ROZHOVORY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM BOŽÍ RODINOU – 7. ROZHOVOR, 7. ČÁST

ZAZNAMENAL A PŘEDAL: MICHAL ROJ

7. ROZHOVOR – 11. listopadu 2026 • 7. část

MISE BOŽÍ RODINY VE ŠPANĚLSKU A MAROKU

Míša: Interakce s bytostmi na vědomé úrovni probíhala během naší přítomnosti v areálu mešity-katedrály také u jiných Božích představitelů. To se projevilo například během telefonátu mezi účastníkem zájezdu Patrikem Futó a Gábinkou Sopfritšovou-Frankovou, nacházející se na Slovensku, která prostřednictvím svých nesnadných osobních úloh zprostředkovávala pomoc zneužívaným, ponižovaným a jinak týraným ženám, spojeným zejména s muslimským elementem. Gábinčino rozpoložení vyvolalo v duchovním srdci Patrika i v nitru vedle sedící Štěpánky Holubové hluboký soucit, který zintenzivnil energii lásky vysílanou do srdcí zainteresovaných sentientních entit. Zesílená Boží energie se rozlila nejen do mnohých žen, ale i do mužů, především těch, kteří ve svých předchozích rolích ženám ubližovali. S vysláním žádosti o odpuštění, s přijetím odpuštění a se vším ostatním, co k procesu konverze patří, pak představitelé feminního a maskulinního principu nastoupili na cestu do limba a stali se příkladem pro ostatní, kteří je budou následovat později.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Gábinka tehdy absolvovala jisté lékařské vyšetření. Právě v souvislosti s ním se na ni napojily výše uvedené příslušnice zóny vymístění. K duchovní pomoci těmto bytostem dochází už řadu let. Naše přítomnost v Córdobě nicméně tuto pomoc prohloubila, čímž se Moje přítomnost dotkla niter dalších zástupů sentientních entit. Gábinčina interakce s bytostmi byla jednou z ukázek spoluúčasti v Misi Španělsko a Maroko na straně těch příslušníků Týmu, kteří fyzicky zůstali v zázemí svých domovů. Bylo důležité, že k propojení s bytostmi prostřednictvím Gábinky, Patrika a Štěpánky došlo právě v Córdobě, na místě silně spjatém s muslimským elementem. Vyzářené pozitivní kvality díky tomu zasáhly daleko větší množství obyvatel antivesmíru. Nejdůležitějším prvkem celé této záležitosti byl princip soucitu. Právě ten vyzářili Patrik a Štěpánka na adresu negativním stavem soužené Gábinky, přebírající pocity oněch zneužívaných, ponižovaných a jinak týraných žen. Na základě Patrikova soucitu tyto nositelky života pocítily a pochopily, že muži jsou k nim schopni přistupovat prostřednictvím řady pozitivních kvalit. To pro ně bylo velmi překvapivé, poněvadž s muži měly mnoho negativních zkušeností, v důsledku čehož na ně zanevřely a uzavřely vůči nim svá srdce. Láska a další kladné atributy Patrika i řady jiných mužských Božích představitelů z různých úrovní Stvoření pomohly ženám otevřít jejich nitra. V souvislosti s tím začaly svůj vztah k nositelům maskulinního principu od základů přehodnocovat. Tato pomoc by se neobešla bez multidimenzionálního zapojení ženských Božích představitelek, jejichž soucit a další pozitivní kvality zastupovala na fyzické úrovni Štěpánka. Tím jsme do zóny vymístění společnými silami vyzářili spoustu Mého světla, na nějž zareagovali i mnozí muži přebývající v peklech. Intenzivní soucit dopadající do srdcí duchovně vymístěných žen vzbudil v nositelích převažující maskulinní esence lítost nad jejich činy. Tito muži si začali uvědomovat pravou podstatu spáchaného zla, přičemž se začali vciťovat do rolí svých obětí. Muži na základě toho začali žádat ženy a také Mě Samotného/Samotnou o odpuštění. Když ženy viděly u mužů projevovanou lítost a když pocítily jejich vcítění se do náročných rolí, o to snáze byly schopny jejich žádost o odpuštění přijmout. Zainteresované bytosti s převažujícím feminním principem zároveň odpustily sobě samým svou předcházející nenávist vůči reprezentantům maskulinní esence. Také muži odpustili sobě samým všechno zlé, čeho se vůči feminním nositelkám Mého života dopustili. Nejen na adresu žen, ale právě i na adresu mužů bylo vyzářeno mnoho soucitu, který jim pomohl v přijetí daru spásy. Během tohoto osvobozujícího procesu dokázaly na adresu mužů vyzářit soucit i dotčené ženy. Také ony se tedy dokázaly vcítit do nesnadné negativní úlohy svých bývalých trýznitelů. Pochopily totiž, že pekelní muži přijali svou roli ze stejné bezpodmínečné lásky k celku, z jaké přijaly svou roli i ony samy. Na základě toho se muži začali cítit pochopení a přijímaní. Ženské bytosti si díky svým posunům uvědomily, že muži byli ve finále stejnými oběťmi negativního stavu jako ony. Ať už někdo sehrál roli oběti nebo agresora, obě strany se po odložení fyzických těl dostaly do zóny vymístění, kde tyto sentientní entity pokračovaly v živení vzájemné nenávisti. Tak tomu bylo do chvíle, než uznaly, že pouze aplikace Božího milosrdenství vůči svým bližním i vůči sobě samým je ve spojení s přijetím Mojí Pravé Přirozenosti dokáže vyvést z temného zajetí. Ženy i muži přijímající spásu si nyní už dobře uvědomují, že nic nemohlo být v rámci sehraných rolí jinak, protože jejich prostřednictvím přispěli k vyčerpání užitečnosti existence negativního stavu a k položení jedinečných předpokladů pro spuštění plnosti lásky a samotného života v nadcházejícím časovém cyklu. Po otevření paměti si už naprosto zřetelně vybavují, že k sehrání svých rolí všichni přistoupili zcela dobrovolně, na základě svobodné vůle a s vědomím smysluplnosti a užitečnosti svého příběhu. Proto mají ve věcech spjatých se svou minulostí už bezpochyby jasno a ničím se již netrápí. V limbu ze sebe s radostí shazují své duchovní nánosy a osvojují si stále více principů pravého života v praxi. Duchovní prací v Córdobě jsme položili nové významné předpoklady k urychlení průběžného vysvobozování dalších sentientních entit se stejnými či podobnými rolemi, díky čemuž nakonec nezůstanou žádné ženy ani muži postrádající lásku k opačnému sexuálnímu principu a ke Mně Samotnému/Samotné.

