„Viděl jsem ho, jak mluví s davem, obvykle dával přednost tomu, aby stál před lidmi a viděl všechny, zvláště když tam bylo mnoho lidí. Dojem byl ohromující, nikdy jsem nic podobného neviděl. To, co Bible popisuje, je jen bledým obrazem toho, jak se projevoval doopravdy. Pokud vím, nebyl nikdy popsán ani jeho postoj (póza, držení těla) ani jedinečné vyzařování, které šířil mezi lidmi.
Jako člověk nebyl Ježíš vysoký. Nemyslím si, že byl vyšší než 1,70 metru, a proto ho často nebylo v davu vidět. Stejně jako všichni skromní lidé nosil velmi dlouhou košili až ke kotníkům, byla vyrobena z poměrně hrubé tkaniny. Byla otevřená až k hrudi a někdy převázána kolem pasu opaskem ze stejného materiálu. Rukávy byly velmi široké a dosahovaly mírně nad zápěstí. Pod touto hrubou košilí občas nosil další košili, která byla tenčí a bílá. Tmavohnědé vlasy mu padaly přes ramena a nosil vousy.
Také jsem si všiml, že nevypadal tak, jak Krista představuje Církev. Tělo nebylo příliš mohutné, ale spíše hubené. Nos se rozšiřoval směrem k nosním dírkám. Mohli byste si okamžitě všimnout vysokého čela a dobře tvarovaného obočí. Ale nejpůsobivější byly jeho oči. Mohu říci, že to byl mimořádný magnet jeho bytosti pro každého, kdo se k němu přiblížil a hovořil s ním.
Mluvil zřídka, ale ve velmi zvláštní zhuštěné formě, která však dávala dokonalý smysl. Mezi jinými jsem byl svědkem podobenství o rozsévači. Vlastně Ježíš mluvil více o tom a to dokonce ve dvou fázích. Chceš, abych ti řekl o okolnostech, které ho inspirovali k tomu, aby řekl toto podobenství? „
Rychle jsem přikývl.
„Žena, o níž jsem předpokládal, že je urozeného původu, přišla za Ježíšem. Stěžovala si, že jeden z jejích synů, který zneužíval svého postavení u královského dvora, napáchal mnoho zločinů a nešťastná žena kvůli tomu takřka po celou dobu trpěla. Pouze její dcera jí pomáhala a zůstala u ní, ale nebyla věřící. Žena nemohla pochopit, kde se stala chyba, protože pravidelně navštěvovala chrám, přinášela oběti a modlila se za své syny, kteří ale vedli velmi neuspořádané životy. Viděl jsem Ježíše, jak se dlouhou dobu na tu ženu mlčky díval. Pak se jí zeptal, jestli přišla s některým z jejích synů nebo alespoň s dcerou. Žena přišla sama, aniž by komukoliv řekla.
Pak jí Ježíš začal dávat radu, řka, že její modlitby byly mnohem cennější než násilné boje, které byly v její rodině skoro na denním pořádku, a že by bylo lepší tyto hádky zastavit. Žena se na něj podívala ztrápeným pohledem, protože se o dění v rodině vůbec nic nezmínila a pak začala plakat. Pochopila, že osoba před ní byla mnohem víc, než si představovala. Poté udělala znamení a přišel sluha a přinesl pytel mouky a pytle s jídlem jako dárek od ní. Domnívám se, že to byl okamžik božské inspirace, která vyvolala v Ježíši podnět k vyprávění podobenství o rozsévači. Nejprve jsem ho viděl, jak upřeně sleduje pytel mouky, a pak, soudě podle jeho pohledu, se chystal promluvit. Chápal jsem, že už věděl průběh příběhu. Začal říkat podobenství, ale brzy přijela skupina římských vojáků na koních. Pochopil jsem, že Ježíš znal jejich vůdce. Odstoupili oba od davu, aby si promluvili, a uviděl jsem, že ten Říman ukázal Ježíši nějaké papíry s pečetí. Protože už to bylo za soumraku, lidé se začali rozcházet a nečekali, až se Ježíš vrátí a bude pokračovat ve výkladu podobenství.
Teprve dlouho poté, myslím, že o dva nebo tři týdny později a na úplně jiném místě, když byli přítomni pouze ti nejbližší a několik dalších osob, byl to on, kdo připomněl ono podobenství a byl požádán, aby pokračoval.
Ježíš řekl, že velmi dobře věděl, co chtěl říct, a nebylo to pro všechny, ale jen pro některé. Upozornil na skutečnost, že se lidé rozešli, aniž by čekali, až se vrátí a bude pokračovat v příběhu. Tím se sami připravili o ten skrytý, avšak drahocenný obsah. Svým způsobem zdůraznil, že co se stalo pak, bylo právě jako to, co chtěl ve svém podobenství říci.
