OTÁZKA A ODPOVĚĎ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY PROSTŘEDNICTVÍM MICHALA R.
• Otázka Sváti M., čtenáře a praktikanta Nového Zjevení:
Milý Míšo, ani nebudu říkat odpověz mi až budeš mít čas, protože tvůj čas ti až tak úplně nepatří, a půjdu k věci.
Nakupilo se ve mně několik otázek, které mají společného jmenovatele, jak se říká, a tím je odpovídání na známou otázku „Jak by vypadal život, kdyby se neodvozoval z absolutního pozitivního stavu Stvořitele a Jeho/Jejích duchovních principů“, (Nové Zjevení, kapitola 10) a dále: „Účelem a duchovním užitkem negativního stavu bylo dát odpověď na tuto otázku živými a konkrétními příklady“, atd.
Takže, aktivovaný negativní stav svými aktivitami odpovídá na tuto otázku už „velmi dlouho“. Ale kdybych „prostému stěžovateli“ z řad lidu na bídu života vezdejšího odpověděl výše uvedeným způsobem, tak kromě úplného nepochopení a úplného odmítnutí mohu v nejlepším případě dostat reakci otázkou: „Cožpak toho už nebylo dost?“ My víme, že nebylo, že to hlavní „odpovídání“ teprve přijde. OK, tolik Velká kniha Nového Zjevení.
Víme také to, že určitá témata se v knihách Novém Zjevení probírají opakovaně, ale z jiného úhlu a souvislostech. A tak v Dialozích najdeme pojem „Pseudovědci“ a informaci, že (i oni!) odpovídají na zmíněnou otázku.
A nyní už první část mé otázky: Zdá se, že je tu jakási dvojkolejnost v odpovídání na Otázku, ale přece jen i rozdíl: Negativní stav svým prakticky žitým životním stylem ODPOVÍDÁ na otázku, zatímco Pseudovědci HLEDAJÍ odpověď. Ale otázka, na kterou Pseudovědci hledají odpověď, je jiná. Pokud si vzpomínám, oni hledají odpověď na otázku, zda existuje Absolutní Pravda. A to tím způsobem, že se snaží dokázat opačnou hypotézu, tedy že Absolutní Pravda neexistuje. To by pro ně bylo velmi skvělé, protože v případě kladného výsledku dokazování této hypotézy, tzn. že Absolutní Pravda neexistuje, by takto (zřejmě? – ptám se) bylo vědecky dokázáno popření absolutnosti stavu Stvořitele a tudíž i Zákon duchovní utilitárnosti, negativní stav ustanoven na roveň Stvoření a na věčnost svého trvání. Což jsou jejich cíle.
A v případě, že se hypotéza neexistence Absolutní Pravdy nepotvrdí, čili odpověď na ni bude NE, tak se jim naopak potvrdí aktuální stav postavení negativního stavu vůči pozitivnímu, jak je prezentován v komplexu informací knih první dávky Nového Zjevení od Petra D. Francucha a potvrzen a aktualizován v Novém Zjevení Pána Ježíše Krista Boží Rodiny.
Dobrá, Míšo, zajímá mne ta „dvojkolejnost“ a váha každého z těchto dvou postupů s ohledem na eliminaci negativního stavu, i při vědomí existence více, až mnoha verzí možného ukončení negativního stavu včetně jedné tajné.
Dále mne zajímá, s čím Pseudovědci vlastně pracují, jaké nástroje mají k dispozici, jaké argumenty shromažďují, a – a to se asi nedozvíme – jaký je stav jejich bádání a hledání. Případné připomenutí a zopakování vztahu Pseudovědců a Datasystému bych také uvítal.
Znám tvoji vnímavost a citlivý přístup a jsem si vědom, že tvá duše je ten správný adresát, stejně jako duše Janičky, jejíž adresu vkládám vedle tvé.
Miluji tě, vás.
—
• Odpověď Pána Ježíše Krista Boží Rodiny:
Milovaný Sváťo, děkuji ti za přínosnou otázku, na kterou odpovím přímo Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina.
