Já: Ahoj Moni, co zajímavého jsi zažila a viděla ve 13D?
M: Tebe/vás čtyři, minulost, budoucnost, přítomnost v jediném bodě stvoření, ale celé jakoby na tom místě (netuším, jak jinak to nazvat), bylo možné si vybrat, co chci vidět jasně, ale zároveň vnímat všechno a všechny najednou. Ten vjem je nepopsatelný, nepochopitelný pro tenhle mozek, nestravitelný pro 3D 😀 a hlavně vidět vás čtyři jako jednu bytost a přitom čtyři bytosti, zvlášť když vím, že ty jsi tady a děti se ještě nenarodily… 😀 ale jsou krásné.
Já: Jak jinak
M: A ono ti to přijde naprosto normální, že? 😀
Já: Ano a ne, neumím si to představit.
M: Alespoň, že mne chápeš 😀
Já: To jo
M: Do chvíle, co jsem to viděla a zažila : „já také ne.“ 😀
A nemám ponětí, jak to popsat. Když nás vyzvedl do 13D, já viděla, jako bych stála nad něčím podobným galaxii, nebo neustále se rodící supernově. Pořád to rostlo a zářilo. Vypadalo to dost podobně, jako ty spirály, ale nebyl to jenom jeden shluk hvězd, jako je tomu u galaxie. Opravdu to vypadalo jako trychtýř rozšiřující se směrem od středu, ale ten pohyb se nedá popsat lidským jazykem a měřítky, bylo to moc složité i na vjem.
A na tom „místě“ není čas ani prostor a přitom je tam vše.
Jako širé pláně, které ale nejsou pouze zalité sluncem, ale to slunce je všude… jakoby to vše zářilo, jakoby zářil samotný prostor a vzduch. Nebylo možné vnímat to všechno najednou. I když jsem se pokusila jen trochu zaměřit na jedno místo a přiblížit si ho a zapojit do vnímání vice bytostí, ty vjemy byly tak silné a obsáhlé, že jsem přímo pocítila to přetížení, protože tam nevnímáš jen jednu realitu-čas-bytost-slova nebo věty-myšlenky… vnímáš celek. Byla bych mohla, kdybych se snažila to vzít po kouskách, ale nebylo to potřeba.
Je mi však jasné, proč PJK i ty často říkáte, že z pohledu věčnosti jsme dávno v DCBR a vše je v pořádku.
Ono to tam tak opravdu je, ten vjem byl jasný – vy čtyři pohromadě, jedna bytost, čtyři vtělení. Pohromadě už teď žijící v 13D, i když svým způsobem, tam čas neexistuje.
Nechápu jak to, ale myslím, že tentokrát se nás dotkly i vaše děti, myslím, že nás chtěly vidět a nějak se podílet na našem znovuutvoření.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
