Děkuji Martinko, Siri Kaminari za sdělení
Náš příběh dvojčat je velmi složitý a těžko sdělitelný. Nic není takové, jak se zdá na první pohled a v tomto příběhu to platí dvojnásob.
Vše začalo, když na původní planetě Země v Pravém Stvoření Trio Pseudotvůrců použilo energetický virus s negativní polaritou, který odpálily v jádru planety.
Začalo se to rychle šířit a Země se ze své pozice v Pravém stvoření, začala propadat do vznikající zóny vymístění.
Současně došlo k nakažení bifrostu, protože planety jsou vzájemně propojené. Během okamžiku se nákaza rozšířila na mnoho dalších kotevních planet, a začalo je to stahovat také.
Cílem útoku byla planeta Asgard, která byla v 10D posledním bodem bifrostu.
Virus nakazil jádro Asgardu, které se destabilizovalo. Planeta umírala.
Obloha se zatáhla černými mraky, byla zima a foukal silný vítr.
Na mnoha místech docházelo k záplavám, na jiném k požárům. Stromy ztrácely listí, rostliny usychaly, tráva uvadala. Celou planetou se šířily šokové vlny vyvolávající nevolnost.
Kdysi nádherná příroda přestala zářit a potemněla. Obyvatelé byli odpojováni od jádra Asgardu, zdroje své energie. Jiní propadli panice a snažili se najít bezpečný úkryt.
Nasedali do lodí a opouštěli planetu, mnozí nezvládli řízeni, jejich lodě se zřítily nebo explodovaly ještě v atmosféře. Některým se podařilo vzlétnout, ale zůstaly ztraceny v subprostoru, bez šance na návrat. Lidé upadali do bezvědomí a umírali.
Planeta volala o pomoc PJK, ve 13D probudil zvláštní energetické bytosti, které měly situaci napravit. Bytosti, které měly stabilizovat jádra planet. Těchto bytostí bylo víc, každá byla vyslána na jinou planetu, do jiné dimenze i času.
Thora a já, jsme byly vyslány k Asgardu. PJK nás vytvořil jako velmi zvláštní druh hybridních bytostí. Nemáme přidělenou příslušnost k žádné dimenzi, ale jako naši domovskou dimenzi vnímáme 9D, 10D i 11D současně. Každá civilizace archandělů nám dala nějaký dar, abychom úspěšně zvládly naše poslání. Ale nepatříme do žádné civilizace a na žádnou konkrétní planetu. Nepatříme mezi archanděly, mistry ani anděly. Naše DNA je smíchaná.
Když jsme dorazili na Asgard, našli jsme Heimdala, jak se snaží udržet spojení mezi planetami tím, že veškerou svou životní energii předával živé bytosti bifrostu. Heimdal je stvořenec, který je propojen s bifrostem pokaždé, když je aktivní a během propojení přechází do nehmotné formy. Jejích životní energie je spolu propojená. A tehdy této bytosti dával všechno, co měl. Myslel si, že se ten virus dá zastavit a planety se udrží pohromadě. Ale to by způsobilo katastrofu. Heimdal umíral. Společně s bifrostem ho to stahovalo do zóny vymístění. Musely jsme ho zastavit. Dotkly jsme se ho a omráčily. Zcela se zhmotnil a upadl do komatu. Musely jsme ho nechat ležet na zemi. Co nejrychleji jsme vyrazily stabilizovat jádro planety, protože hrozilo, že exploduje.
Srdci Asgardu jsme předaly stabilizační energii od PJK. Současně jsme ze sebe vyčlenily část energie, a vrátily se k Heimdalovi. Ale bohužel pro něj už bylo příliš pozdě. Už zemřel, ale protože jde o velmi zvláštní bytost, tak nemohl být oživen stejným způsobem, jako jiné bytosti. Snažily jsme se mu pomoct, ale veškeré naše snahy zůstávaly neúspěšné.
Je pro Asgard klíčovou bytostí, jako my dvě. Zůstávala jen jedna jediná možnost, jak mu pomoct. Siri a Thora s ním propojily svou životní energii. To jeho srdce stabilizovalo a vrátilo zpět do života. Ale sdílení energie vytáhlo téměř všechnu energii z těchto dočasně odloučených bytostí Thory a Siri. A krátce poté, co se vrátil k životu, obě dívky podlehly tomu viru a propadly se do deváté dimenze zóny vymístění, kde byly hned zajaty.
Vymazaly jim vzpomínky a začali do nich vkládat viry, implantáty a veškeré zlo. Šlo o přísně tajnou operaci, kterou provádělo Trio osobně. Podařilo se jim převrátit polaritu a zbavit pozitivních pocitů. Pak je napojili na Centrální počítač a naprogramovali je k zničení Thory a Siri, které zůstaly v Pravém Stvoření.
