SDĚLENÍ MILANA SABO (Z CHATU)
To, co se mi v noci zdálo to je ve skutečnosti pravda a já mám dojem, že jsem to už Lucince po telefonu povídal☺. Jak už víš, já jsem tenkrát sešel z tý správný dráhy a dal jsem se na tu špatnou☺.Můj příběh je docela smutný, ale s dobrým koncem.☺Můj příběh začíná takto☺: To mi bylo osmnáct let, byli jsme u odvodu☺ přijeli jsme domů a šli na pivo. To by ani nevadilo, ale jak už jsem šel domů, potkal jsem kamaráda☺,ten kamarád měl láhev vodky☺. Řekl jsem mu, aby mi dal napít☺,samozřejmě, že dal. Já tu lahev vypil na ex☺,vyšel jsem z hospody, v sobě ta láhev a to jídlo už trochu nakažený☺,došel jsem asi padesát metrů, upadl jsem do bezvědomí☺a začal jsem bojovat o svůj život☺,otrava jídlem a alkoholem.☺Ležel jsem tam jeden den,☺doplazil jsem se domů na zahradu☺a bezvládně ležel dva dny☺a pak jsem se dostal do postele.☺Další dva dny jsem nic nevěděl☺,akorát se mi promítaly léta ale zpětně od osmnácti po pět let, léta šly dolů☺. To už jsem byl v koncích, když se zjevil PJK a povídal mi: Vidíš, měl jsi to zapotřebí? Teď ti dokážu, že tě mám pořád rád a až budeš v pořádku, tak půjdeš za maminkou do nemocnice a omluvíš se a poprosíš o odpuštění☺. Jak jsem slíbil, tak jsem udělal a slíbil jsem, že se alkoholu ani nedotknu a ani nepodívám a šel jsem i na faru, tam jsem také přísahal na Bibli. Já jsem se klidně mohl zabít. Měl jsem chycený játra. Kdyby tenkrát nebylo PJK, tak už mezi váma dávno nejsem. On totiž přesně věděl, co mi je. Já děkuju PJK za svůj život a mamince ze mě vedla tou správnou cestou☺a děkuju PJK, že mě přijmul nazpátek, děkuju ti Janičko.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