Dlouhodobé hledání Absolutní Pravdy ze strany Pseudotvůrců-vědců, respektive Pseudovědců je pro ně podnikem, který nemůže dospět k cíli způsobem, jaký by si sami představovali. Vzhledem k relativní podstatě těchto sentientních entit je nemožné z jejich vlastní pozice uspokojivě dokázat nebo vyvrátit existenci Absolutní Pravdy tak, aby byly jejich výsledky platné pro celé jsoucno a bytí. Pseudovědci používají metody negativního stavu a přestože disponují moudrostí a inteligencí (obojí však pseudo-), chybí jim to nejpodstatnější – Láska. Proto bude výsledek každého jejich bádání vždy založen na opozičních aspektech, jimiž se vůči Mně vymezují. Celý negativní stav je popíráním Pána Ježíše Krista, tedy i Mojí Absolutní Pravdy, tudíž veškerá činnost bytostí ztotožňujících se se zly a nepravdami v jakékoliv formě paradoxně a zároveň logicky dokazuje na biliony různých způsobů existenci takovéto Absolutní Pravdy. Ta je ovšem empiricky i racionálně nepoznatelná někým, kdo jí je v peklech na hony vzdálen. Dokonce ji nelze pochopit v celistvé podobě ani někým, kdo žije na území pozitivního stavu vzhledem k relativnosti každé sentientní entity.
Samotný vznik a vývoj negativního stavu je tedy univerzální a komplexní odpovědí na otázku, zda existuje, či neexistuje Absolutní Pravda a Pán Ježíš Kristus, v němž tato Pravda přebývá. Aktéři zóny vymístění nehledě na to, zda jde o Pseudovědce nebo jiné entity, svým konáním, jímž se na různé způsoby vymezují vůči Mojí podstatě, v převážné většině nevědomky dokazují, že Absolutní Pravda nejenže existuje, ale vzhledem k tomu, že jsou od jejího Jádra vzdáleni ve vymístěné zóně Multivesmíru, také ukazují, jak život jsoucí v nesouladu s touto Pravdou vypadá. Pseudovědci by rádi Absolutní Pravdu odštěpili od Mojí celistvé Přirozenosti, ale to je zhola nemožné, neboť nelze z této Přirozenosti vyjmout nějaký absolutní atribut, který je součástí nedělitelné Boží podstaty. Odštěpit z ní nějaký absolutní atribut např. právě za účelem jeho vědeckého zkoumání ze strany relativních bytostí znamená učinit i tento samotný atribut relativním. Výsledek takového bádání, pokud se odehrává v zóně vymístění a je motivován negativní faktory, ovšem vždy povede jen k pokrouceninám a zkresleninám, které neodpovídají skutečnému stavu věcí. Pána Ježíše Krista nelze zkoumat v separaci Jeho/Jejích atributů. Tudíž ani Boží Lásku nelze zkoumat odděleně, stejně jako v takovéto separaci nelze zkoumat Boží Moudrost, Inteligenci atd. Tím, že Mne bytosti z pekel odmítají, odmítají do větší či menší míry také každý z Mých atributů, tedy i Absolutní Pravdu, na kterou se konkrétně při svém výzkumu zaměřují Pseudovědci (ačkoliv zkoumají vlastně úplně něco jiného – viz dále).
