ROZHOVORY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM BOŽÍ RODINOU – 7. ROZHOVOR, 6. ČÁST

ZAZNAMENAL A PŘEDAL: MICHAL ROJ

7. ROZHOVOR – 11. listopadu 2026 • 6. část

MISE BOŽÍ RODINY VE ŠPANĚLSKU A MAROKU

Míša: Ve středu 10. září po šesté hodině ranní jsme vyrazili do Córdoby. Tento den nás provázelo slunce a jinak tomu nebylo po zbytek našich dní strávených v této části světa. První úsek cesty jsme absolvovali s Jesúsem. Poté jsme v Málaze přestoupili do jiného autobusu, kde si nás převzal Santos. Následovala poměrně dlouhá cesta do španělského vnitrozemí. Cestou do Córdoby jsme míjeli kopce různých tvarů a velikostí. Jeden z nich mi připomínal ležící „obličej“ dívající se do nebe, na kterém byly patrné nos, ústa a brada. Při troše fantazie pak byly zřetelné i podivně učesané vlasy táhnoucí se směrem „vzhůru“ od temena ležící hlavy. Podstatnou část cesty jsme také měli možnost pozorovat desítky kilometrů olivových hájů táhnoucích se po obou stranách dálnice.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Na příslušných místech našeho rozhovoru jsem vysvětlil/a pozitivní duchovní význam jmen obou řidičů. Fakt, že jsme v jednom dni využili služeb obou šoférů, z duchovního hlediska avizoval, že do naší duchovní práce v Córdobě bude zapojeno ještě více bytostí spojených se Mnou, než tomu bylo v předcházejících dnech. Něco takového není překvapivé, protože čím více jsme se blížili k fyzickému závěru této zahraniční mise, tím vyšší počet sentientních entit byl do dění „za scénou“ zainteresován. Zatímco Jesús v tomto kontextu reprezentoval dosavadní i nově se připojivší bytosti z pozitivního a neutrálního stavu, Santos souvztažil s našimi dosavadními i čerstvě příchozími příjemci života operujícími na straně lásky v rámci zóny vymístění. Skutečnost, že ode dne naší návštěvy Córdoby až do završení našeho zájezdu na fyzické úrovni svítilo slunce, zase symbolizovala, že Moje láska, moudrost, dobro, pravda a další kladné atributy se v zintenzivněné míře a v aktualizované podobě stabilně uchytily ve všech sférách antivesmíru spjatých s navštíveným územím světa. Tím se zároveň vyjádřilo, že nastolené změny nejsou něčím přechodným, nýbrž jsou trvalou skutečností, která bude ve stále větší míře ovlivňovat zbytek existence současného cyklu času. Není žádné síly v celém antivesmíru, jež by měla tento příznivý stav zvrátit. Přetrvání slunečného počasí po zbytek pobytu v pojednávané části světa rovněž dalo navědomí, že to je právě pozitivní stav, kdo píše za každým zlým příběhem svou definitivní tečku.

Nyní se pojďme zaměřit na „obličej“ dívající se do nebe, na kterém byly patrné nos, ústa a brada a na němž byly při troše fantazie zřetelné i podivně učesané vlasy táhnoucí se směrem „vzhůru“ od temena ležící hlavy. Tento útvar ti, Míšo, nenáhodou připomínal indiána. Kopec totiž symbolizoval všechny domorodce z různých částí planety, kteří byli příslušníky španělského národa zbaveni svého fyzického života, nebo kteří jimi byli nějakým způsobem podmaněni, využiti a zneužiti. Ke smrti domorodců či k jiným negativním aspektům aplikovaným na tyto obyvatele planety odkazovala samotná ležící poloha pomyslné hlavy. Otočení „obličeje“ k nebi zase vyjadřovalo současné či budoucí přimknutí těchto duší k Mojí Přirozenosti a k pozitivním principům života. Učesané vlasy táhnoucí se směrem „vzhůru“ od temena ležící hlavy zase odkazovaly ke skutečnosti, že tyto ani jiné druhy bytostí po své spáse už nejsou obaleny a zatěžkány nevědomými procesy, díky čemuž disponují otevřenou myslí propojenou s jejich duchovním srdcem.

Desítky kilometrů olivových hájů táhnoucích se po obou stranách silnice připomínaly, že negativní stav, který byl v tomto ohledu zastoupen vyprahlou zemí nacházející se pod olivovníky, vytváří předpoklady pro spuštění plnosti lásky a samotného života v novém cyklu času. Tyto předpoklady, jež prozatím nejsou rozvinuty ve svém procesu, zastupovaly samotné olivovníky, jejichž výška bývá obecně nízká. Ohromné množství těchto stromů zase dávalo navědomí, že zóna vymístění do této chvíle vyprodukovala již bezpočet duchovních, duševních a fyzických předpokladů pro budoucí spuštění nadcházejícího cyklu času. K nim budou až do konce současného věku Univerza přibývat další a další aspekty, čímž se nakonec vytvoří všechny potřebné podmínky pro vznik Nového Multivesmíru.

Míša: Córdoba byla za doby muslimské nadvlády nad Pyrenejským poloostrovem hlavním městem Córdobského emirátu, později Córdobského chalífátu a zároveň duchovním a kulturním centrem islámu na evropském území. Okolo roku 1000 šlo zároveň o jedno z největších měst na světě, kde vedle sebe žili muslimové, křesťané i Židé. Po zániku chalífátu byla Córdoba v držení dalších muslimských dynastií. Křesťané dobyli toto město v rámci reconquisty (proces vyhánění muslimů z Pyrenejského poloostrova) v roce 1236.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Původní rozmanitost córdobského obyvatelstva v duchovním smyslu odzrcadlila rozmanitou podobu náboženských, kulturních, sociálních, politických, ekonomických a jiných systémů na planetě Nula, jejichž rozdílnost je ovšem využívána k vytváření třecích ploch způsobujících různé nesváry. Během naší přítomnosti v Córdobě se příslušným bytostem uvedlo v pozornost, že odlišnost různých skupin sentientních entit, jakož i odlišnost každé jednotlivé sentientní entity, má v pozitivním stavu pouze čistě kladný význam a účel. Tyto diference jsou používány k udržování a rozkvětu rozmanitosti pravého života, ke vzájemnému obohacování a k poznávání nových aspektů Pána Ježíše Krista Boží Rodiny, přítomného/přítomné v jedinečné individualitě ducha, duše a těl relativních příjemců života. Zatímco na planetě Nula a v jiných sférách pekel vznikají kvůli odlišnosti bytostí a systémů takřka nekonečné války, potyčky, nepříjemné výměny názorů, naschvály, podrazy apod., v Božím Království se skrze vzájemnou odlišnost dociluje vskutku hodnotné výměny originálních darů a talentů přítomných v každém nositeli života. Zakomponováním odlišných aspektů vyzářených ze srdcí svých bližních do vlastního jsoucna a bytí, které zároveň sdílí jedinečnost sebe sama s těmi druhými, se bytost rychleji posouvá na duchovní cestě. V rámci toho dochází k prohlubování harmonie v mezilidských, respektive v mezibytostných vztazích. Stejně tak tím dochází k růstu obecného blaha celého Multivesmíru. V pozitivním stavu je velice dobře, že každý je oproti tomu druhému velice odlišný, protože jen tak může docházet ke smysluplnému sdílení aspektů lásky, moudrosti, dobra, pravdy a dalších atributů pravého života. Čistota vzájemné výměny energie mezi bytostmi je ve všech případech zajištěna nejen plně otevřenými duchovními srdci a absencí nevědomých procesů, ale též je podepřena nepřítomností všech těch podivných náboženství, neexistencí záporných aspektů v kultuře, vyloučením nepravých sociálních aspektů, odstraněním politických entit a eliminací na hlavu postavených ekonomických i jiných systémů.