Zároveň jim ponechali instinkt, který jim říkal, že jsou naší součástí, aby se s námi opět spojily, a znovu jsme se staly původními sjednocenými bytostmi.
Byly naši součástí a najednou zůstaly odloučeny. A Trio toho zneužilo, aby nás stáhlo do ZV komplet. Byl to jejich plán. Postupně nás destabilizovat tím virem a stáhnout do pekel.
Ahort a Iris zatím trpělivě čekaly v zóně vymístění, až přijde jejich čas.
A pro Iris přišel, když se Siri nakazila na misi s Lokim.
Ten virus se na Asgardu pořád šířil mezi obyvateli. Už od začátku jsem věděla, že vytvořit lék na ten virus, bude mým úkolem. A také, že to přinese hodně utrpení a bolesti.
S Lokim a jeho posádkou jsme cestovali na různé planety, protože jsme chtěli získat tu zbraň. Mysleli jsme si, že nám to pomůže s vývojem léku. A také jsme potřebovali získat vzorky toho viru.
Jednou jsme získali informaci, že ta zbraň je na jedné planetě v zóně vymístění a náš kontakt nám měl pomoct ji získat. Letěli jsme na tu planetu, ale když jsme tam dorazili, všude se objevily lodě temných a začaly útočit. Naše loď byla poškozena a musela nouzově přistát na planetě. Nikdo z nás nebyl zraněn. Temní nás pronásledovali i na planetě. Byli jsme obklíčeni a tak jsme poznali, že nás někdo zradil.
Jejich vůdce na nás mířil tou zbraní a posměšně nám řekl: „Vy jste chtěli vědět, jak ta zbraň funguje? Ukážu vám to.“
A pak na nás vystřelil, zasáhl nás všechny najednou. Většina našich lidí upadla do bezvědomí.
Sama jsem vědomí neztratila, ale ten vir mě zasáhl taky. Cítila jsem ho v sobě a bojovala s ním. Nechtěla jsem ho přijmout. Pak jsem viděla, jak vůdce těch temných přistoupil k Lokimu, který byl v bezvědomí a jak nastavil tu zbraň na nejvyšší výkon. Viděla jsem, jak na něj zamířil, připravený ho zabít. Chtěl zabít nás všechny.
Snažila jsem se zabránit tomu viru, aby mě neovládl. Ale když jsem viděla, že životy Lokiho a ostatních jsou v ohrožení, musela jsem si vybrat. S myšlenkou na to, že chci všechny ochránit, jsem ten virus přijala. A zároveň se z mého těla rozšířil oheň fénixů, plamen čisté lásky. Přešel přes všechny bytosti, ty negativní zmizely.
Když Thora s Raidenem zjistili, co máme v úmyslu, tak za námi letěli v jiné lodi. Dorazili brzy, ale už nedokázali zabránit tomu, co se stalo. Museli jen bezmocně sledovat, jak nás všechny nakazili. Když dorazili, už jsem nic necítila. Můj pohled byl prázdný. Uzavřelo mě to. Tehdy to propojilo Siri a Iris.
Siri žila s tím virem čtyři tisíce let. A důsledky toho viru, cítila každá MDB v každé dimenzi. Největší projevy jsem ale zažívala tady ve 3D na Nule.
Ten vir způsobuje bloky na srdci, uzavírání. Nedokázala jsem dlouho komunikovat s duchovní rodinou, nemohla jsem se s nimi setkávat ani v mentálním těle.
Přestala jsem cítit kohokoliv. Nepoznávala jsem, že se mnou někdo je. Necítila jsem propojení s nikým, nikoho jsem si nepamatovala. Nepoznávala jsem je.
Když jsem cítila trochu víc lásky, destabilizovalo mě to. Cítila jsem oheň, jako kdyby mi mělo srdce shořet. Tak jsem se radši držela v rovnováze. Nedávala jsem své pocity najevo. Lidé kvůli tomu o mě říkají, že jsem chladná a bezcitná. Ten vir mi brání projevovat emoce. A izoluje mě od ostatních lidí. Přes vnější projev nejsem bezcitná ani rezervovaná.
Cítím hodně lásky, ale ten virus mi to nedovolí projevit.
Poslední rok pro mě byl hodně těžký. Hodně jsem se pohybovala na hranici, byla jsem často nestabilní. Doslova by se dalo říct, že jsem prožívala peklo.
Ale to vše je nutné. Protože mým úkolem je vytvořit lék na ten virus, aby pak bylo možné pomoct všem nakaženým.