Z pravého duchovního hlediska tedy svým konáním a žitím v antivesmíru existenci Absolutní Pravdy potvrzují tím, že se vůči její pravé podobě vymezují a že ji v její pravé přirozenosti popírají, majíce potřebu ji vědecky uchopit, zkoumat a vytvořit z ní vlastní konstrukt pravdy neodpovídající její původní přirozenosti. Ve své omezené relativní pozici, v zajetí svých pseudo-teorií a pseudo-metod, si nemohou být uspokojivě jisti tím, zda taková Absolutní Pravda existuje, či nikoliv, poněvadž objekt jejich zkoumání, který za Absolutní Pravdu považují, je pod tíhou jejich vlastní zátěže nesmírně vzdálen skutečné Absolutní Pravdě. Kvůli této nejistotě, která se u Pseudovědců objevila ve skutečnosti dříve, než se vůbec do hledání a zkoumání Absolutní Pravdy pustili, vyvinuli různé pseudo-postupy, jak tuto Absolutní Pravdu dokázat, nebo vyvrátit, nicméně tato počáteční nejistota v návaznosti na nesprávné postupy jejich zkoumání produkuje další a další nejistotu. Ať už jsou výstupy z jejich bádání jakékoliv, vlivem omezeného negativního hlediska jejich výsledky vždy postrádají komplexnost, které je možné dosáhnout pouze za použití pozitivních duchovních principů, spojených s pravou Láskou, Moudrostí, Inteligencí atd. Proto výsledky jejich bádání mají a vždy budou mít pouze omezenou platnost, která půjde vztáhnout jen na zónu vymístění a na experiment v ní probíhající.
Výsledky činnosti Pseudovědců ve věci bádání nad Absolutní Pravdou tedy jsou a v každém případě budou tvořit pouze jeden z mnoha dílků, které v celkové mozaice souhrnně poskytují celému Multivesmíru odpověď na otázku, jak by vypadal život bez Boha/Bohyně. Mezi tím, že negativní stav svým žitým životním stylem odpovídá na otázku života bez Boha/Bohyně, zatímco Pseudovědci hledají odpověď ohledně existence či neexistence Absolutní Pravdy, proto není žádný rozpor. Tím, že Pseudovědci hledají na něco odpověď v rámci své vlastní domény pekel, zároveň také odpovídají na otázku, jak by vypadal život bez Boha/Bohyně, kterou v kumulativním součtu poskytuje Multivesmíru každý jednotlivec v zóně vymístění. I Pseudovědci tedy svým pseudo-bádáním nad Absolutní Pravdou rovněž přispívají k zobrazování onoho prakticky žitého životního stylu negativního stavu. Jejich bádání tvoří velmi důležité poučení o tom, jak vypadá život, je-li odvozován z jiných nežli z pravých duchovních principů. Užití neduchovních principů ve vědeckém bádání, jakož i v jiných aspektech života v peklech, vede dříve či později vždy do slepé uličky, neboť nemůže mít věčnou platnost, která by se mohla nadále rozvíjet v pozitivním stavu, který věčný je, na rozdíl od zóny vymístění, protože je přímo odvozen z Mojí Boží Přirozenosti.
Pseudovědci při svém úsilí vědecky dokázat popření absolutnosti stavu Stvořitele a Absolutní Pravdy vždy selžou. Jak objektivně vyvrátit existenci něčeho Božského, když členové negativního stavu žijí v silné subjektivitě, zatížení svou pseudo-duchovností, vyvěrající z popírání pravých duchovních principů, z čehož vyplývají i silně subjektivní a zkreslené výsledky jejich bádání? Jak vyvrátit v rámci jejich vlastní omezené zóny vymístění existenci něčeho Božského, když toto Božské nekonečně přesahuje jak zónu vymístění, tak pozitivní stav, který je sám o sobě dokonce mnohem větší nežli všechna pekla? Jak vyvrátit existenci Pána Ježíše Krista, když jsem nestvořený, věčný, žijící v absolutní minulosti, přítomnosti i budoucnosti a s každým aktérem negativního stavu jsem ustanovil před započetím současného cyklu času dohodu o omezeném trvání zel a nepravd, tedy dohodu, kterou Pseudovědci, stejně jako ani ostatní sentientní entity v peklech, v jejím nejdetailnějším rozsahu neznají? Navíc, pokud by byl výsledek