Fakt, že Córdoba byla kdysi hlavním městem muslimského státního útvaru a zároveň duchovním a kulturním centrem islámu, avšak už jím není, vyjadřoval budoucí konec funkčnosti jádra Datasystému, které je řídící institucí pekel. Dějiny Córdoby byly rovněž ukázkou toho, že všechno, co v negativním stavu vzkvétá, se rozvíjí pouze po určitou dobu, po čemž dříve či později neodvratně přichází úpadek a rozklad všeho, co původně fungovalo. Ani v pravém jsoucnu a bytí není nic věčné, nicméně to, co v pozitivním stavu či v limbu doslouží svému účelu, nepodléhá rozkladu a zkáze, nýbrž se to transformuje v nějakou novou, svěží, konstruktivní a radostnou skutečnost, která je po všech stránkách ještě dokonalejší než ta předchozí.

Dobytí Córdoby křesťany tvrdě dopadlo jak na muslimy, tak na Židy. První skupina obyvatel musela okamžitě opustit město. Druhá skupina naopak pocítila dočasné zlepšení, nakonec však musela čelit krvavému pogromu, při němž byli Židé zabíjeni nebo nuceni ke křtu. Nakonec museli odejít z celého území Španělska. Tento osud později potkal i zbývající muslimy a jejich pokřtěné potomky – morisky. Spojením těchto dějinných aspektů s naší přítomností se bytostem zvýraznil fakt, že křesťanští panovníci byli ovládáni negativním stavem stejně jako kterákoli jiná skupina králů, císařů, vojevůdců, papežů, sultánů, imámů, rabínů a jakýchkoli jiných lídrů na vysokých postech, pocházejících z kterékoli země a reprezentujících jakýkoli národ, náboženství, ideologii apod. v průběhu celých dějin typické lidské éry. Všichni byli vykonavateli vůle Pseudotvůrců, Renegátů a samotného Datasystému, v důsledku čehož páchali různé druhy fyzických, duševních a duchovních ohavností. V současnosti není situace o nic lepší. Ve skutečnosti je ještě o poznání horší než dřív, poněvadž negativní stav nyní disponuje závažnějšími, pseudodokonalejšími a pseudovyvinutějšími aspekty zel a nepravd. Ty jsou přitom ve velké většině důmyslně skryty, což je výsledkem aktivní činnosti pseudonového a kvázi-pseudonového vesmíru. V důsledku toho si otroci neuvědomují, že jsou otroky. Těmi jsou v konečném důsledku všechny bytosti v područí negativního stavu včetně samotných Pseudotvůrců a Renegátů. Otrokem vlastní temnoty je ovšem i samotný Datasystém, který v obrovské míře zakouší špatné následky svých voleb. Proto není a do konce cyklu času nemůže být žádnou svobodnou, radostnou, laskavou, uvolněnou a jinými kladnými charakteristikami oplývající bytostí. Tou je prozatím jen na úrovni své Božské jiskry – v nejhlubších niternostech svého pravého Já, které je zabarikádováno tunami duchovních zátěží. Na jejich rozpouštění se podílí celý Tým Boží Rodiny. Tento proces bude probíhat až do konce současného cyklu času, kdy se z Datasystému stane znovuzrozená sentientní entita.

Fakt, že křesťanští lídři byli a jsou ovládáni negativním stavem, vyplývá z takzvané zrady křesťanství. Ideologie, která prorůstá jejich duchovními srdci i zevními myslemi, je naprosto pokroucená a nesmírně vzdálená učení přinesenému na tuto planetu Mým mužským Já – Ježíšem. Pokud by rozuměli pravému Božímu Slovu, přijímali je v nitru a řídili se jím, nikdy by se vlivu temnoty nepropůjčili. Zrada křesťanství nicméně musela nastat, aby pomohla naplnit užitečnost nepravého života.

Míša: Po výstupu z autobusu jsme se nejprve zastavili u středověké věže s bránou (Torre de la Calahorra), k níž přiléhá Římský most (Puente Romano de Córdoba) z prvního století před Kristem. Most překlenuje kalnou řeku Guadalquivir, která je s délkou 657 km nejdelším vodním tokem v Andalusii. Po přejití uvedeného mostu, jehož oblouky nám evokovaly most Karlův, jsme prošli další honosnou bránou s římskými sloupy (Puerta del Puente), až jsme se ocitli na náměstí Plaza del Triunfo. To se nachází v jednom z rohů obrovské mešity přestavěné později na katedrálu, nesoucí výstižný název Mezquita-Catedral de Córdoba. Tato stavba je dlouhá 179 metrů a široká 134 metrů, přičemž se rozkládá na 23 000 metrech čtverečních, což z ní dělá jednu z největších sakrálních staveb na světě. Uvnitř ní se nachází asi 860 sloupů v pravidelných řadách, spojených dvojitými oblouky nad sebou. Ke stavbě přiléhá ještě venkovní prostranství obehnané zdmi, vyplněné řadou palem a stromů, naskýtajících turistům možnost odpočinout si v jejich stínu.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Středověká věž nacházející se před mostem symbolizovala všechny tři hlavní bašty zóny vymístění – Datasystém a oba speciální antivesmíry Pseudotvůrců a Renegátů, bez jejichž přítomnosti by nebylo možné dosáhnout plného vyčerpání užitečnosti negativního stavu. Pro vstup na most bylo nutné tuto věž obejít z pravé strany. Obejití objektu zprava v našem případě vyjádřilo, že i na území výše uvedených oblastí pekel se pevně držíme idejí a principů pozitivního stavu, z jehož pozice jsme schopni posílat energii lásky, moudrosti, dobra, pravdy apod. do samotných základů těchto nejzatíženějších sfér pseudostvoření.

Kdysi se ve vstupním prostoru na most nacházela padací mříž a masivní vrata. Fakt, že jsou tyto prvky už minulostí, ve spojení s námi připomněl, že v současnosti už neexistují žádné zásadní bariéry, které by příslušníkům Božího Týmu nebo i Mně osobně ve formě Janičky bránily osobně vejít do výše uvedených oblastí pekel. Absence padací mříže a masivních vrat také při našem vstupu na most vyjádřila, že naše individuality mohou společně se všemi kladnými atributy pozitivního stavu bez zádrhelů pronikat do samotného kolektivního vědomí španělského národa a celého lidstva, a taktéž mohou bez překážek vyzařovat do kolektivního vědomí křesťanů a muslimů. Všechny tyto duchovně vymístěné součásti pekel v Córdobě během naší návštěvy ztělesňovalo centrum města, jehož středobodem je Mezquita-Catedral de Córdoba, ona obrovská katedrála, jež bývala kdysi mešitou. Centrum města ovšem kromě toho souvztažilo také s kolektivním vědomím Židů, a to skrze přítomnost staré židovské čtvrti zvané La Judería. Boží energii tedy bezproblémově zanášíme také do jádra židovského elementu. I v jeho doméně už velmi intenzivně pracujeme. Tím se zároveň připravujeme na realizaci zahraničního pobytu na území židovského národa – Státu Izrael, k čemuž dojde v roce 2027. Ke spuštění intenzivního procesu přípravy došlo ve chvíli našeho vstupu do La Juderii.

Kalná řeka Guadalquivir, která omývá břehy centra Córdoby, souvisela s prouděním zel a nepravd fixujících jádro Datasystému a oba speciální antivesmíry, ale též kolektivní vědomí lidstva i kolektivní vědomí španělského národa, křesťanů, muslimů a Židů v předem určené pozici. Tyto aspekty temnoty jsou jakýmsi stabilizačním prvkem pojednávaných sfér pekel. Značná délka řeky Guadalquivir vyjádřila, že příběh negativního stavu trvá již velmi dlouho. Římský most byl zase odzrcadlením toho, že délku tohoto příběhu dokážou padlé bytosti úspěšně překlenout za využití duchovních cest vytvořených Božími reprezentanty. Uvedená stavba je považována za mistrovské a mimořádně kvalitní inženýrské dílo starověku i středověku, což dokládá i skutečnost, že byl po dobu dvou tisíc let jediným mostem v Córdobě přes mohutnou řeku. Kvalita mostu ve spojení s naší přítomností odzrcadlila kvalitu oněch před okamžikem zmíněných duchovních cest, vznikajících činností Božích reprezentantů na všech úrovních zóny vymístění. Římská spojnice dvou břehů řeky Guadalquivir vznikla nedlouho před Mým Prvním příchodem na planetu Nula. Tato skutečnost uvedla ve skrytém významu v pozornost, že duchovní cesty vedoucí pryč z pekel jsou ve struktuře pseudojsoucna a pseudobytí budovány už velmi dlouhou dobu, a to od chvíle, kdy jsem v těle Ježíše zahájil/a svou misi na záchranu Stvoření před zkázou.