Poslední tři měsíce jsem v sobě cítila velmi málo energie. Byla jsem pořád unavená a vyčerpaná. A Siri v 9D byla už také na pokraji sil. Byla tomu viru vystavena už dlouho.
Neměla moc energie, často ztrácela vědomí a držela se díky pomoci ostatních, který s ní sdíleli energii. Sinela ji nabídla, že ji může pomoct svými léčivými implantáty. Ale Siri to zpočátku odmítla. Bála se je přijmout, když o nich měla tak málo informací. Ale pak se v noci sešla se Sinelou i Aštarem. A oba ji přesvědčili, že je to všechno v pořádku, že se konečně vyléčí, když je přijme. Tak souhlasila. První den to bylo skvělé. Cítila jsem hodně lásky sama k sobě, jako ještě nikdy v tomto životě. Od druhých lidí, mě už nic neoddělovalo. Cítila jsem lásku, radost a důvěru k ostatním. Chtěla jsem k nim mít blíž. Těšila jsem se, že se mi konečně změní život, že už jsem po tak dlouhé době vyléčena. Ale druhého dne nastala krize.
Vyšlo najevo, že ty implantáty, které Siri obdržela k vyléčení, byly pozměněny Allahovou družkou Lucis, která do nich umístila jed, aby Siri zabily. Když se Siri dostal ten jed do srdce, destabilizovalo jí to. A začalo jí to stahovat do zóny vymístění. Cítila jsem, jak je ta energie nestabilní. Cítila jsem návaly tepla i zimy. Cítila jsem strach, bezmoc, úzkost a smutek. Na lodi se zatím snažili Siri udržet. Pokoušeli se jí léčit a stabilizovat.
Přestávala jsem cítit lásku i blízkost Raidena. Ostatní s ní sdíleli energii, ale bylo to pořád tak na hraně. Pak už Siri přestala cítit jakoukoliv naději na lepší život bez toho viru. Už si nepamatovala, jaký byl její život před nakažením. Jaká byla dřív. Cítila jen utrpení, bolest a smutek. Ve svém zoufalství se obrátila na PJK: „Jaký to má vůbec smysl? Držet mě naživu?
Když lásku stejně téměř necítím? Už nechci takhle přežívat. Tohle není žádný život.
Už nechci dál trpět. Nemám už energii žít. Když se nevyléčím. Nech mě odejít prosím.“
Pak cítila klid a rovnováhu. Zůstala o samotě s Raidenem. Sdíleli spolu lásku, i když jejich objetí bylo plné slz. Bylo to rozloučení.
Pak Siri začala mizet. Začala se ztrácet ve světle. Všichni věřili tomu, že Siri zemřela.
I Raiden. Pak mi PJK opět vytvořil spojení se Siri. Měla jsem se spojit s Raidenem. Ještě nikdy jsem ho neviděla v takovém hrozném stavu. Cítila jsem z něj smutek, beznaděj a bolest, kterou nešlo zakrýt. Ztratil smysl života. Nechtěl žít bez Siri. Ptala jsem se ho, jestli Siri cítí.
Řekl mi, že ji necítí vůbec. A cítila jsem z něj rezignaci, ztrátu naděje. Uzavřel se.
Navázala jsem kontakt mezi ním a Siri. Nechápal, jak je to možné, že s ní kontakt mám. Vždyť přestala existovat. Pak jsem cítila, jak v něm opět vzrostla naděje. Cítila jsem jeho lásku. PJK mu řekl, že na něj Siri čeká. Tak začal po chvíli mizet i on. Bylo to něco nádherného. Všichni si mysleli, že jsme prostě zemřeli. Muselo to tak být.
Ve skutečnosti, jsme byli s Raidenem vyslaní na tajnou misi do 11D, abychom mohli dokončit lék, na ten virus od PT. Ale PJK to musel utajit přede všemi. Tam se s námi propojili archandělé a oba jsme se začali konečně léčit. A vzápětí uzavřeli jakékoliv spojení mezi mnou a Siri. Téměř ji nevnímám vůbec. Je jakoby neexistující. Ale je to v pořádku, vím, že se jí daří dobře.
Zároveň s tím, jak archandělé vzali Siri do své dimenze se přerušilo spojení mezi Siri a Iris v zóně vymístění. Iris nesplnila očekávání Tria a PT se jí zbavili. Nechali ji zemřít, vyhodili jí na smetiště, jako nepotřebnou loutku. Našla jsem ji plakat na jedné planetě v pekle. Byla sama, ztracená, opuštěná a odkopnutá. Jako kus hadru. Měla strach. Bez spojení se Siri prostě umírala. I po tom všem, co mi dělala, jsem k ní cítila lítost. Cítila jsem její smutek a pocit, že se nemá kam vrátit. Navázala jsem s ní kontakt, aby se obrátila na PJK, protože jsem nechtěla, aby trpěla. Mluvila jsem s ní, že může žít jinak, že si nezaslouží trpět. Ale ona se své nenávisti a pohrdání láskou nevzdala ani tehdy, i když odpor už začal slábnout. Chtěla, abych odešla.