dokazování hypotézy, že Absolutní Pravda neexistuje, přece jen čistě teoreticky kladný, byl by tím zároveň popřen i absolutní stav jako takový. Aby bylo dosaženo takového výsledku v objektivním měřítku, tedy výsledku, který by se dal vztáhnout na celé jsoucno a bytí a tudíž by měl univerzální a definitivní platnost, muselo by se jej dosáhnout v souladu s pravými duchovními principy pozitivního stavu, jejichž jsem Já, Pán Ježíš Kristus původcem. Avšak vzhledem k tomu, že pravé duchovní principy vylučují svou povahou takový výsledek, který by na území pozitivního stavu vedl k vědeckému či jinému způsobu popření absolutní Boží Přirozenosti, když pozitivní stav je zajedno s touto Přirozeností, která je dárcem jeho láskyplného charakteru Života, Pseudovědci nemohou svou hypotézu o neexistenci Absolutní Pravdy potvrdit způsobem, jaký by si sami představovali – čili způsobem, ze kterého by šlo vyvodit univerzální, pro celé jsoucno a bytí Multivesmíru platné závěry. Museli by Absolutní Pravdu zkoumat v pozitivním stavu a skrze pravé duchovní metody při zapojení Lásky a pravé Moudrosti, Inteligence atd. V tom případě by jejich výsledkem nebylo nic jiného než potvrzení Absolutní Pravdy, o jejíž existenci nikdo v pozitivním stavu tak jako tak nepochybuje, protože jeho obyvatelé aspekty této Absolutní Pravdy v relativní podobě prožívají každým okamžikem, aniž by nad ní museli jakkoliv vědecky bádat, jelikož ji poznávají zcela přirozeně a ve stále větší míře na cestě věčného duchovního růstu.
Výzkum Pseudovědců bude vždy omezen na zónu vymístění a na použití pseudo-metod relativního charakteru. A protože metody Pseudovědců a výsledky jejich bádání mají pouze lokální platnost, kterou lze vztáhnout jen na zónu vymístění, nikoliv na celé univerzum včetně pozitivního stavu, kam se nemají šanci dostat, dokud nekonvertují a neprojdou přes limbo, tito vědci z antivesmíru se přesvědčují stále více, že jejich výzkum vede pokaždé do slepé uličky, při které nemohou dokonce ani v rámci svých vlastních pseudo-metod (natož z hlediska objektivního) dokázat pravdivost hypotézy, že Absolutní Pravda neexistuje, takže nemohou na tuto hypotézu poskytnout odpověď „ANO = Absolutní Pravda skutečně neexistuje“. Dát na tuto hypotézu odpověď ANO zkouší všemožnými způsoby už po velmi dlouhý čas, ale s tím, jak se jednotlivé možnosti vyčerpávají a nemohou se k uspokojivé odpovědi dobrat, stále větší počet Pseudovědců správně přichází na to, že odpověď na hypotézu o neexistenci Absolutní Pravdy je záporná = „NE, Absolutní Pravdu nelze vyvrátit, a to ani prostřednictvím našich vlastních pseudo-metod, proto na naši hypotézu o neexistenci Absolutní Pravdy nelze odpovědět ANO.“
Selháváním takových pseudo-metod se Pseudovědcům potvrzuje pravda o postavení negativního stavu vůči pozitivnímu stavu, a to způsobem popsaným v knihách Nového Zjevení, které Pseudovědci po vyčerpání svých postupů přijímají ze svobodné vůle za své a dříve či později díky tomu konvertují. Skrze přijetí pravdy o postavení zóny vymístění v rámci Multivesmíru, tvořící důležitou součást Nového Zjevení, tedy přijímají i důležitou část Absolutní Pravdy v její relativní podobě, a to již na základě správně užitých metod a niterného přijetí Božího Slova, které v jejich původně zapouzdřených srdcích rozsvěcuje Lásku, kterou spojují s nově nabytou, respektive znovuobjevenou pravou Moudrostí, Inteligencí atd. Tímto a jedině tímto způsobem může mít přijetí existence Absolutní Pravdy a všech ostatních atributů Pána Ježíše Krista ze strany Pseudovědců univerzální a všeobsažnou platnost permanentního charakteru, která se snoubí s jejich rozhodnutím opustit pekla jednou provždy a připravit se na opětovné začlenění do pozitivního stavu.