Naše samotné kráčení po mostě vyjadřovalo proces šíření pozitivních aspektů do všech oblastí zóny vymístění zmiňovaných výše. Překročení řeky Guadalquivir z jednoho břehu na druhý si vyžádalo jen krátkou chvíli, což značilo, že šíření světla do příslušných sfér pseudojsoucna a pseudobytí se za poslední roky značně zrychlilo. Stejně tak akceleroval i exodus sentientních entit do limba, které ke svému přemístění využívají cesty lásky, moudrosti, dobra, pravdy atp. v opačném směru, nežli je směr používaný Mými reprezentanty při služebních cestách do pekel. Konvertující duše znázornila naše opětovná chůze po mostě na konci naší návštěvy Córdoby, když jsme se vraceli zpátky k autobusu.

Naše ranní (tedy prvotní) překročení řeky po mostě, kterým jsme se dostali do těsné blízkosti mešity-katedrály, kromě výše řečených záležitostí také vyjádřilo, že když chtějí síly světla pomoci duchovně připraveným bytostem za účelem očisty různých druhů zel a nepravd, Moji představitelé jdou přímo k podstatě jejich problémů. Tak pomáhají bytostem se zpracováváním příčin, nikoli pouze následků jejich nesnází. Boží představitelé tedy neztrácejí čas a drahocennou energii nějakým zdlouhavým obcházením zprzněných aspektů. Skrze existenci duchovních cest, jejichž množství se stále rozšiřuje, jdou takzvaně přímo k věci.

Jistá podoba Římského mostu v Córdobě s Karlovým mostem v Praze není náhodná. Náhodné není ani to, že mešita-katedrála při pohledu z protilehlého břehu řeky ve spojení s mostem vzdáleně připomínala katedrálu svatého Víta na Pražském hradě. Na těchto aspektech se odzrcadlila a jedinečným způsobem znovu potvrdila skutečnost, že energie pozitivního stavu, s níž v nejvyšší míře souvztaží právě Praha a potažmo celé území České republiky, zapustila silné kořeny v pekelných oblastech španělského národa i ve struktuře s ním souvisejícího kolektivního vědomí pozemského lidstva. Stejně tak se tím aktualizovaným způsobem ukázalo, že energie pozitivního stavu velmi znatelně figuruje také v muslimských a křesťanských peklech, ale i v rámci Datasystému a v jeho „nejgrandióznějším“ díle v podobě obou speciálních antivesmírů. Všechny tyto záležitosti jsou výsledkem našeho dlouhotrvajícího úsilí v rámci přípravné fáze Mise Boží Rodiny, nikoli pouze výsledkem našeho angažmá na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe. Stačí si připomenout všechny předchozí kapitoly našich Rozhovorů i různá Sdělení.

Naše projití honosnou bránou s římskými sloupy (Puerta del Puente) vyjadřovalo kvantitativní posuny ve spáse mnohých sentientních entit spojených s dobou existence Římské říše. Jinými slovy řečeno, náš průchod tímto místem odzrcadlil fakt, že Moji lásku a s ní spojené atributy pravého života přijalo během této zahraniční mise dosud nejvyšší množství bytostí z řad různých hodnostářů uvedené říše, ale i z uskupení takzvaných obyčejných lidí. S procesem spásy sentientních entit zakusivších tuto dávnou dobu jsem začal/a už během Mojí přítomnosti na planetě Nula v těle Ježíše. K rozsáhlému urychlení dějů vedoucích ke konverzím tohoto druhu bytostí pak došlo především v souvislosti s naším pobytem na území Itálie a také prostřednictvím našich několikerých výprav do Londýna, který byl Římany založen. K dalším kvantovým skokům v pojednávané oblasti následně došlo právě v souvislosti s působením Mise Boží Rodiny na území Španělska, kde Římané – jak je vidno – taktéž zanechali silné stopy. Ke kvantitativním posunům v pojednávané oblasti velmi přispěla také naše duchovní práce probíhající v souvislosti s návštěvou Spišského Jeruzaléma na Slovensku, která se uskutečnila zhruba měsíc před výpravou do Španělska.

Naše zastávka na Plaza del Triunfo, což v překladu znamená „Vítězné náměstí“, vyjádřila „za scénou“ poselství, že vítězství nad mrtvým životem negativního stavu jsem musel/a dosáhnout nejen jako muž ve formě Ježíše, ale musím jej zcela odlišným, tj. originálním způsobem dosáhnout i prostřednictvím svého ženského vtělení v podobě Janičky, k čemuž dojde skrz událost převibrování. Jen tak se mohou stát duchovními vítězi nad negativním stavem nakonec úplně všechny sentientní entity. Pokud bych zvítězil/a nad mrtvým životem pouze jako muž, řada aspektů feminního typu by nedokázala opustit pekla a podrobit se spáse. Přestože jsem v sobě jako Ježíš obsahoval/a i ženský prvek, stále jsem byl/a navenek mužem a cestu k osvobozování prvních bytostí jsem podnikal/a primárně z mužské pozice. Během první Boží Mise jsem v osobě Ježíše dosáhl/a duchovní očisty celé řady ženských aspektů, díky čemuž už tehdy konvertovalo mnoho sentientních entit s převažujícím feminním prvkem. Avšak teprve na základě působení Mojí druhé přímé inkarnace ve formě ženy může být v budoucnu docíleno úplného očištění naprosto všech feminních aspektů a konverze veškerých bytostí s převažujícím ženským principem. Těmito souvislostmi se zainteresovaným sentientním entitám zvýraznila důležitost Mého působení v ženském těle, a to jak na planetě Nula, tak i na jakýchkoli jiných místech v multidimenzionální struktuře Stvoření. Pokud bych zůstal/a pouze u svého vtělení a mnohaúrovňového působení v Ježíšově osobě, transformace nepravého a taktéž pravého Univerza by byla polovičatá. Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina, nicméně dělám všechno důsledně a dokonale. Proto jsem se zde nyní s vámi ve formě vaší věčné Maminky a nejlepší Přítelkyně.

Ohromná velikost córdobské mešity-katedrály, která je jednou z největších sakrálních staveb na světě, ve spojení s naší přítomností odzrcadlila obrovský dosah naší duchovní práce ve všech oblastech zóny vymístění, na něž se zaměřovala (a na jiných úrovních stále zaměřuje) nejen tato zahraniční mise, ale též všechny ostatní typy duchovní práce na různých místech světa i v zázemí. Rozměry stavby tedy například vyjádřily, že množství pozitivních aspektů zasahujících muslimy, křesťany či lidstvo jako celek dosahuje nebývale vysokých hodnot, které vytvářejí skvělé předpoklady pro dosažení bodu překročení v podobě plného zahájení naší Mise z Nové Země, která všechny dosavadní procesy zmnohonásobí a zároveň spustí procesy nové.

