ZAZNAMENAL A PŘEDAL: MICHAL ROJ
3. ROZHOVOR – 1. prosince 2025 • 4. část
MISE BOŽÍ RODINY V JORDÁNSKU
Míša: Za necelou půlhodinu po zastávce na nula metrech nad mořem jsme se ocitli v přilehlé blízkosti Betánie Zajordánské (arabsky zvané Al-Maghtas – „ponoření“). Když jsme dorazili na parkoviště, Chálid řekl, že pro nás má špatnou zprávu: Na místo pokřtění se nedostaneme. Několik dní před námi se totiž poblíž tohoto místa stal incident. Terorista z jordánské strany přejel na izraelské (palestinské) území a zavraždil zde tři izraelské civilisty. Sám byl posléze zastřelen. To mělo ze strany Izraele za následek uzavření hraničních přechodů. Jordánsko si v tom čase netroufalo v zájmu bezpečnosti pustit turisty na hraniční čáru, proto nám byl přístup odepřen. Ačkoli jsme z tohoto rozhodnutí nebyli nadšení, přijali jsme to jako dokonalý plán. I zde platilo, že nemusíme být fyzicky na nějakém konkrétním místě vztahujícím se k určité historické události či událostem, jelikož naše duchovní práce a procesy probíhající za scénou nejsou něčím takovým podmiňovány. Působíme multidimenzionálně, nesvázáni prostorem ani časem. Pro duchovní účely tedy stačilo, že jsme se k místu pokřtění přiblížili zhruba na dva kilometry. Bylo hezké si v žáru slunce a na dohled košatých palem uvědomovat, že právě tato lokalita byla pro Ježíše tak významná. Představoval jsem si, jak tudy kdysi kráčel. Ještě dodám, že Bible ve skutečnosti zná dvě Betánie, z nichž ta druhá je místem, kde bydlel Lazar a jeho sestry Marie a Marta a kde došlo k zázraku Lazarova vzkříšení po jeho fyzické smrti. Tato Betánie se nachází na palestinském území asi tři kilometry od Jeruzaléma a je známa pod názvem Al-Eizariya.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Děkuji za doplnění k druhé Betánii a ohledně vaší návštěvy Betánie Zajordánské je to přesně tak, jak říkáš. Na vašem nevpuštění k samotnému místu pokřtění se skutečně ukázalo, že nemusíte být fyzicky na nějakém konkrétním místě, aby se vykonalo to, co je v rámci Mého plánu potřeba, neboť spouštění spásných procesů „za scénou“ není něčím takovým podmiňováno. Navíc působíte multidimenzionálně, jak jsi sám poznamenal. Vše podléhá Mojí prozřetelnosti, která počítá naprosto se vším. Z Mého pohledu proto není nic, co by Mne mělo nějak překvapit a narušit úspěšné odvíjení spásných procesů. I bláhový pokus negativního stavu o ovlivnění duchovní práce prostřednictvím zamezení vstupu k místu pokřtění tedy spadal do Mého plánu. Povolení tohoto bláhového pokusu jsem umožnil/a za tím účelem, aby temnota mohla přijít do ještě těsnějšího kontaktu s pozitivními principy, které jste zde společně s ostatními pomocníky zastávali. Negativní stav si tak pod sebou mohl takříkajíc podřezat další větev, na které seděl, zatímco spásné kvality zapustily v jeho struktuře ještě hlubší kořeny.
Skutečnost, že jste se nedostali přímo k místu pokřtění, vyplývala také z duchovního klimatu druhé Boží Mise, které je odlišné od duchovního klimatu první Boží Mise. Díky tomu nepotřebuje současná Mise pracovat se zcela stejnými duchovními nástroji, jak tomu bylo před dvěma tisíci lety. Je tomu tak proto, že Mise Boží Rodiny v čele s Janičkou navazuje na Ježíšovu Misi nikoli doslovně, nýbrž zcela novým způsobem, jenž odpovídá potřebám současné doby. Tím jsou přesáhnuty staré duchovní nástroje platné v dávné minulosti. Proto nebylo nutné stanout fyzicky na přesném místě Ježíšova křtu Janem Křtitelem. Křest je z duchovního pohledu totiž už překonanou záležitostí. Co ovšem Ježíšův křest Janem Křtitelem před zhruba dvěma tisíci lety vůbec vyjadřoval? Byl především vnějším ztvárněním niterné pokory, skromnosti a čistoty Mojí první přímé inkarnace. Dále byl aktem vyjadřujícím Ježíšovo snížení se na lidskou úroveň chápání, kterého bylo dosaženo na základě principu Božské solidarity s bytostmi žijícími v hrubohmotném světě i kdekoli jinde v peklech. Křest byl zároveň fyzickou manifestací Ježíšova následování zákonů a principů lásky a také výrazem následování vůle jeho absolutního vyššího Já, tedy Mne, kterýž/kteráž jsem aktem Ježíšova pokřtění odstartoval jeho veřejné působení ve vymezené lokalitě Blízkého východu. Tomu předcházela jeho dvanáctiletá cesta kolem světa, o níž pojednává šestá kapitola knihy Doplnění Nového Zjevení Pána Ježíše Krista Boží Rodiny. V současné době, v rámci druhé Boží Mise, není už potřeba používat symbolických vnějších vyjádření pozitivních niterných vlastností Mojí přímé inkarnace a jejího propojení s pravou duchovností, jelikož Můj Druhý příchod probíhá z nitra ven, tedy obráceně než před dvěma tisíci lety. I proto v hrubohmotném těle Janičky nevykonávám očividné zázraky, nepořádám veřejná kázání a nepodstupuji cestu fyzického ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení. Jak všichni vědomí členové Mise Boží Rodiny vědí, Moje pozemská cesta bude ukončena bez prožitku smrti lidského těla prostřednictvím zážitku převibrování na Novou Zemi, odkud se budu do rozdělení lidstva navracet do hrubohmotné reality, abych s Týmem Božích představitelů dotvořil/a podmínky pro vytržení části lidstva. Vaše návštěva lokality u místa pokřtění bytostem také lépe osvětlila principy a projevy Druhého příchodu, na základě čehož snáze pochopily, jak v těle Janičky funguji a jak podle principů Nového Zjevení fungují Mé spřízněné duše v Týmu. Díky tomu byly zainteresované sentientní entity schopny jasněji vnímat rozdíly a spojitosti mezi první a druhou Boží Misí a hlouběji pochopit proměny podob spásných procesů, které se vyvíjejí s tím, jak se vyvíjí duchovní úroveň představitelů Božího Slova, a také s tím, jak stoupá duchovní úroveň lidstva i celého Stvoření. Bytostem se tedy dalo mimo jiné na srozuměnou, že bytí láskyplným, moudrým, dobrým a pravdivým musí vycházet vždy z podstaty duchovního srdce, jinak jde o iluzi. Návštěva Betánie Zajordánské měla velký význam zejména pro křesťanské sentientní entity, které na základě toho všeho začaly upouštět od svého ukotvení v zevnějšnostech a přestaly se zabývat rituály a nesprávnými přístupy v navazování vztahu se Mnou. Namísto toho se pohroužily do svého nitra, kde nalezly Boha/Bohyni v Jeho/Její Nové a Nejnovější Přirozenosti. I to je důvod, proč jste v Betánii nemohli spatřit řeku Jordán. Svatá totiž není její voda, nýbrž ti, kteří Mne přijímají a milují v čistotě svého duchovního srdce, kde mám vystavěn Boží chrám, jenž napájím Svou vlastní živou vodou. Naše společná duchovní práce v Betánii Zajordánské byla jedním z nejdůležitějších předpokladů propojení první a druhé Boží Mise, o jehož charakteru jsem se zmiňoval/a už na jiném místě našeho rozhovoru. Prostřednictvím této práce se rovněž zajistilo, že duchovní působení Ježíše, Jana Křtitele a všech členů první, ale i druhé Boží Mise dojde na všech úrovních Multivesmíru svého plodného dozrání a definitivního naplnění v srdcích všech sentientních entit, což nastane tehdy, až každý přijme Pána Ježíše Krista Boží Rodinu za jediný Zdroj pravého života. Všichni tedy budou na základě své svobodné vůle učiněni k obrazu Mému, neboť se dostanou do souladu s idejemi a principy šířenými v minulosti Mnou v těle Ježíše a v současnosti Mnou v těle Janičky, v čemž Mi pomáhá náš skvělý Tým. Děkuji všem, kdo tyto ideje a principy šíříte prostřednictvím jejich aplikace v praxi, čímž je necháváte vyzařovat do všech potřebných sfér Stvoření.