Míša: Na oběd se někteří z nás vybrali do restaurace hotelu Los Patios, nacházející se v nejtěsnější blízkosti zvonice mešity-katedrály. V příjemném atriu, v zastřešeném prostoru mezi domy, které bylo vyzdobeno opět ikonickými květináči na stěnách a malou fontánkou, jsme dodali svým tělům potřebnou energii. Před podáním hlavních jídel jsme mezi sebou nechali kolovat sklenice ovocného vinného nápoje sangría, kterým jsme zapíjeli bílé pečivo, z něhož jsme si po kouskách utrhávali. To vše mělo duchovní souvztažnost s poslední večeří, na níž Ježíš rozdal apoštolům chléb a víno, jež symbolizovaly jeho tělo a krev.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Ano, tyto okamžiky měly s poslední večeří významnou souvislost. Odzrcadlil se tím fakt, že současně probíhající druhá Boží Mise je v rámci ukončování negativního stavu stejně nezbytná, jako byla svého času první Boží Mise vedená Ježíšem. Kromě toho se konzumací uvedeného jídla a pití vyjádřilo, že příslušníci první Mise jsou již plně sjednoceni se současným Týmem Boží Rodiny, v jehož rámci pokračují v multidimenzionální práci na ukončování negativního stavu, a to v úzké kooperaci s Mými představiteli působícími na planetě Nula a na jiných úrovních Stvoření. Členové bývalé první Boží Mise jsou v současnosti už taktéž Mými představiteli, reprezentujícími Moji Novou a Nejnovější Přirozenost. Po této stránce tedy mezi nimi a ostatními plnohodnotnými členy Týmu není žádných rozdílů. V dalším významu konzumace pečiva a sangríe vyjádřila, že naše současné působení navazuje zcela novým způsobem na původní Ježíšovo učení, nikoli na náboženský systém, který z tohoto učení vytvořil negativní stav. Onen nový způsob návaznosti zosobňuje první a druhá dávka knih Nového Zjevení, jehož transmise byla zahájena v osmdesátých letech minulého století. V rámci multidimenzionální struktury Stvoření bude transmise nejnovějšího Božího Slova pokračovat až do konce současného časového cyklu.

Kromě výše řečených aspektů demonstrovala konzumace pečiva a sangríe vaše niterné přijetí dočasně relativního Božství Janičky a absolutní feminity Pána Ježíše Krista Boží Rodiny. Zatímco jezení jídla symbolizovalo vaše ztotožnění s prvně uvedeným aspektem Mého Božství, pití nápoje souvztažilo s vaším přijetím druhého uvedeného aspektu Mého Božství. Pečivo také souviselo s vaší sjednoceností s Božskou moudrostí, zatímco sangríe vyjadřovala vaše spojení s Božskou láskou. Zapíjení jídla nápojem v tomto ohledu dávalo na vědomí, že pravá moudrost se neobejde bez lásky a skutečná láska se neobejde bez moudrosti. Jen při vzájemném propojení těchto prvků může každý z nich být a existovat ve své duchovní ryzosti. K demonstraci uvedených záležitostí došlo před zraky mnohých bytostí spjatých s kolektivním vědomím španělského národa a celého lidstva, jakož i bytostí pocházejících z jiných sfér antivesmíru. Tímto způsobem došlo v multidimenzionální struktuře zóny vymístění k rozsáhlému zvýraznění informací o Mojí dočasně relativní a absolutní Božské Feminitě, na základě čehož se různí nositelé života mohli snáze ztotožnit s tím, kdo jsem ve formě Janičky, ale též v kondici svého absolutního Božství a ve své celkové Boží podstatě, zahrnující harmonii feminního a maskulinního principu. Výše uvedená souvztažnost vaší konzumace jídla a pití v córdobské restauraci ve spojení se spásnými procesy „za scénou“ významně přispěla k tomu, že v budoucnu nezůstane jediná sentientní entita provázaná s planetou Nula i s jinými sférami pekel, která by měla problém přijmout Mě jako muže a zároveň i jako ženu.

V případě Janičky vyjádřila konzumace pečiva a sangríe zase něco jiného. Ve skrytém významu šlo totiž o odzrcadlení jejího budoucího věčného sjednocení (splynutí) s absolutním vyšším Já, tedy se Mnou. Kromě toho šlo rovněž o vyjádření její přechodné fúze se Mnou, k níž dojde v rámci procesu převibrování Bohyně na Novou Zemi. Tyto souvztažnosti posloužily bytostem ke snazšímu pochopení přímého a neoddělitelného vztahu mezi dočasně relativní a absolutní podstatou Pána Ježíše Krista Boží Rodiny. V kontextu toho si uvědomily, že Janičku čeká po splnění veškerých aspektů duchovní práce pro Multivesmír stejný osud, který potkal Ježíše, ovšem s tím rozdílem, že zatímco u Mého mužského Já k tomu došlo již koncem roku 1987 (z hlediska pozemského času), u Janičky k tomu nedojde dříve, než každá sentientní entita přijme do svého nitra Nejnovější Boží Přirozenost, což bude na úplném konci současného cyklu času.

Míša: Po obědě jsem s Janičkou prošel pár obchůdků, během čehož jsme se dostali do dosud nepoznaných uliček. Zavítali jsme také na Plaza de Abades, což se dá přeložit jako náměstí Opatů. Zanedlouho jsme se ocitli na velmi klidném nábřeží řeky Guadalquivir, kde jsme si dali zmrzlinu. Krátce nato nastal čas našeho odjezdu z Córdoby. Stejnou cestou jsme se proto vydali přes Římský most k autobusu, kterým jsme v pozdním slunečném odpoledni vyrazili se Santosem zpět do Málagy, odkud nás Jesús převezl do La Caly.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Naše procházení obchůdků „za scénou“ vyjádřilo, že žádná energie utvářející jakékoli lidské výrobky nebude ponechána napospas osudu, nýbrž bude očištěna, transformována a restrukturalizována do naprosto čisté kondice, aby se mohla na území Božího Království rozvíjet do zcela nových podob. Nakupování suvenýrů v obchůdcích zase bytostem připomnělo, že dokonce i v souvislosti s touto běžnou činností se Moje ženské Já a Moji představitelé nějakým způsobem podílejí na ukončování negativního stavu. Není důležité znát význam všech činností a situací. To by kvůli mnohým omezením lidských těl ostatně nebylo vůbec možné. Podstatné ovšem je, aby si každý v zájmu svém i v zájmu celku připomínal, že všechno – i to, co se zdá z lidského pohledu jako obyčejné, malicherné a bezvýznamné – má svůj hluboký smysl, kterým se přispívá k naplňování užitečnosti současného cyklu času a k pomoci mnohým sentientním entitám. Těm pomáhají nejvíce Moji právoplatní představitelé, kteří žijí v co největším souladu s Božím Slovem. Duchovní práci pro celek dělá dokonce i jedinec, který žije negativním způsobem života. V takovém případě ovšem pomáhá naplňovat užitečnost existence stavu zel a nepravd prostřednictvím zobrazování toho, co si nevolit. Tímto způsobem rovněž pomáhá jiným bytostem, které v jeho případě vidí odstrašující příklad, což jim v konečném důsledku usnadňuje odmítnutí pobytu v zóně vymístění a přijetí věčného života po Mém boku.