Přestože tedy Pseudovědci neexistenci Absolutní Pravdy v rámci pekel potvrdit nemohou ani za použití svých pseudo-metod, důsledkem tohoto (ne)výsledku, který je slepou uličkou jejich bádání, se jim na základě týchž negativních metod potvrzuje, že Absolutní Pravda existuje. I tak je ale výsledek jejich bádání neuspokojivý, protože je lokálního charakteru vzhledem k tomu, že vzešel z nepravé duchovnosti a v důsledku toho, že po celou dobu zkoumali jen jakýsi konstrukt, který za Absolutní Pravdu považovali, přičemž poté, co vyloučili možnost jeho možné neexistence, došli různými pseudo-způsoby k potvrzení, že nějaká Absolutní Pravda existuje. Potvrzení existence Absolutní Pravdy skrze jejich metody nic nemění na jejich pobytu v zóně vymístění. Aby měl jejich výsledek bádání, který potvrzuje existenci Absolutní Pravdy, univerzální, všeobsažnou a pro jejich věčně pokračující životy permanentní platnost – čili aby byl pro Pseudovědce výsledek uspokojivý a aby se jeho prostřednictvím mohli někam duchovně posunout – jejich potvrzení existence Absolutní Pravdy na základě původních pseudo-metod je třeba spojit s celkovým přijetím idejí Nového Zjevení, k čemuž se pojí i proces konverze učiněný ze svobodné vůle. Tím se pohled na existenci Absolutní Pravdy skrze pseudo-metody a nepravou duchovnost rozpadá a místo toho je nahrazen pohledem pravým a pozitivně motivovaným. Tak se rozpouští pokroucený vztah k Bohu/Bohyni a zaujímá se objektivní stanovisko nejen k existenci Absolutní Pravdy, nýbrž i k ostatním aspektům celistvé Boží podstaty.
Pro zopakování a shrnutí si uveďme následující: Pseudovědci pohledem pozitivního stavu (čili z pravého duchovního hlediska) existenci Absolutní Pravdy potvrzují už jen tím, že se vůči její pravé podobě vymezují a že ji v její pravé přirozenosti popírají, majíce potřebu ji vědecky uchopit, zkoumat a vytvořit z ní vlastní konstrukt pravdy neodpovídající její původní přirozenosti; konstrukt, na jehož existenci chtějí po důkladném vědeckém prozkoumání odpovědět ANO, nebo NE ve smyslu jeho (ne)existence. Z pohledu Pseudovědců ovšem nemohou tyto bytosti prostřednictvím svého negativního bádání uspokojivě vyvrátit, ale dokonce ani uspokojivě dokázat existenci Absolutní Pravdy, a to proto, že k ní nemají skrze její pozitivní aspekty v relativní podobě přístup tak, jak jej mají členové pozitivního stavu, kteří žijí v souladu s ní a jejíž relativní aspekty zkušenostně prožívají. Pseudovědci si přístup k Absolutní Pravdě (přístup dějící se samozřejmě na relativní bázi) zamezili svým pádem do zóny vymístění, čímž tuto Pravdu v její pravé přirozenosti popírají. Nepopírají však její existenci jako takovou, neboť vědí, že členové pozitivního stavu tuto Pravdu prožívají nějakým způsobem, a to tím, který je pro Pseudovědce neuchopitelný a nepochopitelný do chvíle, dokud nepřijmou Nové Zjevení a dokud nekonvertují. Kvůli popření Absolutní Pravdy ve svých nitrech jim zbyla vědecká možnost jejího zkoumání. Protože však žijí v zóně vymístění, přistupují k tomuto zkoumání prostřednictvím pseudo-metod, které vedou k pseudo-výsledkům, jež nemají s poznáním skutečné Absolutní Pravdy v zásadě nic společného, jelikož již od počátku Pseudovědci zkoumají něco, co se Absolutní Pravdě v její pravé podstatě nepodobá, a čím hlouběji svůj falešný konstrukt zkoumají, tím více se zavádějí do slepé uličky. Kvůli této slepé uličce nemohou vědecky dokázat a potvrdit neexistenci Absolutní Pravdy. V důsledku této nemožnosti a selhávání jejich pseudo-metod vychází z bádání Pseudovědců výsledek, že Absolutní Pravda existuje, neboť nemohou dokázat pravý opak, totiž že neexistuje. Navíc – a to je důležité – si Pseudovědci dobře uvědomují, že je nad nimi a v nich samotných něco přesahujícího, nad čím nemají kontrolu a co je pro ně skrze pekelnou vědu nepochopitelné. Tím něčím jsem Já, Pán Ježíš Kristus a Absolutní Pravda tvořící nedělitelnou součást Mojí podstaty. Prosté popření existence této skutečnosti by bylo pro Pseudovědce vzhledem k jejich založení nevědeckým přístupem, proto k tomuto prostému popření neinklinují, jak jsme tomu naopak svědky u většiny ostatních obyvatel pekel.