Názory lidí na místo pokřtění Ježíše ze strany Jana Křtitele se liší. Zatímco někteří za toto místo považují Betánii Zajordánskou na východním břehu Jordánu, jiní tuto událost přisuzují lokalitě zvané Qasr al-Jahúd na území Palestiny (Západního břehu Jordánu) pod kontrolou Izraele. K Mému pokřtění Janem Křtitelem došlo skutečně na východní straně vodního toku, jelikož východní strana souvisí, stejně jako pravá strana, s Božskou pravdou. Pokřtěním na východní straně Jordánu jsem potvrdil/a, že tato pravda je vskutku skutečnou pravdou pocházející z lůna absolutního Stvořitele, absolutní Stvořitelky – Zdroje pravého života. Pokřtěním na východní straně jsem rovněž Božskou pravdu obdařil/a speciálním souborem duchovních aspektů podporujících její přežití a přetrvání v nehostinných podmínkách negativního stavu. Křest na východní straně dával také najevo proces úsvitu této pravdy, čímž se ukázalo, že pravda v této podobě ještě nikdy předtím nebyla na této planetě ani jinde v zóně vymístění přítomna, tudíž jde o něco zcela nového. Křest na východním břehu Jordánu v niterném významu ukazoval rovněž na příchod dalších pozitivních aspektů spojených s touto pravdou. Vaše návštěva této lokality spojila výše uvedené duchovní souvztažnosti s duchovní pravdou první a druhé dávky Nového Zjevení, čímž se v doméně blízkovýchodních pekel zvýraznila pravdivost novodobého Božího Slova. Díky tomu začaly bytosti z těchto oblastí antivesmíru nalézat k Novému Zjevení snazší cestu. Ve sféře antivesmírných oblastí arabského světa došlo také k zajištění předpokladů nutných pro přežití novodobého Božího Slova, a to až do samého zrušení těchto temných sfér. Návštěva východní strany Jordánu rovněž souvisela s již uvedeným procesem úsvitu pravdy, tentokrát pravdy Nového Zjevení, čímž se sentientním entitám na jejich vědomé či nevědomé úrovni dalo specifickým způsobem na vědomí, že v procesu šíření pravdy nastala v jejich doméně zcela nová etapa, ve které nebude v jejich peklech už nic stejné jako předtím. To, že se obyvatelům pekel dalo na vědomí výše zmíněné, slouží od té chvíle jako jeden ze zmírňovacích faktorů nepříjemného překvapení vyplývajícího z duchovního procitání příslušníků pekel. Váš pobyt v oblasti Betánie Zajordánské také odkazoval k pronikání ostatních pozitivních aspektů spojených s pravdou do blízkovýchodních pekel. Jejich ukotvování v multidimenzionální sféře zóny vymístění se onoho dne významně prohloubilo. Naše společná duchovní práce u místa pokřtění přinesla spásné kvality příslušníkům všech tří světových náboženství, které vznikly v tomto regionu světa, měla však vliv i na ty, kdo s křesťanstvím, islámem nebo judaismem přímo spjati nejsou. Všechno, co s vámi vykonávám, má hluboký přesah do spousty oblastí Stvoření. Vaše návštěva oblasti Betánie Zajordánské trvala kvůli změně programu jen velmi, velmi krátce, a neviděli jste z ní více než prostor návštěvnického centra, odkud jste měli oficiálně vstupovat k samotnému místu pokřtění. Přesto i těch pár chvil znamenalo „za scénou“ opravdu mnoho. Ještě toho dne došlo dokonce ke konverzi oněch zavražděných izraelských civilistů. Velmi duchovně zatížený terorista je pak následoval do limba s několikadenním odstupem (v přepočtu na pozemský lineární čas).
Míša: Po opuštění místa poblíž Jordánu jsme zastavili v obchodě specializujícím se na kosmetiku z Mrtvého moře. Byli jsme v něm jediní návštěvníci. Zde jsem opět „oprášil“ angličtinu, abych posloužil jako tlumočník mezi některými členy naší turistické skupiny a prodejci. Ke konci návštěvy tohoto místa se Vilko s jedním prodavačem bavil o tom, že tě máme ve svých srdcích, Pane Ježíši Kriste Boží Rodino. Prodavač pak Vilka poplácal s úsměvem po rameni.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Obchod s kosmetikou z Mrtvého moře odrážel ve spojení s vaší návštěvou limbo, čímž jsme bytostem z pekel arabského světa lépe přiblížili neutrální stav. Všimni si, že k této zastávce došlo po vaší návštěvě Betánie Zajordánské, ležící téměř čtyři sta metrů pod hladinou světových moří, a zároveň před vaší návštěvou hory Nebo, ležící přes osm set metrů nad hladinou světových moří. Během této cesty jste překonali obrovské převýšení, čímž vaše přibližování se hoře Nebo novým způsobem odráželo duchovní cestu bytostí z blízkovýchodních pekel do pozitivního stavu, a to právě s mezizastávkou v limbu, které bylo zastupováno oním obchodem, nacházejícím se ve středu cesty (nikoli v doslovném středu) mezi lokalitou místa pokřtění a uvedenou horou. Cestu do limba a dále do pozitivního stavu vyjadřovala ve vybraných aspektech už výše rozebraná píseň „Přejdi Jordán“. Bylo ovšem potřeba, aby se tato cesta vyjádřila i ve zbývajících aspektech, tedy ne pouze v souvztažnostech vyplývajících ze slov hudební skladby, ale i skrze konkrétní, tj. fyzické cesty vedoucí z místa pokřtění na horu Nebo. Na základě kompletnosti aspektů vyjadřujících tuto duchovní cestu a zároveň prostřednictvím toho, že jste tuto cestu ve skrytém významu manifestovali na sobě samých, byly položeny další nezbytné předpoklady pro úspěšné vysvobození všech obyvatel blízkovýchodních pekel do konce cyklu času. Není třeba zmiňovat a rozebírat všechny zbývající souvztažnosti této cesty. Zmínil/a bych k tomu pouze několik záležitostí.