Plaza de Abades (náměstí Opatů) ve spojení s naší přítomností potvrzovalo skutečnost, že během popisovaného dne přijalo spásu velké množství církevních představitelů. Posezení na klidném nábřeží řeky Guadalquivir se zmrzlinou v ruce zase vyjádřilo všeobecné zklidnění, které během celého našeho pobytu v Córdobě nastalo v nitrech a myslích různých množin bytostí. Samotná zmrzlina odzrcadlila propojení konvertovaných bytostí s aspekty pozitivního stavu, které si krok za krokem osvojují, čímž se stávají součástí jejich osobního jsoucna a bytí.

Jak už jsem uvedl/a na jiném místě v našem rozhovoru, naše chůze po Římském mostě na konci návštěvy Córdoby, kdy jsme se vraceli zpátky k autobusu, znázorňovala exodus sentientních entit do limba. Odchod z historického centra města a následný odjezd autobusem také ohlásil blížící se konec této zahraniční mise na fyzické úrovni, jejíž vyvrcholení nastalo právě v Córdobě, poněvadž šlo o duchovně nejzatíženější místo, které jsme na území Španělska navštívili.

Míša: Ve čtvrtek 11. září, dvacet čtyři let po teroristickém útoku americké stínové vlády na budovy Světového obchodního centra v New Yorku, jsme se vydali na území muslimského světa – do Maroka. První úsek výpravy jsme s Jesúsem absolvovali autobusem po stejné cestě, kterou jsme jeli na Gibraltar. Nyní jsme však před Gibraltarem odbočili do španělského přístavního města Algeciras, jež se tou dobou koupalo v záři vycházejícího slunce. Po desáté hodině jsme z Algecirasu vypluli rychlým trajektem do Ceuty, španělské exklávy v severní Africe, kam jsme se dostali po hodině plavby. Velkou část plavby mnozí z nás trávili na horní palubě, kde jsme si vychutnávali výpravu po moři s výhledem na Gibraltar. Zároveň jsme pozorovali, jak jsme každou chvíli blíž a blíž africkým břehům. Doprovázeni jsme byli velmi silným a poněkud chladným větrem, který se rozfoukal po vyplutí z přístavu. Kdo se mu nechtěl vystavovat, měl možnost kdykoli sejít do útrob lodi a usadit se v pohodlných, prostorných kožených sedadlech.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Není vůbec náhoda, že jsme se na území muslimského světa vypravili právě v den, kdy si svět připomínal útoky z 11. září 2001, jejichž provedení je obecně připisováno příslušníkům islámské víry. Uvedené výročí ve spojení s naší přítomností v Maroku posloužilo „za scénou“ ke snazšímu šíření osvěty o skutečné povaze této události. Bytosti v peklech si tak mohly uvědomit, že útoky nevznikly v hlavě islámských fundamentalistů, nýbrž byly zkonstruovány již řečenou americkou stínovou vládou a dalšími nevolenými nadnárodními elitami v napojení na entity z hlubokých pekel. Teroristická skupina al-Káida sama o sobě za těmito událostmi nestála. Byla pouhým nastrčeným pěšákem v rukou loutkovodičů, kteří jí určili roli hlavního viníka. Ve skutečnosti jím však byli samotní loutkovodiči, kteří se na provedení této operace připravovali dlouho dopředu. Šířená osvěta pomohla mnohým bytostem podívat se na události z 11. září jiným úhlem pohledu, než který používaly do té chvíle. Na základě toho byly schopny zorientovat se ve složité situaci manifestující se na planetě Nula. Díky tomu pochopily také pravou podstatu řady jiných operací pod falešnou vlajkou. Zainteresovaní nositelé života dozráli k uvědomění, že každý hraje svou roli, jejímž prostřednictvím pomáhá naplnit užitečnost existence negativního stavu. Na základě toho přestali nenávidět skutečné i domnělé strůjce různých neštěstí. Namísto toho vůči nim zaujali postoj naplněný odpuštěním, soucitem a pochopením, neboť přijali ideu, že i takovéto bytosti jsou milovanými Božími syny a dcerami. Uvedený šlechetný postoj duchovně probuzených a probouzejících se sentientních entit velice přispívá k tomu, aby strůjci různých neštěstí ve správný čas přijali dar spásy. Mnozí tak již učinili.

Ti, kteří přehodnotili svůj postoj k událostem z 11. září a otevřeli se Mojí přítomnosti ve svých srdcích, už nejsou stahováni předsudky vůči komukoli, tedy ani vůči bytostem sehrávajícím roli muslimů. Není důležité, jaký je kdo navenek, ale jaký je kdo v nitru. Spasené sentientní entity nyní už vědí, že i pokud je někdo v srdci zkažený, neznamená to, že by se v nejhlubších oblastech jeho ducha a duše nenacházelo dobro. Nikdo totiž není absolutně zlý. Všichni jsou Mými dětmi, které si zaslouží bezpodmínečnou lásku. Ve chvíli, kdy se jí otevřou, semínka pozitivních kvalit, přítomná ve středu jejich životní podstaty, mohou začít klíčit.

Nyní se již zaměřím na samotný průběh naší výpravy do Maroka. Jak jsi, Míšo, zmínil, první úsek výpravy jsme absolvovali autobusem po stejné cestě, kterou jsme už předtím jeli na Gibraltar. Před ním jsme ovšem odbočili do Algecirasu. Stejná cesta s odlišným zakončením zvýraznila skutečnost, že žádná událost se nikdy nemůže opakovat dvakrát tím stejným způsobem. Duchovní plynutí progresivním směrem (pozitivní stav), ale též plynutí regresivním směrem (negativní stav) neumožňují opakovat stejné události a zážitky. Dokonce i v případě, že se jedinec podívá na totožné místo, setká se s týmiž lidmi apod., nikdy nejde o zcela identické opakování stejného dějství. V každé situaci působí na všechny zainteresované bytosti odlišný soubor duchovních kvalit, jenž všemu vtiskává naprosto jedinečný charakter.

Do Algecirasu jsme před Gibraltarem odbočili doprava. To vyjádřilo fakt, že i na území severní Afriky, která z geografického hlediska odzrcadlila zónu vymístění, jedeme reprezentovat pozitivní stav – jeho duchovní pravdu, ale též všechny ostatní kladné atributy. Na příslušném místě našeho rozhovoru jsem uvedl/a, že Algeciras zastupoval takové sentientní entity, které přicházejí do limba po předchozí zkušenosti s planetou Nula nebo které jsou s její sférou nějak významněji provázány. Stejně tak v tomto ohledu reprezentoval původní příslušníky pozitivního stavu, kteří po splněné misi v hrubohmotném světě rovněž procházejí krátkou dekontaminací ve stavu neutrality. Dále jsem také zmínil/a, že uvedené přístavní město představovalo nejen sentientní entity, ale zároveň symbolizovalo i samotné oblasti limba, do nichž tito nositelé života odcházejí za účelem své očisty. Tyto souvztažnosti platily až během našeho večerního návratu ze španělské exklávy Ceuty zpět do Algecirasu, a to vzhledem k tomu, že z geografického hlediska reprezentovala Ceuta planetu Nula na okraji zóny vymístění.

