Děkuji Lukáši
1. „VELIKÁ SMILNICE, KTERÁ SEDÍ NA MNOHÝCH VODÁCH“
(Zjevení Janovo 17:1) Tu přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm nádob (misek), a promluvil ke mně: „Pojď se mnou, ukážu ti soud nad tou velikou nevěstkou (smilnicí), usazenou nad vodami (která sedí na mnohých vodách – z jiného překladu). To, že je usazená, znamená vládu a moc. (Zjevení Janovo 17:15) A řekl mi: „Vody, které jsi viděl, nad nimiž ta nevěstka (smilnice) sedí, to jsou národy, davy (lidé), rasy (národy/zástupy) a jazyky.
Falešná církev vládla mnohým národům. Po staletí korunovala jejich krále a zápasila o světskou moc nad jejich zeměmi. Zároveň bojovala o duchovní moc nad svědomím lidí a nad jejich vírou. Vzpomeňme násilí Inkvizice. Chtěla ovládnout všechno a všechny. Ježíš však učil věřící o vládě nad lidmi pravý opak.
(Matouš 20:25-28) Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem.
2. „SE KTEROU SMILNILI KRÁLOVÉ ZEMĚ A VÍNEM JEJÍHO (DUCHOVNÍHO) SMILSTVA SE OPILI OBYVATELÉ ZEMĚ“ (Zjevení 17:2)
Spolu s falešnou církví vládli králové země a nasákli její vzpourou proti Bohu. Svým vlivem prosazovali její pokřivené duchovní dogmata proti pravdám Božího Slova (Písma). Smíchali čisté Boží slovo s učením démonů a uvrhli celý svět do modlářství. A tak i když mluvili o Ježíši Kristu, přinášeli pouze duchovní tmu. Způsobili mnoho násilí, válek a nenávisti ve jménu Boha. Namísto života přinášeli smrt. Pokud máme v poháru čisté vody několik kapek smrtelného jedu, nemluvíme už o čisté vodě, ale o poháru jedu.
(Římanům 1:28-29) Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti.
Kvůli nevěstce, která se po staletí vydávala za pravou církev, zároveň na celé čáře porušovala Boží duchovní zákony a pravdy Písma, nemohl svět porozumět pravdě o Bohu ani Ježíši Kristu. Žena sedící na Šelmě plní své pekelné poslání u těch, kteří nechápou, že Ježíš Kristus s tou falešnou církví neměl nikdy nic společného. Život je v Pánu Ježíši Kristu a jeho Slovu (Písmu). V nevěstinci není život, ale pohár jedu a opojení, v něm pak pár kapek čisté vody. A to tehdy, když čtou z Písma svatého, aby pak ten život z Božího slova natáhli do schématu mrtvé démonské liturgie a zavedli lidi na scestí modlářství. Tam se klanějí obrazům a sochám, líbají kámen, dřevo, modlí se k mrtvým a uctívají jejich kosti a lebky. To všechno dělají ve jménu Boha, který to všechno v Bibli označil za velmi špatné (ne-li rovnou zakázal právě jako duchovní smilstvo). A tak tím, co je v jeho očích ohavností, se rouhají Jeho jménu.
3. „SEDÍCÍ NA ŠELMĚ ŠARLATOVÉ BARVY PLNÉ ROUHAVÝCH JMEN“ (Zjevení 17:3)
Nejvyšší kněz Izraele roztrhl své roucho a vykřikl: „Nač ještě potřebujeme svědky? Slyšeli jste rouhání.“ To bylo tehdy, když Ježíš Kristus před židovskou radou potvrdil, že je Božím Synem. Přirozeně, že se Pán nerouhal, protože Synem Božím s absolutní mocí vskutku byl, ale je to ukázka toho, jak máme chápat rouhání. Někdo si přisvojí titul či jméno, kterým je možné nazývat jen samotného Boha. V Babyloně se modlí k „Marii“ (a nejen k ní) a tituly, kterými ji (je) oslovují, se rouhají Bohu. Jsou to jména, jakými je možné titulovat pouze samotného absolutního Boha. Modlitby plné rouhavých jmen.
4. „JE ODĚNA PURPUREM A ŠARLATEM A OZDOBENA ZLATEM, VE SVÉ RUCE MÁ ZLATOU ČÍŠI“
(Zjevení 17:4) Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a nečistoty svého smilství. Biskupové a preláti mají purpurová roucha, kdežto kardinálové šarlatová. Pouze kněží jediné církve jsou takto oblečeni. Při mši v ruce drží zlatý pohár. Právě tím pohárem srazili pravdu z nebe na zemi.
(Daniel 8:12) Zástup byl sveden ke vzpouře proti každodenní oběti. Pravdu srazil na zem a dařilo se mu, co činil.
Učí, že v eucharistii (při tzv. Památce Páně pozn.) se Pán Ježíš Kristus nekrvavým způsobem znovu obětuje. Pokud se to v té číši znovu a znovu opakuje, pak se to nestalo jednou provždy na kříži. A proto se to musí konat znovu a znovu. Srazili pravdu Boží z nebe na zemi. Tu pravdu, že nás Pán Ježíš Kristus jednou provždy vykoupil svou krví.
(Židům 9:24-28) Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří. Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně; jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích. A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.
Vojsko kněží proti Božímu slovu a jediné platné oběti Ježíše Krista, která byla vykonána jednou provždy. Pod rouchem svatosti se v poháru eucharistie skrývá ohavná lež. Armáda kněží v duchovní válce proti Bohu Bible – Pánu Ježíši Kristu. Dělají si, co chtějí, a daří se jim.
Text je výtažkem z knihy Sergej Mihál – Vytržení + doplnění Tyrona pod vedením PJK.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