V takových okamžicích nikdo nepromluvil a jeho vzevření, jako tomu bylo právě zde, bylo tak velkolepé a důstojné, že jsem viděl, že všichni přítomní sklonili hlavu a dívali se na zem. Několikrát jsem si všiml tohoto mimořádného účinku, když Ježíš promluvil k lidem a zvláště během jeho nezapomenutelného kázání na schodech mohutného chrámu po tzv. vstupu do Jeruzaléma.
Ve skutečnosti byli věci tenkrát mnohem složitější. Trvalo to čtyři dny, než se vůbec dostal do města, protože se přihodilo mnoho událostí, které nejsou popsány v Bibli. Některé z těchto aspektů jsou příliš choulostivé na to, aby se o nich hovořilo. Co se vám snažím říci, je to, že v určité chvíli vznikly příznivé okolnosti a skupina lidí požádala Ježíše, aby jim řekl, co se děje po smrti. Ježíš právě sestupoval po chrámových schodech. Byl doprovázen dvěma mladými ženami a čtyřmi jeho učedníky. Viděl jsem ho zastavit a otočit trochu doprava, kde stálo několik osob. Pak se stalo několik bizarních věcí.
Tato část událostí není popsána ani vzpomenuta v žádném textu. Zdá se, že podivné „zapomnění“ v čase se týkalo těch, kteří tam byli. Viděl jsem, jak Ježíš najednou pohlédl naprosto přímo na malou skupinu lidí. Z této skupiny vyšel zvláštní člověk. Byl to muž, který vypadal, že má blond vlasy a velmi nedbalé vzevření. Vypadal velmi emocionální a nejistý sám sebou, neustále těkal zrakem po okolí.
Ježíš udělal několik kroků k němu a pronesl pár slov, které mě také nechali v úžasu. Řekl tomu muži, že si „nevybral správný čas, aby udělal, co chtěl udělat“, a že „ti, kteří jej poslali, pochopili“. Poté dodal něco úžasného, řkoucí jemu, aby se okamžitě vrátil, odkud přišel, protože došlo k poruše a ocitl se ve velkém nebezpečí. Ten muž na chvíli pohlédl do Ježíšových očí, pak najednou zdá se zmírňuje a má křeče. Tichým hlasem si vyměnili pár slov, která jsem neslyšel.
Ihned poté se Ježíš stáhl mezi lidi a pak se staly současně dvě věci, které si dosud nedokážu vysvětlit. Po celé osadě byl slyšet krátký, hrozivý a velmi silný řev a téměř okamžitě se mnoho lidí začali shromažďovat v přední části chrámu na úpatí schodiště, naléhavě žádající hovořit s Ježíšem.“
Zeptal jsem se Cezara: „Nedokončil jsi vyprávění o tom, jak Ježíš mluví ke svým učedníkům na hoře?“
„Máš pravdu, ale neprve jsem chtěl popsat situaci a také některé konkrétní fakta. Je toho příliš mnoho, o čem bych ti chtěl vyprávět, a proto uvádím pouze některé aspekty. Krátce po tom všem bylo zjištěno, že Američané rozhodli, že by měl být kontaktován Vatikán a měl by vidět záznamy, které obsahovaly pouze život Ježíše. Předpokládali jsme, že Vatikán by mohl tyto informace úplně ignorovat, protože neexistovaly žádné konkrétní důkazy, pouze nějaké písemné záznamy.
Američané se rozhodli přijmout dva nebo tři kardinály jako svědky tohoto zařízení pro vidění do minulosti, protože Papež už věděl o tomto objevu v Rumunsku. Jaké bylo naše překvapení, když Vatikán odpověděl rychle prostřednictvím speciálního kurýra, že už dlouho ví o těchto aspektech v životě Ježíše. Dokonce nabídl Američanům shrnutí Ježíšova života jako prostředek k ověření záznamů. Někteří zástupci Vatikánu byli posláni na jednání. Po jejich odjezdu Generál (Obadea) přiznal, že viděl Vatikánské dokumenty, které potvrzovali to, co jsme odhalili.“
Cezar pokračuje tam, kde přestal.
„Co jsem ti neřekl o prvním setkání na hoře, že tam byly vedle Krista i tři ženy a já jsem přesně věděl, kdo ty ženy byly. Vím, že to bude velmi kontroverzní téma a jsem si jistý, že Vatikánské záznamy a toto poznání by mohly způsobit obrovské problémy a škody v křesťanské církvi.