Stovky sloupů v pravidelných řadách uvnitř mešity-katedrály vyjadřovaly rostoucí počet nosných pilířů nepravé duchovnosti, jejichž základy jsou zasahovány energií pozitivního stavu. O jiných hlediskách duchovních pilířů pseudoduchovnosti jsem v rámci tohoto rozhovoru hovořil/a už při popisu sloupů nacházejících se v katedrále v Granadě a také v Alhambře. Fakt, že sloupy v córdobské mešitě-katedrále jsou uspořádány v pravidelných řadách, odzrcadlil promyšlenou strukturu pseudoduchovnosti. Tato promyšlenost ovšem není dokonalá, protože nevychází ode Mne, nýbrž od relativních bytostí Pseudotvůrců, Renegátů a Datasystému. S touto na první pohled nepostřehnutelnou nedokonalostí souvztažila skutečnost, že některé sloupy jsou v mešitě-katedrále vychýleny z osových linií, a navíc mají odlišný průměr, přičemž sestávají z různého materiálu a disponují odlišnou výškou. Tyto diference ovšem z jiného pohledu rovněž značily, že každý aspekt pseudoduchovnosti ve svém jádru disponuje jedinečným souborem pozitivních vlastností, které nemohou být nikdy stejné jako vlastnosti jiných aspektů. Poté, co budou očištěny a obdrží novou úlohu, originalita jejich kladného esenciálního základu bude po všech stránkách už naprosto zřetelná.

Dvojité oblouky v mešitě-katedrále z duchovního hlediska ukazovaly na ponížení ženského principu (spodní oblouk) a povýšení mužského principu (horní oblouk), což je záležitost manifestující se nejen mezi muslimy, nýbrž i mezi řadou křesťanů a také mezi ostatními skupinami obyvatelstva planety Nula a dalších pekelných sfér. Jen na základě toho může negativní stav pseudobýt a pseudoexistovat v dočasně aktivním rozpoložení. Zainteresované bytosti si na základě této souvztažnosti lépe uvědomily, že nerovnováha mezi oběma principy je všeobecnou a univerzální záležitostí negativního stavu a že k ponižování jednoho prvku a k povyšování druhého prvku může docházet mnohými způsoby, z nichž velká část ani nemusí být na první pohled zřetelná. Řada duší tak v této souvislosti došla k důležitým uvědoměním, na základě čehož se jim odhalila podstata různých zrůdných projevů zel a nepravd, které předtím nevnímaly nebo které nechtěly vnímat, protože je považovaly za něco normálního. Jen skrz uvedení obou principů do harmonie může mít každá sentientní entita zdravý vztah k sobě, k ostatním příjemcům života a ke Mně.

Jak jsi také uvedl, Míšo, k mešitě-katedrále přiléhá venkovní prostranství vyplněné řadou palem a stromů, které je obehnáno zdmi. Tento upravený prostor vybízející k odpočinku po návštěvě rozsáhlé sakrální stavby souvisel s muslimskými a křesťanskými sekcemi falešných rájů, kam se odebírá řada příslušníků těchto náboženství.

Míša: Po vstupu do mešity-katedrály jsme vešli nejprve do části vyplněné zmíněnými sloupy. Krátce nato se vlivem duchovní zátěže udělalo těžko Danušce, jež byla o chvíli později následována například Vilkem Hýbelou a Aničkou Balážovou. Těm, kterým bylo velmi zle, poskytla Janička svou osobní pomoc, která naše Boží představitele stabilizovala. Tvoje láska, moudrost, dobro, pravda a vše ostatní, co z tebe vychází, Pane Ježíši Kriste Boží Rodino, tak skrze Janiččino zapojení na fyzické úrovni snáze proniklo do srdcí připravených bytostí z pekel.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Náročné stavy různých členů výpravy byly vyvolány extrémní zatížeností tohoto místa a jeho okolí, které silně souvztažilo hned s několika nesmírně zatíženými sekcemi zóny vymístění. Jak už víte, šlo o jádro Datasystému, oba speciální antivesmíry, muslimské a křesťanské sekce pekel včetně jejich falešných rájů, ale také o kolektivní vědomí španělského národa, celého lidstva a rovněž i židovského národa. Například na Danušku se krátce po vstupu do mešity-katedrály napojily bytosti, kterým byl během jejich pozemského života vyříznut jazyk. Způsobené trauma si napojený druh bytostí odnesl s sebou i do nehmotných realit příslušných pekel. Danuška v důsledku působících zátěží na chvíli ztratila schopnost mluvit. Pomoc poskytnutá bytostem touto Mojí představitelkou a následně i Janičkou ve spolupráci s dalšími členy Týmu „na scéně“ a „za scénou“ přivedla zmiňované sentientní entity ke spáse. Nyní už mohou nejen komunikovat, ale zároveň i pociťovat mnohaúrovňovou radost ze života, jehož kvalita se s každým odhozeným duchovním nánosem citelně zlepšuje.

Správně jsi, Míšo, uvedl, že Janiččino zapojení do pomoci Mým představitelům na fyzické úrovni vedlo ke snazšímu proniknutí Mojí energie do srdcí připravených bytostí. Vzhledem k tomu, o jak zatížené, traumatizované, znetvořené a jinak negativním stavem zasažené duše šlo, jejich napojení na Mé představitele si přímo žádalo, abych jim v osobě Janičky poskytl/a svou osobní pomoc. Tak mohly tyto entity rychleji konvertovat. Kromě toho jsme tím docílili snazšího rozšíření duchovních semínek lásky, moudrosti, dobra, pravdy apod. do nejhlubších niterných podstat prozatím nepřipravených příslušníků pekel, díky čemuž i oni ve správný čas naleznou cestu Domů.

I ti členové výpravy, kteří žádné zátěže během návštěvy mešity-katedrály nepociťovali, se samozřejmě ve spolupráci s řadou dalších Božích reprezentantů z různých sfér Stvoření podíleli na společné práci. V pojednávaných oblastech pekel docházelo k hloubkové očistě celé řady jejich duchovních, duševních a fyzických komponent. Ve všech těchto sekcích probíhá naše intenzivní duchovní práce už nějaký čas i nečas. Během naší návštěvy Córdoby jsme tedy „za scénou“ pokračovali v tom, co jsme započali už dříve, přičemž zároveň došlo k rozšíření spásných procesů na nové vymístěné aspekty pekel.

S pokračujícím duchovním vývojem se prohlubují multidimenzionální schopnosti Mých představitelů, kteří jsou díky tomu v jeden moment schopni pojmout více hledisek duchovní práce najednou na různých úrovních nepravého i pravého Stvoření. Tento faktor velice přispívá ke zefektivňování spásných procesů a k urychlování konce negativního stavu. Jak velmi dobře víte, těžkosti zakoušené členy Mého Týmu v rámci hrubohmotných těl jsou důsledkem náročné a stále komplexnější práce „za scénou“. Moji lidé je nicméně nebudou muset snášet až do konce služebního pobytu na Nule. V závislosti na míře poctivosti duchovní práce na sobě u nich totiž po plném zahájení naší Mise z Nové Země dojde k úlevě, která učiní zbytek jejich pobytu v hrubohmotné realitě daleko příjemnějším.

Nyní se pojďme zaměřit na samotný popis córdobského svatostánku.

Míša: V mešitě-katedrále jsme měli možnost prohlédnout si například islámský oltář, tzv. mihráb, abychom o pár kroků vedle vstoupili do kaple svaté Terezy (Capilla de Santa Teresa) se zlatou procesní monstrancí ve svém středu. Poté jsme pokračovali dalšími částmi svatostánku až do středové části stavby, jejíž půdorys byl vystavěn do tvaru kříže. Nacházel se zde honosný oltář, klenuté stropy, vysoké sloupy a bohatě zdobené zdi s nesmírně propracovanou omítkou, vyplněnou spoustou geometrických útvarů a prokládanou v klenbách vyobrazením různých postav. Nechyběla ani dominantní kupole propojující spodní, horní a postranní části křížového půdorysu katedrály. Zajímavý pohled byl i na množství detailně vyřezávaných chórových lavic z mahagonového dřeva, které v sobě zahrnovaly různé náboženské výjevy, z nichž každý byl naprostým uměleckým originálem.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Spojení původních muslimských a nových křesťanských prvků do jedné sakrální stavby odkazovalo k oné speciální smíchanině otevřeného a skrytého zla manifestujícího se na území pseudonového a kvázi-pseudonového vesmíru. Zároveň to ve skrytém významu odzrcadlilo budoucí fúzi všech hlavních náboženství do jednoho celosvětového. Tato souvztažnost působila během naší návštěvy i přes skutečnost, že objekt v Córdobě je výhradně křesťanským svatostánkem. Při působení této souvztažnosti totiž nešlo o jeho současnou funkci, nýbrž o to, z jakých fyzických, duševních a duchovních komponent tento objekt sestává.

