SDĚLENÍ LUCIE (LUCIS)
NEKONEČNÁ LÁSKA PJK
Dnes v noci, 21. 5., jsem si uvědomila, jak převelikou lásku mi PJK dává. Poděkovala jsem mu za jeho překrásnou lásku a ráno mi sdělil něco z dětství, z mé rodné planety. Ležela jsem spící v náručí PJK, který byl opřen o jeden strom v lese s výhledem na Alkamii, na mé rodné planetě Kermensiensiss, a něžně mě hladil po vlasech. A na cestě k nám přicházel tatínek (Aštar), který se k nám připojil a klekl si k nám a něžně mě políbil na čelo.
Aštar: Jak to, že Lucis spí? Přes den je velice čilá a ráda objevuje nové věci.
PJK: Učil jsem ji, jak se spojit s tímto místem, kde teď jsme. (PJK, co mi řekl, chodil na Kermensiensiss, když jsem byla dítětem velmi často a učil mě.) Vedla si velice dobře, ale jak vidíš, Aštare, unavilo ji to, až usnula. Vzal jsem si ji do náruče a pozoroval jsem její spánek a dával jsem jí moji lásku.
Aštar: Neměl jsem tušení, že má schopnost se spojit s bytostmi.
PJK: To má. A velké. Postupně se jí budou rozvíjet. Pobavilo mě, jak mi Lucis vyprávěla, že si vzala loďku a vyjela si sama na jezero, aby pozorovala vlnky.
Aštar: Vlnky? To bych neřekl. V té době, kdy vyrazila na jezero sama, byl silný vítr a vlny. Vůbec jsem nevěděl, že na jezero vyjela na loďce sama a ani nikomu nic neřekla. A když se vrátila z jejího výletu, měl jsi PJK vidět její spokojenost. A když jsem se jí ptal, proč na jezero vyplula, říkala, že cítila, že plout musí, a že ji ty vlny přitahují. Popravdě, jsem byl velmi nazlobený, co udělala, ale když mi řekla o tom, že to cítila, má zloba se rozplynula a byl jsem zvědavý, co tím myslí, že to cítila.
PJK: Lucis bude často dělat to, co cítí v srdci a nic ji od toho neodradí. Postupně bude schopna své cítění ovládat. Ale bude to chtít tvoji velkou trpělivost, Aštare.
Aštar: Chápu. Je nádherná PJK. Převelice ti za ni děkuji.
PJK: To je. Převelice ji miluji a má moji nekonečnou lásku.
Aštar: To já také. Udělám pro ni vše PJK.
PJK: Vím, drahý Aštare. Proto je tvojí dcerou.
Aštar: Jsem ti za ni vděčný a děkuji ti PJK za ni.
PJK mě předal spící tatínkovi do jeho náruče, políbil mě, pohladil a odešel. A tatínek se se mnou vydal na cestu zpátky do města.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