Věci byly prezentovány nesprávným způsobem vědomě od samého počátku a většina písemných důkazů byla zničena, ačkoli v poslední době byly objeveny některé další důkazy. Historická pravda je zcela odlišná, alespoň z tohoto hlediska. Bohužel je to základní směr, který se jednou změnil a nemohl být znovu změněn, aniž by nedošlo k velkému poškození křesťanské církve.
Mám na mysli některé základní skutečnosti o životě Ježíše, které málokdo zná a ještě méně může dokázat. Tato událost se stala krátce po ukřižování Krista.
Například mu nikdo nepomáhal s dřevěným trámem (křížem), který nesl na zádech až na kopec, kde byli ukřižováni mnozí lidé. Byl tam jeden pokus, žena a muž na úpatí kopce, ale byli brutálně odehnáni pryč.
Navíc ze začátku nebylo na křížové cestě mnoho lidí. Je pravda, že se pokoušeli zabít Krista a tady byla intervence římských vojáků chvályhodná. Šílenost davu však skutečně začala až poté, co byl jeden z vojáků skoro zabit kamenem, která ho zasáhl do hlavy. Během několika minut došlo k šílenství. Bylo tam spousta prachu a pak se Kristus skácel na kolena, hlavou dolů, sražený tíhou trámu, který nesl. Několik vojáků na koních přispěchali a do jisté míry obnovili pořádek. Ti, kteří stáli na obou stranách cesty, házeli kameny a mnoho dalších předmětů, a to jak na Ježíše, tak na vojáky. Mnoho lidí bylo ušlapáno a zraněno. Teprve po samotném ukřižování se věci začali mírně usazovat.
Pokud vím, neexistuje žádné popis, ani přibližný, o událostech, které následovaly po jeho smrti na kříži. Texty obecně popisují pouze fakta a postavy – z nichž mnohé se nezhodují přesně s těmi, které jsou uvedeny v evangeliích – ale nikoliv další velmi důležité jevy, které se v tomto krátkém intervalu odehrály.
Musím přiznat, že jevy, které se v těchto okamžicích odehrály, byly skutečně děsivé a otřásly by chápáním a věděním naší současné společnosti. Ti, kteří byli přítomní, neměli slov pro to, čeho byli svědky.
Bylo to za soumraku, krátce poté, co byl Ježíš sejmut z kříže. Viděl jsem velmi temné mraky, které se poměrně rychle shromažďovaly na obloze a soustředily se nad kopec, sestupujíce velmi nízko a jen několik desítek metrů nad hlavami lidí. Viděl jsem také blesky a hrozivé hřmění, které byly vyšší než jiné.
A pak jsem uviděl náznak strašného zemětřesení a pochopil jsem, proč lidé prchají v panice bez jakéhokoli zřejmého účelu. Některé kříže se zhroutili na zem spolu s ukrižovanými lidmi. Na opačné straně došlo k masivnímu sesuvu půdy, které prakticky roztrhlo malý kopec z jedné třetiny od základny, takže vypadal jako přímá zeď.
Ve tmě způsobené zemětřesením a pomalu odcházejících mohutných mraků se na obloze objevily dva obří disky. Jejich obrysy byly označeny přerušovanými signalizačními světly, které měly oranžovou a modrou barvu. Zdálo se, že ty světla jsou po obvodu těchto obřích disků. O několik vteřin poté byly nad kopcem a nad blízkým městem vyzařovány v určitých intervalech obrovské kužely intenzivního světla a všechno pod nimi bylo osvětleno až do nejmenšího detailu.
Jeden z disků zůstal nad kopcem, zatímco druhý se přesouval pomalu k městu. Zpočátku jsem viděl, jak lidé zůstali paralyzováni a hleděli na oba přízraky. Pak začali křičet, a podle výrazu na jejich tvářích a skutečnosti, že si zakrývali uši rukama, jsem usoudil, že oba disky vyzařovaly nějaké strašné zvuky, které se shodovaly s projekcí obřích kuželů světla.“
Rychle jsem se vzpamatoval ze vzpomínek, které mi zaplavily mysl, a zeptal se Cezara, úplně zaujatého vyprávěním, co je to ten velmi tajný prvek v Ježíšově životě, který nebyl uvedený křesťanskou církví.
„Sledoval jsem oficiální setkání toho, co mohlo v té době představovat vedení objevující se křesťanské církve. Ze všeho, co se stalo na tomto koncilu, který trval několik dní, stojí za to zmínit jen to, že soupeření mezi těmi, kteří hlasovali pro omezující pohled na ženy a dokonce jejich obviňování, a těch, kteří chtěli zachovat tradice, bylo docela napjaté. Jako obvykle to byl proces manipulace. Viděl jsem téměř podrobně důležité roky Ježíšova duchovního poslání a mohu říci, že nikdy nekázal o ženách tak, jak to dnes dělá křesťanská církev – právě naopak.“
Všiml jsem si, že Cezar byl v tuto chvíli velmi vážný a zároveň velmi odhodlaný.