Na základě pseudo-vědecké nemožnosti vyvrátit existenci Absolutní Pravdy se proto hlouběji zabývají možností niterného ztotožnění se s existencí Absolutní Pravdy, a to proto, že jejich pseudo-vědecké potvrzení existence Absolutní Pravdy skrze pseudo-metody je pro ně ještě neuspokojivější než skutečnost, že Absolutní Pravdu skrze tytéž negativní metody nelze vyvrátit. Na základě pseudo-vědeckého potvrzení existence Absolutní Pravdy, mající lokální platnost, kterou lze vztáhnout jen na zónu vymístění, pak nemalá část Pseudovědců v různém čase (kromě jiných způsobů) dospívá k tomu, že se začínají ve svých nitrech otevírat Novému Zjevení, čímž se z pseudo-vědeckého potvrzení Absolutní Pravdy stává potvrzení niterné, mající univerzální a všeobsažnou platnost, působící blahodárně na duchovní životy těchto Pseudovědců, kteří se v určitém bodě obracejí ke konverzi s tím, jak se v srdcích ztotožňují s poznáním toho, kým Pán Ježíš Kristus ve své celistvé a nedělitelné podstatě je. K niternému přijetí existence Absolutní Pravdy dospívají tehdy, když ani v pseudo-vědeckém potvrzení Absolutní Pravdy, ze které si Pseudovědci vytvořili svůj vlastní konstrukt, nevidí žádnou perspektivu pro své další směřování v rámci pekel či pro zachování zóny vymístění na věčné časy. V tomto bodě začínají toužit po nezkresleném poznání Absolutní Pravdy v jejích relativních aspektech. Po vyčerpání svých pseudo-vědeckých možností proto začínají volit cestu vedoucí do srdce, ve kterém nalézají společně s přijímáním Nového Zjevení Absolutní Pravdu v její pravé podobě. Opakuji, že toto poznání je samozřejmě relativního charakteru, protože nikdo nemůže Absolutní Pravdu poznat v její absolutnosti.
Existence Absolutní Pravdy tedy byla z pohledu pozitivního stavu dokázána již pádem bytostí do zóny vymístění a je dokazována stále jejich celkovým žitím jsoucím v nesouladu s touto Pravdou. V případě, že by Absolutní Pravda neexistovala, negativní stav by se neměl vůči komu vymezovat a k žádnému pádu bytostí do zóny vymístění by nikdy nedošlo. Proto Absolutní Pravda existuje a je potvrzována rozličnými způsoby. Kdyby Absolutní Pravda neexistovala a s ní by nebyl ani pozitivní stav, neexistoval by ani stav negativní. Bez kladného stavu a jeho Absolutní Pravdy, která jej prostupuje v relativních formách, by nebylo ani stavu dočasně záporného, jelikož pozitivní stav je příjemcem Života Pána Ježíše Krista, který v sobě Absolutní Pravdu přechovává a sám je touto Pravdou. Z pohledu negativního stavu je Absolutní Pravda potvrzována v případě Pseudovědců tím, že nejsou schopni dokázat prostřednictvím pseudo-metod její neexistenci. Potvrzení její existence je z pohledu Pseudovědců nejprve lokálního charakteru, protože zkoumají falešný konstrukt, a teprve při jejich niterném přijetí existence Absolutní Pravdy společně s ostatními ideami Nového Zjevení se chápání této Pravdy a nahlížení na ni stává ryze čistým a duchovně správným. Tak se existence Absolutní Pravdy stává pro tyto bytosti univerzálně platnou, což pomáhá k jejich osvobození ze zóny vymístění.