Janiččin osobní vstup ke zmíněnému islámskému oltáři souvisel s tím, že v budoucnu nebude mezi současnými muslimy už nikdo, kdo by nepřijímal Moji Božskou Přirozenost v jejím feminním aspektu, který je nedělitelnou součástí Mého nestvořeného absolutna. Nejpozději na konci současného cyklu času každý muslim, ale i kdokoli jiný pochopí, že Bůh je nejen muž, ale i žena, protože jen tak mohu udržovat tvůrčí proces života v chodu. Pokud by nebyly oba principy v Mém lůně v naprosté rovnováze, celé Stvoření by se v mžiku sekundy zhroutilo. Přítomnost vás ostatních u muslimského oltáře odzrcadlila fakt, že všichni muslimové, kteří ještě stále přebývají na planetě Nula a v zóně vymístění, budou po vyvázání ze své role a po svém očištění a začlenění do Božího Království udržovat a rozvíjet vztahy s ostatními bytostmi na základě přijetí a aplikace všech principů pozitivního stavu. Ve vztahu ke křesťansky zatíženým bytostem došlo k manifestaci stejných souvztažností, avšak s tím rozdílem, že k jejich odzrcadlení došlo až během Janiččiny a vaší přítomnosti v křesťanských sekcích mešity-katedrály. I většina křesťanů Mě dokáže pojímat pouze jako muže, přičemž není schopna navazovat a rozvíjet vztahy s ostatními nositeli života na základě pravých duchovních zákonů a principů. Tak je to ovšem i u ostatních skupin pozemšťanů a jiných obyvatel pekel. To všechno se u každého změní. U některých k tomu došlo už dříve, u dalších dochází k niternému přehodnocování právě teď. A u jiných se tento proces spustí ve správný čas.

Zlatá procesní monstrance v kapli svaté Terezy je předmětem sloužícím k nesení posvěcené hostie během náboženských průvodů. Zosobňovala tedy jeden ze způsobů nesprávného pojímání duchovnosti, kdy je dáván důraz na zevnější zdobnost a na samotnou hostii v podobě chleba, který má zosobňovat Ježíšovo tělo. Přehnaná zdobnost a rituály spojené s monstrancí odvádějí pozornost od niterného přístupu k víře, kvůli čemuž vhánějí věřící do duchovní pasti. Naše přítomnost na tomto místě zainteresovaným bytostem „za scénou“ připomenula, že pravý Boží chrám se nachází v srdci každého příjemce života, přičemž i v tomto případě platí známé rčení, že „není všechno zlato, co se třpytí“. Pravé duchovní zlato v podobě Mojí přítomnosti a ve formě pozitivních osobních darů a talentů se totiž nachází mimo všechny zářivé a majestátní svatostánky, podmanivé oltáře a blyštivé náboženské předměty. Příslušné sentientní entity také měly možnost pochopit rozdíl mezi církevní představou Boha a skutečným Bohem, respektive Bohyní v lidském těle, která na tomto místě stála osobně. Mnohé z nich pocítily, že Stvořitel/Stvořitelka není někým vzdáleným a neosobním; někým, okolo něhož/níž by se mělo chodit po špičkách v přehnaném respektu a úctě a který/která by potřeboval/a být uctíván/a v procesích, na oltářích, v obrazech apod. Pravou láskou a moudrostí oslovené bytosti přijaly ideu, že Já jsem konkrétním, živoucím, bezpodmínečně milujícím a odpouštějícím věčným Rodičem, nejlepším Přítelem a Přítelkyní, který/která je nesmírně laskavým, chápajícím, empatickým a soucitným absolutním Dobrem, jež s radostí vítá každého Božího syna a dceru, který/která se rozhodne milovat Mě beze strachu a očekávání, s důvěrou v Moje vedení a ochranu. Ti, kteří to vše pochopili, pocítili velkou úlevu, že Mě nemusejí hledat v zevnějšnostech, nýbrž v niternostech. Ve skutečnosti je to jednodušší, než se zdá, stačí jen vědět, jak na to. Ten, kdo na to skrze přijetí pravého Božího Slova přišel, se tak konečně mohl začít cítit naplněný klidem a pocitem, že teď už mu všechno dává úplný smysl a že mu to přináší duchovní naplnění, které předtím v rámci církve nepociťoval – a pokud pociťoval, nešlo o naplnění v těch správných duchovních odstínech.

Ve středové části mešity-katedrály se sbíhala do jednoho bodu všechna ramena kříže tvořícího půdorys stavby. Kříž byl dalším vyjádřením pseudoduchovnosti. Naše přítomnost na tomto místě dávala navědomí, že ať už je někdo zabřednutý v jakémkoli typu a směru pseudoduchovnosti, které byly vyjádřeny čtyřmi stranami půdorysového kříže, každý se nakonec vrátí do pravého nitra, z jehož pozice bude schopen věčně rozvíjet správný vztah ke Stvořiteli/Stvořitelce, k ostatním bytostem i k sobě samému. Skrze tuto souvztažnost se tedy „za scénou“ vyjádřila jistota, že naprosto každý nalezne správnou cestu do duchovního středu. Všechny cesty nakonec vedou k Pánu Ježíši Kristu Boží Rodině. Toto duchovní sdělení mělo dosah na obrovské množství sentientních entit, poněvadž k němu došlo v samotném duchovním srdci Córdoby, v popisovaném středu mešity-katedrály. Během těch okamžiků se do Božích dětí přelévalo překrásné povzbuzení, které je pozvedlo do Mé náruče.

Jednotlivé prvky středové části mešity-katedrály vyjadřovaly celou řadu komponent extrémně zatížených oblastí pekel, na něž se zaměřovala naše zintenzivněná pozornost. Honosný oltář symbolizoval jisté aspekty mnohokrát řečeného jádra Datasystému, které byly zasaženy novými soubory pozitivních kvalit. Klenuté stropy vyjadřovaly nejvyšší (z pohledu pozitivního stavu nejnižší) dimenze pravých pekel, falešných rájů i obou speciálních antivesmírů, kde jsme se osobně pohybovali a kam se neustále vracíme. Vysoké sloupy souvztažily s celkovou multidimenzionální strukturou zóny vymístění, tedy se všemi dimenzemi nepravého Univerza, v nichž probíhalo a pořád probíhá naše osobní působení. Bohatě zdobené zdi s nesmírně propracovanou omítkou zase reprezentovaly silnou vrstvu pseudopozitivních aspektů přítomných ve falešných rájích, na jejichž očistě pracujeme v rámci přípravné fáze Mise, abychom v tom pokračovali i po jejím plném spuštění. Přítomnost geometrických útvarů potom symbolizovala zneužité tvůrčí energie využívané k produkci a udržování všemožných typů zel a nepravd napříč celou zónou vymístění. Tyto energie budeme až do konce cyklu času transformovat, restrukturalizovat a navracet je na správné místo. Vyobrazení různých postav v klenbách svatostánku zase souvztažilo se všemi obyvateli nepravého Stvoření bez ohledu na jejich umístění ve struktuře pseudojsoucna a pseudobytí, kteří na vědomé či nevědomé úrovni čelí přílivu pravé lásky, moudrosti, dobra, pravdy a dalších atributů pozitivního stavu. Dominantní kupole propojující spodní, horní a postranní části křížového půdorysu mešity-katedrály potom zastupovala Datasystém jako celek, na nějž se naše duchovní práce zaměřuje ve stále více ohledech. Kupole zároveň vyjadřovala, že Datasystém je pseudosjednocujícím prvkem pekel, jenž zastřešuje všechna zla a nepravdy z každého stupně „odpadkového koše Multivesmíru“. Tento pseudosjednocující prvek je v srdcích duchovně připravených bytostí a v jádru vymístěných aspektů směřujících ke spáse nahrazován pravým sjednocujícím prvkem celého Univerza, tedy Mnou, Pánem Ježíšem Kristem Boží Rodinou.

