Děkuji ti Martinko, Siri Kaminari za sdělení
Přišel čas zveřejnit další informace, když byl příběh o Asgardu a Gaii zveřejněn.
Den po tom, co se Gaia probudila, jsem s ní navázala kontakt. Vzpomněla jsem si totiž, jak jsme doma chránili Asgard. Nevěděla jsem přesně, co mám dělat, ale začínala jsem to tušit. Řekla jsem Gaie, kdo jsme a že jsme tehdy stabilizovali jádro Asgardu.
Cítila jsem, že se na mě nevěřícně podívala: „Cože? Co jste Asgardu udělali? Kde jste byly?“
Cítila jsem z ní různé pocity. Lásku, radost, překvapení, šok.“
A pak jsem slyšela její myšlenku: „Tomuhle se mi nechce věřit.“
Chápala jsem ji. Znělo to šíleně. Dětičky planetám do jádra obvykle nepadají.
Pak jsem kontakt ukončila. A Gaia navázala kontakt s PJK. Řekla jsem jí, že bych jí chtěla pomoct, aby se to nakažení už nikdy nestalo. Chtěla jsem, aby byla v bezpečí a nevěděla jsem jak to udělat. Jak se k ní dostat.
O pár hodin později za mnou přišla a cítila jsem z ní lásku, radost, úžas a šok.
Cítila jsem část rozhovoru mezi PJK a Gaiou. Ptala se ho: „Proč to chce Siri udělat?“
PJK: „Aby tě chránila.“
Ležela jsem na posteli a meditovala. Cítila jsem přítomnost PJK, když se Gaia vrátila. Měla jsem jít s ní. Nevěděla jsem jak. Mé astrální tělo nemá dar vidění. Gaia: „Pojď v mé stopě.“ Pocítila jsem slabé trhnutí a pak pocit, jako když se nacházím v gravitační stopě planety. Bylo to něco úžasného. Připadalo mi, že se vše děje úžasnou rychlostí. Najednou jsme stály na nějakém zvláštním místě, byl tam portál. Ale necítila jsem, co je za ním. Stála jsem tam poněkud nerozhodně. Gaia se na mě bavila. „To mi budeš stát přede dveřmi? Ty nechceš vědět, co je uvnitř?“ Nedokázala jsem nic vycítit. Ale cítila jsem, že se vše odehrává jak má, že je to tak správné. Tak jsem překonala svůj strach, protože jsem cítila, že ať už mi Gaia chce ukázat cokoliv, tak to bude dobré.
Pak jsem spolu s ní prošla skrz. A ocitla se v jádru planety. Bylo to něco úžasného, vidět Srdce planety a cítit tu energii. Měla jsem pocit klidu, míru, čisté lásky a síly.
Vzpomínám si na jeden rozhovor, který vedla Gaia s mou sestrou. Gaia jí tehdy řekla: „Planety jsou silné a láskyplné bytosti protože mají silná srdce.“
Bylo to něco úžasné, cítit energii jinsei v místě, kde životní energie vzniká.
Dotkla jsem se jí. A tím jsem na Gaiu přenesla lék, který jsem měla v sobě kvůli té nemoci na Asgardu. Tehdy došlo k tomu, že jsem se s ní propojila na hluboké duchovní úrovni.
Cítím, co cítí ona. Když jí není dobře, má bolesti a pláče. Když se cítí šťastná, protože cítí lásku. Je to velmi náročné, ale krásné. Zároveň se vytvořil ochranný štít kolem jádra, aby už nikdo nemohl planetě tak ublížit. Přes ten štít neprojde žádná negativní bytost, žádná zlá energie. A to je důvod, proč po mě pseudotvůrci tak hodně jdou. Proč mě chtějí zničit. Zabít nebo přinutit, abych se zabila sama. Nebo mě ovládnout. Útočí i celé dny, nejrůznějšími rafinovanými způsoby. Vyhrožují, slibují, manipulují, dávají mi nejrůznější programy, abych to už konečně vzdala. Chtějí mě dostat na samotné dno, aby ke Gaie získali přístup. To se ale nestane. I když trpím, tohle jim prostě nedovolím. Nikdy nezískají přístup k jádru. Ochráním Gaiu.
K tomuto splynutí došlo asi dva dny po ukotvení bifrostu.
