Děkuji ti Moni za rozhovor s PJK a sdělení
Rozhovor s PJK 27.5.2017
PJK – Tohle bys měla psát. Klidně si u toho zakuř, ale tohle bys měla psát.
Já – Dobře. Přijde mi ponižující, že jsem se opět dostala do toho samého problému s kouřením.
PJK – Tak to neber. Je to zkouška nic víc. Takových si prožila stovky.
Já – Jenže tohle je hrozné. Já nechápu co je na tom špatné a nemám touhu přestat. Nevychází to ze mne.
PJK – A to je ta past. Všimla sis ji?
Já – Doteď ne. V čem to je?
PJK – V tom, že si zapomněla jaký je život bez kouření a poddáváš se chtíči. Pak máš výčitky svědomí, protože myslíš, že konáš v rozporu s mým přáním, ale to „proč“ ti už nedochází. Co dělají cigarety? Svazují. Proč? Jmenuj to.
Já – Když kouřím nemám volné ruce. A pořád mne to táhne zapálit si znovu. Nic mi není dost. Hůř se dýchá. Ztrácím chuť a čich…
PJK – A vytváří to závislost. Závislost je řetěz sama o sobě.
Já – Jak?
PJK – se na mne dívá.
Já – Vytvořili to ještěři.
PJK – Proč?
Já – Aby ovládli lidi.
PJK – Jak?
Já – Závislý člověk udělá cokoliv pro další dávku.
PJK – A snižuje to vibrace už jen tím, že to poškozuje tělo. Když trpíš vibrace klesají. Vzpomínáš na ten virus?
Já – Vytváří pocity smutku, méněcennosti, podezřívavosti… Nemůžu uvěřit, že tohle probírám s tebou. Že nejsem schopna se ovládnout a postavit se tomu. A pak mám být vzorem? Rádcem? Učitelem?
PJK – A právě proto jím máš být. Jak bys je mohla pochopit, kdybys nevěděla jak je to těžké? A s kým jiným bys to chtěla probírat? Jsem rádcem všech bytostí. A nestydím se probírat jakékoliv téma. Jsem tu pro vás v každém okamžiku, když se na mne obrátíte a miluji vás. Vždycky. A se vším. Jak bych mohl někoho vyvést z negativního stavu, kdybych vás odsuzoval? Nestyď se za to. Změň to. Sílu k tomu máš v sobě. Sílu se rozhodnout. A věř mi, že já tě neopustím. Dávám ti sílu v každém okamžiku. Stačí chtít si ji vzít. A věř, že od každého pokušení tě ochráním, jen se mi odevzdej. Neutíkej přede mnou. Kdykoliv mne požádáš, pomohu ti. Že tě chráním věříš. Tak věř i tomuto. Kdykoliv tě to bude svádět obrať se na mne s prostou vírou. A já ti pomohu.
Měla si pravdu, že tohle byla zkouška. A také podnět pro toto sdělení. Je mnoho bytostí, které se topí ve své vině, protože myslí, že něco dělají špatně. Ale zapomínají se na mne obrátit. A tím vlastně zapomínají na mou podstatu a to je odvádí ode mne. Bojí se představy, že se budu zlobit a utíkají dřív, než zkusí komunikovat se mnou, nebo se na mne obrátit.
Toto sdělení přepiš a pošli Janě.
PS : Během tohohle rozhovoru jsem típla cigaretu a nemám chuť si zapálit znovu.
Lidé velice často raději utečou z komunikace v domnění, že když udělají něco, co pokládají z jakéhokoliv důvodu za chybu, už s nimi nikdo nebude chtít mluvit. Nebo si myslí, že si to nezaslouží. Nebo očekávají, že budou potrestáni a utečou ze strachu. Je mnoho důvodů proč se lidé, kteří myslí, že udělali chybu stahují do sebe. A to pořád mluvíme jen o tom, že si myslí, že udělali chybu. Často krát je to ovlivněno i životem tady a konvenčními názory na to co je chyba a co není. Nebo dokonce názory jiných lidí, kteří tvrdí, že ten či onen udělal chybu.
Ať už je to jakkoliv a ať už dotyčný udělal nebo neudělal chybu, v každé situaci může požádat PJK o pomoc. A dokonce je to žádoucí udělat. Protože veškerá naše síla vychází od PJK, včetně života samotného. Tudíž my sami, kdybychom se odřízli, nebo utíkali před PJK a odtahovali se od něj, ničeho bychom nedosáhli. V nejhorším stadiu bychom ani nežili, ale spíš přestali existovat.
Ať už je v nás cokoliv co nám brání komunikovat s PJK ve svém nitru je možné to překonat s upřímnou touhou a snahou se kontakt každému podaří.
Během lidského života na Nule jsme si uvykli na systém, že chyba je ihned potrestána (dokonce i když neuděláme chybu, ale jsme pouze obviněni a odsouzeni). To ovšem není zdravý systém. Z chyb se můžeme poučit a prostě je neopakovat. A i kdybychom ji zopakovali, i z toho plyne poučení. Naší věcí je změnit v sobě tu část : namísto očekávání trestu a produkování strachu (který PT potřebují a jímž se živý), proměnit chybu v poučení a jít dál.
Strom se pozná po ovoci. = To co nás posouvá na duchovní cestě vpřed je dobré. To co nás sráží dolů je špatně. Poučení z chyb nás posune dál. Sebeobviňování nás srazí ještě hlouběji, než jsme byli.
Zkusme se proto poučit ze všeho co nám život přinese a jednoduše žít v jednotě se vším a všemi, s láskou v srdci a důvěrou, láskou a vírou v PJK.
Kdysi jsem někde četla v popisku na obrázku otázku, co položil PJK „Pozveš mne do svého života?“
Co odpovíte vy?
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