Jeden z aspektů poznání, o kterém chci mluvit, se týkal řady silničních zatáček, které váš autobus při cestě na horu Nebo zdolával. Zatáčky vyjadřovaly klikatost procesu duchovní progrese, tedy to, že není jednoduchá, hladká a přímočará, jak se ostatně ukázalo už při vaší cestě autem do onoho sadu situovaného nad obcí Medné na Slovensku. Není možné, aby spění bytostí do limba probíhalo jinak. Odhazování duchovních nánosů, četná uvědomění v nitru, přehodnocování starých názorů, odbourávání nevhodných návyků a omezené možnosti a schopnosti relativních bytostí neumožňují dosažení přímočarého charakteru ubírání se vstříc Mému Království. Tím se dalo zainteresovaným příjemcům života na vědomí, že podstupovat duchovní zatáčky se vším, co k tomu patří, je naprosto přirozené a zároveň žádoucí, protože jen tak může mít proces konverze ten správný (čili pozitivní) dopad, a to jak na daného jedince, tak na celé Stvoření. Pomalá jízda autobusu pak odkazovala k principu postupnosti této cesty, tedy k tomu, že jde o řetězec navzájem propojených kroků a událostí, v němž nejde nic přeskočit. Moje Boží děti z antivesmíru tak měly možnost pochopit, že každý se ubírá vstříc Mé náruči přesně takovým tempem, které je potřeba pro naplnění plánu duše. Nikdo proto v procesu konverze nemusí s nikým závodit a mít v případě subjektivně pomalejšího tempa pocit, že by měl kvůli tomu o něco přijít. Nikdo nic nemůže zmeškat, když se všechno v osobním životě každého jednotlivce i v rámci celého Stvoření odehrává ve správný čas.
Co se týče kombinace vyprahlého terénu pod vámi, jenž symbolizoval zónu vymístění, a modrého nebe nad vámi, které souviselo s pozitivním stavem, tyto souvztažnosti vyjadřovaly takové aspekty obsahu Nového Zjevení, na jejichž základě se bytosti dozvídají pravdu o umístění negativního i pravdu o umístění pozitivního stavu ve struktuře Multivesmíru. V rámci toho se také učí správně rozlišovat, kde z pravého duchovního pohledu leží „dole“ a kde „nahoře“. Při tom opouštějí dosavadní pseudovnímání reality, které všechno pojímalo vzhůru nohama, tedy „nahoře“ chápalo jako „dole“ a naopak. V důsledku toho vnímali pozitivní stav jako špatný.
Poslední poznámka k cestě na vrchol hory Nebo se týká beduínů a jejich jednoduchých obydlí, které jste viděli z okna autobusu. Beduíni se svými obydlími v tomto případě vyjadřovali omezení kladená na obyvatele planety Nula i ostatních míst negativního stavu, který je v rámci svých možností oproti pozitivnímu stavu neskutečně nuzný, neproduktivní, stagnující a neperspektivní. Při této příležitosti měly sentientní entity možnost snáze odkrýt pravdu o tom, jaký život v negativním stavu je, a porovnat jej s kvalitou života v doméně pravého jsoucna a bytí. Přestože vám bylo řečeno, že beduíni, nacházející se stranou od civilizace, žijí klidným a nestresujícím se způsobem, i oni čelí tíživému dopadu pseudojsoucna a pseudobytí v mnoha podobách. Proto na tom z celkového pohledu nejsou o nic lépe než zbytek lidí – v řadě ohledů jsou na tom dokonce hůře. Kvalita klidu a bezstarostnosti beduínů je pak v porovnání s klidem a bezstarostností členů Mého Království zanedbatelná.
Co se týče zmíněného obchodu s kosmetikou, se stavem neutrality souvisel kromě výše řečeného také skrze skutečnost, že po vstupu do jeho útrob jste se cítili trochu jak v jiném světě. Předtím jste totiž projížděli vyprahlou, horkou krajinou. Pak jste ovšem vstoupili do čistého, moderního, přehledného, klimatizovaného obchodu, kde vám nejprve pustili propagační video kosmetických produktů Mrtvého moře ve slovenštině a nabídli vám čaj. Poté vám bez naléhání začali prezentovat výrobky s pevně stanovenou cenou, díky čemuž nebylo nutné smlouvat. Jejich přístup ti byl sympatický, Míšo, stejně jako celý obchod, který na tebe působil jako jakási oáza klidu. Byla to příjemná změna nejen pro tebe. Obchod tedy souvztažil s limbem nejen skrze jeho charakter a přístup prodejců, ale právě i ve spojitosti s tvými, respektive s vašimi pocity. Spuštění propagačního videa ve slovenštině odráželo ve skrytém významu Novou Školu, v níž se bytosti dozvídají přesahující informace o povaze života v pozitivním i v negativním stavu, jinak řečeno takový druh informací, které jim až do doby příchodu do limba nemohly být vlivem jejich duchovních zátěží sděleny. Fakt, že jste video slyšeli se slovenským dabingem, v mateřské řeči deseti účastníků zájezdu, odráželo princip porozumění, se kterým sentientní entity přistupují ke všemu, co se jim v Nové Škole předkládá a čeho se jim dostává skrze čtení, přijímání a praktikování Nového Zjevení. Toto porozumění je zajištěno díky absenci působení zel a nepravd na jejich sentientní mysl. Nabídnutí čaje připraveného prodejci zastupovalo veškerou dobrou vůli a pomoc, s jakou se konverti setkávají od bytostí specializujících se v limbu na pomoc spaseným Božím dětem. Prezentace kosmetiky z Mrtvého moře souvisela s prezentací výhod života v pozitivním stavu, a to opět ze strany právě uvedených duchovních specialistů. To, že ukázka sortimentu probíhala bez naléhání a smlouvání, odkazovalo k respektujícímu a svobodu volby zachovávajícímu postoji těchto specialistů. Skutečnost, že výrobky měly stanovenou pevnou cenu, zase souviselo s aspekty předvídatelnosti, čitelnosti a stability povahy života v limbu. Totéž odrážela i samotná přehlednost obchodu. Jeho čistota pak souvztažila s tím, že neutrální stav není sám o sobě zanesen zly. Moderní vzhled obchodu ukazoval na to, že duchovní úroveň limba citelně převyšuje duchovní úroveň antivesmíru. Klimatizované ovzduší obchodu vyjadřovalo příjemné duchovní klima stavu neutrality.
Když jste si vybírali kosmetické produkty (například krémy), měli jste možnost si je na sobě vyzkoušet. Nanášení obsahu těchto výrobků na pokožku souviselo s hlubší fází osvojování zákonů a principů pravého života ze strany obyvatel limba, čehož dosahují v postupně se rozvíjejícím procesu díky absenci přímého vlivu zel a nepravd. Obsažené minerály v kosmetice, které jsou pro lidskou pokožku obecně jistým způsobem prospěšné, pak souvisely s pozitivním účinkem osvojených zákonů a principů pravého života. Bytosti z negativního stavu, jež nemají s pozitivním stavem zkušenost a které na něj pohlížejí zvenčí, vnímají všechno s ním spojené jako špatné, nečisté – a mrtvé. Teprve poté, co s jeho energií přijdou do většího kontaktu a vpustí si ji do svého srdce (čili poznají ji na „vlastní kůži“), mohou poznat pozitivní účinky zákonů a principů pravého života. A to je důvod, proč mohou produkty z Mrtvého moře a stejně tak i koupání v Mrtvém moři souvztažit skrze blahodárné účinky na lidský organismus s pozitivním stavem, ačkoli název „Mrtvé moře“ není sám o sobě pozitivní, stejně jako ani řada dalších aspektů tohoto moře.
Tvoje služba tlumočníka, Míšo, kterou jsi v obchodě s kosmetikou poskytl všem, kteří o to požádali, opět odkazovala k již řečeným specialistům v limbu. Konkrétně souvisela s poskytováním překladu zákonů a principů pravého života do takové podoby, jaké jsou konverti v limbu schopni porozumět, což je možné na základě působení výše uvedeného principu porozumění. Tím se vylučuje, aby si spasené bytosti vykládaly záležitosti Božího Slova takzvaně „po svém“ a aby docházely k nesprávným interpretacím a závěrům. Také se tím zabraňuje nepříjemným pocitům, jako je třeba frustrace, znechucení apod., které by jinak sentientní entity mohly při neporozumění Božímu Slovu zažívat.