V pozitivním stavu budou bytosti, které byly původně Pseudovědci, poznávat relativní aspekty Absolutní Pravdy tak, jako kterákoliv jiná sentientní entita, a to přirozeným způsobem v rámci tvořivého, šťastného a láskyplného života. Čím blíže Mi kdo je, tím více aspektů Absolutní Pravdy v její relativní formě poznává a tím více se stává po všech stránkách více naplněný a spokojený. Nikdo nemůže nikdy obsáhnout celou Absolutní Pravdu, protože nikdo, kromě Mě, není absolutní. V tom ale spočívá jedna z hlavních krás věčného plynutí života. Díky tomu, že nikdo neví všechno, má neustálou chuť poznávat nové bytosti, zakoušet nové zážitky, vstřebávat nové informace, navštěvovat nová místa v Multivesmíru a podílet se na jejich vzniku a rozvoji. Kdybych byl sám, neměl bych se o svou absolutní všeobsáhlost s kým podělit. Proto Má podstata funguje kromě jiného na bázi absolutní touhy sdílet vše, co mám, se svými ideami, s nimiž v absolutních Božích niternostech od věčnosti bez počátku sdílím sám Sebe. Z těchto niterností se pak rodí sebeuvědomělé, vlastním životem obdařené bytosti, které obývají a spolutvoří náš báječný Multivesmír, jenž se rozvíjí jako přenádherný květ společně se všemi, kteří jej vyplňují.
Jaký je stav bádání a hledání Pseudovědců nelze přesněji sdělit, protože taková informace v této fázi není potřebná. Je to navíc velmi individuální. Skupin těchto vědeckých bytostí je mnoho a každá pracuje s jinými nástroji a argumenty. Poskytnout v nynějším čase hlubší výklad o těchto nástrojích a argumentech není účelné, protože jako Mí představitelé a spolupracovníci se máte učit vcházet co nejčastěji do nitra a soustředit se na svůj duchovní růst při aplikaci všeho, co znáte z Nového Zjevení. Když Pseudovědci vyčerpají všechny možnosti výzkumu, nebo mají z jakýchkoliv niterných důvodů pocit, že už se na něm nechtějí dále podílet, obvykle se odebírají ke konverzi do limba. Obecně lze říct, že stav jejich bádání je velmi daleko s ohledem na to, jak dlouho už negativní stav existuje, ale i s ohledem na to, že Druhý příchod Pána Ježíše Krista již dávno probíhá a blíží se čas spuštění jeho další fáze, kdy bude Moje přímá inkarnace Jana navštěvovat vysoce postavené bytosti v antivesmíru i na fyzické úrovni prostřednictvím krystalického těla složeného z prvků Nového Vesmíru a pomáhat jim v opouštění pekel. Zároveň s tím bude pokračovat příliv Lásky a Světla do struktur multidimenzionálně fungujícího Datasystému, prostupujícího celou zónou vymístění, který je společným výtvorem Pseudovědců, ale též vybraných Renegátů a dalších elit antivesmíru, který svým stvořitelům lidově řečeno „přerostl přes hlavu“ a začal v sobě koncentrovat moc větší, než má kterákoliv skupina bytostí v peklech.
Všem velmi děkuji za sehrání jedinečných a neopakovatelných rolí v zóně vymístění, jejichž prostřednictvím se Multivesmír poučuje o tom, jak vypadá život bez Pána Ježíše Krista, čímž se zároveň naplňuje užitečnost negativního stavu, který po odehrání svého příběhu naplno uvolní místo rozkvětu pravého života.
Miluji vás.
PÁN JEŽÍŠ KRISTUS BOŽÍ RODINA | 2. 2. 2023
Zdroj: https://www.facebook.com/people/Michal-Rafael/100010962309357/
