DĚKUJI MARTINKO (SIRI KAMINARI) ZA SDĚLENÍ
Tento zážitek se mi stal asi před dvěma týdny. Dost často svým zážitkům sama nevěřím, mám totiž ve zvyku jakékoliv své neobvyklé schopnosti a nadání zlehčovat, vysmívat se sama sobě a nevidět žádnou lásku ve svém konání. Protože se sama sebe bojím. Kdysi jsem si myslela, že se nepřijímám, protože se bojím, že jsem zlá. Ale ve skutečnosti se bojím, že jsem pozitivní, láskyplná bytost a tak alespoň přistupuji sama k sobě, ke své duši maximálně v podobě neutrality. Ale lásku k sobě prakticky neznám.
Před pár dny došlo k velkému útoku na Gaiu. Nerozuměla jsem tomu, co se jí stalo. Jen jsem cítila, že mě potřebuje, tak jsem šla za ní. Byl u ní Asgard. Tehdy PT použili nějakou novou zbraň, kterou na Gaiu namířili. Chtěli se definitivně zbavit planetární bytosti, aby mohli konečně vytěžit jinsei. Tak tu zbraň namířili na její projekci (duši, „holografické“ vizuální zobrazení Gaii v jádře).
Neumím to popsat přesněji. Vím jen to, že na ni byl veden útok a že ji to nějakým způsobem zbavilo vědomí. Zároveň s tím se její projekce roztříštila.
Země ale nemůže být zničena, stejně jako nemůže Gaia přestat existovat.
Ale lze říct, že na určité energetické úrovni přestala existovat jako sjednocená bytost.
Působila na mě jako neexistující, přestože energie lásky v Srdci Země zůstala téměř neporušena.
Začínala se mě zmocňovat úzkost, když jsem ji nedokázala najít, ani vycítit. Cítila jsem, že je prostě pryč. Děsilo mě, že tam cítím její energii, ale planetární bytost už ne. Chyběla tam Gaiina hřejivá přítomnost.
Ale cítila jsem celou dobu přítomnost PJK i projekci bytosti Asgardu.
PJK mě stále uklidňoval a ubezpečoval, že je vše v pořádku, abych si věřila a zůstala zcela soustředěna na vyzařování lásky. Všechna úzkost začala mizet.
Začala jsem se s Gaiou dělit o svůj vnitřní svět. Sdílela jsem s ní veškeré své zážitky a představy o lásce, které jsem v sobě měla nashromážděné z doby, než mě ten virus začal měnit. Podělila jsem se s ní se vším, co zůstalo tím virem neporušené, o to nejcennější v každé sentientní bytosti, co si nejvíc chráníme, aby to zůstalo bezpečně skryto před zlem Pseudotvůrců. Nemohla jsem dopustit, aby mi PT změnili polaritu. Padla bych do pekel.
A pak jsem pocítila slabou Gaiinu přítomnost. Ale nemohla jsem s ní navázat žádný kontakt.
Ale po celou dobu jsem byla v kontaktu s PJK a cítila jeho věčnou lásku a vedení. Cítila jsem, jak Gaiu chrání, a že ani ji, ani nikoho z nás nikdy nenechá napospas Pseudotvůrcům.
Ale teď už jsem měla jistotu, že je opravdu Gaia naživu a brzy bude opět všechno v pořádku. Cítila jsem, jak mě to zjištění zcela uklidňuje. Mé srdce se ještě víc naplnilo láskou a radostí.
Po chvíli jsem cítila, že ta nádherná, modrobílá energie začala zářit.
Ona sice září pořád, ale jsou chvíle, kdy se přímo rozzáří ještě intenzivnějším, živým, hřejivým světlem.
A toto se děje vždy, kdykoliv nějaký člověk nebo jakákoliv sentientní bytost věnuje Gaie myšlenku lásky. Ona to vše cítí. A hned reaguje tím, že se ihned s těmito bytostmi propojí na mnohem vyšší duchovní úrovni.