Co se týče Vilkovy „rozpravy“ o Mně s jedním z prodavačů, který jej poté poplácal s úsměvem po rameni, odráželo to pokračující, neustále se aktualizující a v každém dalším kroku se zintenzivňující proces pronikání zvěstí o Mé Nové a Nejnovější Přirozenosti do arabských oblastí zóny vymístění. Samotná prodejcova reakce pak souvisela s pozitivní odezvou, k níž v těchto sférách pekel dochází u stále rostoucího množství sentientních entit. Je krásné pozorovat a účastnit se spásy tolika bytostí spjatých s arabským světem. Ten pomine, jejich pravá duchovní srdce obracející se k lásce však nikdy nepominou.
Míša: Po absolvování popsané a rozebrané cesty na horu Nebo jsme stanuli na jejím vrcholu, z něhož spatřil Mojžíš takzvanou zemi zaslíbenou, rozkládající se za řekou Jordán, kam chtěl dovést svůj izraelský lid. Do země zaslíbené ovšem nedošel, jelikož na hoře Nebo fyzicky skonal ve věku zhruba sto dvacet let. Pozice vůdce židovského lidu se pak chopil Jozue.
Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: V Dialozích s Pánem Ježíšem Kristem, předaných Petrem D. Francuchem, jsme se postavou Mojžíše a jeho příběhem zabývali hned na několika místech. Například v Dialogu sto pátém jsem rozebíral/a, proč Mojžíšovi, který vedl Izraelity čtyřicet let pouští, nebylo umožněno do oné zaslíbené země vejít. Budiž zopakováno, že duchovní důvod Mojžíšovy nemožnosti vstoupit na toto místo spočíval v tom, aby se předešlo zachování negativního stavu na věčnost. Vzhledem k tomu, jaké aspekty pozitivního stavu Mojžíš ztělesňoval, jeho vstup do oblasti za Jordánem by negativnímu stavu vtiskl duchovní legitimitu, jelikož země zaslíbená souvisela se zónou vymístění, přesněji s jejími falešnými ráji, nikoli s pravým Božím Královstvím (což Mojžíš nemohl na fyzické úrovni vědět, na niterné úrovni ovšem ano). Mojžíšovým vstupem do země zaslíbené by pozitivní stav ztratil esenci pravé reality, zatímco iluzornost života v zóně vymístění by tuto esenci získala. Duchovní řád Stvoření by se pak v okamžení převrátil zcela naruby. V takovém případě by negativní stav získal právo na věčnou existenci. Tíha této situace by obyvatele Mého Království zahnala do bezvýchodné situace, kvůli čemuž by spáchali duchovní sebevraždu. Takový scénář je v praxi ovšem zhola nemožný.
Jak už jsem uvedl/a v Dialozích, Mojžíš byl nejpokornější osobou, která tehdy na planetě Nula žila. V tom představoval Mou absolutní pokoru, skromnost a poníženost. Zároveň byl vůbec prvním a v dané době také jediným Božím představitelem. V Dialozích jsem také sdělil/a, že byl samým ztělesněním Mého absolutního Božského zákona a řádu, dle nichž je udržován život Mého Stvoření, ve kterém díky tomu všechno probíhá náležitým směrem. V podstatě představoval celost veškerých Božských zákonů, principů a ustanovení, jež umožňují jakýkoli funkční a pozitivní život. Tím reprezentoval realitu pozitivního stavu. Jak bylo rovněž řečeno už při Mém povídání s Petrem, Mojžíš kromě toho reprezentoval i Mou samotnou Božskou podstatu a také Mou budoucí lidskou přirozenost. A právě kvůli tomu všemu bylo tak duchovně nebezpečné, pokud by Mojžíš fyzicky vstoupil na území, jež bylo v hrubohmotném světě nazýváno zaslíbená země a které souvztažilo s antivesmírem. V Dialozích jsem kromě těchto souvztažností hovořil/a též o Mojžíšově lidské stránce. Zatímco v roli Mého představitele jednal a choval se jako nejpozitivnější a nejlaskavější osoba, při interakcích s tvrdošíjnými a neposlušnými Izraelity upadal na chvíli do své lidské přirozenosti vyznačující se negativními vlastnostmi.
Výše uvedený důvod Mojžíšova nepřejití Jordánu platí tehdy, pokud se na to díváme tou nejniternější optikou. Pokud na tuto problematiku nahlédneme z dalších úhlů pohledu, lze zjistit, že důvodem Mojžíšova nedoražení do zaslíbené země byly i jiné aspekty, které mají souvislost se samotnými Pseudotvůrci a s vlivem, který na Mojžíše uplatňovali. Informace o Mojžíšově propojení s Pseudotvůrci jsou novinkou, kterou jsem v Dialozích ještě nemohl/a odhalit. Nyní k tomu už nicméně dozrál čas.
S přinesením druhé dávky Nového Zjevení, psané Mnou v ženském těle v letech 2014–2015, bylo v její třinácté kapitole již vhodné sdělit, že Starý zákon Bible svaté není ode Mne, nýbrž od Pseudotvůrců. Pouze některé jeho ideje zprostředkovaly pozemským zapisovatelům bytosti z pozitivního stavu, díky čemuž mají v jádru Božský původ. Ve dvacáté osmé kapitole téže dávky Nového Zjevení jsem pak prohlásil/a, že takzvaný vyvolený židovský národ nebyl veden a ani vyvolen Mnou, nýbrž Pseudotvůrci vydávajícími se za Mne. V návaznosti na to jsem se zmiňoval/a o rozbrojích mezi různými frakcemi pekel, které mezi sebou soupeří o lidstvo jakožto o zdroj energie. To se velmi intenzivně odehrávalo právě i v Mojžíšově době při vysvobození Židů z otroctví, o něž se přetahovali Pseudotvůrci, používající identitu Hospodina, s egyptskými bohy. Druhá jmenovaná skupina entit ze zóny vymístění totiž držela Židy – nejzatíženější lidskou rasu s přímými vazbami na Pseudotvůrce – po určitý čas ve svém područí v Egyptě. Nakonec se ale Pseudotvůrcům podařilo Židy ze zajetí vyvést, čímž umožnili návrat této rasy do její pravlasti a otevřeli prostor pro naplnění předpokladů pro budoucí vítězství negativního stavu na této planetě. Z Mého hlediska se však vysvobozením Židů z Egypta docílilo podmínek umožňujících Mou pozdější inkarnaci do jejich řad v oblasti Blízkého východu, čímž se zajistily předpoklady pro budoucí spásu všech bytostí. Pokud by Židé z Egypta vyvedeni nebyli, časem by nastal jejich úplný rozklad a zánik.