S čím ovšem souvztažil Algeciras při našem ranním vyplutí do Ceuty? Reprezentoval takové oblasti přípravných světů v nehmotných realitách pravého i nepravého jsoucna a bytí, v jejichž rámci se sentientní entity v roli Mých představitelů, ale též v roli agentů negativního stavu, pravých lidských bytostí apod. připravují na svůj vstup na planetu Nula, s níž i v tomto případě Ceuta souvztažila. Fakt, že se Algeciras koupal v záři vycházejícího slunce, dával na vědomí, že každý v rámci své přípravy na vstup do hrubohmotného světa zná účel své inkarnace, přičemž dopředu ví, co chce prožít. Naše prvotní plavba přes Gibraltarský průliv potom vyjádřila, že proces přizpůsobování se specifickým omezením života na planetě Nula není u sentientních entit něčím, co by se mělo odehrát během okamžiku. Každá taková příprava vyžaduje manifestaci určitého souhrnu událostí v osobním jsoucnu a bytí jednotlivce, aby byl na vstup do hrubohmotného světa adaptován po všech stránkách. Přeprava rychlým trajektem vyjádřila, že proces pojednávané přípravy je navzdory své náročnosti a strukturovanosti velmi pružný, a to i u členů přicházejících na planetu Nula z negativního stavu a rovněž u pravých lidských bytostí. U obou těchto skupin je proces přípravy ve skutečnosti rychlejší než u sentientních entit z pozitivního stavu. Ty před svou inkarnací podstupují delší proces adaptace, poněvadž jejich energetické vyzařování je oproti hrubohmotnému světu dosti odlišné. Duše z antivesmíru a pravé lidské bytosti si naopak na tento svět zvykají podstatně snáze.

Pozorování cílové destinace z horní paluby vyjádřilo, že sentientním entitám je planeta Nula na počátku předinkarnační přípravy nejprve velmi vzdálená a cizí. S každým dalším absolvovaným aspektem tohoto tréninku ovšem hrubohmotný svět a zákonitosti lidského života získávají stále jasnější kontury. To se odzrcadlilo na našem neustálém přibližování vůči Ceutě i vůči okolnímu Maroku, které v tomto kontextu rovněž symbolizovalo planetu Nula. Silný a poněkud chladný vítr na otevřeném moři souvztažil s procesem vystavování bytostí různým negativním aspektům během jejich předinkarnační přípravy. Fakt, že každý mohl z horní paluby kdykoli odejít do útrob lodi a usadit se v pohodlných, prostorných kožených sedadlech, dával zase na vědomí, že výše řečené vystavování bytostí negativním aspektům se v rámci duchovního tréninku odehrává pouze nanečisto. Každá sentientní entita podstupující přípravu na své vtělení má k dispozici odpovídající stabilní zázemí, díky němuž je schopna tuto adaptaci úspěšně zvládnout. Toto zvládnutí vrcholí aktem samotné inkarnace do vyvíjejícího se těla v lůně matky, což je po jisté době následováno událostí fyzického narození. Po něm ve většině případů dochází k započetí individualizovaného fyzického života. Některé bytosti si však ještě před svým vtělením zvolí tento způsob jsoucna a bytí neprožít, nebo se rozhodnou poznat jej pouze na velice krátkou dobu. I v takovýchto případech splní duše své poslání na sto procent. Naplnění účelu inkarnace se neodvíjí od délky života v lidském těle, nýbrž od plného prožití všeho, co si daný jedinec zvolil prožít. Někdy je zvolený soubor prožitků vtěsnán pouze do pár minut, měsíců nebo let, kdy je duše součástí lidského těla. I to některým duším stačí k prožití všeho potřebného, aby následně mohly vstoupit do další etapy věčného života.

Míša: V Ceutě jsme nasedli do přistaveného autobusu a během několika krátkých minut jsme se přemístili na hranici Marockého království, kde jsme prošli pasovou kontrolou. Po obdržení vstupního razítka do našich cestovních dokladů pak mohl náš výlet pokračovat.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Hraniční kontrola mezi Ceutou a Marokem při cestě tam i nazpátek byla odrazem klidnější doby, kdy ve španělské exklávě nedocházelo k žádným mimořádným situacím. V létě 2026, tedy o necelý rok později, se situace diametrálně proměnila, neboť toto maličké území začalo čelit náporu desítek tisíc migrantů, v důsledku čehož se situace na hranici i na území přístavního města vymkla kontrole. Tyto události ve skrytém významu odzrcadlily budoucí hromadnou invazi sil negativního stavu na planetu Nula, k níž dojde po rozdělení lidstva. Příchod migrantů do Ceuty zároveň reprezentoval pokračující zhušťování duchovní, duševní a fyzické atmosféry planety Nula, vedoucí ke zhoršování všech aspektů lidského života. Toto zhušťování je předvojem výše uvedené invaze.

Do Ceuty se nahrnuli především mladí muži. Ti přicházejí do Evropy různými cestami. Ve svém nitru se přitom obvykle vyznačují nepřátelskými či jinak negativně motivovanými úmysly. Architekty uměle vyvolané migrační krize jsou nevolené elity v napojení na entity z pekel, které využívají své loutky na nižších postech, jako jsou třeba politici a neziskové organizace, aby prostřednictvím tohoto řízeného procesu srazily Evropu na kolena. Výsledkem je, respektive bude, pád tradičních hodnot, destrukce hmotného i nehmotného kulturního dědictví, konec celospolečenské prosperity, rozvoj chudoby, všeobecná anarchie, rozmach islámského práva šaría, fyzické a psychické násilí páchané na původním obyvatelstvu, vznik lehce ovladatelné smíšené rasy apod. Zavádění těchto aspektů NWO je v současnosti jasně zřetelné především ve státech západní a částečně i severní a jižní Evropy. Jen se podívejte na hořící a vyrabované ulice Paříže nebo na trosky historické radnice ve městě Limoges. To jsou jen příklady destrukce starého kontinentu na podzim roku 2026. Zkáza se v souvislosti s migrantskou krizí rozmáhá již dlouho a její intenzita narůstá. Tato realita je ovšem oficiálními médii ohýbána a bagatelizována. Jinak tomu nebylo ani v případě Ceuty, kdy média prohlašovala, že většina migrantů se vrátila zpátky do Maroka. Ve skutečnosti byli v souladu s plánem elit ve velkém množství přemístěni do Evropy. Jde o naplňování takzvaného Paktu o migraci a azylu z června 2026, který vznikl s cílem usnadnit import migrantů do Evropské unie a poskytnout jejich azylu nový právní rámec. Jedná se o další ukázku falešného dobra a solidarity, maskujících skutečné cíle elit. Těm ve skutečnosti nezáleží na prosperitě žádné skupiny obyvatelstva, ať už původního, nebo nově příchozího. Obě skupiny jsou v jejich očích určeny k zotročení. Cesta ven z tohoto marastu ovšem existuje. Touto Cestou jsem Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina. Kdo Mě následuje v srdci, toho ve správný čas povolám do pozitivního stavu. Není třeba se ničeho obávat. Stačí důvěřovat Božímu vedení a ochraně a řídit se láskou, dobrem, moudrostí a pravdou.

