7 královských pečetí – rozlomení 3. pečeti (Já jsem dveře) rok 2015

Děkuji Lukáši

 

   (Zjevení Janovo 6:5-6) Když Beránek rozlomil třetí pečeť, slyšel jsem, jak třetí z těch bytostí řekla: „Pojď!“ A hle, kůň černý, a jezdec měl v ruce váhy. A z kruhu těch čtyř bytostí jsem slyšel hlas: „Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene. Olej a víno však nech!“

   Barva koně mluví o černých dnech světa. Váhy o soudu. Váha je symbolem soudu a blízkého konce. (Daniel 5:27) „Tekel – byl jsi zvážen na vahách a shledán lehkým“. Na svět přijde obrovská hospodářská krize, která nemá v dějinách světa obdoby. Úspory lidí se stanou de facto ničím pravděpodobně v řádu několika dnů (možná i hodin). Bankovní domy se budou otřásat v základech, zavřou pobočky a odmítnou vydávat hotovost, kurzy hlavních měn jako dolar, euro zažijí prudké turbulence (dolar možná i úplný pád). Na burzách zavládne chaos ještě větší než při hypoteční krizi z roku 2007-2009 (tato krize se totiž ve skutečnosti nevyřešila, pouze se záplatovala tištěním nových ničím nekrytých peněz, hlavně tedy dolarů, proto také následující krize sejme nejvíce právě dolar – ať již bude vývoj sebedevastující, bude později využit elitami k prosazení jedné elektronické světové měny vázané na RFID čipy). Toto by se nemělo dotknout věřících ani Izraele (olej a víno však nech). Izrael je víno – potvrzuje to podobenství o pronajaté vinici (Matouš 21:33). Věřící (církev) je olej – ukazuje to událost, která se stala o Letnicích v Jeruzalémě, kdy na učedníky v místnosti sestoupil Duch Svatý (Skutky 2:4). Ten v Písmu vždy představoval olej pomazání. Oleji nebude uškozeno. Těchto věcí se přímo nezúčastní, protože bude ze země vzat (Vytržením). A na víno (Izrael) sestoupí Pán jako ranní slunce právě v čase, kdy na celý svět sestoupí tma (Izajáš 60:1-2)

PO ROCE 2017 NASTANOU DNY MESIÁŠE.

   Rok 2017 je 500-letým výročím začátku tzv. reformace – duchovního boje za zachování víry v autoritu Božího slova. Zároveň je padesátým jubilejním výročím osvobození celého Jeruzaléma (Jeruzalém v židovských rukou) a sedmdesátým výročím od nově založeného státu Izrael. Dramatickou zajímavostí tohoto výročí je takzvané „desetijubilejní“ proroctví rabína Judy ben Samuele (1140 – 1217) z německého Řezna (Regensburgu). V roce 1217, krátce před svou smrtí, napsal proroctví, které se týká Jeruzaléma a času, kdy nastanou pro lid Izraele dny Mesiáše:

„Osmané (Turci) dobydou Jeruzalém a budou nad ním vládnout 8 jubilejí. Potom se Jeruzalém na jedno jubileum stane územím nikoho (terra nullius) a následně bude celé jedno jubileum patřit Židům. A potom nastanou dny Mesiáše“.

   Jubileum je 50 let (Leviticus 25:8-11). Takové proroctví nemůže nikdo z lidí vyslovit, pokud mu to nezjeví Bůh. Juda znal délku proroctví (500 let), ale nevěděl, kdy začne. My to však z historie víme. Pokud se tedy naplnilo v takových detailech o Jeruzalému v minulosti, naplní se i o dnech Mesiáše nyní. Juda ben Samuel dostal zjevení, co se bude dít s Jeruzalémem do dne, než nastanou dny Mesiáše.

V ROCE 2017 SE NAPLŇUJE 500-LETÉ PROROCTVÍ O JERUZALÉMU

   Turci za sultána Selima I. Získali v roce 1517 celou Palestinu a vládu nad Jeruzalémem. Přesně o 400 let později (na konci 1. Světové války) Británie poráží Turecko. Jeruzalém pak existuje od roku 1917 pod britskou správou jako území nikoho (terra nullius) až do roku 1948. V tom roce OSN potvrdila britský status Jeruzaléma jako území nikoho. Od tohoto roku byl Jeruzalém v důsledku arabsko-izraelské války rozdělen na západní (židovský) a východní (pod správou Jordánska). O 19 let později, v červnu 1967 (po tzv. šestidenní válce), získal Izrael celý Jeruzalém. Po Turcích se tak naplnilo i druhé proroctví o Jeruzalému, když byl během jednoho jubilea (1917 – 1967) územím nikoho. V tomto roce 2017 se pak plní poslední proroctví. Jeruzalém je od roku 1967 celé jedno jubileum (50 let) v židovských rukou.