Připomněla jsem jí: „Máš šanci na lepší život. Můžeš změnit svůj osud, když přijmeš PJK do svého srdce, když ho poprosíš o pomoc. Ostatní tě rádi přijmou.“
Nechala jsem ji o samotě, ale cítila jsem, že o té nabídce uvažuje, i když bojuje se strachem.
Pak jsem měla své starosti, tak jsem si ani neuvědomila, že ji už několik dní nevnímám vůbec.
Hledala jsem ji v peklech, ale byla prostě pryč. A cítila jsem naději. Přesto jsem se zeptala PJK, jestli Iris mohla konvertovat. PJK mi řekl, že to tak je. Iris je teď v zóně umístění, kde se učí lásce. Je to velice zvláštní. Když se teď dostala z pekla, mohla mi Iris konečně říct, kdo ve skutečnosti je. Ona je část bytosti Siri z doby krátce po našem objevení se na Asgardu. Její energie odpovídá věku, ve kterém propadla do pekel. Je jako dítě.
Jako kdyby za ty tisíce let mise na Asgardu vůbec nestárla. Je velmi zvídavá. Ráda objevuje vše nové. Viděla jsem ji, jak si povídá s květinou. Nikdy žádnou neviděla. Učí se žít v lásce, je toho tolik co touží poznat. Měla jsem s ní už několikrát kontakt. Je to velice zvláštní. Na jedné straně je předčasně dospělá Siri, na druhé straně Iris, „Malá Siri,“ která s dětskou nevinností a hravostí objevuje krásy a radosti života.
V této inkarnaci jsem si nepamatovala, jak vznikla Iris a Ahort. Myslela jsem si, že jsou to umělé inteligence, kyborgové nebo naše klony. Opravdu působily, jako stroje.
Taky jsem si v nízkých vibracích myslela, že prožívám tak silnou energetickou nestabilitu, protože je to nějaký druh trestu, protože to v životě nezvládám.
Pak se mnou Heimdal navázal kontakt a pomalu mi začal sdělovat pravdu.
Cítila jsem jeho lásku, ale i bolest a slzy.: „Měl jsem tě zastavit.“ Odpověděla jsem, že nelituji ničeho. Cítím s ním silné spojení, jako s nejlepším přítelem i když jde o našeho strýčka. Tehdy Heimdal věděl, co mu děláme, ale nemohl nás zastavit.
A nemohl si připouštět žádné negativní pocity, aby nepodlehl viru. Je Stvořencem, stvořeným PJK ve 13D k přesnému úkolu. Bez něj není možné spustit bifrost.
Tehdy tu bolest z toho, co se stalo, zapečetil ve svém srdci, aby se k této informaci nikdo nedostal. Věděl, že to v něm spouští ten virus.
Celou dobu, co jsem tady ve 3D nestabilní, jsem cítila, že to způsobilo něco vážného, ale nevěděla jsem, co se stalo. Chyběla mi ta vzpomínka. Jednou mě v mé nestabilitě napadlo, že je to trest. Nestabilita totiž přináší iracionální myšlení. A Heimdal za mnou přišel: „To není trest Siri.“
Cítila jsem z něj takovou bolest, smutek a pocit viny, které jsem ještě od nikoho necítila během kontaktu. Nedokázal se s tím vyrovnat. Vyčítal si to. Pořád říkal, že nás neměl nechat.
Pak nastoupila krize. Destabilizovalo ho to. Začal podléhat viru. Uzavíral se a odmítat lásku i pomoc ostatních. Nechtěl u sebe ani svou ženu Eir.
Museli ho dát do izolace. Jeho žena tam byla s ním, ale musela zůstat před izolací. Její láska by mu působila bolest. Když Siri k němu přišla, nebyl při vědomí. Snažila se s ním navázat kontakt, ale nacházela jen bolest a smutek, pocit rezignace. Ale nevzdala se. Nakonec se jí podařilo kontakt navázat. Cítila slabou energii jeho přítomnosti a zároveň odmítání. Posílal Siri k čertu. Odmítal lásku a nechtěl se vrátit. Ale mluvili spolu. Sdíleli svá vědomí, nevyřčené pocity. Pak začala opět jeho přítomnost sílit. Bylo to něco úžasného. Opět se mu otevřelo srdce a vracel se do světla.
Teď už je v pořádku. Říkal, že nás pravda osvobodí.
Skončila jedna část příběhu.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
