahodným a sladkým charakterem života v pozitivním stavu. Skutečnost, že si čokoládu bez váhání převzal, ukázala, že stávající příslušníci antivesmíru ještě velmi rádi a bez zaváhání přijmou nabídku věčného života po Mém boku, až u nich nadejde ten správný čas. To se týká i těch, kdo Mne budou odmítat do poslední možné chvíle. Pokud někdo zůstane v peklech až do samého konce současného cyklu času, bude převeden do limba, kde ve stavu otevřeného vědomí přijme bez otálení a rozpaků to, co se mu bude z Mojí strany nabízet. Pokud mám uzavřít duchovní analýzu vašich kontaktů s dětmi, lze konstatovat, že interakce s klučinou vyjadřovala zprostředkovávání spásných procesů těm dospělým duším spjatým/svázaným s rolí dítěte, u nichž převažoval mužský princip. Kontakt s holčičkou pak zobrazil pomoc ve směru k bytostem s převažujícím ženským principem. Tím se ukázalo, že spásné procesy jsou stejnou měrou zaměřeny na oba principy.
To, že sis, Míšo, od matky oné dívenky nic nekoupil, ačkoli ti velmi chtěla něco prodat, souviselo s odzrcadlením faktu, že vy, Moji představitelé, jste na této planetě nikoli za účelem zlepšování a podporování vnějších podmínek života lidí, nýbrž jste zde kvůli záchraně jejich duší. Jistě, i vy můžete a smíte poskytnout někomu finanční podporu nebo mu koupit či darovat cokoli, co může pomoci fyzickému rozměru jeho bytí, pokud to tak cítíte. V popisované situaci ovšem nebylo v plánu, aby sis od oné matky něco koupil, jelikož se měl zainteresovaným bytostem připomenout a zvýraznit hlavní smysl vašeho pobytu v hrubohmotném světě a účel vašeho poslání. Kdybys cítil, že si od ní máš něco koupit, učinil bys tak. Protože jsi to tak ale necítil, je v pořádku, že sis nic nekoupil. Byl jsi k tomu vedený z nitra. Tím, že jsi mírné naléhání této matky nevyslyšel, jsi rovněž ukázal, že si stojíš za tím, co cítíš. To však neznamenalo, že bys s ní nesoucítil. Tvůj soucit k ní ve skutečnosti proudil z tvého srdce velmi jasně, a to společně s řadou dalších pozitivních aspektů. Duchovní pomoc, která se té ženě na základě interakce s tebou dostala, nekonečně předčí jakoukoli pomoc, kterou by obdržela, pokud by sis od ní něco koupil. I jí tedy kontakt s tebou a ostatními v budoucnu povede k snazšímu přijetí daru spásy a ke ztotožnění se s Mojí Novou a Nejnovější Přirozeností.
Než jste definitivně opustili Vádí Musa, zavítali jste do muzea. Jeho obdélníková budova byla zvenčí z poloviny obklopena velmi mělkou vodní plochou, na jejímž dně se nacházely oblázky. V kontextu vaší návštěvy značila voda lásku, která již do značné míry proniká k samotným základům blízkovýchodních pekel, zastoupených zde budovou muzea. Fakt, že voda byla čirá, ukazovalo na čistotu této lásky. To, že voda byla mělká, naopak odkazovalo k naprosto bezpečné povaze této lásky. Oblázky na dně vodní plochy pak symbolizovaly bezpočet různorodých projevů této lásky. Váš vstup do muzea souvisel s tím, že láska zasáhla další úrovně pojednávané oblasti pekel. Váš pobyt v muzeu, kde se ukrývala řada starověkých exponátů, následně vyjadřoval skutečnost, že naše duchovní práce postihuje i takové aspekty negativního stavu, které nejsou příslušníkům antivesmíru na první pohled (čili zvenčí) zřetelné. Transformační procesy ve skutečnosti zasahují i ty nejmenší duchovní, zprostředkující a fyzické částečky zóny vymístění.
/ 7. část bude následovat 10. 12. 2025 /
Zdroj: Michal Transmiter Facebook
