Děkuji Lukáši za:
SDĚLENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA SKRZE TYRONA – DOBROTIVOST
Dobrotivost bychom mohli definovat jako touhu prakticky projevovat bezpodmínečnou lásku bezpodmínečně konanými dobrými skutky. Za tyto skutky a věci konané pro druhé neočekáváme nic nazpět, natož mzdu. Aby se vyplnila vůle Boží (PJK), je třeba dobrotivosti. Bohu nemůžeš sloužit bez lásky. Dobrotivost vychází z Lásky. Nejsou-li pravda a dobrotivost spojeny v jedno, život se nemůže projevit. Klíčový verš k chápání pravé dobrotivosti (víry doprovázené skutky pozn.) je tento:
List Jakubův 2. kap. 15-20 „Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem (Pán s tebou pozn.) – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, JE SAMA O SOBĚ MRTVÁ. Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí (děsí pozn.) se toho. Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků (dobrotivosti pozn.) je ti k ničemu? JE MRTVÁ POZN.
Opět tedy vidíte totéž, že bez lásky pramenící z niternosti srdce není a nemůže být uplatňována ani pravá dobrotivost. Taková víra je pak vpravdě MRTVÁ.
Ve světě, který nezná Pána Ježíše Krista, se uplatňují různé formy pokřivené dobrotivosti, protože opět chybí zdroj, jimž je PJK, který je absolutně dobrotivý (Římanům 2:4). Lidé si dávají dárky na Vánoce kvůli tradice nebo protože to tak má být (sliby se maj přeci plnit o Vánocích…). Další lidé uplatňují princip něco za něco a učiní-li dobrotivost, automaticky očekávají, že budou zpětně odměněni (že to ten druhý pochopí a také jim to vrátí), když pak zpětná odměna ovšem z různých důvodů nedorazí, následuje hněv nebo zklamání.
Pravá dobrotivost totiž pramení z bezpodmínečné lásky (onoho tajemného slůvka Agape, o kterém byla řeč v předchozích tématech) a bezpodmínečná láska = absolutní Bůh = PJK. Bez něj v srdci není v podstatě možné uplatňovat pravou bezpodmínečnou a nezištnou dobrotivost.
A tak tedy, v PJK milovaní: „V konání dobra neumdlévejme, neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry. Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny (ať fyzické či duchovní pozn.), zapřel víru a je horší než nevěřící.“ (Galatským 6:10, 1.Timoteovi 5:8)
Milujte Boha, PJK, celým svým srdcem, duší, myslí, pak budete obdarováni i schopností aplikovat skutečnou dobrotivost. Tehdy bude vaše víra ŽIVÁ nikoli MRTVÁ.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