Pseudotvůrci věděli, že k vyvedení Židů z otroctví potřebují izraelský lid sjednotit pod jedinou osobou původem z pozitivního stavu, která by s nimi prošla cestu do jejich pravlasti od začátku jejich putování až do samého konce, neboť jen tak se měly naplnit jejich pseudoduchovní plány pro věčné ustanovení negativního stavu. Tou osobou nebyl nikdo jiný než Mojžíš, o kterém věděli, že je Mým speciálním vyslancem na planetě Nula s velmi specifickým posláním, spočívajícím ve spuštění příprav na Můj První příchod. Pseudotvůrci tehdy nevěděli, v čem specifikum Mojžíšova poslání spočívá, nicméně byli přesvědčeni, že ho za každou cenu musí dostat na svou stranu, protože nikdo jiný neměl v dané době tak velký duchovní potenciál, který by se Pseudotvůrcům hodil pro jejich zlé a destruktivní plány. Mojžíše proto ustanovili vůdcem židovského národa a doufali, že dovede svůj lid až do jeho pravlasti. Vezmeme-li v úvahu, že vyvedení Židů z Egypta bylo procesem trvajícím několik desetiletí, přičemž předcházející přípravy na jejich odchod si vyžádaly také spoustu času, a vzhledem k tomu, že Mojžíš měl pokročilý věk už v době těchto příprav, Pseudotvůrci museli obdařit Mojžíše mimořádnou dlouhověkostí. Tím posílili v očích Izraelitů jeho autoritu a zvýraznili jeho charisma. Záznamy o tom, že fyzicky zemřel ve velmi vysokém věku, jsou tudíž pravdivé.
Pseudotvůrci usměrňovali Mojžíšovy kroky na základě udržování čilého kontaktu s ním. Toho docilovali tím, že se mu zjevovali specifickými způsoby, například v podobě mluvícího a hořícího keře, nebo s ním rozmlouvali prostřednictvím Archy úmluvy, kterou Mojžíš sestavil na základě plánů poskytnutých falešnými bohy. Do Archy následně vložili technologické zařízení, díky němuž Mojžíš s Pseudotvůrci komunikoval. Plán Archy tedy nepocházel ode Mne, jak jsem uvedl/a před více než čtvrt stoletím v Dialozích s Petrem, konkrétně v Dialogu sto třicátém prvním. Tehdy to jinak nešlo. Bylo totiž příliš brzy na odhalení přesnějších informací o charakteru starověké doby a na zjevení pravdy o Starém zákonu Bible. I přes uvedené skutečnosti souvztažila Archa ve spojení s osobou Mojžíše a skrze jeho původ v pravé sféře jsoucna a bytí také s nesmírně důležitými pozitivními aspekty. Každá skutečnost manifestující se v hrubohmotném světě má totiž negativní i pozitivní konotaci.
Jak už jsem sdělil/a ve zmíněním Dialogu sto třicátém prvním, Archa byla sestavena proto, aby představila přirozenost pravé duchovnosti. To samozřejmě platí v případě, že se ni díváme z hlediska pozitivního stavu. V obecném smyslu tato Archa souvztažila se stavem niterností, ve kterém byl situován Můj pozitivní stav a Mé vlastní Já. K tomuto stavu ovšem tehdejší lidé neměli přístup, kromě Mojžíše. Proto byl Mojžíš jediný, kdo byl tehdy schopen komunikovat se Mnou niterně, budovat se Mnou vztah a nalézat se ve shodě s duchovními principy života. Komunikaci a vztah se Mnou probíhající na úrovni srdce vyjadřovala na vnější úrovni právě ona Archa, bez ohledu na to, že sama o sobě byla vynálezem Pseudotvůrců a že na vnější úrovni sloužila ke komunikaci a k budování vztahu s těmito falešnými bohy. Pohledem pozitivního stavu souvztažila Archa s takovými duchovními principy, jako láska, moudrost, dobro a pravda, souvisela s pozitivními skutky, s počestností a vírou, zároveň odrážela duchovní stabilitu, důslednost, jednotu, jednost, harmonii a soudržnost Mého Stvoření. Odrážela též sílu Mé Božské sféry a atmosféry, ale také mnoho jiných, velmi důležitých součástí Mé přirozenosti a přirozenosti Mého pozitivního stavu. S těmito a dalšími aspekty byl Mojžíš ve spojení skrze komunikaci se Mnou v nitru. Zároveň je díky svému původu v pozitivním stavu a na základě charakteru svého pověření ode Mne reprezentoval i ve své vlastní osobě. Tím, že Archa představovala na nehmotné úrovni tyto nejdůležitější duchovní principy a stavy, mohla se Má přítomnost udržet a manifestovat i mezi některými dalšími lidmi starověké doby, a to včetně těch, kdo byli příslušníky duchovně velmi zatíženého židovského národa, přestože udržení a manifestace této přítomnosti byla spíše záležitostí jejich nevědomé úrovně. Na vědomé úrovni převažovaly v jejich pojímání Boha zkresleniny a nepravdy vycházející ze zevního přístupu ke Mně, čehož využívali Pseudotvůrci v podobě Hospodina k tomu, aby vodili své ovečky za nos.
Archa byla po odchodu Mojžíše z planety Nula odstraněna. Z Mého pohledu se tím zamezilo tomu, aby se stala předmětem vnějšího uctívání a ritualizace. Hrozila situace, kdy by došlo k externalizaci niterností za současného zvnitřnění zevnějšností. Tato možnost v sobě skrývala obrovské duchovní nebezpečí, kvůli němuž by nemohl být eliminován negativní stav. Archa souvztažící s Mými absolutními atributy nadále nebyla potřeba v realitě této planety i proto, že nedlouho po Mojžíšovi se v bezčasovém kontinuu začal uvádět do pohybu proces Mojí inkarnace do těla Ježíše. Pokud by zde Archa byla i nadále a lidé by si skrze ni připomínali Mou podstatu, jako bych to byl Já – a to dokonce poté, co jsem na tuto planetu přišel/přišla osobně, negativní stav by opět vyhrál svou věc. Z pohledu Pseudotvůrců naopak zmizela Archa proto, že po Mojžíšově fyzické smrti nebyl nikdo další z řad židovského lidu, s nímž by chtěli tímto způsobem udržovat kontakt a kdo by na tento kontakt měl duchovní, duševní a fyzické dispozice.
Z uvedených informací vyplývá, že Mojžíš působil jakožto Boží vyslanec z pozitivního stavu jak v Mých službách, tak ve službách Pseudotvůrců, o jejichž skutečné podstatě ovšem nevěděl, protože se skrývali za pojmem Hospodin. Vůdce židovského lidu ve svém vědomém pojímání tudíž nerozlišoval mezi Mnou a Pseudotvůrci. Obě skupiny – pravého Boha i falešné bohy – proto považoval za jednoho a téhož Hospodina. Jelikož ale Mojžíš pocházel z láskyplné sféry bytí, přičemž svou láskyplnost si ve vztahu ke Mně i k ostatním lidem uchoval navzdory svému nevědomému zapletení se s Pseudotvůrci, zůstal ve svém srdci čistým.
Jak je tedy nyní už jasně zřejmé, Mojžíš byl vykonavatelem Mojí vůle i vůle Pseudotvůrců. Jejich vůle ovšem neměla rozhodující vliv na kondici Mojžíšova nitra, které se svým nastavením přiklánělo na stranu pravého Boha, zatímco vnějšek jeho osobnosti čelil značnému řízení entitami ze zóny vymístění. Protože se s negativními aspekty tohoto řízení až na výjimky neztotožňoval v srdci, většina Mojžíšových skutků vykonaných pod vlivem Pseudotvůrců mu nemohla být přičítána ve smyslu, aby za ně nesl duchovní odpovědnost. Své pověření ode Mne proto Mojžíš splnil díky svému sepětí s Boží láskou, vírou a skrze další zvnitřněné aspekty, a to přesně tak, jak bylo potřeba. Plán Pseudotvůrců rovněž naplnil, ale ne v jeho nejrozhodnější části, která měla spočívat v přejití Jordánu a v dosažení oné zaslíbené země, známé i jako Kanaán.