   Od roku 1517 až po rok 2017 uplynulo 10 rabínských jubilejí. Jak vidíme, předpovězené věci se udály ZCELA DO PUNTÍKU PŘESNĚ (takto to totiž u pravých proroctví bývá, ať tomu již jeden věří nebo ne – ostatně tyto historické události si může každý pochybovač jednoduše dohledat a jejich pravdivost ověřit). Není tedy žádný důvod k pochybnostem, že se vyplní i to, co bude následovat po roce 2017 (dny Mesiáše). Samuelovo proroctví je pozoruhodné i v kontextu Zacharjášova proroctví o 70 letech, po nichž Pán potěší Sijón a ještě jednou si vyvolí Jeruzalém. Pro věci, které se již vyplnily, se proroctví Judy ben Samuele stává mocným znamením věcí okolo 2. příchodu PJK. To, že po posledním jubileu v roce 2017 nastanou dny Mesiáše, bere člověku dech. Vytržení věřících, kterému bude předcházet Událost/Varování, se zde potvrzuje a dokonale zapadá mezi roky 2017 a 2024.

DNY MESIÁŠE ZASÁHNOU KRÁTCE PO SOBĚ: VĚŘÍCÍ (CÍRKEV) – IZRAEL – SVĚT – PŘÍRODU

   Od roku 2017 do začátku Milénia mají tyto dny (podle znamení) stejnou délku jako ty, v nichž byl Ježíš Kristus na zemi přítomen v lidském těle (cca 34 let). Dny Mesiáše zahrnují všechno, o čem Písmo říká, že Pán Ježíš Kristus při svém příchodu udělá.

1.) Nejprve se ozve křik: „Hle přichází ženich!“. Církev se probudí z dlouhého spánku (šípkové růženky) a ozdobí se pro jeho příchod (Matouš 25:1-13)
2.) Za krátký čas na to vezme PJK svou nevěstu (zde myšleno všechny věřící) do nebeských příbytků = VYTRŽENÍ (Jan 14:1-3)
3.) Potom se dá PJK poznat Židům jako jejich Spasitel, ten, kterého kdysi probodli (Zacharjáš 12:10)
4.) Současně se svět postupně propadne do chaosu a temna (hospodářská(é) krize budou počátkem toho všeho), po 2. Příchodu Pseudotvůrců se temnota skrytě prohloubí, začne se naplno budovat Nový Světový Řád (doba falešného míru a bezpečí), který pak udeří naplno (doba Jákobova soužení). Svět pak zažije rány a soudy sebe sama, coby následky volby setrvávat v negativní realitě planety Země/Nuly. Naplní se pak proroctví Izajáše 61:2
5.) Nakonec PJK sestoupí na Olivovou horu, zachrání Izrael, ukončí negativní stav a ustanoví nový věk lidstva (nový časový cyklus)

PO ROCE 2017 SE OZVE VELKÝ KŘIK: „PŘICHÁZÍ ŽENICH!“ POKUD ANO, KDO BUDE KŘIČET?

   Pokud všechny panny, které představují Věřící (hlavně pak Církev) usnuly (Matouš 25:1-13 – což je tvrdá realita dneška), kdo potom hlasitě křičel, že přichází ženich (PJK)? V tom podobenství všechny panny blaženě pospávaly a všechny se probudily ve zmatku až při tom hlasitém křiku. Pak vstaly a dávaly rychle do pořádku své lampy (svícny syn. – svícen má sloužit ke svícení = být světlem a solí světa, spánek pak znamená, že dnešní Církev toto nečiní nebo činí málo, neboť povětšinou duchovně blaženě spí). Ale kdo křičel, že vidí přicházet ženicha? Kdo je probudil? Musel to být někdo, kdo o ženichovi (PJK) věděl, že přijde, ale nebyl v Církvi, protože pak by logicky spal i on. Jestli analyzujeme správně, potom nám zdá se zůstává jediná odpověď: „křičet bude Izrael“. Když jsem byl nedávno se svými přáteli v Jeruzalémě, všiml jsem si něčeho, co jsem ještě nikdy předtím neviděl. Velké skupiny mladých lidí chválily ve večerních hodinách na ulicích Jeruzaléma jméno Boha Izraele. V jedné chvíli jsem uviděl, jak na kolenou tlučou pěstmi o zem a křičí na jeho slávu. Tehdy z mých úst samovolně vyklouzlo: „Přichází Ženich“. To, co jsem viděl a slyšel přeložilo moje srdce a vyslovila má ústa jako: „Přichází Ženich“. Spící Církev probudí pučící fíkovník (duchovně se obnovující Izrael) (a zřejmě i Událost/Varování).

   (Matouš 24:32-33) „Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko. Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi“. (Píseň Písní 2:13) „Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď, vykroč si.“ To slovo nám prozrazuje, že Vytržení Věřících je úzce spjato s tím, co krásného se děje s fíkovníkem. Ta jeho krása spočívá v touze a volání Židů, aby přišel jejich Mesiáš. Ženich Věřících a Mesiáš Židů je stejná – tatáž osoba – Pán Ježíš Kristus (PJK). I proto jejich křik chvály a probuzení víry v očekávání na svého Mesiáše probouzí dnes celou spící Církev a zjevuje tak blízký příchod PJK.

Text je výtažkem z knihy Sergej Mihál – Vytržení + doplnění Tyrona pod vedením PJK.

Zdroj:  Jana Kyslíková – Google+

Print Friendly, PDF & Email