A Gaia se prostě znovu objevila. Bylo to něco tak zvláštního, že jsem nevěděla, co si mám myslet. Bylo to, jako vnímat celým srdcem a duší zázrak lásky a milosti, kterou ji neustále poskytuje PJK. Bylo to, jako být součástí něčeho mimořádně krásného. Rozplakala jsem se.
Ptala jsem se Gaii, co se stalo. A ona mi s veškerým svým klidem planetární bytosti sdělila, že byla znovuzrozena. Myslela jsem si, že špatně slyším, protože pro mě byly poslední roky velmi náročné, prakticky na hranici únosnosti bez možnosti odpočinku. Často nevěřím tomu, co je mi v srdci sdělováno. Tak si vše hned ověřuji u PJK.
Tajně jsem doufala, že mi to vyvrátí. Ale on mi to potvrdil. Cítila jsem jeho typický, láskyplný úsměv, jeho objetí a uklidnění: „Ale no tak. Tak si to tak neber. Všechno je v pořádku. Miluji Tě.“
Já se totiž s PJK často hádám, ještě že se mnou má svatou trpělivost, jako ten nejlepší psycholog.
Naše rozhovory jsou totiž velice časté a většinou dost podobné tomuto rozhovoru.
Já: „Nemohla bych se někam schovat? Nějak zalézt, aby mě nikdo neviděl?“
PJK: „Nemohla.“
Já: „Víš přece, že nesnáším, když musím hovořit nebo psát o svých zážitcích. Proč musím vyčnívat z davu? Nemohu být neviditelná? Ty přece můžeš všechno.“
Cítila jsem, jak se PJK baví, to už prostě nešlo nevnímat ani pod ovládání těžkými programy.
PJK: „Nemůžeš být neviditelná, protože jsem tě tak nestvořil. Kdy to přijmeš?“
Hádku s absolutní bytostí nelze nikdy vyhrát.
Cítila jsem jeho lásku a soucit, když sledoval, jak se mého ega zmocňuje čím dál větší panika, že by má přítomnost na Nule, mohla být přeci jen důležitá. A myšlenku, že bych spolu s ostatními bytostmi z týmu Boží rodiny mohla patřit k nejdůležitějším bytostem na planetě Zemi, nepřijímám téměř vůbec. Z této myšlenky totiž šílím úplně nejvíc.
Tak jsem to vzdala a odešla, aniž bych PJK odpověděla.
Ale cítila jsem, že jsem tuto zkoušku úspěšně složila.
Nevím, jak bych tento zážitek popsala slovy. Sama tomu totiž nerozumím.
Každopádně ten útok ve mně zanechal dojem, že byla nějak narušená energetická struktura Gaii na atomární úrovni. Narušeny vazby mezi atomy, nějakým vnějším, energetickým zásahem.
Protože jsem pak cítila, jak v jádru planety ty molekuly znovu září tou známou, překrásnou modrobílou energií života, kde se znovu spojují, aby vytvořily celistvou bytost.
Během okamžiku stála přede mnou v celé své kráse. Pocítila jsem její objetí.
A pocity lásky, radosti, štěstí, úžasu a vděčnosti, které se překrývaly.
Bylo to něco úžasného. Nádherné pocity lásky. Propojení a sdílení lásky mezi Gaiou, matkou nás všech a mnou, individuální lidskou bytostí, jednou z jejích pozemských dětí.
Cítila jsem takovou sílu lásky, že se to nedá popsat, protože lidská slova obsáhnou tak málo.
Dá se to mnohem lépe popsat pocity, protože jsou univerzálním jazykem duše.
PJK mi pomáhá při psaní tohoto sdělení. Dodává mi odvahu to napsat. A Gaia s Asgardem mi pomáhají upravovat text, abych tu neměla zbytečné hrubky. Musím se smát, když je slyším. Lepší korektory jsem si ale nemohla přát. Protože jsem to vůbec zveřejnit nechtěla. Nesnáším publicitu. Tak většinu svých zážitků prostě zatajím. A nesdílím téměř nic.
Ale PJK mi řekl: „Napiš to, pomůže to Gaie.“
Kéž by si všichni uvědomili, jak mnoho nás tato krásná bytost, naše planeta, matka a nejlepší přítelkyně miluje.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