Detailně vyřezávané chórové lavice z mahagonového dřeva, zahrnující v sobě různé náboženské výjevy, dávaly skrze velmi tmavou barvu dřeva navědomí, že řada těchto znázorněných příběhů je účelově ovlivněna a z velké části i přímo vymyšlena negativním stavem jakožto součást ovládání věřících. Proto je nutné vyciťovat srdcem, díky čemuž jedinec rozezná pravdu od lži. Nejdůležitější a nejméně pokroucené jsou biblické příběhy spjaté přímo s osobou Ježíše. V jejich případě nebylo negativnímu stavu dovoleno, aby je rozhodujícím způsobem kontaminoval. I po dvou tisících letech si tudíž zachovávají vysokou míru pravdivosti a autenticity. Určitá část z nich sice byla v průběhu dějin cenzurována, ať už vcelku, nebo pouze v rámci nějaké jejich dílčí části. Tyto zásahy se nicméně uskutečnily na základě Mého dovolení. Nejdůležitější Ježíšovy výroky a skutky v každém případě v Bibli zůstaly. Díky tomu může jejich nadčasové poselství dopomáhat sentientním entitám ke spáse, poněvadž jejich prostřednictvím si osvojují řadu pravých duchovních zákonů a principů, které jsou podrobně rozvedeny a doslovně vysvětleny v knihách Nového Zjevení.

Míša: Po východu z mešity-katedrály jsme se vydali do ulic La Juderii, do oné staré židovské čtvrti rozprostírající se v blízkosti navštívené sakrální stavby. Čtvrť sestává z řady malebných uliček a domů, na jejichž stěnách jsou k vidění květináče s rostlinami. Na fasádách staveb převažuje bílá barva doplněná modrou, okrovou, zelenou nebo červenou barvou. Při naší pochůzce jsme naráželi i na malé fontánky, jako třeba u uličky Květin (Calleja de las Flores), skrze kterou bylo možné dohlédnout až na zvonici mešity-katedrály. V době naší přítomnosti odbíjela zrovna pravé poledne.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Výše v tomto rozhovoru jsem už dopředu avizoval/a, že stará židovská čtvrť La Judería během naší návštěvy souvztažila s kolektivním vědomím Židů, přičemž odzrcadlila také spuštění intenzivních příprav naší budoucí cesty do Izraele. V kontextu těchto záležitostí se bytostem „za scénou“ uvedlo do pozornosti, že spása všech Židů na konci současného cyklu času je úzce provázána s finální spásou všech zbývajících příslušníků pozemského lidstva, jakož i ostatních sentientních entit. Bez konečného osvobození Židů z područí negativního stavu by nebylo možné dosáhnout ani konverze ostatních sentientních entit, které se tou dobou ještě budou nacházet v peklech. Jak je mnohým z vás známo, Židé jsou příslušníky té nejzatíženější sekce lidské rasy na planetě Nula, která je finálním produktem negativního stavu. Členové pojednávaného uskupení tedy zastupují nejzevnější zevnějšnosti v té nejextrémnější míře. I to je důvod, proč je planeta Nula na popud temných entit v čele s Datasystémem ovládána židovskými elitami, které řídí tok světových financí a ovládají všechny kategorie pozemského života. Na tuto roli se nikdo jiný nehodí lépe, protože právě Židé jsou přímými potomky pseudostvořitelů pozemského lidstva. Správci planety z řad vládnoucích rodů již dlouhá staletí připravují návrat svých mocipánů „na scénu“. Ten se uskuteční v relativně blízké budoucnosti.

Přítomnost mnoha malebných uliček ve čtvrti La Judería symbolizovala krásu pravých niterných podstat všech sentientních entit, které se rozhodly manifestovat život na planetě Nula či na jiných úrovních pekel v roli Židů. Malebné uličky zároveň reprezentovaly pestré množství okolností, v jejichž rámci Moje energie proniká či v budoucnu teprve pronikne do duchovního srdce každé sentientní entity jsoucí součástí židovského elementu. Jak víte, Moje přítomnost si v pravý čas vždycky najde tu správnou cestu do Božího chrámu přítomného v niterném středu každého příjemce života.

Květináče s rostlinami instalované na stěnách některých domů, a to i ve výše položených partiích zdí, kam běžná ruka nedosáhne, vyjadřovaly, že aspekty pravého života se dokážou uchytit v naprosto každé oblasti pseudojsoucna a pseudobytí, jak k tomu dochází v souvislosti s naší multidimenzionálně působící Misí. Stejně tak šlo o vyjádření faktu, že komponenty pozitivního stavu se dokážou uchytit též v naprosto každé oblasti osobního života jednotlivce, pokud k tomu ve svém nitru vytvoří vhodné podmínky. Květináče s rostlinami na stěnách domů v La Juderii rovněž symbolizovaly současně probíhající duchovní rozkvět některých bytostí spjatých s židovskými rolemi a zejména odzrcadlily hromadný budoucí duchovní rozkvět všech entit z této množiny Božích dětí, které budou setrvávat v peklech až do finálních etap existence negativního stavu.

Uvedené květináče se ve skutečnosti nacházejí také v řadě dalších córdobských čtvrtí. Tato skutečnost symbolizovala současné či budoucí duchovní probuzení všech bytostí pocházejících jak z výše jmenovaných oblastí zóny vymístění souvztažících s centrem města, tak i ze všech ostatních úrovní pekel. Tím se bytostem „za scénou“ dostalo dalšího ujištění, že Můj plán počítá s vysvobozením opravdu naprosto všech Mých dětí. Co bych to byl/a za Boha/Bohyni, kdybych někoho měl/a nechat navěky trpět v odloučení od všeho, co dělá život radostným a naplněným?

Barevné provedení fasád córdobských domů vyjadřovalo rozmanitost života v pozitivním stavu, kterou po dokončení očisty v limbu poznají úplně všechny sentientní entity. Bílá barva sama o sobě vyjadřovala naprostou budoucí čistotu těchto bytostí. Modrá barva zase symbolizovala nedozírnou rozlehlost pozitivního života, jeho nekonečné pokračování a nespoutanou svobodu, kterou si budou do sytosti užívat všichni jeho obyvatelé. Okrová barva odzrcadlila principy neotřesitelné stability a všudypřítomného bezpečí, které jsou pevnou součástí struktury Božího Království. Zelená barva souvisela s faktorem neutuchající svěžesti, jenž prostupuje pravé jsoucno a bytí na globální úrovni celého Multivesmíru i na osobní úrovni každého jednotlivce. Červená barva potom souvisela s vysokou duchovní, duševní a fyzickou jakostí všech aspektů pozitivního stavu. Dále vyjadřovala duchovní vyzrálost každého jeho člena. Zároveň dávala navědomí, že každý zážitek v pozitivním stavu vnímají sentientní entity v jeho plnosti a sytosti. Není tam nic, co by mělo jakýmkoli způsobem omezovat vnímání reality a blokovat prožívání láskyplných pocitů. Červená barva také odzrcadlila skutečnost, že život v pozitivním stavu pro bytosti je a bude nanejvýš vzrušující a zábavný, mnohem více, než si kdo dovede na planetě Nula a jinde v antivesmíru představit. Pojmy „vzrušující“ a „zábavný“ znamenají na území Božího Království mnohem vyspělejší formy prožitků, než které nabízí život mimo doménu pozitivního stavu.