Určitý čas před tím, než se uskutečnil výstup Mojžíše a jeho následovníků na horu Nebo, odehrálo se Mojžíšovo dvojí udeření do pouštní skály před zraky žíznivých Izraelitů, při kterém vůdce židovského lidu v rozladěnosti z jejich naléhání pochyboval o tom, zda voda z této skály vůbec vyjde. Hospodin po něm navíc žádal ne to, aby do skály dvakrát udeřil, nýbrž aby na skálu promluvil. I přes jeho nevíru a navzdory jeho neuposlechnutí příkazu voda ze skály vyšla v hojném množství, avšak Mojžíšovo chování se Hospodinovi znelíbilo natolik, že mu o něco později upřel možnost přejít Jordán a vstoupit do Kanaánu. Jak je možné, že mu v tom Hospodin zabránil, když jsem před chvílí sdělil/a, že Pseudotvůrci měli eminentní zájem na Mojžíšově vstupu do zaslíbené země? A bylo tomu opravdu tak, že k zamezení vstupu do Kanaánu došlo kvůli Mojžíšovým pochybám a na základě jistého chvilkového odmítnutí poslušnosti? Skutečnost je taková, že v době Mojžíšova udeření do skály došlo ke změně mocenských pozic v řadách Pseudotvůrců. Tehdy se do popředí dostala skupina bytostí, která se obávala, že Mojžíšovým přechodem přes Jordán a doputováním do zaslíbené země by skrze věčné ustanovení negativního stavu v celém Multivesmíru došlo zároveň k zhroucení veškerého pravého i nepravého jsoucna a bytí, což by mělo za následek zároveň jejich vlastní konec. Tento scénář opravdu hrozil, ale z Mého pohledu platilo a platí stále, že konec jsoucna a bytí jakýmkoli způsobem nemůže nikdy nastat. Tato nová mocenská skupina Pseudotvůrců byla jistým způsobem více prozíravá a méně radikální nežli ta první, která na Mojžíše vykonávala vliv po celou předchozí dobu putování z Egypta.
Nové mocenské těleso Pseudotvůrců chtělo negativní stav ustanovit jinými způsoby, jejichž součástí by v každém případě byla akceptace věčné existence pozitivního stavu a uznání jeho mírné převahy ve Stvoření. Dosáhnout svého vítězství tedy chtěli šetrnějšími prostředky, jimiž si nepřáli destabilizovat jsoucno a bytí Multivesmíru tak, aby mu to přivodilo zkázu. Chtěli udělat všechno pro to, aby temnota se světlem existovala v relativní symbióze, čímž toužili navždy zachovat nerozhodný stav (status quo). Mojžíše se proto tito Pseudotvůrci chtěli zbavit ještě před tím, než přijde s Izraelity do Kanaánu. Proto téměř vzápětí po převzetí hlavních otěží moci vypracovali záminku pro obvinění Mojžíše z nevíry a z neposlušnosti. Vědomi si jeho slabých osobnostních stránek, Pseudotvůrci uvedli Mojžíše do náročné, předem vykonstruované situace, z jejíhož charakteru si dokázali dopředu odvodit, v jakém rozpoložení se bude vůdce židovského lidu nacházet, kvůli čemuž nebude schopen přesně naplnit jejich požadavky. Proto v Mojžíšovi nejprve vyvolali prostřednictvím naléhání Izraelitů a jejich negativních vlastností hněv, ale též nevíru, nedůvěru a frustraci, při čemž zároveň v roli Hospodina požadovali, aby promluvil na skálu, z níž vytryskne voda. Když namísto toho udeřil do skály dvakrát svou holí, Pseudotvůrci proti němu obrátili svou vyumělkovanou zlost, skrze kterou obvinili Mojžíše z oné nevíry a neposlušnosti. Při tom mu sdělili, že do zaslíbené země nedojde. Až do samotného výstupu na horu Nebo a do jeho fyzického skonu, který mu Pseudotvůrci způsobili, jej ovšem nechávali v napětí plynoucím z toho, zda se naplní slova „starého“ Hospodina, nebo naopak slova „nového“ Hospodina.
S Mojžíšovým nevstoupením do Kanaánu na základě vykonstruované situace a prostřednictvím přichystaného obvinění, které vyústilo až v jeho cílené zabití, jsem v rámci Své Božské prozřetelnosti počítal/a dopředu. Věděl/a jsem, že fyzická smrt Mojžíše zachrání celé Stvoření před již řečeným věčným ustanovením negativního stavu a před destrukcí Univerza, což mělo nastat skrze Izraelity a osobu jejich vůdce na základě nesprávného pojetí zaslíbené země. Proto jsme Já a Mojžíš v jeho předinkarnační dohodě i v dohodě s ostatními zainteresovanými bytostmi souhlasili s tím, že nebudeme negativnímu stavu bránit v sehrání tohoto dějství, které mimo jiné obnášelo také vzpomínanou výměnu mocenských pozic Pseudotvůrců. Mojžíš si před vstupem na planetu Nula dobře uvědomoval, že je ve věci otázka bytí a nebytí Multivesmíru, proto z hluboké lásky ke Mně svůj pozemský úděl přijal s vděčností, že tím pomůže všem sentientním entitám. Tím se stal podobným Mojí budoucí přímé inkarnaci do těla Ježíše, jehož fyzická smrt na kříži byla rovněž nezbytná pro zabránění destrukce Stvoření a zároveň pro otevření cesty z pekel.
Mohl/a jsem na samém prvopočátku, před spuštěním všech zel a nepravd, ze Svého Bezčasí usměrnit příběh vývoje negativního stavu a tím vytvořit podmínky pro to, aby mohl Mojžíš dojít úspěšně do Kanaánu, aniž by kvůli tomu měla hrozit zkáza všeho Stvoření? Nebo jsem to mohl/a zařídit alespoň tak, aby byl Mojžíš novou mocenskou skupinou Pseudotvůrců pouze odstaven, nikoli však fyzicky odstraněn? Či jsem mohl/a docílit snad toho, že by se Mojžíš s Pseudotvůrci vůbec nezaplétal? Nebo mohl/a jsem to zařídit třeba tak, aby Mojžíš ještě za svého pozemského života poznal, kdo se za oním Hospodinem skrývá ve skutečnosti? Odpověď na tyto otázky je následující: Jakákoli odchylka od scénáře, jenž se v tomto ohledu nebo i v kterémkoli jiném aspektu negativního stavu uskutečnil, který se děje nyní a který se stane kdykoli do konce cyklu času, by nevedla k požadovanému poučení relativních bytostí o přirozenosti zel a nepravd ve vší úplnosti. Tak by nemohl být negativní stav eliminován, čímž by do jsoucna a bytí nikdy nemohla vejít plnost života v lásce. Existoval bezpočet scénářů vzniku, trvání a eliminace negativního stavu, včetně toho, jak pojmout životní příběh Mojžíše a jak pojmout život každého jednoho z vás, nicméně žádný z nich by nevedl k tomu, aby si relativní bytosti uspokojivě odpověděly na všechny otázky a dosáhly požadovaného poznání. Moje prozřetelnost vyhodnotila, že jen ten scénář, který se odehrál s Mojžíšem a s kteroukoli jinou bytostí na planetě Nula i jinde v zóně vymístění, je z duchovního pohledu jediný správný a vedoucí v konečném důsledku k tomu, aby po jeho skončení už nikdo nemusel do věčnosti zažívat hrůzy, jaké obnášel, respektive jaké ještě stále obnáší. Jelikož jsem absolutní svoboda, nemohl/a jsem bytostem bránit v zodpovězení otázky ohledně života bez Boha. Proto jsem dovolil/a, aby byl negativní stav aktivován za předem dohodnutých podmínek, které jsou součástí scénáře mezi Mnou a každou sentientní entitou. Zatímco budoucí aktivátoři a stoupenci negativního stavu vnášeli do chystaného příběhu existence zóny vymístění záporné prvky, Já a bytosti stojící na Mé straně jsme do něho vnášeli prvky pozitivní. Než jsem negativnímu stavu dovolil/a vzniknout, každá sentientní entita ve stavu bezčasí naprosto bezpečně věděla, že pouze scénář, který teď vyplňuje obsah současného cyklu času, je ze všech ostatních scénářů vskutku ten jediný správný. Po důkladném seznámení se se všemi jinými scénáři potenciálních voleb bytostí proto každý vyhodnotil – v souladu s Mým absolutním vyhodnocením, které ve Mně bylo přítomno už od věčnosti – že bude souhlasit pouze s tím jedním jediným scénářem, jenž se právě teď odehrává. K tomuto souhlasu přistoupili všichni do jednoho, bez ohledu na to, jaký druh rolí si zvolili prožít. Každý tak činil z lásky k celku a z touhy ustanovit podmínky pro plnost pozitivního stavu, která nastane poté, co bude důkladně poznán život nevycházející z Mých zákonů a principů. Proto je tedy jasné, že nic v Mojžíšově příběhu, stejně jako ani v příběhu kohokoli z vás, nemohlo a nemůže být jinak.
