Děkuji Krystýnko za báseň PJK
PŘIPRAVUJ SE NA CESTU
Chci ti říct, že Já PJK jsem dost často smutný z tvých názorů.
Necítím v nich úctu k druhým, necítím pokoru.
Možná to nevíš, že s tebou jsem pořád, jsem všude.
Vím, jak ti dneska je a vím, jak zítra ti bude.
Jsem smutný, že se musím přihlásit naprosto sám.
Máš moc rozhádaný život a pak nevíš, co mám a co nemám.
Nakonec k mému smutku už si nevážíš ani sama sebe.
Kdykoliv a kdokoliv něco chce, tak hledíš nevěřícně do nebe.
Co kdyby ses alespoň na malou chvilku zastavila?
Já bych se ti ozval a snad, i když o mně nevíš, pohladil tě, má milá.
Nemohu sám od sebe tvůj život ovládat, ani se vnucovat,
přesto se tě zeptám: jak můžeš žít a nikoho nemilovat?
Budu takhle klepat na tvé dveře, až konečně přijmeš mě.
Až pochopíš, že něco je jinak, něco nesprávně tu je.
A Já věřím, že porozumíš a uslyšíš to naléhavé volání,
že to, co vám Já PJK nabízím, není za každým rohem k dostání.
Je to ta nejčistší láska, která se s vámi narodí.
Je to to nejsilnější, co vás z manipulací vysvobodí.
To je to nejvzácnější a ty jsi to nikdy nepojmenoval.
Je to dar všech darů a ty ses tomu nikdy nevěnoval.
Je na čase napravit vše, co bylo zameškáno.
Je na čase přijmout vše, co ti bylo shůry dáno.
Ten dar je láska křehká, něžná, hřejivá.
Nesmíš se toho bát, každý to jinak prožívá.
Přijmi ji a už nikdy nevystupuj z řady.
Když budeš laskavý, půjdeš za svými kamarády,
protože tam, kam půjdeš, je dost místa pro každého.
Nemeškej, připravuj se na cestu do království nebeského.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