Nyní se pojďme vrátit k samotnému popisu naší výpravy do Maroka.

Míša: Od hraničního přechodu jsme se autobusem za zhruba tři čtvrtě hodiny přesunuli do města Tetuán. Okolní zvlněná krajina byla o něco zelenější než v jižním Španělsku, což vyplývá z přívětivějších klimatických podmínek. Exkurzi městem jsme započali na náměstí Mulaje al-Mahdího, tvořeném kruhovým objezdem osázeným palmami. Zde bylo možné povšimnout si kostela Panny Marie Vítězné (Iglesia de Nuestra Señora de las Victorias). Po ulici Mohameda V. (současným králem je Mohamed VI.) jsme došli na náměstí Hassana II., u něhož je situován veřejnosti nepřístupný letní královský palác. Za doby španělského protektorátu v Maroku v letech 1913 až 1956 sloužil tento palác jako hlavní sídlo španělské politické moci.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Skutečnost, že krajina byla v Maroku díky přívětivějším klimatickým podmínkám zelenější než v jižním Španělsku, v duchovním smyslu nevypovídala ani tak o tom, že by na území zóny vymístění panovaly lepší životní podmínky nežli ve stavu neutrality. V tomto případě šlo o odzrcadlení rozmanitého souboru pozitivních kvalit zanášených do zóny vymístění během celé fyzické etapy Mise Španělsko a Maroko. Cílem spásných kvalit byl a stále je výhradně negativní stav. Do limba se kvality určené pro antivesmír dostávají pouze už jen jako jakási ozvěna prostřednictvím konvertujících bytostí. Tím se z duchovního hlediska vysvětluje, proč byla navštívená část Maroka zelenější než jižní oblasti Španělska. Do limba proudí přímým způsobem zase zcela jiné, takzvaně na míru šité pozitivní kvality. Ty ovšem na území Španělska nebyly zastoupeny vegetací, nýbrž je vyjadřovaly zcela jiné skutečnosti. Jejich popisu se ale není třeba věnovat.

Upravený kruhový objezd osázený palmami na náměstí Mulaje al-Mahdího v Tetuánu souvztažil s pokračující duchovní prací v muslimských falešných rájích. Kostel Panny Marie Vítězné nacházející se poblíž něj odzrcadlil totéž ve vztahu ke křesťanským falešným rájům. Tato duchovní práce měla za následek další obrovské posuny v napravování muslimsko-křesťanských vztahů, s jejichž očistou na fyzické úrovni souvztažila právě naše návštěva severoafrického území. Jako celek ovšem souvztažil Tetuán a stejně tak i celé Maroko především s muslimskými pravými pekly, z nichž jsme v rámci našeho pobytu v této zemi vysvobodili další zástupy Mých milovaných dětí.

Naše chůze ulicí Mohameda V. souvztažila s intenzivní duchovní pomocí panovníkům a různým hodnostářům, kteří nad územím Maroka vykonávali vliv. Naše vnímání běžných lidí v ulicích zase souviselo se souběžnými spásnými procesy v řadách ostatních typů bytostí, které na území Maroka žily v rámci lidských těl, nebo které byly a jsou s touto zemí nějakým způsobem provázány. V souvislosti s naší zastávkou poblíž letního královského paláce se pak nejen sentientním entitám v muslimských peklech připomenulo, že veškerá skutečná moc v celém jsoucnu a bytí a pseudojsoucnu a pseudobytí patří Mně, Pánu Ježíši Kristu Boží Rodině, přičemž čím je Mi kdo blíže, tím se v duchovním smyslu stává mocnějším a schopnějším. Duchovní moc je v pozitivním stavu uplatňována nikoli k řízení a ovládání jiných bytostí, nýbrž slouží k poskytování pomoci, opory a motivace. Čím je někdo vyspělejší, tím více Božím dětem může asistovat v jejich seberozvoji, přičemž jim je rovnocenným přítelem a spřízněnou duší, na kterou je možné se kdykoli obrátit a se kterou je možné intenzivně sdílet jakýkoli aspekt svého života. Duchovní moc sentientních entit v pozitivním stavu je používána také v rámci tvoření a udržování různých součástí duchovních, zprostředkujících a fyzických světů Multivesmíru. Příslušníci Božího Království na velmi vysokých stupních duchovní cesty jsou schopni tvořit a spravovat celé sluneční soustavy, galaxie a vesmíry.

Fakt, že letní královský palác v Tetuánu sloužil v době španělského protektorátu v Maroku jako hlavní sídlo španělské politické moci, ve spojení s naší přítomností vyjádřil poselství, že v pozitivním stavu už nikdo nikdy nebude trpět pod nadvládou někoho jiného, nebude si uzurpovat jeho životní prostor, nebude jej vykořisťovat a zneužívat, krást mu majetek, válčit s ním apod. Tato informace i všechny výše uvedené záležitosti byly pro řadu sentientních entit v muslimských peklech nejprve těžce stravitelné, poněvadž přinášené poselství jim přišlo jako z jiného světa (což také bylo). S postupujícím otevíráním jejich duchovních srdcí jim původně nepochopitelné a neuchopitelné ideje ovšem začaly dávat stále větší smysl. Nakonec je přijaly společně s dalšími pozitivními aspekty naplno.

Míša: Z náměstí Hassana II. jsme se zanořili do poměrně uzavřeného bloku budov se spletitou sítí uliček, v nichž jsme strávili několik následujících hodin. Tyto uličky jsou součástí historického centra Tetuánu, tzv. mediny, která je od roku 1997 zapsána v seznamu památek UNESCO. Významným prvkem mediny je židovská čtvrť, která byla domovem sefardských židů vyhnaných v roce 1492 ze Španělska, a také židů berberských, pocházejících z řad původního marockého obyvatelstva. Tetuán se v historii stal útočištěm i pro morisky, pokřesťanštěné Maury, kteří byli ze Španělska vyhnáni počátkem sedmnáctého století králem Filipem III.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Zanoření do onoho uzavřeného bloku budov se spletitou sítí uliček formujících historické centrum Tetuánu vyjadřovalo naše ponoření se do těch nejhlubších sfér muslimských i jiných druhů pravých pekel, kde jsme vykonali další etapy naší dlouhodobé duchovní práce. Během pochůzky ulicemi jsme měli k dispozici místní průvodce, z nichž jeden stál v čele naší turistické skupiny, zatímco druhý ji uzavíral. Tím dávali pozor na to, aby se žádný člen výpravy ve spletitých uličkách neztratil. Průvodci v tomto kontextu vyjádřili, že každý Můj představitel pracující v největších hloubkách pekel se nachází pod Mým absolutním dohledem a vedením, díky čemuž je schopen vždy najít tu správnou cestu ven. Ještě nikdy se proto nestalo a ani nestane, že by Můj právoplatný reprezentant v antivesmíru zabloudil.