Z výše řečeného je tedy více než jasné, že kdybych čistě teoreticky vybral/a z nabízejících se možností takový scénář, ve kterém by Mojžíš mohl vstoupit s Izraelity do zaslíbené země bez reálné hrozby zničení Univerza, nebo kdybych zvolil/a kterýkoli jiný scénář, který se nabízel, z duchovního pohledu by se tím nepomohlo vůbec nikomu a plnost života v lásce by nikdy nemohla zavládnout. Proto je správné, že s Mojžíšem (a nejen s ním) proběhlo všechno tak, jak proběhlo. Každá okolnost „na scéně“ i „za scénou“ plnila svůj neocenitelný význam a byla v celkové mozaice na tom nejlepším možném místě. Totéž platí i pro věci současné a budoucí. Neraduji se z toho, co si Mojžíš a kdokoli v negativním stavu vytrpěl, ale raduji se z poučení, které se každé bytosti v rámci poznávání života beze Mne dostává, protože na jeho základě se každý sebeuvědomělý jedinec rozhodne prožívat věčný život po Mém boku, a to s nezrušitelnou platností tohoto rozhodnutí. Jsem hluboce vděčný/á každému, že se v současném cyklu času rozhodl ztvárnit svou roli v podobě, v jaké ji zažívá, a že souhlasil odehrát právě takový scénář, skrze nějž v celém Univerzu zvítězí věčné světlo, zatímco temnota navždy zanikne. Jsem tu, Moji drazí, abych vám pomáhal/a nalézat cestu ven ze šlamastyky, kterou zažíváte. Nejsem jejím autorem a původcem, avšak jsem Tím/Tou, kdo z lásky k Božím dětem a z respektu k jejich svobodné vůli umožnil/a, aby tyto děti zmíněnou šlamastyku manifestovaly prostřednictvím svých přání, tužeb, zvídavosti a veškerých voleb učiněných v opozici pravým duchovním zákonům a principům. Jak už bylo mnohokrát řečeno, jen tak můžeme spustit plnost života v lásce v novém cyklu času, která je od věčnosti přítomna v Mém absolutním stavu, aby mohla být ve správný okamžik uvolněna do svého procesu v rámci relativního jsoucna a bytí Multivesmíru. Pokud bych tak učinil/a dříve, odňal/a bych bytostem možnost poznat jiný druh života, nežli je ten ode Mne. Tak bych je do života po Mém boku nutil/a, čímž bych popřel/a Sám/Samu Sebe. To je ale zhola nemožné. Jak už zaznělo, jsem absolutní svoboda, kterou dávám v relativním měřítku všem Božím dětem. S vyjevením veškerých aspektů zel a nepravd bude moci každý navěky odmítnout negativní stav a učinit definitivní volbu ohledně svého ztotožnění se s plností pozitivního stavu. Tak se i stane, jinak by se nedělo nic z toho, co se odehrává v současném cyklu času.
V Dialozích s Petrem jsem uvedl/a, že skála v poušti představovala ve spojení s Mojžíšem přírodní pravdu projevující se v její víře, zatímco voda byla čistá duchovní pravda, která je dostupná každému na základě přijetí přírodní pravdy a víry v její existenci. Dále jsem uvedl/a, že dvojí udeření do skály znamenalo odmítnutí této podstatné a životodárné víry a nevíru v jakoukoli duchovní pravdu. Fakt, že přesto voda proudila hojně ze skály, vyjadřovalo, že Má Božská pravda žije a je k dispozici každému bez ohledu na to, nakolik se odmítá nebo přehlíží. Nyní je třeba odhalit, že skála v nastalé situaci ve skutečnosti představovala přírodní nepravdu a víru ve falešné bohy – Hospodina. Dvojí udeření do skály, které nastalo namísto Mojžíšova promluvení na skálu, pak znamenalo odmítnutí této nepravdy a zcestné víry, kterou si od Mojžíše a Izraelitů vyžadovali Pseudotvůrci. Mojžíš tím tedy demonstroval odmítnutí neustálých Hospodinových příkazů přicházejících zvenčí a zároveň manifestoval aplikaci svobodné vůle opírající se o intuici, nikoli o vnější faktory. Jeho nevíra v to, že by mohla voda ze skály vytrysknout, pak konkrétně odrážela Mojžíšovy pochybnosti v to, za koho se Hospodin vydává a zda skutečně jedná v zájmu dobra. Fakt, že přesto voda proudila hojně ze skály, vyjadřoval, že nepravda Pseudotvůrců se příslušníkům pozemské rasy vnucovala bez ohledu na to, nakolik se lidé snažili zlo a nepravdy odmítat a přehlížet a nakolik se snažili být dobří. Tehdy totiž negativní stav na planetě Nula jasně dominoval. Situace se v tomto ohledu začala měnit až zhruba tisíc tři sta let po Mojžíšovi, kdy jsem v hrubohmotném světě vykonával/a Své poslání prostřednictvím Sebe Samého/Samé v těle Ježíše.