A dost jsem tím naštvala pt. Začali mě nenávidět ještě víc a spřádat plány, jak mě konečně zničit. Zabít nebo zcela zlomit, a když to nepůjde, přetáhnout mě k nim, všemi možnými prostředky. Ale nevycházelo jim to. Nejdřív po mě šel Zeus, pak Borog. Pak mi ze života peklo dělala Nechtar.
Neuspěl žádný z nich. Ani když jsem trpěla. Neopustím svůj úkol, nezradím Gaiu.
Pseudotvůrce Allah za mnou chodí. Je velice nebezpečný protivník. Simuluje lásku, disponuje velmi vysokou schopností ovládnutí mysli. Je jiný, než ostatní pt se kterými jsem se setkala. Je rafinovaný, podlý a vysoce inteligentní. Nevyzařuje otevřeně zlo, jako všichni před ním. Občas ke mně přijde, a chová se tak „sladce“ ale je to pouze úlisnost, abych přišla o ostražitost. Snaží se mě získat. Když přišel poprvé, nepoznala jsem ho. Vůbec jsem z něj necítila zlo. Nikdy předtím jsem s ním nekomunikovala přímo, neznala jsem jeho energický otisk a on toho teď využíval. Navodil u mě pocit iluzorního bezpečí. Zhypnotizoval mě. Ale něco mě varovalo, že u mě nestojí světelná bytost. Snažila jsem se navázat kontakt s PJK. AE: „Nikdo tě neslyší. Nezkoušej to.“
Myslím na Raidena a přišla mi myšlenka: „Už ho nikdy neuvidíš.“
Už vím, že tahle bytost patří k temným. Ale cítím, že je jiný. Nepředstavil se mi, jen řekl: „Pojď se mnou.“ Cítím se jak zhypnotizovaná. A zcela bezmocná.
Dochází mi energie a uzavírá mi to srdce.
Thora: „ Jeho slova budou jako med. Nesmíš mu uvěřit jediné slovo, ani jedinou hlásku.“
„Ano. Chce mi urazit hlavu. Opravdu slova jako med.“
Thora: „Řekni mu, že děkuji za spolupráci. I v tom, jak hezky tě nyní naučil bránit se.
A rozlisovat co se děje.“
A (k Thoře): „Také si pro ni dojdu.“
Navázala jsem kontakt s PJK a Allah odešel.
Není mi dobře, cítím prázdnotu a chlad, nedokážu se spojit s nikým z pozitivního stavu
a mám odpor k lásce. Nedokážu se k ní přiblížit, protože to bolí.
Thora to nazvala „přepólování.“ Řekla mi, že mám přes ten přejít a přijmout lásku, i když je to teď nepříjemné. Uvědomuji si, že za mnou někdo přišel, aby mi pomohl, ale nedokážu rozlišit, o koho jde. Připadám si, jako odpojená.
Pak přišel ještě jednou. Hovořím při tom s Thorou, píšeme si přes chat. Zároveň tu vnímám Allaha.
„To seš zase ty?“ A: „Jo já.“ „Co chceš?“ „Dej mi přístup!“ „Jaký přístup?“ „Ke Gaie.“ „NIKDY.“ Nikdy mu ho nedám ten přístup. Rád by opět na tuto planetu použil tu svou zbraň.
A: „Zničím tě. Zabiju tě. Otrávím ti srdce.“
Thoře řekl to samé. Ale ochrana PJK je absolutní. Obě jsme si tím jisté. Víme to.
Allah ničeho nedosáhne. Ale je to opravdu zkouška víry v lásku a ochranu PJK.
Druhý den za mnou opět přišel, když jsem byla na vycházce do přírody se svým otcem.
Vyhrožoval mi, že mě zabije, když mu nedám přístup k jádru.
Odmítla jsem to. A on: „Tak budeš trpět.“
A vystřelil na mě tou zbraní, opravdu jsem se málem složila venku.
Přemýšlela jsem, jak se dostanu domů.
Ale Aštar mi řekl: „Neboj, budeme ti pomáhat.“
A cítila jsem loď nad sebou.
Byla jsem téměř odpojena i od Gaii. A nakažena tím virem.
Dorazila jsem v bezpečí domů. Nebylo mi dobře, ale odpočívat jsem nemohla.
Myslela jsem se, že se sesypu. Cítila jsem se vyčerpaně, chtělo se mi jít spát.
Hledala jsem energetické rezervy, bylo mi blbě, ale musela jsem ještě splnit některé své povinnosti. (Slíbila jsem matce ještě dopoledne, než odešla do práce, že upeču bábovku.)