Fakt, že historická medina v Tetuánu je zapsána na seznam památek UNESCO, vyjadřoval, že dočasná existence muslimských i jiných druhů pravých pekel je pro celé Stvoření nesmírně hodnotná, protože jen tímto způsobem může dojít k nastolení podmínek pro spuštění nového cyklu času. Totéž se týká rovněž falešných rájů a obou speciálních antivesmírů (pseudonového a kvázi-pseudonového vesmíru). Pro budoucí plnost lásky a samotného života v celém Univerzu je tudíž ohromně cenný celý negativní stav. Proto je třeba, abych ze své absolutní pozice poskytoval/a jeho pseudojsoucnu a pseudobytí specifickou ochranu zabraňující jeho předčasnému sebezničení. Pokud bych tuto ochranu neposkytoval/a, celý negativní stav by už dávno podlehl anihilaci. Kvůli nemožnosti získat úplnou odpověď na otázku, jak by vypadal život beze Mne, podlehlo by zkáze i všechno ostatní Stvoření. Tento chybějící komponent poznání v kolektivním vědomí všech obyvatel jsoucna a bytí, jakož i v individuální sentientní mysli, by totiž každé bytosti přinesl do života nesnesitelný pocit šílenství vedoucí k duchovní sebevraždě. To by byl konec všeho. Proto je poskytování výše zmiňované ochrany naprosto nezbytné – ne proto, že bych snad miloval/a negativní stav, nýbrž proto, že miluji každou bytost nacházející se v negativním a pozitivním stavu.

Skutečnost, že historická medina v Tetuánu figuruje na seznamu památek UNESCO, kromě výše řečených záležitostí také vyjádřila, že ze záznamu o existenci negativního stavu v podobě multivesmírného archivu se fakticky stane duchovní památka – cenný odkaz současného cyklu času, jenž budu navěky napájet Boží energií, aby nikdy nezanikl. Na jeho věčném přetrvání závisí též věčný rozvoj plnosti pozitivního stavu. O existenci této duchovní památky ovšem sentientní entity nebudou vědět, protože i jenom myšlenka na to, že existuje nějaký záznam o nepravém životě, by kontaminovala čistotu plnosti pozitivního stavu. Pouze v případě, že sentientní entita položí otázku, jak by vypadal život beze Mne, zavedu ji osobně do archivu, aby nabyla komplexního poznání. Objevení otázky v sentientní mysli případného jedince nebude mít na čistotu plnosti pravého jsoucna a bytí žádný vliv. Jakmile se v něm tato myšlenka zrodí, Moje absolutní prozřetelnost zajistí její okamžité odstínění, díky čemuž nikterak nepronikne do samotné struktury pozitivního stavu. Zůstane pouze v diskrétní části sebeuvědomělé individuality daného nositele života. Poté, co jedinec v „jezeru ohně a síry“ nabyde poučení o negativním stavu, vzpomínky na tento záznam se mu při opětovném vstupu do běžné struktury Multivesmíru odeberou. Samotná esence záznamu se ovšem stane součástí jeho věčného Já, díky čemuž nebude mít žádný vědomý ani podvědomý pocit, že by mu něco chybělo. Stejně tak se v něm už nikdy nebude muset znovu vyskytnout myšlenka, jak by vypadal život beze Mne. Je ovšem možné, že za celý příští cyklus času nebo za mnoho cyklů času následujících po tom příštím se tato myšlenka v žádné sentientní entitě vůbec nevyskytne a záznam o negativním stavu si nikdo v multivesmírném archivu nepřehraje. Ve skutečnosti by nebylo zvláštní ani to, pokud by se do věčnosti nenašla jediná bytost, v níž by se tato idea zrodila. I kdyby služeb multivesmírného archivu nikdo nevyužil, vadit to nebude. Entita zahrnující záznam negativního stavu, umístěná mimo běžně dostupnou strukturu Multivesmíru v neutrálním rozpoložení, totiž bude existovat sama pro sebe. Osamocená se ovšem cítit nebude, neboť bude neustále láskyplně interagovat se Mnou. Budu jí ze svého absolutna průběžně poskytovat neutuchající proud svěžích duchovních kvalit, které jí budou přinášet stále nové podněty pro spokojené, šťastné a naplněné pokračování ve svém do věčnosti trvajícím jsoucnu a bytí.

Fakt, že se Tetuán stal útočištěm pro lidi vyhnané ze Španělska – pro Židy a morisky, souvztažil s poselstvím, že v Božím Království nikdo není a ani nebude vyháněn z žádného území. S tím souvisí i skutečnost, že žádná bytost se nikdy nebude cítit odněkud vykořeněna. Ať už vstoupí kamkoli, bude ji hřát právoplatný pocit Domova, neboť tím pro ni bude celý pozitivní stav. Během našeho kontaktu s esencí Židů a morisků se v příslušných peklech také rozšířila informace, že jakákoli odlišnost bytostí nacházejících se v pravém jsoucnu a bytí není a nikdy nebude překážkou, která by měla někoho iritovat, popouzet a vyvolávat v něm cokoli negativního, nýbrž bude předností, která bude každého nositele vlastní odlišnosti činit šťastným a spokojeným. Originální individualita ostatních bytostí bude pro každého jedince zdrojem rozmanitého obohacení, které bude moci každý opětovat prostřednictvím aplikace vlastní jedinečnosti. Nikdy se nestane, že by měl někdo kvůli své neopakovatelné individualitě čelit posměchu, urážkám a represím, nebo že by se měl za svou jedinečnost stydět. Každý bude hrdým nositelem unikátního a nezaměnitelného absolutního aspektu Pána Ježíše Krista Boží Rodiny v relativní podobě, který bude oplývat láskou, úctou a respektem ke všem svým bližním i k sobě samému. Na rozdílnost rasovou, náboženskou, sociální, politickou, jazykovou a jinou velmi doplácejí různé bytosti napříč celou planetou Nula a zónou vymístění. Náš pobyt v Tetuánu a souběžně probíhající duchovní práce „za scénou“ velmi přispěly k průběžné i budoucí eliminaci všech negativních aspektů spjatých s fenoménem odlišnosti. O těchto a podobných záležitostech jsem jinými slovy hovořil/a už v rámci analýzy našeho pobytu v Córdobě. Bylo nicméně důležité, abych něco takového uvedl/a „za scénou“ v pozornost i během naší návštěvy Maroka, tedy na území jiného státu ležícího na odlišném kontinentu, než na jakém se nachází Španělsko. Nešlo tedy o přesné opakování téhož, nýbrž o novou aktualizaci již dříve řečených informací, které byly v této regenerované a doplněné formě ušity na míru sentientním entitám spjatým s tímto severoafrickým královstvím a s pekly s ním souvztažícími.