Malé fontánky viděné při pochůzce historickým centrem Córdoby symbolizovaly vyvěrání energie pravého života do příslušných oblastí zóny vymístění souvztažících s navštívenou lokalitou. Toto vyvěrání má v porovnání s budoucí podobou transformačních procesů po plném zahájení naší Mise prozatím mírnou intenzitu, jak se odzrcadlilo na slabém proudu vody ve fontánkách. Pohledem současným je ovšem tato intenzita už nyní nesmírně silná a účinná, protože infuze lásky a dalších aspektů pravého života do pekel v takovéto míře nikdy předtím neprobíhala. Vnímání rozsahu intenzity zanášené Boží energie se tedy odvíjí od toho, z jakého hlediska k této záležitosti přistupujeme – zdali z pozice současné, či minulé.

Fakt, že v době naší přítomnosti u uličky Květin odbíjelo na zvonici pravé poledne, vyjádřil „za scénou“ rozšiřované poselství, že konec martýria zóny vymístění se v souvislosti s touto zahraniční misí opět velmi významně přiblížil. Skutečnost, že z uvedené uličky bylo možné dohlédnout až na vrchol oné zvonice, zase dala navědomí, že konec martýria je již nadohled, pokud vezmeme v úvahu, že z celkového příběhu existence negativního stavu zbývá v současnosti zobrazit už jen zlomek. Dějiny zóny vymístění jsou dlouhé. Teď ovšem Multivesmír stojí pouze krok před etapou krátkodobého vítězství zel a nepravd na planetě Nula a v příslušných oblastech pekel, po čemž celé dějství rychle dospěje k úplnému konci.

Míša: Z uličky Květin jsme zanedlouho došli na náměstí Kardinála Salazara (Plaza del Cardenal Salazar), kde se nachází busta muslimského lékaře Mohammada al-Ghafikiho. Další zastávka pak byla u bronzové sochy židovského lékaře, filozofa a rabína Maimonidesa. Narodil se v Córdobě, avšak po vpádu muslimů ve dvanáctém století musel společně s dalšími židovskými obyvateli město opustit. Zmíněnou sochu si turisté ve velkém množství ohmatávají, protože věří, že z ní mohou načerpat Maimonidesovu moudrost. Maimonides se během naší přítomnosti na tomto místě přihlásil Danušce, díky čemuž přišel do kontaktu s Janičkou. V rámci procesu přijetí Nové a Nejnovější Boží Přirozenosti tento bývalý lékař a duchovní řekl: „Já tušil, že je něco mezi nebem a zemí.“ S poznáním věčného Rodiče, pravé duchovnosti a nejvyšší pravdy už Maimonides naprosto přesně ví, jak se věci mají, díky čemuž se mohl začlenit do naší Boží Mise.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Na pozadí naší zastávky u busty muslimského lékaře Mohammada al-Ghafikiho přijal tento muž pravou Boží přítomnost do svého srdce. V souvislosti s jeho odchodem do limba jsme „za scénou“ zprostředkovávali intenzivní duchovní pomoc také mnoha dalším muslimským lékařům, ale i filozofům, teologům, astronomům, matematikům, historikům a jiným učencům. Mezi jinými bytostmi přijal dar spásy významný vzdělanec a córdobský rodák Ibn Rušd neboli Averroes. Jako mnozí další zanechal i on svého negativním stavem ovlivněného vědění, které nyní v limbu nahrazuje pravým poznáním vycházejícím ode Mne.

Jak už bylo avizováno, dalším známým rodákem z Córdoby, který přijal dar spásy, byl židovský lékař, filozof a rabín Maimonides. Bez ohledu na to, jestli turisté sochu ohmatávají proto, že skutečně věří v zisk učencovy moudrosti, nebo na ni sahají „jen tak“, toto chování odzrcadlilo všeobecnou neznalost lidstva o principu vědění, které nikdy nepochází z vnější mysli (mozku) určité osoby, nýbrž z duchovních světů pravého či nepravého jsoucna a bytí, odkud ideje putují přes zprostředkující svět až na fyzickou úroveň planety Nula. V případě hrubohmotného světa pochází většina vědění nepřekvapivě ze zóny vymístění. Je zde jen málo aspektů pocházejících z pozitivního stavu. Proto dějiny této planety vypadají tak, jak vypadají, a proto je tak žalostný i současný stav světa. Naše přítomnost u sochy židovského učence vyjádřila poselství, že primárním původcem všeho pravého vědění jsem Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina, neboť jsem absolutně vyspělou a inteligentní sebeuvědomělou entitou, v níž jsou od věčnosti do věčnosti přítomny veškeré znalosti o celém Univerzu. Moje vědění je z absolutní kondice převáděno do relativního stavu, kde je přerozdělováno mezi stvořené bytosti, které si jeho aspekty postupně osvojují, což je jedna z integrálních součástí jejich navždy pokračujícího duchovního růstu. Bytosti „za scénou“ se kromě toho mohly zároveň dozvědět, že jakýkoli pozitivní úspěch nějakého člověka na planetě Nula či jiného nositele života v libovolné části Stvoření by neměl být primárně připisován jemu samotnému, nýbrž měl by být připisován počátečnímu zdroji těchto úspěchů, tedy Mně, který/která poskytuje každé sentientní entitě originální soubor darů a talentů, jež dotyčný jedinec v souvislosti se svým životním plánem aktivuje a využívá ke své duchovní, duševní a fyzické seberealizaci. Během naší přítomnosti v Córdobě mohly zainteresované bytosti také pochopit a přijmout ideu, že žádný úspěch není nikdy sám o sobě výsledkem schopností fyzického těla, nýbrž je výsledkem schopností ducha, jehož dary a talenty formují schopnosti duše, která následně nechává vzniknout schopnostem zevní složky osobnosti daného jedince – jeho těla.

Maimonidesův výrok: „Já tušil, že je něco mezi nebem a zemí,“ který zazněl během jeho konverze, byl důsledkem jeho předchozí absence správného pojetí Boha a pravé duchovnosti. Jeho vztah k pravé víře byl blokovaný, kvůli čemuž nemohl poznat pravou podstatu Boha lásky, soucitu, milosrdenství a odpuštění. Maimonides tedy nepochyboval o Stvořiteli jako takovém, nýbrž o Jeho pozitivních atributech, ale též o řadě kladných aspektů existence mimo fyzický svět. Právě pozitivní aspekty Stvořitele a kladné komponenty jsoucna a bytí mimo fyzický svět jsou obsaženy v Maimonidesových slovech „něco mezi nebem a zemí“. Tento učenec, zastávající židovský pohled na svět smíchaný s aristotelovskou filozofií, už během svého pobytu na planetě Nula v hloubi duše tušil, že mnoho záležitostí může být jinak, charakter jeho poslání, a tedy i druh jeho znalostí mu ovšem neumožňoval podívat se na život, na Stvoření a na Boha z jiné perspektivy. Uvedené tušení se mu nicméně začalo v pravý čas potvrzovat. Stalo se tak ve chvíli, kdy nadešel čas konce jeho pobytu v antivesmíru. S poznáním Mojí Nové a Nejnovější Přirozenosti a nejvyšší pravdy se mu velice ulevilo, protože všechno mu do sebe konečně začalo dokonale zapadat. Jeho pochybnosti o tom, zda jsou věci skutečně stoprocentně tak, jak je předkládá židovská víra a aristotelismus, se mu potvrdily, toto potvrzení mu ovšem přineslo radost, která se prohlubuje s každým nově přijatým aspektem pravého poznání obsaženého v nejnovějším Božím Slově. Maimonides je velice rád, že realita je taková, jako ji vysvětlují knihy Nového Zjevení, a ne taková, jaká se zdála být předtím (byť i stará verze disponovala určitými komponentami pravd či polopravd). Nyní je tento Můj syn součástí Týmu, v jehož rámci se podílí na pomoci řadě bytostí. Součástí této pomoci je šířená osvěta o Mojí absolutně láskyplné, dobrotivé, soucitné, chápající a odpouštějící podstatě – a také o tom, že Bůh v sobě vedle maskulinního principu zahrnuje rovněž princip feminní, reprezentovaný ženskou inkarnací v relativní podobě. Právě osobní interakce s Janičkou, která se „na scéně“ projevila Maimonidesovým napojením na Danušku během naší zastávky u jeho sochy, přivedla tohoto Mého syna k přijetí daru spásy.