To, že Mojžíš odmítl doslovně uposlechnout Hospodina a že při tom měl pochybnosti o své víře, bylo důležité i z jiných hledisek. Popisovanou situací se například vnějškově vyjádřil rozpor, který velmi, velmi dlouho přebýval v Mojžíšově nitru. Tím se poprvé výrazněji ukázalo, že člověk by měl být upřímný a pravdivý k sobě i k ostatním, tedy autentický za všech okolností (v ideálním případě), a rozhodovat se na základě pocitů plynoucích z vlastního nitra, nikoli na základě toho, co se mu předkládá zvenčí. Zároveň se v dané situaci ukázalo, že není důležité to, jaký je člověk navenek, nýbrž jaký je ve svém srdci. Mojžíš totiž sice čelil v dané situaci mnoha negativním pocitům, což se projevilo například tím, že byl na Izraelity i na samotného Hospodina nahněvaný, avšak navzdory tomu zůstal ve svém nitru pozitivním, protože tyto negace neučinil součástí sebe samého. K záporným atributům Hospodina se Mojžíš rozhodujícím způsobem nepřiklonil za celý svůj pozemský život, stejně jako se neztotožňoval s jejich negativními činy – měl k nim doslova odpor. Mojžíšova láska ke Stvořiteli/Stvořitelce přetrvala i přes obrovské rozpory, jež vnímal a kterým nedokázal porozumět a vysvětlit si je. Miloval to dobré, co pojem Hospodin znamenal a v čemž jsem byl/a tudíž obsažen/a Já coby Nejvyšší. Tím úspěšně naplnil své poslání vyslance pozitivního stavu, aniž by se přes veškeré Hospodinovo pokoušení nějak zásadně ztotožnil s negativním stavem. Pasáže Starého zákona mnohdy vypovídají o opaku, nezapomeňte ale, že jeho obsah, který má převážně démonský původ, záměrně zkresluje realitu. Starý zákon byl navíc modifikován, pozměňován a przněn i v průběhu plynutí času, aby z morálního hlediska současné doby vyznívaly jeho pasáže v Mojžíšův neprospěch. Pravda byla na této planetě ohýbána od začátku, co svět světem stojí.
Tím, že byl Mojžíš během svého pozemského života silně ovládán Pseudotvůrci a plnil jejich příkazy, avšak zároveň pocházel z pozitivního stavu, došlo vůbec poprvé v dějinách typické lidské éry k rozsáhlému zvýraznění a osvětlení zlých aspektů života v zóně vymístění. Díky tomu se v rámci výše rozebírané situace s udeřením do skály mohl poprvé názorně demonstrovat také akt odmítnutí oněch aspektů, a to za přítomnosti celé řady svědků včetně samotných Pseudotvůrců. Tím se mimo jiné dalo ve skrytém významu na vědomí, že přichází doba, kdy negativní stav nebude mít nad zónou vymístění a pozemským lidstvem výhradní monopol a že se blíží čas, kdy započnou práce na jeho odstraňování ze struktury Stvoření.
Mojžíšovo poslání na planetě Nula bylo důležité i z toho hlediska, že byl první osobou, která pozemskému lidstvu přinesla duchovní prvky umožňující hledat cestu do nitra. Trvalo však ještě velmi dlouho, než jsem tyto prvky zpřístupnil/a lidem v praxi, protože až v těle Ježíše jsem je mohl/a aktualizovat, modifikovat a rozšířit o nové komponenty. Proto lidé teprve tehdy alespoň zčásti pochopili, že se nacházím v jejich srdci, a tak začali nalézat cestu do svého srdce – tedy ke Mně. Jsem Mojžíšovi vděčný/á, že Mi v řadě ohledů připravil cestu pro to, abych mohl/a osobně vstoupit do hrubohmotného světa.
S ohledem na výše uvedené informace je nyní jasné, že k Mojžíšovu nevstoupení do zaslíbené země, a tedy ani k jeho fyzické smrti, nedošlo důsledkem jeho chvilkové nevíry, kvůli zavržení Božské pravdy a vlivem zakotvení sebe samého v negativních aspektech lidské povahy, jak jsem uvedl/a v Dialozích, kde jsem ještě musel/a Sám/Samu Sebe ztotožnit s Hospodinem. Kdyby tomu tak mělo být ve skutečnosti, znamenalo by to, že jsem tyran a diktátor. Situace ohledně udeření do skály i věci následující byly – ať se to znovu zopakuje – v režii Pseudotvůrců. Mojžíšovi bych nikdy nemohl/a dávat takové typy příkazů, které mu dávali představitelé negativního stavu. Jakožto pravý Bůh a pravá Bohyně v jedné osobě jsem Mojžíšovi dával/a vždy pouze niterné rady a doporučení respektující jeho svobodnou vůli. Nešlo tedy o vnějškovou komunikaci, jak tomu bylo v případě Hospodina, jenž dával Mojžíšovi přesné příkazy, které musel plnit, jinak hrozil trest a seslání „božího“ hněvu, čehož byl Mojžíš za svého pozemského života svědkem mnohokrát.
Mojžíšova fyzická smrt, která mu zamezila vstoupit do zaslíbené země, byla pro novou mocenskou skupinu Pseudotvůrců výhrou, neboť se již nemuseli obávat, že by tím mělo zaniknout veškeré Stvoření včetně jejich zóny vymístění. Pro první skupinu, která byla zbavena svého výlučného postavení, to byla naopak prohra a zklamání, protože tito Pseudotvůrci věřili, jak už bylo řečeno výše, že s Mojžíšovým vstupem do Kanaánu ustanoví negativní stav na věky věků bez kolapsu Multivesmíru. Aniž bych jakkoli schvaloval/a trest, který Mojžíše stihl od Hospodina, z Mého pohledu a z pohledu ducha a duše Mojžíše byla fyzická smrt vůdce Izraelitů taktéž výhrou, jednak proto, že se tím zamezilo onomu pokusu o věčné ustanovení negativního stavu a předešlo se zkáze Stvoření (což bylo v souladu s novou mocenskou skupinou Pseudotvůrců), ale šlo o výhru i proto, že se tím docílilo položení prvních základů pro budoucí eliminaci negativního stavu (o čemž žádná z obou skupin Pseudotvůrců nechtěla ani slyšet). Plán Pseudotvůrců tedy v konečném důsledku posloužil něčemu velmi pozitivnímu, byť způsob zacházení s Mojžíšem v jeho poslední etapě života i kdykoli předtím byl negativní.
Po odvolání z planety Nula Mojžíš pochopil, proč bylo z duchovního pohledu správné, že do Kanaánu nedošel. Vzhledem k tomu, že jsem mu připomněl/a jeho životní plán, nebyl svým osudem zkroušený, nýbrž cítil radost a vděčnost z toho, že naplnil své poslání pro Můj pozitivní stav. S odložením hrubohmotného těla se mu navíc již naplno obnovilo vědomí toho, s čím ona zaslíbená země souvztaží. Po duchovní očistě v limbu, kdy se zbavil nánosů vyplývajících z jeho kontaktů s Pseudotvůrci a ze samotné podstaty pobytu v lidské kůži, se navrátil na svou základnu v Pravém Stvoření starého cyklu času. Díky tomu mohl s Mojí mužskou inkarnovanou podstatou Ježíšem rozmlouvat společně s prorokem Eliášem na hoře Tábor v Galileji při takzvaném Proměnění Páně (za přítomnosti učedníků Petra, Velkého Jakuba a Jana). Nicméně až nedávno se Mojžíš dozvěděl informace o novodobém Božím Slově v podobě obou dávek Nového Zjevení, čímž byl schopen komplexně pochopit Mou Božskou podstatu v její Nové a Nejnovější Přirozenosti. Tak se dozvěděl i pravdu o Janičce, ženském zosobněném projevu Mého Božství v lidském těle, s nímž se ztotožnil tak, jako přijal i ostatní ideje obou dávek Nového Zjevení. Společně s tím se rozhodl stát příslušníkem Mise Boží Rodiny. K tomu došlo v souvislosti s duchovní prací vykonanou na hoře Nebo v rámci Mise Jordánsko, jakož i na základě dalších duchovních procesů a posunů, které se odehrávaly jak před vaší fyzickou návštěvou Blízkého východu, tak i v čase po jejím skončení.
Míša: Děkuji ti, Pane Ježíši Kriste Boží Rodino, za nová, převratná odhalení o Mojžíšovi v souvislostech, která pomáhají v lepším chápání starozákonní doby.
/ 5. část bude následovat 5. 12. 2025 /
Zdroj: Michal Transmiter Facebook