Míša: V ulicích Tetuánu jsme se zastavili v tradiční pekárně, kde jsme dostali do rukou na ochutnání chlebové bochníky nazývané „khobz“, jež byly právě vytaženy z pece. Poté jsme došli na menší prostranství, kde byla Andrejka Drobná oblečena do jednoho z tradičních oděvů, do berberského oblečení pro vdanou ženu. Další naší zastávkou byl obchod s přírodními produkty. Zde jsme si mohli koupit třeba arganový olej, různá koření (kurkumu, šafrán, skořici, …), bylinné čaje, pleťové krémy, mýdla, voňavky a podobně. Zatímco nám prodejce prezentoval vlastnosti produktů a my jsme si některé z nich zkoušeli doslova na vlastní kůži, někteří využili nabídky na masáž zad a krku místním masérem. Po nákupu nás průvodci zavedli do tradiční restaurace jménem Palace Bouhlal, kde jsme si sesedli k prostřeným kulatým stolům. Z líbivých sloupů, honosného lustru, slušivého zábradlí, zdobných dveří, orientálních oblouků i z dlážděné černobílé podlahy na nás dýchala exotická atmosféra. Tu jsme měli možnost okusit už v oněch starobylých uličkách. V nich jsme často naráželi na kočky, které jsou mezi muslimy velmi oblíbenými zvířaty.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Tradiční pekárna sama o sobě znázorňovala pravá pekla, jak se odzrcadlilo v jejím potemnělém prostředí a v podobě oprýskaných zdí a starých stolů. Tradiční chlebové bochníky vytažené z pece zase vyjadřovaly, že z těchto pravých pekel vzešly prostřednictvím naší duchovní práce čerstvé a užitečné duchovní kvality vysoké jakosti, které jsou naplněny teplem Mojí lásky a vůní moudrosti, ale též ostatními kladnými charakteristikami. Tytéž duchovní kvality ovšem vzešly i z ostatních oblastí zóny vymístění, kde jsme v souvislosti s pobytem na území severní Afriky působili – a kde působíme i nadále.

Navlečení Andrejky do tradičního oděvu berberské vdané ženy bylo jednou z ukázek našeho přiblížení se na úroveň bytostí spjatých s Marokem a s jeho souvztažícími pekly. Obyvatelům zóny vymístění se v rámci toho jako už mnohokrát předtím i potom znázornilo, že členové Týmu Boží Rodiny se při duchovní práci „za scénou“ dokážou vždy maximálně přizpůsobit příjemcům naší pomoci. Při tomto přizpůsobení používají Moji představitelé hlubokou empatii a soucit. Umějí se tedy velmi zásadně vcítit do „kůže“ padlých bytostí, na základě čehož jsou schopni jim poskytnout tu nejadekvátnější podporu.

Tradiční oděv zakrýval Andrejce polovinu obličeje. Zatímco oči a nos byly odhalené, ústa, tváře, uši i vlasy byly zahalené. Tím se odzrcadlila pokračující očista zprzněného ženského principu, opět především na území muslimských pekel. Andrejka byla v berberském oděvu oblečena několik minut. V okamžiku jeho sundání si mnohé bytosti mohly snáze uvědomit, že už se nemusejí nechat pošlapávat, využívat a zneužívat, poslušně držet „jazyk za zuby“ a plnit z ega či ze zvyků vycházející přání a očekávání jiných nositelů života. Mohou se rozhodnout pro svobodu a vydat se za Mnou. Řada duší tak v oněch chvílích skutečně učinila. Očista ženského principu je v mnohem pokročilejším stupni, než tomu bylo ještě několik pozemských let nazpět. Tato skutečnost se v rámci naší návštěvy Maroka odzrcadlila na množství žen a dívek v ulicích, jejichž vlasy a obličeje nebyly nijak zahalené.

Součástí zkoušky tradičního berberského oděvu byl rovněž slaměný klobouk s barevnými bambulemi, který si na hlavu kromě Andrejky nasadil také její manžel Robi. Výrazné barevné prvky na kloboucích umístěných na ženské a mužské hlavě vyjádřily budoucí plné očištění feminního a maskulinního principu, jejichž nositelé budou takříkajíc hrát všemi barvami, tedy pestrou paletou pozitivních pocitů. Umístění klobouků na hlavách obou členů výpravy také připomnělo, že dochází k rovnocenné očistě obou principů. Žádný z nich není v tomto procesu upřednostňován či upozaďován. Rovnocenná očista přivádí feminitu a maskulinitu do stavu a procesu vzájemné rovnosti. V okamžiku, kdy se všechny jejich aspekty navrátí do čistoty svého bytí, společně odstartujeme nový cyklus času.

Obchod s přírodními produkty se soustředil především na péči o tělesnou schránku, ať už prostřednictvím oněch pleťových krémů, mýdel, voňavek apod., nebo skrze řečená koření, čaje, oleje atd., které jsou doplňkem v péči o tělesnou schránku ve formě přísunu jídla. Během naší přítomnosti v obchodě jsme bytostem „za scénou“ uvedli do pozornosti, že zatímco péči o lidský zevnějšek se na planetě Nula věnuje mnohdy až přehnaná pozornost, péči o duši se nevěnuje žádná, nebo takřka žádná pozornost – a pokud už se jí věnuje, pak je to většinou prostřednictvím aplikace nepravé duchovnosti. Péče o duši na základě niterného přijetí Boží pravdy a ostatních atributů pravého života je přitom důležitější než péče o tělo, protože to je pomíjivé, zatímco duše je věčná. Pokud se ovšem někdo o duši správně stará, je z nitra veden k tomu, aby optimálním a vyváženým způsobem pečoval i o svou tělesnou schránku. Kromě toho je veden k náležité péči a rozvoji všech ostatních složek zevního života, které jsou vždy pevně spjaty s duševní (zprostředkující) a duchovní rovinou jedincova osobního jsoucna a bytí. Nelze je od sebe oddělit. Čím kvalitnější péči tedy jedinec svému věčnému Já dopřává, tím kvalitnější je také vnější rozměr jeho života.

Zkoušení předkládaných produktů v obchodě na vlastní kůži vyjadřovalo očistu kolektivních vědomí konkrétních druhů nesentientních entit z rostlinné říše, z jejichž fyzických komponent nabízené zboží sestávalo. Zároveň to odráželo očistu celé řady jiných druhů nesebeuvědomělých bytostí z rostlinné říše nacházejících se především na africkém kontinentu. Nákup vybraných produktů pak symbolizoval budoucí definitivní spásu nejen určitých, nýbrž všech kolektivních vědomí entit z rostlinné říše, která budou plně vzata do Mých rukou, abych jim po celkové očistě nadělil/a nový úkol. Demonstrace těchto souvztažností na území Maroka byla důležitá, protože mnohým sebeuvědomělým entitám se díky tomu dostalo do zesílené pozornosti, že Moje prozřetelnost počítá se spásou veškerých aspektů africké i jakékoli jiné flóry a samozřejmě též fauny, jejíž očistu reprezentovaly v marockých ulicích hojně rozšířené kočky. Přítomnost těchto zvířat symbolizovala také zapojení humanoidních bytostí s kočičím tělem do pojednávané zahraniční mise. Mnozí členové z těchto civilizací, nacházejících se na různých místech zóny vymístění, zejména pak ve falešných rájích, jsou už plnohodnotnou součástí Týmu Boží Rodiny, díky čemuž se vědomě podílejí na ukončování negativního stavu. K hlubšímu zapojování těchto civilizací do spolupráce s námi dochází od let 2024 a 2025, což se odzrcadlilo už ve formě zahraničních misí v Jordánsku a v Egyptě, kde žije obdobně vysoká koncentrace těchto zvířat jako v Maroku, přičemž v této zemi je dokonce počet koček žijících na ulicích srovnatelný s počtem lidských obyvatel. Kočky jsou v islámu považovány za čisté zvíře. Náboženská tradice je navíc chrání před týráním ze strany lidí, kteří se dle islámských pravidel vystavují přísnému trestu v posmrtném životě. V důsledku příznivého statusu, jakým kočky v muslimských společenstvích obecně disponují, mají příslušníci sebeuvědomělých kočičích civilizací z našeho Týmu snazší přístup do duchovního, duševního, ale i fyzického prostředí těchto zemí a do některých oblastí zóny vymístění, s nimiž tyto územní celky souvisejí. Kromě toho existuje samozřejmě i celá řada jiných sfér antivesmíru, ve kterých se Moji představitelé a spolupracovníci z výše uvedené množiny civilizací angažují.