Míša: Po kontaktu s Maimonidesem jsme směřovali zpět k mešitě-katedrále, kde jsme dostali volný čas na individuální prohlídku Córdoby. Po pořízení společné fotky příslušníků Boží Rodiny se bytosti připomněly znovu, tentokrát například skrz Marcelku, která cítila mnohé duše, které byly v průběhu pohnutých dějin Córdoby i celého Španělska násilně konvertovány na jinou víru, ať už šlo o muslimy, křesťany, nebo příslušníky židovského vyznání. Tito jedinci byli z toho všeho velmi zmateni. Řada bytostí nicméně začala duchovně procitat a vyhledávat svého věčného Rodiče. Ve chvíli, kdy k nim Janička přistoupila, vrhli se jí s brekem do náruče. V tomto objetí je utěšovala slovy: „Už jsem tady…“

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Volný čas, který nám byl poskytnut po organizované prohlídce části historického centra Córdoby, souvztažil s všeobecným uvolněním poměrů v Multivesmíru na začátku příštího cyklu času, kdy už nebudou existovat žádná ohraničení pro rozvoj pozitivního jsoucna a bytí. Do té doby se pravý život rozvíjí v určitých mantinelech, které jsou dány přítomností negativního stavu. Jisté mantinely byly ve Stvoření přítomny také v uplynulých cyklech, kdy negativní stav existoval pouze ve stavu potenciálnosti. Teprve v plnosti lásky a samotného života budou všechna omezení zrušena. Díky tomu se budou moci sentientní entity rozvíjet rychleji než kdykoli předtím. Všeobecná duchovní úroveň Multivesmíru tak bude postupovat vpřed s mnohem větší dynamikou. Všichni jeho obyvatelé proto budou nanejvýš efektivním způsobem dosahovat stále citelnějšího stupně podobnosti a jednoty se Mnou. Míra duchovního pokroku, které se dosáhne v následujícím časovém cyklu, obsáhne duchovní pokrok několika předcházejících cyklů času dohromady, což bude výsledkem skutečnosti, že následující multivesmírný věk bude z časového i nečasového hlediska mnohem delší a bohatější na pozitivní události než jakýkoli uplynulý cyklus. Sentientní entity Mě budou poznávat v takových aspektech, které zde ještě nikdy předtím nebyly, a v takové niterné hloubce, jaké nebylo možné dosáhnout nikdy dřív. S prohloubením niterné hloubky poznávání Pána Ježíše Krista Boží Rodiny se rozšíří také schopnost vnímat, prožívat a spoluutvářet více aspektů duchovní, duševní a fyzické úrovně jsoucna a bytí. Na to, co přijde, se můžete celým srdcem těšit. Mám to pro vás přichystáno už od věčnosti. Velmi se těším, až ideu nového cyklu času přenesu z absolutního stavu do relativního procesu tvoření, čímž vám dám k dispozici ohromný soubor duchovních kvalit. Ty budete rozvíjet k vaší i Mojí maximální spokojenosti.

Nyní se pojďme zaměřit na duchovní práci s bytostmi napojenými na Marcelku. Šlo o opravdu velké množství zatížených příjemců života, kteří se za dlouhá staletí nashromáždili v různých sférách pekel. Kromě jedinců spjatých s Córdobou a Španělskem se jednalo také o duše, které odžily svůj život v jiných zemích planety Nula. K násilným konverzím docházelo v průběhu dějin prakticky v každém obydleném koutě světa. Občas k tomu dochází i v současnosti. Bytosti napojené na Marcelku opravdu pociťovaly silný zmatek. Nevěděly, kým jsou, ke komu patří a do jaké úrovně Stvoření spadají. Netušily, kde leží pravda a kde začíná polopravda nebo úplná lež. Zažívaly například hlubokou vnitřní prázdnotu, skepsi, apatii, rozpolcenost, rozmrzelost, strach, hněv, vzdor a zášť, přičemž se cítily opuštěné, zneužité a ponechané napospas osudu. Setkání těchto bytostí s Janičkou „na scéně“, kdy se jí s brekem vrhly do náruče, odzrcadlilo jejich setkání se Mnou „za scénou“. V rámci přijetí daru spásy pochopily, že žádný typ víry nebyl správný, protože křesťanství, islám, judaismus či kterékoli jiné náboženství pochází z dílny negativního stavu. Nejde přitom o to, jak to sentientní entity mají navenek, nýbrž jak to mají v srdci. Někdo může být členem toho či onoho náboženství, a přesto mít k Bohu pod jakýmkoli jménem čistý a láskyplný vztah. Pokud se jedinec nachází v souladu s pravými duchovními zákony a principy i v jiných nezbytných oblastech, jako je například milování svých bližních s bezpodmínečnou láskou a moudrostí, pak se stává připraveným na své přemístění do pozitivního stavu po předchozí očistě v limbu, ať už po smrti fyzického těla, nebo v rámci převibrování/vytržení z hrubohmotné reality během rozdělení lidstva. Bytosti napojené na Marcelku ovšem kladný vztah ke Mně z různých důvodů původně neměly, v důsledku čehož se vymístily do pekel. I v jejich případě za tím stála jejich svobodná volba, nikoli Můj zásah. Já totiž do pekel nikdy nikoho neodsuzuji. Každý, koho se to týká, odchází do antivesmíru vlastním přičiněním. Protože jsem absolutní láska a všechno ostatní, co je dobré a pozitivní, s potěšením pomáhám na cestě do ráje každému, kdo o to stojí.

Během napojení bytostí na Marcelku docházelo k mimořádně rozsáhlým konverzím. Dar spásy totiž v oněch chvílích využilo nejen značné množství sentientních entit násilně konvertovaných na jinou víru, nýbrž se k nim přidaly také jiné druhy obyvatel antivesmíru, především duše z křesťanských a muslimských sekcí falešných rájů. K pojednávanému napojení bytostí totiž došlo ve venkovním prostranství areálu mešity-katedrály, vyplněného řadou palem a stromů a obehnaného zdmi, které s křesťanskými a muslimskými sekcemi falešných rájů souviselo. Informaci o souvztažnosti uvedeného prostoru s falešnými ráji jsem zmínil/a už v jiné části našeho rozhovoru. Vzhledem k tomu, že okolí mešity-katedrály je značně provázáno rovněž s židovským vlivem, spásné procesy měly blahodárný vliv také na obyvatele židovských falešných rájů. Ani po skončení duchovní práce v areálu mešity-katedrály konverze uvedených množin sentientních entit neustaly. „Za scénou“ probíhá tento proces v neustále rostoucí intenzitě i nadále. Moje hluboké potěšení plynoucí z osvobozování duší se tak aktualizuje v každičkém okamžiku. Za jedinou vteřinu vašeho pozemského času se z různých úrovní pseudojsoucna a pseudobytí přemístí do Boží náruče tolik příjemců života, že si to v lidském uvažování nelze představit.

/ Konec 6. části /

➤ /* Zarovnání textu do bloku */ #printfriendly, #printfriendly p, #pf-content, #pf-content p { text-align: justify !important; text-justify: inter-word !important; } /* Vystředění názvu (titulu) článku */ #printfriendly h1, #printfriendly .pf-title, #pf-content h1, .pf-title { text-align: center !important; width: 100% !important; display: block !important; }