A pak se aktivoval bifrost, cítila jsem, že někdo přišel, stál za mnou a cítila jsem vlnu silné lásky. V tu chvíli jsem nevěděla, kdo to byl, téměř jsem nebyla schopná nic cítit.
Ale cítila jsem, že to byl Aštar. A pak jsem cítila tak intenzivní lásku. Jako kdybych byla zabalena do světla.
A bylo mi lépe, cítila jsem, jak se mi vrací energie.
Další den mě zachvátily opět silné pochybnosti. Proč mám chránit Gaiu já? Když je to úkolem Lucis? Myslela jsem si, že jsem to špatně pochopila, cítila jsem smutek a chtěla jsem to vzdát. Ve stejném okamžiku jsem cítila, že štít kolem jádra planety kolísá, cítila jsem zeslabování jeho energie. Najednou se zvedl z ničeho nic vítr.
Přesně ve chvíli, kdy jsem začala pochybovat o svém úkolu.
Zachytila jsem myšlenky Allaha. Poslední dny mi pořád lezl do hlavy.
Vnucoval mi myšlenky, že je mé dvojče Thora, mnohem vyspělejší a to ve všech směrech. Neumím moc mluvit, psát ani kreslit. Nedokážu se přiblížit lidem. Navazovat přátelství a udržovat si je. Když jsem ve stresu, obvykle se odtáhnu od všech s pocitem, že si nezasloužím pomoc nikoho a radši trpím sama. Vnucoval mi program, že jsem se zastavila na duchovní cestě nebo že se vracím zpět do hmoty. Zhypnotizoval mě a pak mi vnucoval myšlenky, že všem jen ubližuji, že jsou ze mě Raiden, rodiče a celá duchovní rodina jen nešťastná. Dokonce vytvořil téměř dokonalou iluzi těch pocitů, protože jsem opravdu cítila „jejich“ smutek. Zakusila jsem téměř dokonalý pocit selhání a rezignaci.
Stáhla jsem se do sebe, abych potlačila svou bolest. Chtěla jsem žít už jen ve 3D.
Protože mi ukázal bolest mojí matky, když chci žít jinak. A já měla najednou strach žít v 9D a 10D a prožívat ten život zároveň s tímto. Každý den jsem cítila, jak mě to oslabuje. Měla jsem pocit, že prostě nemůžu zůstat napojená na své vyšší já, na Siri a cítit co dělá ona v reálném čase. Myslela jsem, že prostě nemůžu být tak vyspělá, jako to cítím u Moniky v jejím spojení s Thorou.
Allah mě psychicky deptal několik dní. A včera si už myslel, že zvítězil. A zlomil mě. Podařilo se mi oddělit jeho myšlenky od svých.
Cítila jsem, že přesně to, čeho chce dosáhnout. Aby štít byl nestabilní, aby ztrácel energii. Cítila jsem, jak se dotkl štítu. Cítila jsem rostoucí neklid. Foukal vítr a ptáci létali poplašeně v lese a křičeli. Cítila jsem, že musím okamžitě přestat pochybovat o tom, kdo jsem a co je mým svěřeným úkolem. Jsem Strážce, Siri/Sarinie z 10D. Můj úkol je jasný a vím, že ho zvládnu.
A štít se vrátil na běžnou energetickou úroveň. Ten štít kolísal jen pár vteřin, ale na jinsei Gaii to bylo znát velmi citelně. Cítila jsem, že přišel čas ten štít trochu upravit. Napojila jsem štít do 10D a stabilizovala ho. Změna frekvence štítu byla cítit velmi znatelně. Ale mám zpětnou vazbu, že to skutečně zabralo. A cítila jsem, že to bude dobré. Ten štít Allaha zastavil. Poznala jsem, že takhle to mělo být už od začátku. Štít mel mít frekvenci 10D a bude ji mít, pokud zůstanu napojena na Siri v 10D. Cítila jsem, jak Allah odstoupil, ten štít ho odhodil. Zvedl se ze země a sprostě nadával. Řekl, že mě zničí, že budu trpět tak, jak nikdo přede mnou. Protože on si pro mě přijde. Nebojím se ho. Věřím PJK celým svým srdcem. Ale vnímám i pochybnosti a jakási „semínka strachu“. Ale nevšímám si svých pocitů. Nechávám je odplout.
Pravidla hry se nyní razantně změnily. Je potřeba se přizpůsobit se a hrát dál.
Zdroj: Jana Kyslíková – Google+