Co se týče masáže zad, kterou v obchodě někteří z členů výpravy využili, šlo o odzrcadlení péče, jež se sentientním entitám dostává v limbu. Vězte, že v obyvatelích neutrálního stavu tato péče vyvolává ještě daleko příjemnější pocity, než které může člověk zažívat během masáže. Nepůsobí totiž jen na povrchu, nýbrž proniká do samotné niterné podstaty jedince, odkud se může různými způsoby rozlévat do všech potřebných aspektů jeho osobního jsoucna a bytí. Limbo zkrátka nabízí netušené možnosti, které každého jeho příslušníka tím nejlepším způsobem připravují na pozitivní stav.

Tradiční marocká restaurace Palace Bouhlal zosobňovala samotné marocké kolektivní vědomí, které silně souvztaží s kolektivními vědomími ostatních muslimských národů na planetě Nula a s mnohokrát řečenými muslimskými pekly včetně jejich falešných rájů. Kromě toho je uvedený celek významně propojen také s kolektivními vědomími všech zemí na africkém kontinentu. Jednotlivé prvky tradiční restaurace vyjadřovaly různé složky marocké esence. Sloupy znázorňovaly kulturní, náboženské, sociální, politické a jiné pilíře, na nichž stojí identita pojednávaného národa. Honosný lustr vyjadřoval oblasti nepravých rájů s falešným světlem, do nichž se po opuštění těla odebírají někteří Maročané. Slušivé zábradlí vyjadřovalo vymezené mantinely, ve kterých je této zemi a všem jejím příslušným sférám umožněno vyjádřit svůj příběh. Různě nastavenými mantinely jsou vázány všechny státy světa. Jejich charakter je odvozen od životních plánů všech minulých, současných i budoucích příslušníků těchto států, tedy od toho, co si každý jejich obyvatel zvolil prožít. Zdobné prvky na dveřích restaurace znázorňovaly skutečnost, že jednotlivé aspekty spjaté s marockou identitou postupně vcházejí do dveří pravého jsoucna a bytí – nejprve do limba a posléze do Božího Království. Orientální oblouky zase během naší přítomnosti vyjadřovaly otevřené duchovní otvory, respektive duchovní cesty, jimiž Moje energie proniká do příslušných antivesmírných sfér, aby výše řečené aspekty mohly vstoupit do limba a později do pozitivního stavu. Dlážděná podlaha v černobílé barvě potom ve spojení s námi znázorňovala v antivesmíru rozšiřované poselství o přibližování konce časů, v jejichž rámci muslimové byli a ještě stále jsou loutkami na šachovnici Datasystému a jeho přisluhovačů. Naše usednutí ke kulatým stolům zase znázornilo, že i do marockého kolektivního vědomí přinášíme princip vzájemné rovnosti v oblasti mezilidských a mezibytostných vztahů. Fakt, že stoly byly čistě prostřené, vyjádřil duchovní čistotu, jakou v sobě Moji představitelé nosí a kterou předávají potřebným sentientním entitám, aby v sobě mohly objevit svou vlastní čistotu.

Míša: Před podáním pozdního oběda jsme byli svědky vystoupení tanečníka se stříbrným tácem na hlavě, osazeným plápolajícími svíčkami a konvičkou na marocký čaj. Za hudebního doprovodu tří muzikantů se tanečník proplétal mezi stoly hostů restaurace, máchal rukama, vlnil se tělem, kýval hlavou, točil se kolem své osy a plácal nás po ramenou. Po skončení vystoupení nám číšník přinesl polévku. Hlavní chod pak sestával z kuskusu, kuřecího masa a zeleniny. Šlo o velkou mísu, ze které jsme si odebírali jídlo na vlastní talíř. Vegetariánům číšník naservíroval osobní porci vegetariánské verze pokrmu. Podáván byl také mátový čaj.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Tanečníkovy pohyby byly ve spojení s naší přítomností odzrcadlením dynamického pohybu v marockých, respektive v muslimských peklech, který je vyvoláván odvíjením spásných procesů. Stříbrný tác, který na tanečníkově hlavě držel navzdory lokomoci jeho těla, odzrcadlil snahu negativního stavu vzdorovat přicházejícím změnám vyvolávajícím pohyb v předtím stagnujícím prostředí pekel. Plápolající svíčky daly na vědomí, že i řečená snaha negativního stavu je pod kontrolou světla Mojí Božské prozřetelnosti. Proto není v negativním stavu žádná okolnost, s níž bych nepočítal/a, nebo která by měla narušit úspěšný průběh transformace.

Naše pití mátového čaje a zejména jezení tradičního oběda vyjadřovaly hloubkovou očistu aspektů tvořících náplň marockého kolektivního vědomí, jakož i komponentů tvořících obsah dalších celků spjatých s tímto vědomím. Co se týče konzumace polévky, ta sama o sobě v našem podání souvztažila s niterným přijímáním pravé lásky na straně bytostí podstupujících spásu. Konzumace hlavního chodu potom vyjadřovala jejich ztotožnění s pravou moudrostí, ale též s dalšími aspekty pravého života. Fakt, že byly k dostání dvě varianty jídla, značil, že podoba a intenzita přijímaných aspektů pravého života jsou každé sentientní entitě takzvaně ušity na míru. Zároveň šlo o vyjádření toho, že život bytostí přestává být v souvislosti s konverzí jednotvárný, namísto čehož se stává rozmanitým.

/ Konec 7. části /

Zdroj:  Michal Transmiter Facebook

➤ /* Zarovnání textu do bloku */ #printfriendly, #printfriendly p, #pf-content, #pf-content p { text-align: justify !important; text-justify: inter-word !important; } /* Vystředění názvu (titulu) článku */ #printfriendly h1, #printfriendly .pf-title, #pf-content h1, .pf-title { text-align: center !important; width: 100% !important; display: block !important; }