Odhalení a charakteristiky nevěstky Babylonské – úvod

Děkuji Lukáši

 

   Na začátku 19. kapitoly Zjevení sv. Jana vidíme v nebi velkou radost nad odsouzením skutků smilnice, která se po celou dobu vydávala za pravou Kristovu Církev. A ačkoli jí to celý svět uvěřil, vždy byla ve skutečnosti jejím pravým opakem. Jméno „smilnice“ proto dokonale vystihuje její základní povahový rys. Nikdy se nechovala jako věrná nevěsta, ale vždy jako nevěrná nevěstka (smilnice). Hlásila se k Bohu, ale pronásledovala jeho věřící, mučila je a zabíjela. Když tedy nastal čas, Bůh na nevěstce odplatil po staletí prolévanou krev své nevěsty. Proto taková radost v nebi. Satisfakce. Dnes i v minulosti přestalo velmi mnoho věřících (křesťanů v orig.) rozlišovat mezi pravou nevěstou Pána Ježíše Krista a nevěstkou Babylonskou. Jednají tak, jako by Pán Ježíš Kristus v Bibli/Písmu nikdy neukázal, že existuje nevěstka a že je nutné se od ní oddělit. Jako by v tom nebyl žádný rozdíl, jako by učení Bible/Písma a učení démonů bylo pouze názorový proud, a ne rozdíl mezi dvěma duchovními světy (světem světla a světem temnoty). Pro toto se mnohým otevřou oči až po Vytržení. Kvůli spojení s nevěstkou přijdou o Svatbu Beránkovu v nebi (na Nové Zemi v 5D pozitivního stavu pravého stvoření = Zahrady Eden) a budou zanecháni (2. Korintským 6:16-18).

   Avšak Pán Ježíš Kristus chce zachránit všechny lidi bez rozdílu, protože miluje každého člověka. Apeluje hlavně na ty, kteří ještě nesplňují požadavky Vytržení, aby se mohli stát nevěstou Beránkovou. Vyzývá všechny věřící, aby nebyli součástí Babylonu a vyšli z něho zavčas ven. Apoštol Jan ve svém vidění popsal mnohé podrobnosti pro budoucí generace. Odhaluje tajemství Babylonu a jeho charakteristické znaky, aby měl každý věřící dostatek času ho poznat a vyjít z jeho středu.

   Proč je však tato nevěstka věrným obrazem Babylonu? Bible nás upozorňuje, že se jedná o velké tajemství. Proto je to skryto i před mnohými, kteří patří Pánu Ježíši Kristu (PJK). V jejím středu se kromě démonů totiž ubytoval i Boží lid. PJK ale vyzývá, aby to místo opustili.

   (Zjevení Janovo 18:4) A slyšel jsem jiný hlas z nebe: „Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy“.

   Bible popisuje Babylon jako smilnici, která sedí na šarlatové šelmě. Je matkou smilnic a je zpitá krví svatých. Co potom v jejím středu dělá pravý Boží lid? Nevidí to, protože ta nevěstka se přetvařuje na jedinou pravou Církev a svádí učením, že je zástupcem Boha na zemi.

   (2.Korintským 11:14) A není divu, vždyť sám Satan (Pseudotvůrci) se převléká za anděla světla. Avšak jediným oficiálním zástupcem Pána Ježíše Krista na Zemi je Duch Boží (Svatý) přebývající v srdcích věřících, který nás uvádí do všech pravd Božího Slova (Písma).

   (Jan 14:26) Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec (tehdy Nejvyšší) ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. PJK dle Písma tedy NEMÁ ŽÁDNÉHO ZÁSTUPCE, má pouze UČEDNÍKY. (Matouš 23:8-11) Vy však si nedávejte říkat „Mistře“ (Rabbi): jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno „Otec“: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat „Učiteli“: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník.

   V Babyloně je však část věřících v Pána Ježíše Krista. Právě tito upřímně věřící a šlechetní, ale oklamaní věřící uvnitř Babylonu tahají do společenství s tímto duchem celou Církev. Ale PJK je tahá opačným směrem. „Vyjděte z ní“, můj lide, abyste nedostali z jejich ran“. A to je důvod, proč o tom píši. Souvisí to s Vytržením. Těmi ranami totiž PJK naznačuje, že kdo tam zůstane, bude při Vytržení zanechán. Ty rány, o kterých se zde zmiňuje, totiž přijdou na sužovaný svět až po Vytržení. Ten druhý důvod je Jan Hus a všichni umučení a pronásledovaní věřící v historii Církve. Drtivá většina z nich zaplatila svým životem za to, že této nevěstce neustoupila v boji o zachování čisté víry v PJK a autoritu Písma. Jan Hus kázal z Bible a chtěl, aby byla srozumitelná všem lidem (ne pouze „vyvoleným“) jako jediná autorita v otázkách víry. Důrazně napomínal, že PJK je jediným Pánem a hlavou pro věřící. Vysvětloval, že pokud si slovo papeže protiřečí se slovem PJK, věřící jsou povinni se podřídit PJK a poslechnout slovo Písma, nikoli slovo člověka (byť papeže).

   Zjevení Jana 17. a 18. kapitola ukazuje na celkem 12 znaků, které nám odhalují tajemství a charakteristiky nevěstky Babylonské: kdo je ta žena na Šelmě. Otázka zní: „Proč to Bible tak podrobně popisuje?“ Je to proto, že je velmi důležité porozumět, že kromě skutečné Církve plné upřímně a opravdově věřících existuje i falešná církev, které PJK (na rozdíl od té pravé) nikdy nebyl hlavou. A důležité je to i proto, abychom nebyli součástí té falešné, ale té živé a pravé (nevěsty), kde vládne PJK. Kdo by popřel tyto znaky z Písma, zapřel by nejen historická fakta našich dějin, ale i skutečnost, kterou Janovi ukázal PJK a pohrdl by jeho Zjevením (je to totiž zjevení PJK skrze Jana viz Zjevení 1:1). Pokud tedy najdeme někoho, kdo svým jednáním dokonale odpovídá popisu všech 12 znaků (ne jen některých z nich), budeme přesně vědět, kdo je „veliký Babylon“, kdo je „nevěstka“, kdo je „falešná církev“.

Text je výtažkem z knihy Sergej Mihál – Vytržení + doplnění Tyrona pod vedením PJK.

Zdroj:  Jana Kyslíková – Google+

Print Friendly, PDF & Email