„Když jsem poprvé uviděl Ježíše mezi svými učedníky na té hoře, jedna z těch tří žen byla blízko u něho. Měla zvláštní osobnost a vyzařování. Byla nejmladší a nejkrásnější z nich. Intuitivně jsem věděl, že v evangeliích je to ta, která se jmenuje Marie Magdaléna. A současně jsem si uvědomil, že mezi jemnými vlákny příčinných vazeb existovalo velmi silné pouto mezi ní a Kristem. Vnímal jsem také skutečnost, že někteří učedníci s tímto vztahem zcela nesouhlasili, protože se nějak cítili odstrčeni. Pouze dva z nich nesdíleli tento názor, který nepochybně pocházel z nesprávného vnímání reality. Z jiných projekcí nebo akašických „přehrávání“ jsem měl možnost zjistit, že Ježíš a Marie Magdaléna byli spolu po celou dobu. Pouze když Kristus promlouval k davu nebo s lidmi v soukromí, nebyli spolu. Ale večer jsem je často viděl, jak se vzdalují jenom sami dva. Obyčejně byla první, která od Něho dostala zasvěcení, a já jsem byl překvapen tím, že oba učedníci i mnozí z Jeho následovníků praktikovali určité metody očisty a zachování zdraví těla, zvláště na březích řek, kde měli k dispozici vodu. Často jsem viděl, že Marie Magdaléna prováděla lidi těmito jednoduchými metodami a mnozí k ní přišli, aby ji požádali o pomoc, když Ježíš byl zaneprázdněn ostatními. Vím, že to jsou radikální aspekty, které vážně odporují tomu, co tvrdí křesťanská církev, ale přesto musí být odvážně podporovány, protože představují čistou historickou pravdu.“
Dokonce i když jsem byl překvapen tím, co mi Cezar řekl, byl jsem zároveň šťastný, že pravda v mé mysli nevedla k její odmítnutí. Naopak, cítil jsem jakési uvolnění a vnitřní svobodu při pomyšlení, že duše člověka je takto zkompletována. Na druhou stranu jsem si byl vědom toho, že tato pravda má dnes jen malou šanci být přijata a pochopena. Příkopy ohrožení, trestů a zatracení byly v současnosti příliš hluboko vykopány v lidských myslích. Nicméně osobní volba je základní, a proto je nezbytné, aby pravda byla zcela známa. Správný úsudek, duchovní obyčejný zdravý rozum a čistá víra jsou podle mého názoru ctností, které mohou modernímu člověku hodně pomoci při rozhodování, aby nebyly zastaveny obtížnými překážkami fanatizmu.
„Když jsem se ukázal nedaleko té skupiny, Ježíš pomalu zvedl oči ke mně a vzhlédl,“ pokračoval Cezar. „Samozřejmě, to bylo jen moje vědomí, ale cítil mou jemnou přítomnost a reagoval podle toho. Přestože i nadále hovořil s ostatními, uslyšel jsem zároveň jeho hlas v mé mysli řkoucí, že bylo velmi dobré, že jsem tam byl a že moje budoucí výzkumy by mohli vytvořit složitý řetězec po sobě jdoucích kauzalit, které by velmi pomohly tomu, kdo by měl sílu porozumět. Dokonce i pro mě to byla mimořádná zkušenost. Jediný okamžik, který jsem v té době nedokázal pochopit ve svých časových projekcích byl ten, který se týkal „proměny“. Byl to stejný druh časového blokování, o které jsem mluvil už předtím, ale nešlo to překonat.“
Cezar se náhle odmlčel. Cítil jsem, že přestože by mohlo být ještě mnohé řečeno, raději už nic neřekl. Věděl jsem, že je nutné postupovat vždy krok za krokem, aby bylo možné správně vstřebat jednotlivé prvky příběhu. Kromě toho, blížil se čas našeho odjezdu a my jsme ještě nespali. Byli jsme unavení, ale přesto jsem stále toužil sám si vyzkoušet pocit cestování v čase a připojit se k tajemné instalaci.
Zahlédl jsem, jak se Cezar lehce usmívá.
„Řekl jsem, že ti nabídnu tuto velmi výjimečnou zkušenost. V tvém případě je však možné, že to nebude splnitelné. Podívej se, je to jen na tobě, „dodal ukazujíce mi, abych si sedl na válcovou plošinu.
Přeložil pm.
